(Bankovnictví 22.2.2001 strana 32, rubrika: Světové finančnictví)
Basilejský výbor pro bankovní dohled zveřejnil 16. ledna 2001 druhou verzi návrhu nových pravidel kapitálové přiměřenosti bank. Jejich původní podoba byla vydána v roce 1988 a v průběhu 90. let 20. století prošla částečnou novelizací. Dosud platný koncept významně přispěl ke stabilitě a bezpečnosti bankovních systémů, avšak v současné době v prostředí rychle se vyvíjejících finančních trhů stárne a ukazuje se již jako nedostačující.
Nově navrhovaná pravidla se vyznačují citlivějším přístupem k měření a řízení kreditního rizika (rizika ztráty v případě, že protistrana nedodrží své závazky vůči bance). Poprvé se zabývají operačními riziky (riziky ztráty v případě selhání lidského faktoru nebo nedostatků v používaných informačních systémech a ostatních technologiích). V oblasti tržních rizik (rizika ztráty v případě nepříznivého pohybu cen, kurzů a úrokových sazeb) nová pravidla podstatné změny nepřinášejí. K dalším novinkám patří kromě jiného využívání ratingů od ratingových agentur pro účely přiřazování rizikové váhy pohledávkám, individualizovaný přístup regulatorních orgánů k jednotlivým bankám, zvýšení požadavků na zveřejňování informací bankami a na stanovování kapitálových požadavků na konsolidovaném základě. Nově navrhovaná pravidla představují velmi rozsáhlý a komplexní systém, který by měl zlepšit způsob měření rizika bankovního podnikání. Jejich aplikace nepochybně zvýší efektivnost bankovní regulace a dohledu a měla by významně přispět k dalšímu posílení stability bankovního sektoru. Očekává se, že pravidla dostanou konečnou podobu po připomínkovém řízení, a to do konce letošního roku. Banky by podle nich měly postupovat počínaje rokem 2004. Nová pravidla kapitálové přiměřenosti budou aplikována na konsolidovaném základě, to znamená, že se jimi budou řídit i dceřiné společnosti a přidružené subjekty bank. Připomínkový proces může ještě přinést určité dílčí změny oproti stávajícímu návrhu, ale koncepčně se už asi nic podstatného nezmění. Má tedy smysl položit si otázku, co bude nový koncept znamenat pro banky na jedné straně a pro regulátora bankovního trhu na straně druhé.
1. Změny, které přináší nový koncept, jsou podstatné
Nový koncept je založen na třech pilířích. První z nich vymezuje metody měření rizik, a to od té nejjednodušší, tzv. standardizované, až po metody poměrně sofistikované. Druhý pilíř počítá s tím, že regulátor stanoví každé bance individuální limit kapitálové přiměřenosti a to na základě posouzení jejího rizikového profilu. A konečně třetí pilíř vymezuje okruh informací, které by banka o sobě měla pravidelně zveřejňovat tak, aby veřejnost měla dostatek podkladů pro posuzování její rizikovosti apro svoje rozhodování.
* První pilíř rozšiřuje okruh rizik, proti nimž banka musí držet kapitál i škálu metod, jež může pro výpočet kapitálového požadavku zvolit. Dnešní koncept slouží jako nástroj pro omezení úvěrového a tržního rizika, přičemž banka má jediný předepsaný postup pro měření úvěrového rizika advě možnosti měření rizika tržního. Oba principy měření tržního rizika zůstaly zachovány. Nově se počítá se zahrnutím rizika operačního a umožňuje se, aby si banka vybrala ze tří postupů jeho měření. Také úvěrové riziko bude možné kvantifikovat třemi metodami. Nejjednodušší, tzv. standardizovaná metoda bude povinná pro všechny banky, pokud si se souhlasem regulátora nevyberou metodu sofistikovanější. Výběr vyspělejších metod měření rizik však musí být podložen dostatečně dlouhými časovými řadami, zkoumáním vlastností příslušných pravděpodobnostních rozdělení akvantifikací jejich charakteristik. Lze mít za to, že právě nedostatek systematického sledování statistických údajů v bankách způsobí, že v nejbližších letech bude v ČR používána zejména standardizovaná metoda.
