Vladan Gallistl (Týden 19.11.2007 strana 46, rubrika: Rozhovor)
Nejsem holubice, spíše sova, tvrdí centrální bankéř Pavel Řežábek v polovině svého funkčního období v České národní bance. Doba na zvyšování sazeb ale ještě podle něho nedozrála. Řežábek svou práci v ČNB označuje za zajímavou a prestižní. V porovnání se svým dřívějším postem šéfa České konsolidační agentury si však platově pohoršil.
* Všude se mluví o zdražování, ve společnosti se vytváří inflační očekávání. Bude na to
centrální banka reagovat?
ČNB vždy reaguje na veškeré podněty, které získává. O tom, jestli bude reagovat zpřísněním
měnové politiky, nebo ne, záleží na vyhodnocení konkrétních situací. Je otázka, jestli se očekává
opravdu začátek nějaké inflační spirály, o čemž bych pochyboval.
* Vnímáte říjnový růst cen, který byl nejrychlejší od roku 2002, jako nebezpečný pro další
vývoj?
Teoreticky se může zdát číslo čtyři procenta vysoké, ale průměrná roční inflace už tak
drasticky nevypadá. Inflace byla způsobena zejména nárůstem cen u potravin. Právě ceny potravin v
minulých letech přitom působily spíše protiinflačně.
* Je čas pro zvýšení úrokových sazeb?
Řekl bych, že je období diskuse o zvýšení sazeb. O tom, jestli ten čas až tak přesně nazrává,
nelze jednoduše rozhodnout. Musíme si zároveň uvědomit, kde máme momentálně kurs koruny, která je
velice silná. Je třeba zvážit riziko, že zvýšení sazeb může způsobit další posílení české měny.
* Může samo posílení koruny zabránit cenovému růstu?
Ani výrazné zvýšení sazeb by možná nezabránilo cenovému růstu, protože nejsem přesvědčen o
tom, že byť i významnější zvýšení úrokových sazeb může snížit ceny potravin.
* Má centrální banka odhad vývoje cen potravin?
Odhady si centrální banka musí vždy udělat. Otázka je, do jaké míry je schopna zahrnout
všechny faktory, které působí v České republice a ve světě.
* Jsou potraviny hrozbou pro další cenový vývoj?
Pokud dojde jen k jednorázovému skokovému posunu o nějaké drobnější procento, není to až tak
rizikový faktor. Pokud by to však vyvolávalo cenové posuny v dalších oblastech nebo další nárůsty v
potravinářském sektoru, tak by to bylo významnější riziko.
* Reforma počítá se změnami, které budou hnát ceny nahoru. Může proti tomu ČNB bojovat?
Je třeba si uvědomit, zda to bude jen skoková záležitost, nebo jestli to vyvolá zvýšení
inflace i v jiných oblastech, což není úplně jisté. Například zvýšení spotřebních daní u cigaret
nemůže mít dopad na inflaci do budoucna. Je to jednorázová administrativní záležitost. Totéž u
alkoholu. Problematičtější jsou samozřejmě základní potraviny.
* Zvýšení sazeb by tedy nepomohlo?
Osobně si myslím, že příliš ne. Zvýšení sazeb nedonutí zemědělce snížit ceny. Je to otázka
změny subvencí, aby se zvýšila výroba potravin. To by mělo větší význam než momentální zpřísňování
měnové politiky. Dochází zároveň ke spoustě úprav, které nejsou doceněny. U daně z příjmů se sníží
sazby a lidé budou opticky brát více peněz. Kdo má ale hypotéku, bude mít nižší daňovou úlevu,
takže se mu disponibilní příjem sníží. Efekt může být u některých skupin, které špatně predikovaly
a jsou relativně na hraně, docela veliký.
* Nemůže se stát, že se centrální bance vymkne v příštím roce inflace z rukou?
ČNB má inflaci pod kontrolou. Jsem spíše pro stabilnější měnovou politiku bez častého
zasahování do tržních mechanismů. Na druhou stranu bych se nebránil postavit čelem k danému
problému a výrazněji zvýšit sazby jako reakci na snahy zvyšovat ceny ve všech oblastech. Nemyslím
si však, že tato situace už nastala.
* V příštím roce tady budou daňové reformy a zároveň rychle porostou platy. Nebojíte se, že
očekávání spotřebitelů mohou zrychlit inflaci?
Jestliže růst mezd nebude přesahovat růst produktivity práce, tak to vnímám tak, že jsme ve
fázi přibližování k západoevropským členům Evropské unie. A měl by to být přirozený vývoj, kdy se
chceme přibližovat k vyspělejším státům a „míti se lépe“. Kdybychom to měli brát jako důvod pro
podstatné zpřísnění měnové politiky, tak by to bylo proti principům dohánění Unie.
* Nemůže být nebezpečím, že firmy obtížně shánějí zaměstnance, což přispívá k rychlému růstu
platů?
