(ČRo Plus 6.12.2013, 21:10 hodin, Pro a Proti)
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Definice dlouhodobě dobré měnové politiky je, že se o ní v hospodách nikdo nebaví, říká viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Kdyby tedy mělo tohle vymezení bezezbytku platit, tak by národní banka asi dělala něco špatně. Rozhodnutí intervenovat na trhu a oslabit korunu totiž vyvolalo bouři mezi laiky i mezi odborníky. Třeba ekonom a bývalý prezident Václav Klaus říká, že tento krok má velmi sporné efekty a velmi nesporné náklady. Podporu centrální bance naopak vyslovily OECD a Mezinárodní měnový fond. Shoda panuje pouze na tom, že se jedná asi o nejrazantnější projev státní ekonomické politiky od konce devadesátých let. Ideální náplň pořadu Pro a proti, který právě otevírá Tomáš Pavlíček. Nevystačím si pochopitelně sám. Ve studiu vítám právě zmíněného Mojmíra Hampla, viceguvernéra národní banky. Dobrý den.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Dobrý den.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A proti němu sedí nebo vedle něj sedí Michal Brožka, analytik Raiffeisenbank. Vítejte.
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Dobrý den.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak samozřejmě, i když už na veřejnosti centrální banka svůj krok několikrát vysvětlovala, tak já Vás, pane Hample, požádám o takové stručné shrnutí důvodů, které Vás k té intervenci vedly. A zkuste to, prosím, v rámci jedné, dvou minut.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Já bych možná jenom na začátek něco řekl k tomu, že to je nejrazantnější projev hospodářské politiky od devadesátých let.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Vy si to nemyslíte?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Já si myslím, že trošku zapomínáme, že nám chybí paměť, jestli si vzpomenete, tak podobný krok dělala Česká národní banka v letech 2001 a 2002, kdy také intervenovala proti české koruně zhruba ve stejném rozsahu, oslabila ji tehdy o 4 až 5 procent. Nepamatuju si, že by to zůstalo v paměti ať už komentátorů nebo novinářů nebo lidu obecného jako nějaký obrovský radikální zásah. A to přitom tehdy...
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak jste nám paměť osvěžil. A teď, prosím, řekněte k těm důvodům té současné poslední intervence.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Je to poměrně jednoduché. Česká národní banka dlouhodobě sleduje v ekonomice jednu neblahou tendenci. A ta neblahá tendence je tendence k cenové nestabilitě, na kterou tato ekonomika není zvyklá. Všichni dobře rozumí tomu, co je to inflace. Všichni rozumí tomu, co to znamená znehodnocování peněz prostřednictvím inflace. To všichni chápou. A rozumí, že to je cenová nestabilita, se kterou je potřeba něco dělat. Málokdo zatím ale chápe, že existuje i cenová nestabilita jiného typu s opačným znaménkem, které se říká deflace a která této ekonomice reálně vážně hrozí. A hrozí v horší situaci než v minulosti.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Takže /nesrozumitelné/ takový edukativní krok?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Ne, ne, ne. Reálně, vážně jí hrozí. A protože měnová politika musí reagovat preventivně, musí něco činit dřív, než ekonomika narazí na zeď. Dřív než všichni vidí ty negativní efekty. Pokud je všichni vidí, všichni jim sice rozumí, ale už je pozdě, tak reaguje v okamžiku, kdy spoustě ekonomických hráčů, a třeba i domácností, připadá, že se zatím nic neděje, ale my už bohužel tu zeď vidíme a točit volantem musíme. Bohužel oproti minulosti je to točení volantem komplikovanější, protože centrální banka již nemá k dispozici ten základní jemný nástroj, kterým je úroková sazba, úrokové sazby jsme snižovali poslední léta až na nulu, o čtyři procentní body jsme je snížili, což je poměrně významný zásah do ekonomiky též. Prošel prakticky bez komentáře, mimochodem. A je to stejný ekonomický zásah jdoucí stejným směrem jako použití kurzu dnes. No a díky tomu, že tento nástroj jsme vyčerpali, zůstal kurz jako další nejkonvenčnější nástroj po úrokových sazbách kromě všech jiných, které si umíme představit a ke kterým se možná dostaneme.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak tu minutu, dvě jsme o trochu přetáhli, ale samozřejmě to je ve prospěch věci. Toto je potřeba vysvětlovat. Pane Brožko, co vy soudíte o kroku České národní banky?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Tak já ten problém od začátku nehodnotím černobíle, i když je pravda, že na začátku se na bedra ČNB snesla velká kritika. A o to jsme se také částečně zasloužili. Nicméně paradoxně s tím, jak se rozběhla, řekněme, až taková, taková trochu panika napříč trhem a napříč médii, tak jsme se postupně začali stavět, řekněme, do pozice, kde jsme začali vysvětlovat ty kroky České národní banky trochu umírněněji, a to v tom smyslu, že přece jenom zaprvé jsme malá otevřená ekonomika. Česká národní banka vystřílela standardní nástroje a použití kurzu se jeví, řekněme, nejlogičtěji. A ta kritika, o které jsem hovořil na začátku. A to, kam většinou analytici míří, bylo možná z hlediska, řekněme, načasování, dále z hlediska té hrozby deflace, zda nám hrozila nebo ještě stále hrozí, a tam si myslím, že to je pořád sporné. A potom řekněme ta kritika, která mířila k tomu efektu, která je vidět i v prognóze České národní banky, a to je ten poměrně rychlý pozitivní dopad té očekávané vyšší míry inflace na spotřebu domácností. Tam si myslím pořád, že ta kritika na místě je, ale je to kritika, řekněme, otázky hodnocení budoucnosti. Takže my jsme v bodě, kdy hodnotíme to, jak se dívá na budoucnost centrální banka. A to, jak se na to dívá kdokoliv jiný. A samozřejmě to hodnocení, prognóza budoucnosti je z principu velmi nejistá.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Jenom drobné doplnění k jedné věci, kterou jste tam říkal a která nebyla úplně jasná. Co myslíte tím načasováním? Přišla ta intervence brzo, nebo pozdě?