* Druhý pilíř povede k relativizaci současného 8% limitu kapitálové přiměřenosti v tom smyslu, že tato hodnota bude nadále považována za jakési absolutní minimum, pod něž by se banka neměla za žádných okolností dostat. Předpokládá se dokonce, že každé bance budou individuálně stanoveny dvě hodnoty kapitálové přiměřenosti, obě nad hranicí 8 %. Jedna by měla představovat jakési minimum pro danou banku a pokles pod tento limit by měl okamžitě vyvolat velmi razantní zásah ze strany regulátora. Druhá hodnota by pak měla vyjadřovat něco jako optimum, kolem něhož by kapitálová přiměřenost banky měla oscilovat za standardních podmínek. Nastavení těchto individualizovaných limitů bude velmi zodpovědný úkol kromě jiného i z toho důvodu, že postup nebude nikdy plně algoritmizovatelný, a proto v něm vždy bude určitý prostor pro úsudek regulátora.
* Třetí pilíř je velmi důležitý. Trh může vůči bankám sehrát velmi významnou disciplinující úlohu, avšak jen tehdy, když má dostatek aktuálních dat pro každodenní hodnocení bank. Implementování požadavků obsažených ve třetím pilíři by mělo vést k tomu, aby banky vydávaly výroční zprávy s daleko menším časovým odstupem od roční účetní závěrky než dosud a také k tomu, aby v nich zveřejňovaly informace, o svých akcionářích, majetkových vazbách, obchodních aktivitách a finanční situaci s podstatně vyšší vypovídací hodnotu než v současnosti.
2. Končí období jednoduchosti
Samotný fakt, že Basilejský výbor potřeboval více než 500 stránek k tomu, aby nový koncept představil veřejnosti, naznačuje, že jeho aplikace nebude jednoduchá ani pro banky, ani pro regulátory. Podstatně vzrostou nároky i na ty banky, které si z nabízené škály možností měření kapitálové dostatečnosti vyberou tu nejjednodušší, tzv. standardizovanou metodu. Všechny banky budou muset více dbát na sledování svých klientů, expozic ina jejich zajištění, zvýší se přinejmenším technická náročnost používaných postupů, což se nutně promítne do požadavků na změny zaběhnutých postupů risk managementu i do požadavků na interní informační systémy. Je samozřejmé, že úloha vnitřní kontroly a auditu dále vzroste.
3. Aplikace konceptu vyvolá tlak na růst odbornosti regulátora
Koncept umožňuje používat celou škálu metod měření rizik. Přitom prakticky každá banka bude moci používat své vlastní jedinečné postupy, v nichž bude obsaženo její know-how, které však zároveň budou muset splňovat určitá jednotně stanovená kritéria. Používání takových postupů, respektive modelů však bude podmíněno souhlasem regulátora. Ten se bude muset přesvědčit, zda bankou zvolená metoda předepsané parametry splňuje. K tomu bude muset regulátor mít skupinu kvalifikovaných expertů obeznámených do nejmenších detailů s celou problematikou měření jednotlivých rizik. Teoretická příprava takových odborníků by dnes nemusela být až tak velkým problémem. Úzkým hrdlem však asi bude získání praktických zkušeností. Zde bude pravděpodobně nezbytná těsná spolupráce regulátora s bankovní komunitou.
4. Přechod od plošné k individuální regulaci
Druhý pilíř je založen na tezi, že subjekt s větší tolerancí k riziku je potenciálně zranitelnější, a měl by být proto adekvátně kapitálově vybaven. Banka s horším rizikovým profilem bude muset udržovat kapitálovou přiměřenost na vyšší úrovni než banka se silnou averzí k riziku. V této souvislosti bude například důležité, jak bude veřejnost vnímat situaci, kdy jedné bance bude stanoven limit kapitálové přiměřenosti významně vyšší než jiné a jak citlivě na to bude reagovat. Před bankami zase bude stát úkol vyrovnat se se zvýšenými náklady, jež mohou snižovat jejich konkurenceschopnost. Při formulaci strategie bude nutné tyto aspekty brát v úvahu a ptát se například na to, zda pro danou banku je vztah mezi podstupovaným rizikem a regulatorní výší kapitálu únosný, jak její rizikový profil vyhovuje jejímu cílovému klientovi, zda je konkurenceschopná a podobně.
