Vladimír Bezděk , poradce bankovní rady ČNB
(HN 6.11.2001strana 31, rubrika: Analýzy/rozpočet)
Dlouhodobě úspěšná fiskální konsolidace se neobejde bez reformy mandatorních výdajů
Vladimír Bezděk
Státní podpora penzijního připojištění ani stavebního spoření nepřispívá ke zvyšování úspor
Zhoršující se fiskální vývoj v ČR není důsledkem pouze nedávné ekonomické recese nebo postupné úhrady transformačních nákladů v podobě narůstajících ztrát transformačních institucí. I po očištění o tyto faktory vykazuje fiskální politika prohlubující se deficitní tendence. Deficity veřejných rozpočtů lze snižovat prostřednictvím zvyšování příjmů (tj. daní), snižováním výdajů nebo určitou kombinací obou předchozích postupů. Z empirických srovnání vyplývá, že podstatně lepších výsledků dosahují konsolidace založené spíše na redukci výdajů zejména neinvestičního charakteru než ty, které se spoléhají na zvyšování daní. Je třeba se zabývat i vlivem na inflaci. Zvyšování daní, zejména nepřímých, se projeví tendencemi k růstu cenové hladiny s možným rizikem akcelerace inflačních očekávání. Naopak snížení fiskálních deficitů pomocí redukce výdajů by mělo přispívat k poklesu inflačních tendencí. Centrální banka tak může tlumit možné krátkodobé negativní dopady poptávkové restrikce. Nejproblematičtější záležitost představují tzv. mandatorní výdaje. Patří sem: 1. Výdaje dané zákonem - např. dávky sociálního zabezpečení, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti apod. 2. Ostatní výdaje vyplývající z jiných právních norem (např. hypoteční úrokové podpory) nebo ze smluvních závazků (kursové ztráty při správě státního dluhu, realizace státních záruk, transfery mezinárodním organizacím atd.). 3. "Kvazimandatorní výdaje", kam řadíme např. výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, armádu, zahraniční pomoc, mzdy zaměstnanců veřejného sektoru, kapitálové výdaje předurčené vládními rozhodnutími aj. Váha celkových mandatorních výdajů nyní přesahuje 25 % HDP. Na státním rozpočtu se mandatorní výdaje v roce 1995 podílely 68 %, letos již o téměř 82 % výdajů státního rozpočtu a v roce příštím by se mělo jednat o více než 83 %. Nejvýraznější složkou jsou "klasické" výdaje dané zákonem (asi 17 % HDP). Výdaje dané jinou právní normou, popř. smlouvou jsou z hlediska celkového rozsahu zanedbatelné, byť v budoucnu hrozí značné riziko od státních záruk. Kvazimandatorní výdaje vykazují rostoucí trend a v posledních letech převyšují 8 % HDP. Nejvýznamnější součástí mandatorních výdajů jsou tzv. sociální výdaje v čele s výdaji na státní penzijní systém, který představuje téměř 10 % HDP. Ten již několik let vykazuje deficit ve výši přibližně 1 % HDP (v roce 2030 to může být až 6 %). Penzijní systém zahrnuje i penzijní připojištění a komerční životně-důchodové pojištění. Obě možnosti zabezpečení na stáří jsou (při splnění určitých podmínek) podporovány daňovými úlevami, v penzijním připojištění také státním příspěvkem. Ten představuje explicitní výdajovou položku státního rozpočtu zahrnutou v definici mandatorních výdajů. Náklady spojené s daňovými úlevami jsou mnohem nepřehlednější. Zahraniční zkušenosti naznačují, že se může jednat o nezanedbatelné položky. Znalost těchto údajů může spolu s analýzou úspor domácností výrazně napomoci při úvahách o státní podpoře různých spořících programů, např. připojištění, životního pojištění nebo stavebního spoření. Cílem státní podpory v těchto programech obvykle je pomoci akumulovat soukromé zdroje k řešení určité problémové situace (stáří, bytová otázka), tedy obecně zvýšit míru úspor obyvatelstva. Hrubá míra úspor domácností ovšem spíše klesá. Zdá se, že boom penzijního připojištění, stavebního spoření a životního pojištění nevede ke zvýšení celkové míry úspor obyvatelstva. Domácnosti asi pouze restrukturalizují skladbu svých úspor s cílem maximalizovat zisk v rámci daných daňových zvýhodnění a státních příspěvků. Potvrzení platnosti těchto úvah fundovanější analýzou by mohlo vést k zamyšlení nad případnými úpravami dosavadní politiky státu v oblasti daňových výdajů a dalšího okruhu státem zvýhodněných úspor (zaměstnavatelské penzijní fondy).
***
Nominální schodky veřejných rozpočtů
(včetně příjmů z privatizace v % HDP)
1999 | 2000 | 2001 | 2002 | |
---|---|---|---|---|
Česká republika | -0,6 | -3,2 | -3,6 | -5,2 |
Polsko | -2,0 | -2,2 | -4,2 | -3,5 |
Pramen: Ministerstvo financí ČR a PR, odhady Goldman Sachs