Český finanční sektor se s krizí zatím potýká úspěšně

Mojmír Hampl (Ekonom 21.5.2009 strana 1, Bankovnictví 22.5.2009 strana 1)

Vrcholící finanční turbulence přinesly v roce 2008 v řadě ekonomik světa poměrně dramatické události. Zejména pád americké investiční banky Lehman Brothers loni v září výrazně zvýšil vzájemnou nedůvěru na mezibankovních trzích po celém světě. Ve snaze uklidnit situaci začaly centrální banky v mnoha zemích světa postupně do svého arzenálu zařazovat nové, nestandardní nástroje. V některých zemích se rovněž objevily první známky nezvykle rychlé a hluboké recese.

Určitým problémům se nevyhnul ani český finanční systém, když během roku postupně narostly rizikové prémie na peněžním trhu a došlo k přechodnému snížení likvidity na trhu vládních dluhopisů. Obavy, že problémy zahraničních mateřských institucí se přelijí do českého bankovního sektoru, se však nepotvrdily, a to i díky regulatorním omezením na objem likvidity přesouvané z českých dceřiných společností do zahraničních mateřských bank.

ZBYTEČNÉ OBAVY

Postupem času se paradoxně začala šířit opačná, ale podobně neopodstatněná obava – že české a obecněji středoevropské a východoevropské banky budou v případě problémů místních ekonomik hrozbou pro své západoevropské matky. Přinejmenším v případě České republiky šiřitelé této obavy – vybraní žurnalisté, analytici a bohužel i některé mezinárodní instituce – jako by zapomínali na skutečnost, že banky v ČR mají převážně podobu dceřiných společností zahraničních matek a že české dcery jsou čistými věřitelkami svých matek. Potíže takových dcer mohou mít na finanční zdraví svých matek vliv pouze nepřímo, prostřednictvím zhoršené reputace nebo nižší dividendy. Přímý vliv skrze nižší hodnotu aktiv nebo snížený kapitál matek je však velmi nepravděpodobný.

Navíc bylo třeba v komunikaci se zahraničními médii a investory stále více zdůrazňovat, že finanční situace veřejného a soukromého sektoru je v různých zemích střední a východní Evropy velmi odlišná. Zatímco například móda posledních let v Maďarsku či v Pobaltí brát si úvěry v cizích měnách vedla k fatální citlivosti bonity dlužníků na změny devizového kurzu, v české ekonomice se podobný trend vůbec neobjevil.

DOPADY NA FINANČNÍ SEKTOR

Světová finanční krize se tak českého bankovního sektoru přímo příliš silně nedotkla. Rizikem pro následující období je však nepřímý vliv skrze recesi, kterou krize vyvolala. Rostoucí počet insolventních firem a domácností totiž vede k nárůstu nesplácených úvěrů. Jisté známky přípravy bank i jejich klientů na tuto situaci bylo možné sledovat už v roce 2008, když růst úvěrů v ČR zpomalil ke konci roku na 16,4 %. Podíl nesplácených úvěrů na celkových úvěrech koncem roku 2008 činil 3,3 %, což je o 0,6 procentního bodu více než o rok dříve; stále však jde o relativně nízké hodnoty.

Prognóza ČNB s jistým poklesem české ekonomiky počítá, mělo by však jít pouze o přechodný efekt plynoucí zejména ze snížené zahraniční poptávky, která je pro velmi otevřenou českou ekonomiku klíčovým faktorem. Z hlediska plnění inflačního cíle ČNB, který bude od ledna 2010 na úrovni 2 %, by protiinflační dopady hospodářského poklesu měly být kompenzovány proinflačním působením kurzu, který se v poslední době pohybuje na slabších hladinách.

POJIŠŤOVNY BYLY ZASAŽENY MÉNĚ

Méně než v bankovnictví byly loni projevy světové finanční krize viditelné v sektoru pojišťoven, jakkoli ani tento důležitý segment finančního trhu nemohl být od vlivu krize imunizován. Předepsané pojistné vzrostlo meziročně o 5,2 %. U životního pojištění činil růst o 5,1 %, u neživotního pojištění byl růst jen o 0,2 procentního bodu nižší.

Podle auditovaných výsledků roku 2008 měly pojišťovny vlastní zdroje na úrovni požadované míry solventnosti nebo vyšší. Agregovaná disponibilní solventnost podle současné právní úpravy dosahovala 2,7násobku požadované solventnosti na trhu životního pojištění a 3,3násobku na trhu neživotního pojištění. Průměrná rentabilita kapitálu 14 % a rentabilita průměrných aktiv 2,7 % přispěla k finanční stabilitě pojišťoven. Na druhé straně je však třeba zmínit rychlý růst nákladů na pořízení smluv.

Pravděpodobně jen malou souvislost s finanční krizí mělo loňské zpomalení růstu objemu prostředků v penzijním systému na 15 % z tempa 19 % v předchozím roce. Na účtech účastníků penzijního připojištění bylo ke konci roku 2008 evidováno 186,7 mld. Kč příspěvků, což reprezentuje zhruba 5 % HDP. V rámci legislativních omezení penzijní fondy umístily 87 % prostředků účastníků do dluhopisů vydaných vládními institucemi, do vkladů u domácích bank a ostatních dluhopisů. Do akcií a podílových listů investovaly 6,2 % prostředků.

Není žádným tajemstvím, že investice do akcií a některých dluhopisů byly v roce 2008 vesměs ztrátové. Navýšení kapitálu od akcionářů fondů, k němuž došlo v průběhu roku 2008, bylo proto žádoucí. Klíčové pro celý sektor bude, jaký bude vývoj cen dluhopisů v roce letošním.

NEJVÍCE ZASAŽENÉ SEGMENTY

K segmentům českého finančního trhu nejvíce zasaženým vývojem v zahraničí patřily podílové fondy. Obavy podílníků z pokračování propadu cen aktiv vedly k tomu, že v roce 2008 celková hodnota fondy odkoupených podílových listů poprvé převýšila celkovou hodnotu podílových listů jimi prodaných, a to o 29 mld. Kč. Silně byli zasaženi rovněž nebankovní obchodníci s cennými papíry, kteří se museli smířit s poklesem úvěrů a jiných pohledávek vůči klientům o více než 60 %. Kapitálová přiměřenost nebankovních obchodníků však byla dostatečná, na úrovni 23,3 %.

Jakýsi ústup ze slávy zaznamenal v roce 2008 segment leasingu, kde meziroční růst půjček na leasing činil pouze 5,6 % (oproti růstu bankovních úvěrů 16,4 %). Šlo o dopad omezení daňových výhod ve financování na leasing. Spotřebitelské úvěry, půjčky formou splátkového prodeje a půjčky z kreditních karet od společností ostatního úvěrování meziročně vzrostly o 16 % (zatímco tempo růstu bankovních spotřebitelských úvěrů činilo 20 %). Nebankovní úvěrové instituce sice nepodléhají přímému dohledu ČNB, nicméně řada z nich je kontrolována bankami nebo jinými velkými finančními institucemi.

Celkově lze říci, že finanční krize zastihla český finanční sektor v poměrně dobré kondici. Po odeznění recese v zemích našich hlavních obchodních sousedů – snad už v roce 2010 – by se česká ekonomika i její „finanční páteř“ měly vrátit k předchozímu zdravému a stabilnímu růstu. Doufejme, že zůstanou po krizi bez viditelných ran a šrámů.

Makroekonomická data

Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v peněžnictví a pojišťovnictví a zaměstnanců v ČR (v Kč)