5. Nároky na zodpovědnost regulátora se zvýší
Protože nový koncept počítá s individuálním přístupem k jednotlivým bankám, zvýší se nároky na zodpovědnost regulátora. Aby jeho postupy banky nepoškozovaly, aby posuzování bank probíhalo spravedlivě, jasně a transparentně, bude muset principy těchto postupů zveřejňovat. Banky musí dostat šanci přizpůsobit se postupům regulátora, a to s dostatečným předstihem. Na tuto zásadní změnu bude třeba připravit personál, vypracovat co nejobjektivnější procedury, zapracovat je do zákonných či podzákonných norem a potom samozřejmě aplikovat v praxi.
6. Vzrostou požadavky na kapitálové vybavení bankovního sektoru
Basilejský výbor předpokládá, že požadavky na kapitálové vybavení průměrné banky zůstanou zhruba zachovány na současné úrovni. Zdá se však, že tento předpoklad platí pouze pro průměrnou mezinárodně aktivní banku, nikoliv pro průměrnou banku působící v ČR. Názoru Výboru je třeba rozumět tak, že sofistikovanější a přesnější měření rizik přinese značnou úsporu kapitálu a ten se použije na pokrytí nově zahrnovaného operačního rizika. Celkový požadavek na kapitál tedy nevzroste. To v zásadě platí pro banky, které budou schopny okamžitě použít sofistikovanější postupy (ty však budou muset na jejich zavedení vynaložit nezanedbatelné náklady). Pro ostatní banky to však platit nebude. Nový koncept tak bude banky podněcovat k zavádění nových pokrokovějších metod risk managementu. To je jistě chvályhodný cíl, ale je třeba počítat s tím, že provedení potřebných změn si vyžádá určité náklady. Naopak banky, které půjdou cestou použití nejjednodušších standardů, sice poněkud ušetří na zavádění novinek, ale požadavky na kapitál vzrostou. Tato druhá, méně žádoucí alternativa, nastane s největší pravděpodobností i v ČR, a to zejména proto, že nebudou k dispozici dostatečně dlouhé statistické časové řady, které by použití sofistikovanějších metod umožnily.
7. Kapitálový požadavek pro bankovní sektor v ČR po zavedení nových pravidel vzroste v řádu desítek miliard Kč
Pokusme se nyní kvantifikovat možný dopad nových pravidel na bankovní sektor ČR. S ohledem na to, že předložená verze konceptu se ještě může poněkud lišit od finální podoby i k tomu, že ponechává určitou volnost při stanovení rizikových vah národnímu regulátorovi, provedeme odhad možných dopadů na horní hranici. Budeme přitom vycházet z těchto předpokladů:
* Riziková váha pohledávek za státem bude nově stanovena na úrovni odpovídající ratingu ČR, to znamená 20 % místo současných 0 % (regulátor může stanovit rizikovou váhu 0 %)
* Riziková váha pohledávek za bankami bude 50 % místo dosavadních 20 %.
* Riziková váha ostatních pohledávek se fakticky nezmění (pouze rating lepší než A- umožňuje vážit pohledávky firmy rizikovou vahou nižší než 100 %, avšak firem s takovým ratingem je u nás zatím velmi málo).
* Kapitálové požadavky na pokrytí tržních rizik se nemění.
* Kapitálový požadavek k pokrytí operačního rizika je konstruován tak, že by neměl převýšit hranici 20 % současného celkového kapitálového požadavku banky.
Na základě uvedených předpokladů by po aplikaci nových pravidel kapitálový požadavek vzrostl z dnešní hodnoty asi 72 mld. Kč na 122 mld. Kč, to znamená o 50 mld. Kč, respektive téměř o 70 %. Protože se však regulatorní kapitál pohybuje na úrovni 175 mld. Kč, snížila by se hodnota průměrné kapitálové přiměřenosti ze současné hodnoty kolem 19 % na 11 %, a to už je úroveň, která může být pro některé banky vzhledem k novým pravidlům kritická. Přitom je však třeba mít na mysli to, že odhad byl konstruován jako horní. To znamená, že nakonec situace nemusí být tak dramatická. Výše dopadu bude ovlivněna nejenom regulatorními požadavky, ale i specifickou strukturou bilance každé banky. Proto bude nutné na přizpůsobení se novým pravidlům pamatovat s dostatečným předstihem.