Důležitější než se bavit o přetahování zaměstnanců z jednoho podniku do druhého je debata o
produktivitě práce v jednotlivých podnicích a o modernizaci. Je v České republice dostatečně
rychlá? Připravují se podniky na tvrdý konkurenční boj? Nebo budou donekonečna říkat, že mzdy
musejí být nízké, jinak bychom nebyli konkurenceschopní?
* Musejí firmy začít ve větší míře modernizovat?
Nedostatek zaměstnanců nelze donekonečna řešit pouze sháněním zaměstnanců ze zahraničí, ale
je to i otázka modernizace výroby v České republice.
* Mají na to společnosti peníze?
Většina podniků na to má. Ten, kdo si myslí, že na to nemá, tak se nemůže dlouhodobě na trhu
udržet.
* Spousta zahraničních firem však hledá levnou pracovní sílu v České republice a často se za
chvíli stěhují dál do Číny a dalších asijských zemí.
Každý vnímá Čínu pouze jako výrobce něčeho levného. Čína je však momentálně problémem
celosvětové nerovnováhy. Budoucnost Číny zároveň není v tom, že bude donekonečna vyrábět levné
věci. Začne vnitřně spotřebovávat a možná, že část podniků počítá s budoucím trhem, který je ve
srovnání s Evropou několikanásobný a do budoucna je srovnatelný s americkým. Být tam dnes znamená
tam být i v budoucnu.
* Proč je Čína zdrojem nerovnováhy?
Kurs čínského jüanu je podhodnocený, protože je určován administrativně, a nikoli trhem. Čína
tím pádem vrhá na celosvětový trh zboží, které je uměle podhodnocené. Inkasuje obrovské množství
dolarů, které využívá k vytvoření státních fondů, které působí na celosvětovém trhu. Podobně se
chovají producentské země ropy a plynu. Je obava, do čeho jsou zdroje investovány a za jakým
účelem.
* Jak byste srovnal vztahy v centrální bance a České konsolidační agentuře, kterou jste dříve
řídil?
V ČKA jsem měl jistý vliv na vybudování daného týmu. Vztahy se v čase vždycky vyvíjejí, ale
tam jsem měl jistý vliv. V ČNB jsem byl do týmu jmenován. Jsem rád, že se prolomila jistá nedůvěra,
která byla před zahájením našeho nového působení, kdy nás do bankovní rady přišlo relativně hodně.
Momentálně jsme schopni si řadu věcí velice otevřeně a přímo vydiskutovat a hledat řešení.
* Při vašem nástupu vás...
...kritizoval Pavel Mertlík (exministr financí, nyní ekonom Raiffeisenbank, pozn. red.).
* Nejen on, ale i další finančníci a ekonomové, že jste se měnovou politikou nezabýval.
Někdo, kdo působí v komerčních bankách, se hlavně zabývá měnovou politikou nebo ne.
Konsolidační banka sice nebyla instituce, která by měla měnovou politiku ve vínku, ale svým
způsobem ji významně ovlivňovala.
* Byl jste považován za nejslabšího a nejkontroverznějšího kandidáta...
Nikdo ale přesně nevysvětlil proč. Je otázka, zda tým postavený pouze z ekonomických
teoretiků by byl ideální. A do jaké míry ten, kdo viděl, jak opravdu funguje ekonomika a jaké
dopady mohou mít rozhodnutí, by také nemohl být významnějším přínosem. Hodnoťme měnovou politiku.
Já osobně tvrdím, že za posledních pět let je roční inflace vždy pod cílem. Z toho tři roky dokonce
pod dolní hranicí tolerančního pásma.
* Z celé bankovní rady jste považován za největší holubici.
Někdy jsem označován za holubici. Nejsem ani tak holubice, ale - jak říkají v Americe - sova.
Říkám, že měnová politika má být tak přísná, jak přísný je její cíl. Jestliže jsme dlouhodobě pod
tímto cílem, tak já osobně cítím potřebu hledat spíše změkčení dané měnové politiky, abychom to, co
je deklarováno, přesněji plnili.
* Proč by vás v Americe označili za sovu?
Sova je taková moudrá, nemá snahu ukvapeně reagovat. Ráda sleduje okolí a poté se snaží -
pokud možno - moudře rozhodovat.
* Jak vlastně probíhalo vaše jmenování, kdo vás doporučil?
Nevím.
* Jak na vás prezident přišel?
Měl jsem možnost s profesorem Klausem hovořit, když byl předsedou Poslanecké sněmovny. V té
době Poslanecká sněmovna řešila řadu věcí, které se týkaly konsolidační agentury. Jak přišel na mé
jméno a jak se rozhodoval, tak to je jeho parketa.
* Na začátku příštího roku bude volba prezidenta. Nyní se nejčastěji zmiňují jména dvou
kandidátů: Václava Klause a Jana Švejnara. Kdo je vhodnější kandidát?
