Helena Sůvová (Bankovnictví, 29.11.2013)
Kapitálové rezervy, odbornou veřejností také označované jako kapitálové polštáře1) (capital buffers), jež mají být jakožto nový regulatorní nástroj implementovány v roce 2014 i do českého právního řádu v souvislosti s transpozicí evropské směrnice CRD IV2), budí jistě mnoho otázek v bankách a dalších institucích, na které se mají vztahovat.
Cílem tohoto článku je představit čtenářům stručný přehled kapitálových rezerv z regulatorního pohledu, který jim pomůže se zorientovat. Nad řadou detailů týkajících se praktického uplatňování kapitálových rezerv však visí otazníky, a budou tedy jistě předmětem dalších diskusí mezi regulátory a regulovanými institucemi a hledání vhodných způsobů naplňování jejich účelu.
Kapitálové rezervy jsou považovány především za tzv. nástroj makroobezřetnostní politiky3) a jsou stanoveny jako "měkčí" požadavek nad rámec minimálních kapitálových požadavků. Již sám jejich účel počítá totiž s tím, že budou občas čerpány a zase zpět doplňovány. Mají být vytvářeny v příznivých fázích ekonomického, resp. úvěrového cyklu, tak aby vytvářely určitý nárazník zajišťující stabilitu institucí a nepřerušenost úvěrování v nepříznivých obdobích. V případě, že instituce nedosahuje plné úrovně kapitálové rezervy jí příslušející, vztahují se na ni určitá omezení na rozdělení zisku a je povinna předložit tzv. plán na obnovení kapitálu. Orgán dohledu není tedy nucen na takovou instituci přímo aplikovat některé další nápravné opatření, i když jej při zvážení všech dalších okolností aplikovat může.
Pravidla pro kapitálové rezervy vč. opatření k nápravě při jejich nedodržení se v ČR transponují jednak do příslušných sektorových zákonů (do zákona o bankách, zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, zákona o podnikání na kapitálovém trhu), jednak do prováděcího předpisu ČNB.
TYPY KAPITÁLOVÝCH REZERV A JEJICH VÝPOČET
Rozlišují se následující čtyři typy kapitálových rezerv:
- pro řešení systémového rizika, tj.
kapitálová rezerva pro systémově významné instituce (globální, označované jako G-SVI, a jiné, např. lokálně významné instituce, označované jako J-SVI),
kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika; - pro zmírnění cykličnosti, tj.
bezpečnostní kapitálová rezerva
a proticyklická kapitálová rezerva.
Základnou pro výpočet kapitálových rezerv je celkový objem rizikové expozice4). V případě kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika se však část celkového objemu rizikové expozice podle geografického rozlišení nemusí do základny zahrnovat, pakliže tak stanoví příslušný orgán. Sazbu kapitálové rezervy buď pevně stanoví zákon (v případě bezpečnostní kapitálové rezervy), nebo ji v určeném rozsahu stanovuje příslušný orgán5) (v ČR bude tímto orgánem ČNB). Sazby proticyklické kapitálové rezervy se budou pro jednotlivé země lišit. Proto si každá instituce musí podle postupu, který bude upravovat prováděcí předpis ČNB, vypočítat sazbu pro ni specifickou jakožto vážený průměr sazeb proticyklické kapitálové rezervy v zemích, kde má své expozice umístěny. Vahami jsou kapitálové požadavky k úvěrovému riziku vztahující se k tzv. soukromým úvěrovým expozicím rozhodným pro proticyklickou kapitálovou rezervu (zejména jde o podnikové a retailové expozice). Sazby jednotlivých kapitálových rezerv jsou, resp. mohou být stanoveny takto:
bezpečnostní kapitálová rezerva: 2,5 %;
proticyklická kapitálová rezerva: 0-2,5 % (výjimečně i více);
G-SVI kapitálová rezerva: 1-3,5 %;
J-SVI kapitálová rezerva: 0-2 %; resp. pro dceru evropské matky, která je G-SVI nebo J-SVI, vyšší z: 1 % nebo G-SVI/J-SVI rezerva stanovená na konsolidované bázi;
kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika: minimálně 1 %.