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Tak zpětně hodnoceno, pokud se centrální banka obávala, řekněme záporné míry meziroční míry inflace na začátku roku, tak pak ten krok mohl přijít dřív. Samozřejmě dostali jsme řadu nových dat v průběhu minulého roku, které možná ospravedlní tento krok. Nyní současně možná v tuto chvíli paradoxně bych řekl, že si centrální banka mohla počkat právě na příští data, protože ta minulá nám možná vyrobila na tváři větší otazník než ještě ta předchozí. Navíc koncem roku, kdy podniky mají, řekněme, často hotové plány na příští rok, teď jsou nuceni řadu věcí předělávat. Nebylo to úplně pohodlné. A ty otazníky právě na ten začátek roku jsou velmi velké, jak skutečně bude velká lednová inflace, to je velké téma.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak se do toho pustíme podrobněji. Pane Hample, bylo řečeno pár věcí, pár, dejme tomu, takových mírně kritických slov. Dejme tomu, začněme tím načasováním. Vy jste upozorňovali už dlouho dopředu, že tohle je možný krok.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Prakticky rok.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Ano, a dokonce se zdálo, že už vás analytici ani neberou tolik vážně, že si mysleli, že vlastně k tomuto kroku nepřistoupíte. Takže proč to nebylo dříve nebo proč to nebylo později?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No u některých analytiků mám pocit, že teď při té diskuzi, jak ji sleduju, dlouhodobě nebrali vážně vůbec, co je měnová politika a co měnová politika činí. Nemyslím teď kolegu, který tady se mnou sedí. Z toho, co si tady říkáme, je jasné, že žádné časování není perfektní, dokonalé, ke každému časování by se daly vznést nějaké námitky. Já si myslím, že až uvidíme vývoj inflace na začátku příštího roku, tak že více a více poučených komentátorů nebo analytiků se spíše začne přesouvat na stranu těch, kteří říkají, že možná je to spíš pozdě než brzo. Ale samozřejmě Česká národní banka zase nežije ve vzduchoprázdnu, nežije ve vakuu.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
To by ani nešlo. Fyzici by vám řekli, že to nejde.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Uvědomuje si, co, co tady tento krok znamená. A já za sebe chci říct, to určitě není tak, že někdo v centrální bance toužil po tom, abychom se dostali do stavu, kdy budeme potřebovat použít jiný nástroj než úrokové sazby pro stabilizaci inflace. Určitě to není něco, po čem někdo prahl. Takže to hraje roli ve vztahu k tomu načasování. Ale já jenom se pokusím říct dvě věci.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Prosím velice krátce, abychom přehazovali to slovo z jedné strany na druhou.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Je tady pořád ta otázka, jestli je to reálná hrozba. Jestli deflace je reálná hrozba. Já říkám: ano, je. Když se dnes podíváte na vývoj prakticky všech cen, tak vidíte, že jsou v záporu. To jsou zemědělské ceny, ceny stavebních výrobců, ceny nemovitostí. Dneska už i poprvé po strašně dlouhé době vidíme pokles cen služeb, což je poměrně unikátní věc. Když se podíváte na spotřebitelské ceny, tak jediné, co je drží v kladných hodnotách, je v tuto chvíli už jenom zpožděný dopad nebo dopad změn v nepřímých daních, který udělala vláda a který centrální banka z definice věci nebere v úvahu při svém měnověpolitickém rozhodování. Jinak i spotřebitelské ceny jsou prakticky na nule. A mají tendenci dál klesat. Čili ty tendence k deflačnímu vývoji jsou dlouhodobé, jsou v té ekonomice, v té ekonomice se zakořeňují. A já tomu říkám, že ekonomika se postupem času stává, česká ekonomika se stává jakousi ekonomikou ve slevě. Ekonomikou ve výprodeji. Ekonomikou, ve které, jak říká jeden můj kamarád vtipně, každé obchodní jednání začíná otázkou: kolik mi slevíte oproti loňsku? Kolik mi slevíte oproti poslednímu kontraktu, který jsme udělali? A tohle očekávání se začíná zabudovávat do chování všech ekonomických subjektů a to už jsou ta deflační očekávání, která jsou poměrně nebezpečná. Čili já říkám, že je to reálná hrozba, že to není žádný strašák, který jsme si vytáhli teď poslední měsíce z klobouku.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Jak vážné bylo riziko deflace, pane Brožko?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Samozřejmě je to otázka, otázkou to nadále zůstane. A zase, když se na tu inflaci podívám trošku jiným pohledem, řekněme opravdu dlouhodobých trendů, tak tady vidím trendy, dlouhodobé trendy ve zdražování potravin, dlouhodobé trendy zvyšování nákladů na bydlení. Samozřejmě v těch posledních letech tady vidíme náklady, které jsou způsobené administrativními opatřeními, ale i ty se zahrnují samozřejmě do toho, čemu říkáme inflace. A tu samozřejmě cíluje Česká národní banka. Proto možná ne náhodou se i nyní ozývají hlasy o tom, jestli neupravit ten cíl České národní banky, jestli ho nezvýšit, a tak dále. Ale...
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Spíš nesnížit jsem teda slyšel.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Každý to vidí jinak, to je jako s tím načasováním prostě. Někdo vás kritizuje za to, že jste začali pozdě, jiní, že brzo. A jedni, že by měla být inflace nižší, druzí, že vyšší. Co Vy myslíte, pane Brožko, měl by být ten inflační cíl vyšší?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Já bych se možná ještě vrátil. Ještě se vrátím, až se dostaneme k tomu inflačnímu cíli, k těm dlouhodobým trendům, takže z tohoto pohledu já tady vidím dlouhodobé trendy rostoucích, řekněme, cen věcí, jako jsou potraviny, náklady na bydlení. V tomto roce samozřejmě jsou tady některé jevy, které jsou evidentní. A to je pokles cen v telekomunikacích. Je otázka, na kolik je to jednorázové. Dále vidíme už v tuto chvíli. Víme, že výrazně klesnou ceny energií na příští rok. Zase je otázka, jestli to není jednorázový pokles. I v samotné prognóze centrální banky se objevovala v těch několika scénářích záporná meziroční míra inflace na začátku příštího roku. Ale i ta v té prognóze mířila nahoru ve všech scénářích. Samozřejmě je otázka, jak, když se posouváme v té prognóze čím dál tím více dopředu, jak relevantní to je. A sám guvernér České národní banky přiznává, že na ten horizont měnové politiky, na tu samotnou prognózu se až tak moc nedívá, protože ten horizont je příliš vzdálený, těch 12 až 18 měsíců.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Můžu to jenom vysvětlit?