Profesor Klaus je dobrý prezident a je patriot České republiky, čehož si na něm cením. I to,
že našel odvahu vyjádřit se k některým tématům, která byla tabu, počínaje Evropskou unií a konče
různými politickými hrátkami v České republice. Pro mě je těžko pochopitelné, proč profesor Švejnar
zvažuje kandidaturu. Nepotřebuje to. Zároveň není ideální, aby na prezidenta kandidoval člověk ze
soukromé společnosti, která vede soudní spory a arbitráže se státem (Švejnar je členem dozorčí rady
ČSOB, pozn. red.).
* Z čela ČKA jste odešel poté, co agentura prohrála arbitráž o vrácení pohledávek se společností
EC Group spojenou s Pavlem Tykačem.
Česká konsolidační agentura vyhrála spoustu arbitráží a soudů a některé nevyhrála. Pouze tady
to bylo použito trochu účelově. Dříve, než jsme zaslali informace na ministerstvo financí, tak byly
rychlé soudy. Možná to vyplývalo z toho, že Sobotka ještě dříve, než byl jmenován ministrem
financí, říkal, že se mnou spolupracovat nebude. Většinu sporů s EC Group jsme totiž vyhráli a ty,
které nedopadly dobře pro agenturu, byly dány tím, že jsme od bank převzali pohledávky ve špatném
stavu.
* Bylo ale správné prodat pohledávky firmě svázané s Tykačem?
Záležitost prodeje byla projednávána opakovaně na dozorčí radě, kde byl přítomen ministr
financí Bohuslav Sobotka. Osobně jsem byl u Sobotky a upozorňoval jsem ho na to, jak vypadá tento
tendr. A teď budu parafrázovat zápis z dozorčí rady, kdy ministr financí Sobotka prohlásil, že
předsednictvo vlády se zabývalo tímto prodejem a nevidí žádná bezpečnostní rizika. To znamená, že
se tím musely zabývat bezpečnostní složky státu, jinak by nemohl toto slovo použít.
* Platově jste si v ČNB pohoršil. Plat představenstva ČKA byl v průměru čtyři miliony a v
centrální bance jste v minulém roce bral 2,7 milionu korun...
Je otázka, kdo je odměňován špatně.
* Jsou tedy odměňováni špatně členové bankovní rady?
Odměňování je v jednotlivých institucích takové, jaké je. Akceptuji oboje. Člen
představenstva ČKA navíc zodpovídá za svá rozhodnutí celým osobním majetkem. Neustále hrozilo
nebezpečí, že vás potká nějaký poslanec v parlamentu, kterému musíte mít odvahu říci, že jeho názor
je možná skvělý, ale bez usnesení vlády se realizovat nebude. Byl dokonce jeden poslanec ze
sociální demokracie, s nímž jsem měl jednou nepříjemný konflikt, protože jsem mu řekl, že se s ním
budu bavit, až vystřízliví. Takže tam byl také rizikový příplatek.
* Pracoval jste více v ČKA, nebo v ČNB?
Řekl bych, že v konsolidační agentuře jsem byl vícekrát nevyspalý.
* V těchto dnech guvernér Tůma uvedl, že se bude zveřejňovat, jak jednotliví členové bankovní
rady hlasovali o změnách sazeb. Jak se na tento krok díváte?
Od začátku jsem tvrdil, že bychom si za svým rozhodováním měli stát. Nikdy jsem se nebál a
nestyděl svůj názor říct veřejně a pak se postavit čelem k případné obhajobě, proč jsem něco
učinil.
* Bývalá členka bankovní rady Michaela Erbenová uvedla, že rizikem zveřejňování je možnost
zvýšení tlaku ze strany nátlakových skupin na členy rady, příklon k většinovému názoru...
Já osobně tuto filozofii nesdílím a nemám ji rád. V osmdesátém šestém roce jsem dospěl k
názoru, že je něco nesprávně prezentováno ze strany dvou ministrů, a nebál jsem se to napsat do
Lidové demokracie. Pravda je, že pak jsem to musel vysvětlovat spoustě orgánů a spoustě lidí a
dokazovat jim, že mám pravdu. Stejně tak se nebojím toho, že by se mě pokoušel někdo ovlivnit.
* Právě vás tehdejší ministr financí Sobotka kritizoval, že jako šéf ČKA podléháte zájmovým
skupinám...
Na kauze společnosti ABA bylo jasně dokázáno, kde působily lobbistické skupiny. Následně se
prokázalo, že ministři se dohadovali mezi sebou, jak, co, komu a za jakých podmínek prodají, kdežto
v agentuře jsme měli jediný názor: udělejme tendr a prodejme to zájemci, který dá nejvíc. Dospělo
to k tomu, že ministr Sobotka musel následně zvyšovat cenu pro daného zájemce, protože většina
vlády nebyla ochotna jeho doporučení akceptovat. Agentura prodávala buď zájemci s nejvyšší
nabídkou, nebo na základě rozhodnutí vlády.