Mojmír Hampl (Mladá fronta DNES 10.7.2009 strana 11, rubrika: Názory)
Sveřejnými financemi je to stejné jako s požárem.
Kdy se z požáru stává mediální událost? Samozřejmě když je rozsáhlý a ničivý. Pokud navíc postihne objekty, které každý zná, jde už o veřejnou záležitost prvního řádu.
Bohužel, aby šlo o opravdovou událost, tedy o odchylku od normálu, musí především vůbec začít hořet.
Naopak spory hasičů, protipožárních techniků a správců objektu o to, jak velké je možné riziko, že významný objekt lehne popelem, ty zprávu na první stranu neprotlačí. Vždyť přece nehoří. Nikde v okolí to aspoň není vidět.
To je ovšem trochu problém, protože veřejná diskuse se kvůli tomu může často ocitat mezi dvěma extrémními fázemi.
V té první existují rizika, ale ta nikoho nezajímají. V té druhé pak vše už pohlcují plameny a my jen obdivujeme statečnost hasičů a truchlíme nad osudem postižených.
Nelze však už zabránit samotnému ohni.
Kdy je tedy čas prodat v rámci těchto mediálních pravidel silné varování „Pozor, riziko požáru je extrémně velké“?
Finance v ohrožení Podobnou otázku řeší zřejmě mnoho pozorovatelů vývoje českých veřejných rozpočtů. Klíčovým objektem, který je nyní v ohrožení, jsou totiž české státní finance.
Ano, mám na mysli ten společný a nemalý balík peněz, na který se skládáme všichni z daní a jiných povinných plateb. Centrální bankéři se od diskuse o rozpočtu snaží z dobrých důvodů většinou držet dál. Nedostali přece žádný mandát o veřejných financích rozhodovat. Přichází-li však výjimečně okamžik toto zlaté pravidlo „rozpočtového mlčení“ porušit, je to právě teď. V logice výše zmíněné metafory by technik hasičského záchranného sboru řekl, že rizika požáru českých veřejných financí se neúměrně nahromadila.
Máme hodně vyschlý seník, v jeho obvodových zdech je elektroinstalace, která už pěkně dlouho neprošla revizí a je náchylná ke zkratům. Okolo seníku navíc popochází mnoho lidí ledabyle odhazujících nedopalky či hrajících si s otevřeným ohněm. Někteří z nich pak jako vždy a do omrzení opakují: „Jen žádnou paniku, zatím u nás přece nehořelo a na ostatních statcích to dělají zrovna tak.“
Vane silný vítr a vody je málo Prudký vítr, tedy finanční krize, však kromě toho všeho zvyšuje riziko rychlého přenosu plamenů z okolních statků. Přitom všichni poučení vědí, že na hašení tolika podobně zabezpečených seníků na západ i na východ od toho našeho není a ani nebude dost vody, cisteren ani hasičů.
Ale to, že nikde na dohled (ano, myslím tím celou Evropskou unii) nejsou dobré vzory „seníkového hospodaření“, není omluva ani výmluva, je to naopak jen další riziko. Do toho nás čekají volby správců seníku. Každé takové hlasování - u nás i na okolních statcích - má přitom společný rys. Preventivní protipožární opatření se v nich prodávají těžko.
To už snadněji prodáte slib přísunu dalšího sena či slámy, a klidně třeba i na úvěr. Aby nám toho při požáru nakonec shořelo ještě trochu víc.
Tedy zcela vážně a už bez metafor. Ano, Česká republika stejně jako mnohé jiné země prožívá obtížné hospodářské období. Je jasné, že to znamená i určitou dočasnou zátěž pro veřejné rozpočty.
Hospodářská krize však ukazuje bohužel velmi bolestně, jaké důsledky má v některých i velmi blízkých zemích ztráta dlouhodobé hospodářské stability a rovněž elementární kontroly nad veřejnými rozpočty.
Česko začalo s výhodou Česká republika měla výhodu, že nevstupovala do krize makroekonomicky a rozpočtově tak oslabena jako jiné země. Nebyli jsme hvězdy, ale mnozí na tom byli ještě mnohem hůř.
Tuto výhodu bychom si měli stůj co stůj zachovat i do budoucna. Ani stávající obtížné časy by neměly být důvodem pro to, aby došlo k nevratným destruktivním procesům ve státních financích v příštích letech, které by dlouhodobě činily Českou republiku zranitelnější. Všichni, kteří máme tuto zemi rádi (včetně autora tohoto textu), bychom se měli zasadit o to, abychom se ani v blízké, ani ve vzdálené budoucnosti nedostali do situace Maďarska či Lotyšska, které poníženě žádají hasiče a vodu zvenčí a domácí obyvatelstvo musí přinášet ne už drobné, ale velké oběti v podobě až dvouciferného snižování platů a důchodů.
A nemluvme jen o střední a východní Evropě. Do dramatických potíží s rozpočty se dostávají i země na západ od nás, nejen Kalifornie, ale i Británie či Irsko. Zkušenost okolí jasně varuje. Nenechme si náš seník shořet. Je nikoli za pět minut dvanáct, ale za pět minut půl jedné.