Sazby kapitálových rezerv pro systémově významné instituce se aktualizují minimálně ročně, sazba kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika dvouletně a sazba proticyklické kapitálové rezervy čtvrtletně. Předpokládá se, že sazby vyhlašované příslušnými orgány v jednotlivých členských státech EU budou souhrnně k dispozici na internetových stránkách Evropské rady pro systémová rizika.
Jednotlivé kapitálové rezervy v absolutním peněžním vyjádření, které se na instituci vztahují, se vypočtou jako násobek příslušné sazby a základny.
APLIKACE
Podle CRD IV lze kapitálové rezervy bezpečnostní, proticyklickou a pro G-SVI časově aplikovat v plné výši od r. 2019, s postupným náběhem od r. 2016. Pro bezpečnostní a proticyklickou kapitálovou rezervu však mohou členské státy stanovit kratší přechodné období a uplatňovat je již od 1. 1. 2014. Kapitálovou rezervu pro J-SVI lze stanovovat od r. 2016. Kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika je možné vyžadovat od 1. 1. 2014. V České republice to konkrétně znamená, že v r. 2014 (od okamžiku účinnosti příslušných zákonů transponujících CRD IV) bude možné využít kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika, a případně také bezpečnostní a proticyklickou kapitálovou rezervu.
Pokud jde o rozsah aplikace kapitálová rezerva G-SVI může být aplikována pouze na konsolidovaném základě na nejvyšší evropské úrovni, tzn. že ji nelze předepsat dcerám zahraničních institucí z EU. Pro Českou republiku kapitálová rezerva pro G-SVI není tudíž v současné době relevantní. Naproti tomu kapitálová rezerva pro J-SVI je určena i pro instituce, které nejsou ve skupině nebo jsou dcerami tuzemských či zahraničních institucí. Kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika lze předepsat institucím na konsolidovaném, subkonsolidovaném nebo individuálním základě, tzn. že ji lze použít jak u institucí, které nejsou ve skupině, tak i u institucí, jež jsou dcerami tuzemských nebo zahraničních institucí. Může být stanovena pro všechny instituce nebo jen vybranou množinu institucí. Bezpečnostní kapitálová rezerva a podobně i proticyklická kapitálová rezerva se aplikují na všechny instituce na individuálním i konsolidovaném základě. Členské státy však mají podle směrnice CRD IV možnost neuplatňovat tyto dvě rezervy na malé nebo střední nebankovní obchodníky s cennými papíry.
Souhrn kapitálových rezerv pro danou instituci tvoří tzv. kombinovanou kapitálovou rezervu. V některých případech lze stanovit kombinovanou kapitálovou rezervu jako prostý součet jednotlivých kapitálových rezerv. Avšak v případě, že se na instituci vztahují dvě nebo tři z těchto rezerv: kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika nejen pro domácí expozice (tj. i expozice mimo ČR), kapitálová rezerva pro G-SVI nebo J-SVI, uplatní se ve výsledku pouze vyšší, resp. nejvyšší z nich. S ohledem na možné (geograficky vymezené) odchylky v základně u kapitálové rezervy ke krytí systémového rizika je lépe kombinovanou kapitálovou rezervu vyjadřovat v absolutní peněžní částce, nikoliv v % jako celkovou sazbu, protože takové vyjádření by mohlo být nepřesné.
Kombinovaná (tj. celková neboli souhrnná) kapitálová rezerva musí být kryta kmenovým kapitálem tier 1. Pokud kombinovaná kapitálová rezerva není zcela naplněna, tak se na instituci vztahují omezení na rozdělení, zisků. Jestliže naopak instituce kombinovanou kapitálovou rezervu plní zcela, může provádět rozdělení zisků bez dalších omezení ovšem za předpokladu, že bude kombinovanou kapitálovou rezervu stále plnit. Pokud instituce plní kombinovanou kapitálovou rezervu jen zčásti, musí před rozdělením zisků souvisejících s kmenovým kapitálem tier 1 a některými dalšími úkony nejprve vypočítat nejvyšší částku k možnému rozdělení, označovanou jako MDA6). Tvoří ji mezitímní zisk a zisk za běžné účetní období nezahrnuté do kmenového kapitálu tier 1 po odečtení daně, která by byla splatná, pokud by zmíněné zisky nebyly rozděleny, to vše násobeno tzv. multiplikačním faktorem, který určuje míru zadržení zisku. Míra požadovaného zadržení zisku je odstupňována v krocích podle míry naplnění nebo nenaplnění kombinované kapitálové rezervy. Čím víc je kombinovaná kapitálová rezerva naplněna, tím je třeba uplatnit menší míru zadržení zisku.