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Ano?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Jenom rychlý komentář. To, že prognóza inflace nakonec míří k cíli, je logické v tom režimu, v jakém jsme. A v tom modelovém aparátu, v jakém jsme. Ta prognóza vždycky musí jít zpátky k cíli, ale za předpokladu, že měnová politika něco udělá. Že buď něco udělá s úrokovými sazbami, sníží je, anebo bude používat jiné nástroje. Bez té měnověpolitické akce, bez zásahu centrální banky by se samozřejmě inflace zpátky k cíli nedostávala. To je jedna z těch základních věcí, které my v té analytické debatě opakujeme. Ale ať řeknu něco míň technického. Něco, čemu budou rozumět, doufám, všichni naši posluchači.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Možná i já.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Je pravda, že nás čeká pokles cen energií. Kdyby to vše bylo jenom o cenách energií, tak to by byl krásný svět. To by určitě nikoho netrápilo a určitě by nikdo nehovořil o dlouhodobých deflačních tendencích. Ale já znovu opakuju, že v té ekonomice jsou zabudované dlouhodobé deflační tendence prakticky ve všech cenových okruzích. Když vy jste zmínil ceny potravin, no ty poslední dva roky držely nahoře jenom ty změny nepřímých daní. Jenom to DPHáčko, jenom to, co dělala vláda. Na což, znovu říkám, centrální banka nereaguje. Bylo by nelogické, aby centrální banka zvyšovala úrokové sazby a snažila se snížit inflaci jenom proto, že vláda, vláda zvyšuje daně a tím dělá restrikci poptávky. Takže není to tak, že vidíme takovouhle velkou řadu růstu, růstu cen. Vidíme prakticky všude pokles. Až vypadne efekt nepřímých daní, tak uvidíte, kde bude inflace příští rok.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Je ale otázka, čím je ten pokles způsobený. Pane Brožko, Vy jste tady kýval na to, co říkal pan Hampl. Ovšem četní ekonomové včetně bývalého kolegy pana Hampla Luďka Niedermayera tvrdí, že bez zásahu centrální banky by možná přišla krátkodobá deflace, ale ne deflační past. Nebyl ten pokles cen daný vlastně zdravými faktory? Tedy tím, že zdejší ekonomika snižovala náklady na platy a na energie, přičemž ta produktivita práce mohla růst, a tím pádem silnější koruna byla důsledkem důvěry, že ekonomika poroste? Shodoval byste se tady s kolegy Kohoutem, Niedermayerem a dalšími?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Tak ono, ta debata v tom hledání, řekl bych, argumentů na obě strany v poslední době, řekněme, vyústila i v to, že se hledala ta dobrá deflace a ta špatná deflace. To je pravda. V historii můžeme pozorovat období, kdy deflace byla doprovázena, řekněme, solidním, velmi solidním růstem ekonomiky, ale bylo to doprovázeno nárůstem produktivity, většinou to bylo období, kdy prudce se zvyšovaly, řekněme, kvalita technologií, nebo byl tady technologický růst, abych to řekl správně. V tomto případě si myslím, že tomu tak není. Je pravda, že tady, já bych připustil to, že tady došlo k určité korekci v některých cenách, které byly možná zbytečně vytaženy vysoko, možná i ty telekomunikace, ten předchozí vývoj cen energií také nebyl možná až tak bez těch administrativních zásahů ospravedlnitelný. Takže teď je na místě tady čekat nějakou korekci. A z hlediska spotřeby domácností je to, řekl bych, pozitivní. Ale neřekl bych, že to je ta dobrá deflace, ke které ta debata sbíhá.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Přesně, přesně.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak já jsem tady viděl Vaše poměrně dramatická gesta, pane Hample, ale bylo to více méně zodpovězeno panem Brožkou. Čili já bych se zeptal čistě na to, jaké riziko z té vysoké deflace by nám hrozilo. Tedy to, čím vlastně ten celý krok zdůvodňujete. A koneckonců musí to být řečeno, protože, jak jste řekl na začátku, o inflaci a rizicích inflace toho víme dost, ale o rizicích deflace zase málo.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Já ale si neodpustím, já musím opravdu naprosto zásadně odmítnout úvahu o tom, že Česká republika je jakýsi technologický ostrůvek Evropy, který díky zázračnému technologickému pokroku zažívá deflaci, kterou nikdo jiný nikde nevidí. Pokud by to...