8. Koncept bude pravděpodobně aplikován i na obchodníky
Mimo Evropu se na obchodníky s cennými papíry pravidla o kapitálové přiměřenosti obvykle neaplikují. Evropské direktivy však vyžadují používání stejných pravidel pro banky i pro obchodníky. V současné době je kapitálový požadavek na obchodníky celkem nízký, protože jsou vystaveni relativně malému úvěrovému riziku a způsob měření tržních rizik je dosti ohleduplný. Zařazením operačního rizika a zpřísněním měření kreditního rizika se však situace pro ně dosti dramaticky změní a nárůst kapitálových požadavků tu může být relativně větší než u bank. To obchodníky samozřejmě zaktivizovalo a jejich profesní sdružení předložilo Evropské komisi protest. Je asi předčasné usuzovat, zda s protestem uspějí či nikoliv. Proto je asi lépe počítat s tím, že na banky i obchodníky bude pohlíženo i nadále jednotně.
9. Pozor na konsolidaci
Návrh nového konceptu přepokládá měření kapitálové přiměřenosti na konsolidovaném základě. To znamená aplikovat navržený postup měření kapitálové přiměřenosti na regulovaný konsolidační celek (konsolidačním celkem se rozumí skupina majetkově propojených subjektů) stejným způsobem jako se má aplikovat na jednotlivé banky. Regulované konsolidační celky, na něž bude třeba aplikovat pravidla o kapitálové přiměřenosti v ČR, vždy obsahují jako jeden ze subjektů banku, která je z hlediska velikosti bilanční sumy prakticky vždy mnohonásobně větší v porovnání s ostatními subjekty celku. Současné kapitálové požadavky konsolidačního celku jsou proto prakticky jenom o málo větší než kapitálové požadavky samotné banky. To se však po zavedení nového konceptu může dosti výrazně změnit, zejména z důvodu zahrnutí operačního rizika, protože kapitálový požadavek k operačnímu riziku se bude nejspíše odvozovat od velikosti provozního zisku.
10. Závěrem
Přesnější představu o dopadech předloženého návrhu na konkrétní banku je možné si udělat až po pečlivém prostudování celého textu, který je dostupný na internetové adrese www.bis.org/press/index.htm. Zabývali jsme se pouze hlavními konsekvencemi návrhu. Nedotkli jsme se například problematiky zajišťování, která je v návrhu upravena velmi pečlivě, a to způsobem, který v našich podmínkách bezpochyby vyvolá další požadavky na kapitál. Účelem tohoto článku není vyvolat ani obavy, ani opozici proti snahám zavést nový standard měření kapitálové přiměřenosti. Cílem je podnítit pečlivé studium tohoto materiálu Basilejského výboru těmi, jichž se to týká. Do konce května lze ještě mnohé ovlivnit. Bankovní komunita může zformulovat doporučení, která přispějí ke zlepšení finální verze. Jejich konkrétní podobu bude možné prodiskutovat na schůzkách ČNB a Bankovní asociace, jež budou k této problematice uspořádány pravděpodobně v dubnu. Účast Ministerstva financí, Komise pro cenné papíry, Komory auditorů na těchto schůzkách bude vítána. O průběhu diskusí a formulaci stanovisek k jednotlivým okruhům nového konceptu se budeme snažit vhodnou formou informovat. Vcelku lze říci, že iniciativa Basilejského výboru je krok správným směrem. Nově navrhovaná pravidla lépe zobrazí skutečně podstupované riziko ve vztahu k podmínkám, v nichž banka operuje. Je jisté, že dopad nového konceptu na bankovní sektor ČR bude významný. Zároveň by však mělo jít i o významný příspěvek k posílení finančního zdraví a stability bankovního sektoru. Do doby, než by měl nový Basle Accord vstoupit v platnost, zbývá ještě spousta času na to, aby banky návrh dobře zvážily, posoudily jeho dopady na svou konkrétní situaci a přizpůsobily svoji strategii a strukturu do podoby, jež by minimalizovala dopady aplikace tohoto standardu.
RNDr. Pavel Vacek, CSc., M.B.A., je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně a Rochester Institute of Technology. Působí jako ředitel metodického odboru sekce politiky bankovního dohledu ČNB. Je členem pracovní skupiny pro kapitál ustavené při Basilejském výboru pro bankovní dohled, jejímž cílem je podílet se na tvorbě nového konceptu kapitálové přiměřenosti. Před příchodem do ČNB pracoval 15 let jako vysokoškolský učitel matematiky se zaměřením na teorii grafů.