Robert Holman (Ekonom 20.5.2010 strana 1, rubrika: Top finance - úvod/introduction)
Finanční sektor bude bezesporu v následujícím období oporou hospodářského oživení.
Bankovní systém, který je jádrem celého finančního systému, zůstal po celou dobu krize stabilní a nepotřeboval finanční podporu vlády či centrální banky jako v řadě jiných zemí.
Země střední a východní Evropy – a mezi nimi i Česká republika – zažívaly v době globální konjunktury výrazně vyšší tempo hospodářského růstu, než byl průměr eurozóny. Finanční krize, která odstartovala pádem banky Lehman Brothers v roce 2008, nepostihla ČR přímo, ale znamenala nečekaný externí šok v podobě rapidního poklesu poptávky po českém exportu a náhlého, výrazného poklesu přílivu zahraničního kapitálu.
Česká koruna na tento šok reagovala v prvních měsících roku 2009 výrazným oslabením. Následný trend opětovného posilování české měny je důkazem zachování důvěry ve stabilitu středoevropského regionu, zejména české ekonomiky. Ta i přes řadu domácích problémů prochází krizí úspěšně.
INDIkÁTOR FINANČNÍHO ZDRAVÍ
Jedním z indikátorů finančního zdraví české ekonomiky je její stabilní finanční sektor, který si v průběhu loňského roku i přes finanční krizi vedl dobře a zůstává nadále ve velmi dobré pozici, což potvrdily zátěžové testy bankovního sektoru, pravidelně prováděné Českou národní bankou. Tyto testy prokázaly, že český bankovní sektor by ustál šoky ve všech třech alternativních scénářích.
Tradičně vysoká kapitálová vybavenost bankovního sektoru nebyla ohrožena ani v období finanční krize. Objem regulatorního kapitálu bankovního sektoru ke konci roku 2009 dokonce vzrostl meziročně o 33,8 mld. Kč (14,7 %) a žádná z tuzemských bank nevykazovala v průběhu roku kapitálovou přiměřenost pod hranicí 10 %. Nejvýznamnější úlohu přitom tradičně sehrává ponechávání části zisku z předchozího období v kapitálu bank ve formě nerozděleného zisku.
Český bankovní sektor si také díky velmi nízkému podílu špatných aktiv a rizikových investic do sekuritizovaných instrumentů udržel vysokou míru ziskovosti (čistý zisk v roce 2009 činil 60,3 mld. Kč, což je o 14,5 mld. Kč více než v roce 2008), a to i přes tradiční orientaci na konzervativní obchodní model. Nejvýznamnější část zisku českých bank tvoří úrokový zisk. Ačkoli je 2T repo sazba při srovnání s koncem roku 2007 nižší o celých 2,50 p.b., průměrná sazba na nové obchody nefinančním podnikům klesla v tomto období jen asi o 1,16 p.b. Banky na nárůst podnikatelského rizika v období recese zareagovaly v souladu s očekáváním zvýšením prémie za riziko. Vyšší úrokový spread se projevil velmi promptně, neboť úvěry s pohybli* vou sazbou a fixací do jednoho roku tvoří přibližně 95 % všech úvěrů podnikům.
EFEKTIVNÍ REGULACE FINANČNÍHO TRHU
Ke stabilitě finančního sektoru podstatně přispěla i velmi nízká zadluženost českých ekonomických subjektů v cizích měnách. Podíl FX úvěrů na celkovém objemu úvěrů v ČR ke konci roku 2009 byl 8,8 %. Pro české domácnosti činí tento ukazatel dokonce jen 0,1 %, což svědčí o téměř nulové zadluženosti českých domácností v cizích měnách.
V souvislosti s finanční krizí a vysokými ztrátami vzniklými z vysokých rizikových expozic zahraničních bank, které kontrolují většinu českého bankovního sektoru, vyvstaly obavy z možného přesunu likvidity z českých dceřiných společností do zahraničních mateřských společností. Ty se nenaplnily mimo jiné díky efektivní regulaci českého finančního trhu, která je tradičně zaměřená na řízení rizik a kontrolních mechanismů v bankovních i nebankovních institucích.
Na základě zkušeností jednotlivých zemí s plány na záchranu bankovního sektoru postiženého významnými ztrátami připravila ČNB ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR preventivně novelu zákona o bankách. Ta dává centrální bance jako dohledovému orgánu nad finančním trhem možnost pružně reagovat na případné, i když nepravděpodobné problémy bank například s bilanční likviditou či problémy vzniklé v důsledku akumulace ztrát z úvěrových rizik.
OMEZENÉ DOPADY ZTRÁT
Je nesporné, že český finanční sektor bude oporou hospodářského oživení v následujícím období. Bankovní systém, který je jádrem celého finančního systému, zůstal po celou dobu krize stabilní a nepotřeboval finanční podporu vlády či centrální banky jako v řadě jiných zemí.
Stejně jako před finanční krizí zůstávají silnými stránkami českého bankovního sektoru dobrá bilanční likvidita, dostatečná kapitálová přiměřenost, vysoká ziskovost, nezávislost na externím financování, vyplývající do určité míry z mimořádně vysokého poměru vkladů na úvěrech, který v období hospodářského oživení umožní bankám saturovat obnovenou poptávku soukromého sektoru po úvěrech, a velmi nízký podíl úvěrů v cizích měnách, který chrání zadlužené domácí subjekty před kurzovým rizikem. Zejména dvě poslední charakteristiky pozitivně odlišují český bankovní systém nejen od zemí středoevropského regionu, ale též od zemí Evropské unie a výrazně omezují dopad ztrát vyplývajících z nepříznivého ekonomického vývoje na zdraví bank.
Tabulky a grafy v tištěném originále.