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Já jsem neříkal.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Ne technologický, ale, ale když byla krize, tak lidé osekávali, firmy osekávaly náklady.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
To je takzvaná ta dobrá deflace. To je něco, co se vůbec nekryje s tím, co se děje v této ekonomice v tuto chvíli. Naprosto nijak. U nás klesá produktivita práce už několik let o dvě až tři procenta. Ekonomika je v recesi, máme jeden z nejslabších růstů mezd a příjmů za poslední léta a investice permanentně klesají velmi rychle. Prosím, to není žádný stav ekonomiky, která je v bouřlivém technologickém rozkvětu jako za průmyslové revoluce na konci devatenáctého století. Je to právě obráceně. Toto, co zažíváme, jsou deflační tendence dané měnově a poptávkově. Já si dokonce myslím, že i to snižování cen u operátorů v telekomunikacích je do značné míry dáno poptávkově, protože Češi prostě nechtějí utrácet už ani za věci, které kdysi brali jako statusové a za které byli ochotni utrácet. Už ani za tohle ne. To je poptávkový faktor, to je prostě málo peněz. To s žádnou technologickou revolucí nesouvisí. Kdyby to s ní souviselo, tak by to znamenalo, že největším technologickým pokrokem v Evropě v tuto chvíli prochází Řecko, Kypr a Česká republika. Doufám, že všichni uznají, že to je naprosto absurdní.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak je jasné, že zatím ten záměr oslabit korunu jednoznačně vychází, dá se to jednoznačně říct i o povzbuzení spotřeby, pane Brožko? A myslíte si, že to povzbuzení spotřeby, které částečně určitě vidíme, může být dlouhodobé?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
No tak to je otázka. Tady zaprvé si musíme počkat tedy na další data. Já si myslím, že v tom čtvrtém kvartálu alespoň podle těch kusých zpráv, které máme z médií, asi dojde možná k nějakému předzásobení nebo snaze nakoupit věci dovážené, dokud ještě nezdražily, takže možná paradoxně můžeme vidět už velmi rychlý efekt ve čtvrtém kvartálu, i když asi bych tu jeho výši nepřeceňoval. Pak si myslím, že spíše o to nastane, řekněme, slabší spotřeba domácností v tom následujícím období, kdy spotřebitelé budou pociťovat, že některé věci prostě dražší jsou. Navíc pokud se předzásobili, tak nebudou mít důvody některé věci kupovat. To hodnocení intervence, bych řekl, že i z hlediska makroekonomie bude mít krátkodobé negativní dopady. S tím, že do budoucna pokud ta kolona vydrží slabší alespoň šest měsíců, ale spíš déle, tak převládnou pozitivní dopady pro exportéry. To, o čem je, řekl bych, ta debata, to je ta hrozba těch deflačních očekávání. A to je něco, co zatím v ekonomice, řekl bych, přítomno teda nebylo. Alespoň z hlediska dat to nelze úplně vysledovat. Když se podíváme na inflační očekávání finančního trhu, je pravda, že se snižovala v tom horizontu za inflace očekávané za jeden rok, ale to byl ten důsledek toho, že všichni věděli, že se sníží ceny energií. Ale v tom inflačním očekávání, řekněme dál, tam ty inflační očekávání jsou lehce nad dvěma procenty a tady bych řekl, že jsou velmi pevně ukotvena, což je současně taky, řekl bych, dobrá minulá práce České národní banky, kdybych zopakoval, že ta kredibilita i v rámci, řekněme, regionu, je poměrně vysoká, ta řekněme, ta důvěra v to, že ta inflace bude poblíž dvou procent, v dlouhém období tady stále setrvává.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Pane Hample, Vy jste si tady úplně popsal ten list. Já Vám možná dám ještě jeden, abyste si mohl dál poznamenávat. Ale já bych se zeptal na tu otázku, co zazněla na začátku. Nemyslíte si, že ten efekt nákupu se brzo vyčerpá? Je přece jenom necelý měsíc před vánočními svátky, po nich přijdou výprodeje. Ceny půjdou dolů a od poloviny ledna se pak v tom maloobchodu v podstatě nic neděje.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Rozumím tomu, ale já Vám zkusím nabídnout jiný obrázek. Když se bavíme o vlivu oslabení kurzu na poptávku, tak já myslím, že ve veřejné diskuzi se to dostalo do takové jednoduché polohy zdražování, a jakpak může zdražování pomoct poptávce? Vždyť je to úplně absurdní.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Mě se to taky zdálo nelogické, jako laikovi samozřejmě. Tak mi to vysvětlete, jak je to jinak?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Jenom chci říci, že každé uvolnění měnových podmínek, i snižování úrokových sazeb, vede k dodatečným cenovým tlakům. De facto přináší do ekonomiky mírné zdražování a myslím, že by bylo absurdní říct, že snižování úrokových sazeb škodí poptávce a škodí reálné ekonomice. My docela spoléháme na efekt, kterému někteří analytici nevěří, kterému se říká substituční. Abych nebyl moc technický, tak se to pokusím říct v lidské řeči.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Nahrazení prostě těch zahraničních, zboží českým.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Zhruba 35, přesně, zhruba 35 procent té spotřebitelské poptávky nebo toho spotřebitelského zboží je zahraniční provenience, třetina nebo více než třetina. Analytici nevěří substitučnímu efektu. Jinými slovy nevěří tomu, že když přijde spotřebitel do obchodu a uvidí tam dražší německý sýr a vedle toho levnější český, tak že si koupí ten levnější český. My tomu naopak velmi věříme. Protože jestli jsou Češi k něčemu skutečně loajální, tak je to nízká cena. Takže já si myslím, že ty efekty uvidíte trošku později, ale neumím si představit, že by uvolnění měnových podmínek mělo negativní efekt v průměru na ekonomiku, to bysme byli jediná taková ekonomika na světě.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Pane Brožko, vy jako analytik věříte substituci nebo ne?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
S otazníkem, s velkým otazníkem. Je otázka, kolik vůbec substitutů v této ekonomice je a není, ale takhle, já bych to shrnul. Já věřím tomu, že ve středně dlouhém období ten efekt, ten pozitivní efekt intervencí převáží. Současně si stále myslím, že ten substituční efekt nepřeváží v krátkém období horizontu jednoho kvartálu ty negativní efekty spjaté s tím cenovým šokem. Ale možná budu pozitivně překvapen. Ale tady si myslím, že právě ta sporná část, kdy samotné prognózy České národní banky ten efekt, pozitivní efekt intervencí nastupuje velmi brzo, v podstatě už od samého začátku. Ale uvidíme, třeba budeme pozitivně překvapeni. A já si nepřeju nic jiného, než abychom byli pozitivně překvapeni.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
To asi my všichni. Já teď do vysílání zvu ekonoma Jiřího Štega z katedry politických a společenských vztahů na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Dobrý den.
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Dobrý den vám i posluchačům.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Co vy tedy soudíte o rozhodnutí centrální banky?
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Abych pravdu řekl, tak rozpaky a zděšení překrývají všechny ostatní možné dojmy.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A z čeho vyplývají Vaše rozpaky a zděšení?