Přestože pro uplatňování omezení na rozdělení zisků je rozhodující míra naplnění kombinované kapitálové rezervy, CRD IV určuje i formální pořadí naplňování kapitálových rezerv. Pořadí je následující: 1) bezpečnostní kapitálová rezerva, 2) proticyklická kapitálová rezerva, 3) kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika a kapitálová rezerva pro systémově významnou instituci.
VÝSLEDNÝ KAPITÁLOVÝ POŽADAVEK A KAPITÁLOVÁ REZERVA
Častou a logickou otázkou institucí je, jaký bude výsledný kapitálový požadavek včetně kapitálové rezervy. Na jedné straně je regulatorním záměrem požadavku na tvorbu kapitálových rezerv zvýšení odolnosti bankovního sektoru a zmírnění procyklických tendencí, na druhé straně z hlediska institucí přináší tento nový prvek také regulatorní nejistotu. Proto bude jistě žádoucí maximální transparentnost příslušných orgánů, právě pokud jde o způsob a výši nastavení sazeb kapitálových rezerv a včasnost jejich sdělování.
Celkový výsledný kapitálový požadavek, pokud do něj zahrneme i kapitálové rezervy, nelze zjistit jen mechanickým sečtením všech požadavků na kapitál a kapitálových rezerv příslušejících pro danou instituci. Skutečný výsledek musí totiž podléhat pečlivému posouzení orgánu dohledu. Instituce by měla udržovat kombinovanou kapitálovou rezervu nad minimální úrovní požadavků na kapitál stanovených jí podle Pilíře 17), nad objemem požadavků na kapitál uložených jí prostřednictvím opatření k nápravě a jiných opatření podle zákona nebo jiných právních předpisů a se zohledněním vnitřně stanoveného kapitálu (tj. Pilíře 2). Pokud již bylo prostřednictvím opatření Pilíře 2 předepsáno krytí některých rizik, která mají zároveň pokrývat i kapitálové rezervy, a to v odpovídající struktuře kapitálu, pak by jejich krytí kapitálem nemělo být požadováno dvakrát.
Teprve další praxe prověří, jak bude tento nástroj využíván a zda bude skutečně a efektivně sloužit svému deklarovanému cíli.
- V článku používáme pojem "kapitálové rezervy", který bude uplatněn v české legislativě. Pozor: Nelze je zaměňovat s účetními rezervami (na budoucí výdaje) nebo rezervami k podrozvahovým položkám, které jsou nástroji zásady opatrnosti v účetnictví.
- Tato směrnice (Capital Requirements Directive) spolu s nařízením označovaným jako CRR (Capital Requirements Regulation) převádí do evropského práva doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled označované jako Basel III.
- Tento pojem se začal šířeji používat od r. 2010. Zatímco klasická mikroobezřetnostní regulace a dohled se zaměřují na odolnost jednotlivých finančních institucí, makroobezřetnostní regulace se zaměřuje na stabilitu finančního systému jako celku. Podrobněji se tomu věnují např. Zprávy o finanční stabilitě ČNB.
- Stanovený podle článku 92 odst. 3 nařízení CRR (575/2013/EU). Zahrnuje rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko, riziko rozmělnění, riziko protistrany a volné dodávky a dále ekvivalent rizikově vážených expozic pro ostatní rizika (tržní, operační).
- Směrnice CRD IV (2013/36/EU) používá označení "competent authorities or designated authorities".
- Maximum Distributable Amount.
- Tj. podle čl. 92 odst. 3 CRR.