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Otázek, které se kolem něj, kolem toho rozhodnutí rojí, je nekonečné množství. Za jednu ze základních otázek považuju otázku, lze-li prostředky měnové politiky ovlivňovat hospodářskou politiku státu. Česká národní banka dlouhodobě mluví o nebezpečí deflace. A přitom si neuvědomuje, že to není deflace měnová, která hrozí, ale je to deflace poptávková. Jako výraz určitých deformací, který naše hospodářství má. Jako výraz otevřenosti ekonomiky. Jako výraz potlačení místní agregátní poptávky. A zasahovat proti těmto, řekněme, fundamentálním prvkům, které vyvolávají podle mého názoru zdánlivou deflaci, měnovými nástroji považuju za více než škodlivé a riskantní.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A z hlediska, dejme tomu, skupin, které, kterých se dotýká to zdražení, mírné zdražování, jak říká aspoň pan Hampl, myslíte si, že je vlastně pro tu ekonomiku pozitivní, že lidé už nemají, dejme tomu, ta neustálá očekávání slevy a opravdu, že začnou nakupovat?
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Vzhledem k České národní bance téměř nedůstojně bych to označil za propagandistické řeči. Pokud se podíváme na strukturu úspor, pokud se podíváme na strukturu příjmů, tak je jasné, že možná jakési drobné zlepšení v drobný vzmach agregátní poptávce nastane a vyvolá jakousi nákupní horečku, otázka je, jestli je úkolem ČNB vyvolávat nákupní horečky. A to je vše. Pokud se vyčerpají zdroje této poptávky, které chtěla zřejmě ČNB mobilizovat, tak je to v pořádku, ale takto drastickým nástrojem to považuju za závažnou národohospodářskou chybu. Nehledě na to, že to vyvolává spoustu dalších otázek a konkrétních dopadů do různých segmentů ekonomiky. Podívejte se třeba na zdravotní systém, kterej ročně v léčivech a přístrojích dováží za sto miliard korun. V podstatě to jde proti politice vlády, která teďko svými opatřeními pustila do zdravotnického systému 4, 5 miliard. Tímto krokem je těchto 4, 5 miliard v podstatě eliminováno. Jakým způsobem koordinuje ČNB svoje kroky s kroky vlády. To jsou zásadní otázky, které její krok vyvolává. Jakým způsobem, jak uvažovala ČNB o struktuře státního dluhu? Kterej je téměř ve 400 miliardách /nesrozumitelné/ v cizích měnách? Čili to zdraží státní dluh. Jak koordinuje Česká národní banka svoje kroky s těmito agregáty? To jsou otázky, který vznikají.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Já bych se od těch makroekonomických otázek přesunul ještě k jedné, a to speciálně k nízkopříjmovým skupinám. Myslíte si, že tenhle krok jim může spíš pomoct, nebo uškodit?
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Já se můžu jenom smát. Já se můžu jenom smát.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Vám to připadá k smíchu?
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Já se můžu jenom smát argumentaci, která říká, že to pomůže spotřebitelům. A samozřejmě, že to v žádným případě nepomůže těm nejnižších nízkopříjmovým skupinám. To je prostě bez diskuze.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Určitě? Protože já jsem slyšel na toto téma diskuzi. Třeba Vladimír Tomšík říká, že třeba těch dvacet procent nejchudších domácností patří mezi ty nejzadluženější. A to oslabení je zvýhodní proti věřitelům. Stejně tak jako kdybychom se podle pana Tomšíka dostali do deflace, tak právě ty nízkopříjmové skupiny by byly ty nejohroženější propuštěním.
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Já se nemůžu zbavit toho makroekonomického pohledu. Deflace je poptávková a je výsledkem celkové struktury a zapojení naší ekonomiky do globálních procesů. A od toho se teda odpíchnu k tomu, řekněme, snížení dluhového břemene. To dluhové břemeno má nějakou strukturu, značnou část v něm tvoří hypotéky, to zadlužení tvoří 1 bilion 300 miliard korun velmi hrubě. Ale ty nejohroženější skupiny se pohybují v mimobankovních a pre-exekučních rovinách. A těm toto nepomůže, protože ty zbytkové příjmy, které nejsou vlastně ohroženy, budou ještě, pravda, že ne zásadně, ale přece jenom v procentních řádech ohroženy.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Já vám mockrát děkuji za rozhovor. To byl ekonom Jiří Šteg z katedry politických a společenských vztahů na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Díky a na slyšenou.
Jiří ŠTEG, katedra politických a společenských vztahů, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Děkuji také, na shledanou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak já Vás samozřejmě, pane Hample, požádám o reakci. Ono těch reakcí asi bude víc. Zase máte popsaný papír. Zkusme se podívat nejdřív na to, jestli lidé pod vlivem kroku národní banky začnou utrácet. Já jsem si přečetl, že kupní síla domácností už třetím rokem klesá, že třeba podle průzkumů statistiků nemůže vyjít s příjmy skoro třetina domácností. To nevypadá, že by lidé, když to řeknu lidově opravdu, že by seděli na penězích, a vy jste tenhle přetlak uvolnili.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No je potřeba se dívat jednak na celkové číslo o úsporách a majetku domácností a potom na to, jaké části populace spoří, jsou schopny spořit, anebo nespoří a nejsou schopny spořit. Pokud se podíváte na celkové číslo, prostě dál platí, že i ve špatných časech v průměru české domácnosti akumulují nové úspory a nový majetek. To, že se cítí chudší, než jsou, je jiná věc. A samozřejmě, že je pravda, v tom má pan kolega pravdu, i Vy, že toto v průměru se netýká úplně celé populace. A je velká část populace zhruba tak těch dvacet nebo pětadvacet procent, která neakumuluje žádné nové úspory, a která se naopak zadlužuje a zadlužuje se dokonce ještě rychleji. Což je důsledek právě nižších příjmů a toho, že když chybí v ekonomice peníze, tak chybí nakonec těm nejohroženějším. Ale právě proto je důležité, aby všichni pochopili, že v dlouhém období, ve středím a dlouhém období, této skupině obyvatel deflace škodí úplně nejvíc. To je jedno totiž, jestli, jak pan kolega říká, jsou zadluženi u bankovních nebo nebankovních subjektů, ale jejich nominální výše dluhu, jejich celková výše dluhu zůstává, zatímco v deflaci nutně jejich příjmy klesají. A taky možnost uplatnit se na trhu práce klesá. Čili jestli někdo říká, že toto opatření v dlouhém období škodí těm nejchudším a nejzadluženějším, tak si myslím, že říká úplný opak toho, co je elementární ekonomická logika.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Ano, teď dáme slovo Michalu Brožkovi. Shodujete se s názorem Mojmíra Hampla?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Ano, protože teď se bavíme o tom dlouhém období. A tam je to celkem neoddiskutovatelné. Tím hlavním cílem je, řekněme, vrátit tu ekonomiku na cestu růstu. A pokud poroste a nebude tady deflace, tak je to dobré, řekl bych, i proto nízkopříjmové, řekněme, nebo pro ty zadlužené, pro každý zadlužený subjekt. Ale na začátku jsme se bavili o těch krátkodobých efektech. A tam si myslím, že jsou negativní.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Já, když si to vezmu prostým selským rozumem, možná, že na to jste alergický, pane Hample, ale, protože jsem slyšel několikrát, jak jste říkal, že prostý selský rozum v tomhle případě třeba nelze úplně jednoznačně použít. Ale já jsem si osobně vždycky myslel, že takový ten rozumný vztah k penězům, taková šetřivost a tím nemyslím lakotu, tak to že je vlastně ctnost. Místo abych třeba vyházel peníze za elektroniku, tak je, dejme tomu, šetřím na studium dětí. Já nevím, na hypotéku a podobně. Ale Česká národní banka mi najednou říká: utrácejte. A to je přístup, který třeba může některé lidi vehnat do náruče exekutorů, ne?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No, já musím jednu věc vysvětlit. Češi jsou velmi konzervativní při nakládání s penězi. Je to tak dobře, je to jejich dlouhodobá vlastnost. A tahle ta superkonzervativnost se koneckonců týká i chování jejich centrální banky. Jejich centrální banka má taky pověst superkonzervativní opatrné, obezřetné centrální banky v rámci Evropy. To všechno platí. To, co se snažíme...
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
No, já jsem třeba teď slyšel, že možná po té intervenci, to jsem četl v novinách, že se zvyšuje ta nákupní horečka a že lidé si půjčují víc, než potom můžou splatit. To o úplné konzervativitě nesvědčí.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
To, do jaké míry zafungovala nebo nezafungovala horečka, nezlobte se, já si počkám až na konkrétní statistická data, nejsem si jist, že vždycky ty headliny v novinách opravdu popisují realitu. Byť to nevylučuju. Ale to základní, co se snažím říct, je, ta hysterie, která vznikla ohledně toho, jaké megazdražování nastane, je prostě naprosto neodůvodněná, protože všechno to, co se vaše konzervativní centrální banka snaží říct, je, že se snažíme jen dostat vývoj cen na tu úroveň a inflaci na tu úroveň, na které byla v mnoha letech do této chvíle, 15 let do této chvíle. Pořád jenom jdeme s inflací dolů a 15 let v této ekonomice nikdo inflaci neřešil, nebyl problém pro spotřebitele. A my nechceme nic víc, než aby dál nebyl problém. Pokud bychom nic nedělali s tím trendem k cenové nestabilitě opačné, k deflaci, tak to bude problém a bude to problém dlouhodobý pro všechny, kteří to teď poslouchají. Čili já chci jenom uklidnit všechny a říct: nejde o žádné hyperzdražování, jak čtete v novinách.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
O tom jsem já ani nemluvil, já jsem mluvil o tom, jestli je zdravé povzbuzovat lidi k utrácení a jestli je špatné šetřit?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No já říkám, já si myslím, že ten konzervativní profil nakládání s penězi je tady dlouhodobý a nemění se a nezmění se. A já myslím, že to je v zásadě správně.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Přestože guvernér Singer říká: utrácejte, a v závorce za tím je řečeno: chovejte se normálně?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Jasně, a to je přesně ono, já si myslím, že někdy v té veřejné debatě se ty komentáře prostě nesmírně exponují, násobí na desátou, násobí se stem nebo tisícem. To vůbec není podstata toho sdělení. Podstata toho sdělení je, že jsme se do určité míry začali chovat méně normálně než v posledních letech, zejména v časech do roku 2008, 2009, že to má pomalu makroekonomické dopady. A že ta normálnost chování, ke které má přispět i normální vývoj cen, ke kterému se chceme vrátit, je rozhodně pro tu ekonomiku zdravější než to, když se budeme neustále přesvědčovat o tom, jak jsme chudí. A tím, jak se o tom budeme přesvědčovat, tak jednou zchudneme.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Pane Brožko, co Vy si myslíte? Je normální víc utrácet, nebo běžně utrácet? Jsou vlastně, dejme tomu, vyšší úspory pro ekonomiku nějak svazující?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Tak vyšší míra úspor je fajn pro ekonomiku, když to tak řeknu. Je tady prostor pro investování do budoucnosti. Ale já nechci hodnotit to, co je normální, a co není. Určitě je tady snaha v ekonomice vytvořit nějaké stabilní předvídatelné prostředí, které bude prospívat jak spotřebě domácností, tak investicím. A je otázka, jak se k tomuto stavu nebo alespoň k tomuto trendu propracovat. Teď je otázkou, si myslím na místě, jestli tento krok České národní banky byl v tom směru, anebo nebyl v tom směru. Pokud tedy...
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
My si myslíme, ano, my si myslíme, že od toho stabilizujícího stavu ekonomiky odplouváme, že se k němu neblížíme, ale odplouváme.
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
To je přesně ten názor České národní banky. Otázkou je, jestli tedy tady skutečně hrozila ta deflace, která by byla skutečně destabilizující. Mě tak jenom napadá, často se přirovnávala ta situace České ekonomiky, nebo i toho režimu měnověpolitického, ke Švýcarsku. Švýcarsko se už delší dobu nachází, řekněme, jestli to není deflace, tak je to, řekněme, je to míra inflace někde mezi plus jedním a mínus jedním procentem. Aktuálně spíš tedy v tom záporu. Přes toto švýcarská ekonomika vykazuje reálný růst kolem dvou procent, míra nezaměstnanosti je tady kolem tří procent. A nezdá se, že by tedy to, tu ekonomiku až tak poškozovalo, takže...
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Počkejte, ale švýcarská banka národní proti tomu právě intervenovala, proti silnému franku, ne?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
To ano, ale já chci říct, že se pohybuje i tak v deflaci, protože přece jenom ta historie, jak se došlo ve Švýcarsku k intervencím, byla dost odlišná od té České národní banky. V případě švýcarského franku tam došlo od roku 2007 k posílení, řekněme, 35, 38 procent až do momentu, kdy tedy švýcarská centrální banka začala intervenovat, oslabovat frank o nějakých patnáct procent. Takže to posílení od toho roku 2007 tam pořád činí nějakých 25 procent. Představte si to na české koruně.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
To centrální banka česká také argumentuje tím švýcarským příkladem. Ale je to na místě? Vzhledem k těm rozdílům?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Ano, koneckonců jsme i ve Švýcarsku byli, a byli se podívat na to, co švýcarská centrální banka dělá. Tady je ale potřeba říct ten jeden podstatný rozdíl. Švýcarská ekonomika v okamžiku, kdy se pouštěla do tohoto režimu, který je srovnatelný s naším, byť ne úplně identický, tak skutečně nebyla v dlouhodobé recesi. My v ní jsme. My máme skutečně nesmírně oslabenou domácí poptávku. A kdyby to oslabování poptávky pokračovalo a měnová politika nedělala nic, tak vám garantuju, že uvidíte na čísle HDP ještě mnohem větší mínusy, než tam vidíte teď. Čili v tom je ta situace se Švýcarskem nesrovnatelná.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Do naší debaty teď zvu Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy. Dobrý den. Jak se na ten krok centrální banky díváte Vy jako zástupce zdejších podniků?
Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Já bych řekl, že my ho chápeme z pozice centrální banky. Česká centrální banka není americký Fed, její úkoly jsou trochu odlišné. Hlavním úkolem je hlídání inflace, z tohoto pohledu samozřejmě ten krok lze pochopit, ale asi není tajemstvím, že my jako Svaz průmyslu a dopravy, který reprezentuje především velké české podniky, především podniky exportující, jsme ho přijali se smíšenými pocity. A to z několika důvodů. Pokud bych měl jmenovat alespoň dva hlavní, tak podle našeho názoru přispěl k určité destabilizaci podnikatelského prostředí, co se týká očekávání a vývoje kurzu koruny. To zaprvé. A za druhé, dopady na jednotlivé podniky tak, jak my jsme měli možnost se s nimi seznámit na základě konzultací s našimi podniky, nejsou vždy úplně pozitivní. A to z toho důvodu, že podniky mnohdy nejenom exportují, ale také mnoho dováží a tam samozřejmě to zdražení na vstupech se projevilo poměrně negativně.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A jaká tendence převažuje? Jak velký je vlastně podíl těch dovážených komponent zdejšího zboží?
Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Tak tohle se skutečně liší podnik od podniku. Já jsem tu záležitost dnes ráno konzultoval s některými velkými exportéry, kteří jsou našimi členy. A ta škála je opravdu široká. Jsou mezi nimi podniky, kteří, nebo které na tom poměrně dramatické změně kurzu vydělaly v řádech desítek milionů korun měsíčně. Hovořil jsem ale také se šéfem podniku, který na něm prodělává dva miliony měsíčně. A hovořil jsem také s jednou z největších českých firem, pro kterou je to hra s nulovým součtem. Protože to, co vydělá na exportu, tak zase utratí na importu. To znamená, skutečně tohle se liší podnik od podniku.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
No, a my jsme tady párkrát zmínili slovo substituce. Tedy je podle Vás možné, že by se nahradily výrobky ze zahraničí těmi českými? Těší se na to české firmy?
Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Tak musím říct, že tuhle tezi jsem někde zaznamenal, nepovažuji ji za příliš reálnou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Proč ne?
Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Podíváte-li se do českých obchodů, tak zjistíte, že valná většina zboží pochází ze zahraničí, je to celkem pochopitelné. To je základ tržní ekonomiky, nevyrábět vše, ale vyrábět to, v čem jste dobří, co dokážete dělat lépe nežli ostatní. A ostatní věci dovážet, protože se to cenově vyplatí. Pokud bysme se měli dostávat do nějaké pozice, že budeme vyrábět opět vše, budeme soběstační ve všech sektorech, ve všech výrobcích, bych to považoval za krok několik desetiletí zpátky. /nesrozumitelné/ myslím, příliš, příliš objektivní nebylo. Takže ano, dokážu si představit nějaké vybrané produkty, sektory, kde by tohle mohlo pomoci, mohlo by to nastartovat určitou podporu té domácí výroby. Ale v globálu to považuji za naprosto iluzorní.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Děkuji vám. Na slyšenou.
Radek ŠPICAR, viceprezident, Svaz průmyslu a dopravy
--------------------
Na slyšenou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak co říkáte, pane Hample? Zaznělo tady, že podnikatelé mají smíšené pocity z rozhodnutí centrální banky. A mezi ty negativnější dopady řadí i třeba možnou destabilizaci podnikového prostředí právě kvůli vývoji kurzu koruny. Co Vy na to?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No já si pamatuju poslední léta debat se Svazem průmyslu a dopravy, s exportéry, s těmi, kteří živí tuto ekonomiku a opravdu dělají tu podstatnou přidanou hodnotu pro tuto zemi. A pamatuju si, že to byla léta debat o tom, že koruna je příliš silná, že koruna posiluje, že exporty brzdí. Já jsem teď malinko překvapen, že v situaci, kdy Česká národní banka dělá krok opačným směrem, k oslabení, a zároveň na poměrně dlouhou dobu dává až nebývalou míru jistoty, že česká koruna neposílí nad 27 korun za euro, tak že je to vnímáno některými, a teď říkám, některými ze Svazu průmyslu a dopravy jako negativní krok. Zdá se mi, že to neguje všechny ty debaty, které jsme měli do této chvíle. Čili já naopak bych řekl trochu stabilizace v očekávání kurzového vývoje. Nicméně je samozřejmě pravda, že česká ekonomika je vysoce importně náročná, hodně exportuje, také hodně importuje. Když jsem říkal, že u běžné spotřeby je to, co se dováží, zhruba tak třetina nebo nad třetinu spotřebitelského koše, tak u velkých exportérů je to 70 až 80 procent toho, co potřebují dovézt, aby mohli těch sto procent vyvézt.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
To je docela hodně.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Nicméně my jsme malá otevřená ekonomika, ve které pořád zboží, subdodávky, materiály cirkulují sem tam, sem tam, sem tam. Malá otevřená ekonomika.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Takže ta pomoc těm exportérům.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Ale pozor, ale to chci říct, ale jsme stále významný čistý exportér. Jinými slovy, pořád tato ekonomika více vyváží, než dováží. To znamená, ten čistý efekt pro export prostě musí být pozitivní, zvlášť pokud ten kurz takto zůstane delší dobu. Což my jsme deklarovali. A já, já prostě si dost těžko umím představit, že ekonomika, která jako jedna z mála má obchodní přebytek i s Německem - s Německem jinak mají obchodní schodky prakticky všechny země světa - Česká republika je v tomto výjimkou, tak že by tato čistá exportní ekonomika měla nulový nebo negativní dopad z oslabení kurzu koruny.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Pane Brožko, myslíte si, že ten krok centrální banky, tedy ta intervence, může české ekonomice jako celku, tedy nejenom exportérům, kde je to jednoznačnější, pomoci?
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Tak já myslím, že už jsem to několikrát řekl, v tom střednědobém a dlouhodobém horizontu souhlasím, že v tom součtu ten efekt je pozitivní. A jestli dovolíte, bych se vrátil k tomu tématu té určité stability. K té bych řekl otázku. V tuto chvíli myslím si, že můžeme věřit na relativně dlouhou dobu. Otázka je, jak dlouhá ta doba je, že koruna neposílí přes 27. Ale už nyní ta koruna je slabší o nějaká dvě procenta. A to už je poměrně zase citelné, už může zase posilovat tedy tím pádem o dvě procenta. A současně krátce po intervencích vlastně z ČNB, tuším, to byl Lubomír Lízal, zaznělo byť teoretické stanovisko k tomu, že ten kurz může být třeba 28. Vzápětí na to koruna reagovala prudkým výkyvem. Takže my se, byť trh byl původně spokojený s úrovněmi kurzu koruny kolem 25,80, 26 korun, teď jsme se posunuli na 27. Ale přesto ta volatilita toho kurzu se nám zase začíná nějak zvyšovat. A posouváme se do pásma, tuším, že kurz je dneska 27,50. Poměrně velmi vzdálený od té podlahy, kterou nastavila Česká národní banka.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak jak je to s tou stabilitou, pane Hample?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Trh byl takzvaně spokojen s tím, že se kurz pohybuje pod 26 korunami. On se tam pohyboval vlastně jen díky permanentním a neustále zesilujícím slovním intervencím centrální banky, které tady probíhaly rok. Čili pokud tohle někdo bere jako dlouhodobou stabilitu, tak já říkám, že to je stabilita zdánlivá, která byla dána tím, že trh poměrně citlivě vnímal právě ten rok komunikace centrální banky. A že zapracovával cen i to, že centrální banka může na trh jednou přijít a tohle opatření udělat.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A je teď ten kurz stabilizovaný opravdu? Pan Brožka říkal, že tak úplně ne, zmínil také jeden výrok Lubomíra Lízala, tedy že by koruna mohla být až k 28 za euro.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Ne, ten výrok, si myslím, z rozhovoru, který měl pro jeden internetový portál, že byl skutečně misinterpretován. To byl jenom dotaz na to, jestli za nějakých mimořádných okolností, ale skutečně mimořádných okolností, je představitelné, že by centrální banka tady tu svoji cílovou hladinu posunula. No tak nikdy člověk nemůže vyloučit, že za úplně mimořádných nepredikovatelných šílených okolností se to stane. To nebyl komentář k tomu, že si snad centrální banka představuje měsíc po této akci, že bude cokoliv dělat s touhle hladinou, kterou jsme vyhlásili. A říkáme, že tady bude dlouho, že s tou ekonomikou bude dlouho.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Takže kdyby dále stoupala hladina, respektive klesala hladina koruny, dejme tomu k těm 28 korunám, tak co uděláte?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
No, to je přesně to, co jsme říkali v těch základních takzvaných klíčových zprávách, key messages ohledně kurzu. My nechceme dopustit posilování koruny významně nad 27. Není to prostě pevný práh, jakože to musí být 27,0000 na deset desetinných míst. Může se to někdy posunout i o kousíček, o chloupek nad tuto hranici. Ale pod touto hranicí necháváme kurz dál tržním silám. Jako to bylo do této chvíle a jako to bylo v tom stavu, v jakém to do sedmého listopadu nikdo neřešil.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Když to bude nad tu hranici?
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Nad těch 27? Říkám, pokud by bylo potřeba tu hranici 27 bránit, no tak bude dělat centrální banka přesně to, co dělala hned ten první den nebo několik pár dní, těch několik vstupních dní, to znamená, bude eura nakupovat a emitovat korunu proti němu.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
Tak s nadsázkou řečeno, stabilita v rámci tohoto pořadu byla zachována, naplnil totiž očekávání, že jednou skončí. Ten okamžik nastal právě teď. Za účast v diskuzi děkuji Mojmíru Hamplovi a Michalu Brožkovi. Pánové, hezký den.
Michal BROŽKA, analytik, Raiffeisenbank
--------------------
Děkuji, na shledanou.
Mojmír HAMPL, viceguvernér, ČNB
--------------------
Díky za pozvání.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
--------------------
A s přáním, aby devalvace měla pozitivní dopad na vás, milí posluchači, se loučí Tomáš Pavlíček.