Petra Davidová, Eva Komárková (Bankovnictví 22.2.2008 strana 26, rubrika: Komerční bankovnictví)
Český bankovní sektor je nedílnou součástí evropského bankovního trhu, má však své specifické rysy
Nejvýznamnější banky působící na českém trhu jsou součástí velkých evropských bankovních skupin. Víceméně podobná je i situace v zemích našich nejbližších sousedů a souputníků na cestě transformace ekonomik a budování bankovních sektorů v podmínkách tržní ekonomiky.
Například skupiny Unicredit, KBC, Erste Bank, Société Générale či Raiffeisenbank, které v České republice na konci roku 2007 kontrolovaly 78 % aktiv bankovního sektoru, jsou kromě České republiky přítomny také na Slovensku a většina z nich působí i v Maďarsku, Polsku či ve Slovinsku. Nezřídka patří mezi nejvýznamnější pětici domácích bank.
Zdálo by se proto, že národní bankovní sektory, které působí v prostředí EU a jsou ovlivňovány stejnými mezinárodně působícími celky, by měly mít obdobné rysy a vykazovat podobné charakteristiky. Jak ale ilustrují některé z grafů, opak může být někdy pravdou. Pokud nové členské země středoevropského regionu srovnáme s původními členskými státy EU, objevíme často zřetelné rozdíly.
ROZDÍLNÉ CHARAKTERISTIKY
Důvodů rozdílných charakteristik bankovních sektorů mezi regiony i jednotlivými zeměmi je několik.
Odlišnosti vyplývají především z pozdějšího nastoupení transformace tržního hospodářství novějších členů EU, z rozdílného makroekonomického vývoje i celkové ekonomické situace - včetně vyspělosti finančních trhů a trhů nemovitostí. Vývoj ekonomiky v různých fázích vyžaduje a tudíž i stimuluje rozvoj rozdílných typů bankovních služeb a produktů. Dalším faktorem vstupujícím do hry může být paradoxně právě silný zahraniční vlastník, který se rozhodne některé aktivity - většinou sofistikované specializované služby -centralizovat ve své mateřské zemi.
Rovněž samotné bankovní sektory mohou mít v různých zemích různou strukturu. Zatímco v ČR je banka definována příslušným zákonem jako instituce přijímající depozita, třeba ve Francii je definice širší a bankovní licenci mají rovněž poskytovatelé úvěrů. Pokud by tak nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů působící v ČR, jako jsou Home Credit, Cetelem či GE Money Multiservis, poskytovaly své služby ve Francii, řadily by se mezi banky. Definice banky v dané zemi tak ovlivňuje především velikost a následně i charakteristiky bankovního sektoru dané země.
Prvkem, který by mohl do budoucna působit ve prospěch sbližování bankovních systémů, je postupná tvorba a zavádění předpisů platných na evropské úrovni. Kromě již existujících a většinou i uplatňovaných směrnic Basel II či MiFID se objevují snahy o sjednocení pravidel, za nichž jsou poskytovány hypoteční a spotřebitelské úvěry. Účelem připravovaných směrnic je především posílení postavení spotřebitele a pomoc v jeho orientaci prostřednictvím sjednocení zásad poskytování finančních produktů a služeb.
Při srovnání charakteristik vykazovaných bankami v ČR s evropským průměrem je nutno vzít v úvahu i fakt, že tyto průměrné hodnoty jsou formovány největšími sektory v EU, tj. především Velkou Británií, Německem, Francií a Itálií - ty dohromady představují téměř 70 % bankovních aktiv v EU. ČR může se svým podílem menším než půl procenta ovlivnit výsledné průměry jen minimálně.
SBLIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ BANKOVNÍHO PODNIKÁNÍ
Váha bankovního sektoru ve vyspělých zemích s tradičně fungující tržní ekonomikou několikanásobně převyšuje váhu tohoto sektoru v zemích, které byly postupně do EU přijímány od roku 2004. Rok 2006 byl obdobím dalšího prohloubení finančního zprostředkování v zemích EU27. Z vývoje poměrového ukazatele celkových aktiv úvěrových institucí jako procenta HDP je zřejmé, že mezera v hloubce finančního zprostředkování se zúžila.
Výjimečně vysoké hodnoty pravidelně vykazuje Lucembursko - více než 2500 %. Velikost a význam lucemburského bankovního sektoru převyšuje rozsah a výkonnost této ekonomiky, neboť vytváří podmínky, které tradičně přitahují investory a finančníky nejen evropských zemí. Lucembursko je jedním z důležitých finančních světových center.
Jestliže v roce 2002 celková aktiva v nových členských zemích dosahovala 74 % jejich HDP, po čtyřech letech již dosáhla ekvivalentu hodnoty vytvořeného HDP. Země eurozóny převyšovaly v hloubce finančního zprostředkování nové středoevropské členy EU v době jejich přičlenění k EU více než 3,3krát, na konci roku 2006 již jen trojnásobně. Postupná změna tohoto poměru je důsledkem dynamického vývoje bankovního sektoru v nově vzniklých tržních ekonomikách, v nichž je využíván jejich růstový potenciál.
ÚVĚROVÁ EXPANZE
Celková aktiva bankovního sektoru se v zemích, které vstoupily do Evropské unie spolu s Českou republikou, zvyšovala rychleji, než činil průměrný růst v celé EU. Růst aktiv byl v tomto teritoriu tažen úvěrovou expanzí. Úvěry poskytnuté klientům vzrostly v nových členských zemích v roce 2006 téměř o 15 % a směřovaly zejména do sektoru domácností. Vhodné podmínky pro uspokojování rostoucí poptávky po úvěrech na bytové potřeby zapříčinily jejich meziroční zvýšení o 44 %.
Trh úvěrů na bydlení se kromě ČR nejrychleji rozvíjel v pobaltských zemích. V tradičních ekonomikách, které rovněž zaznamenaly značný růst klientských úvěrů, však byl celkový růst úvěrové emise podpořen především růstem úvěrů nefinančním podnikům.
PODÍL ZAHRANIČNÍCH VLASTNÍKŮ
Podíl zahraničních vlastníků je významný i v některých původních členských zemích EU.
V bankovních sektorech všech evropských zemí působí instituce vlastněné zahraničními subjekty. Jejich podíl na aktivech činí zpravidla více než 10 %. Významné zastoupení zahraničních vlastníků lze nalézt nejen mezi novými členskými zeměmi (výjimkami jsou Slovinsko, Malta a Kypr), nýbrž také mezi původními ekonomikami EU. Hranice 50 % bankovních aktiv kontrolovaných ze zahraničí byla na konci roku 2006 překročena ve Velké Británii, v Lucembursku a ve Finsku.
Kořeny silného zastoupení zahraničních bank je však v těchto zemích nutno hledat jinde, než je tomu v nových členských zemích, které do značné míry privatizovaly své banky do rukou zahraničních institucí. Londýn a Lucemburk jsou významnými finančními centry s legislativou atraktivní pro založení finanční instituce, v případě severských zemí je jedním z důvodů silného zahraničního zastoupení existence významné finanční skupiny Nordea.
Průměrná hodnota podílu bankovních aktiv kontrolovaných ze zahraničí činila 27 % na konci roku 2006 pro celou unii. Pro původní členské státy EU to bylo 26 % a pro nově přistoupivších 12 států po květnu 2004 (již včetně Rumunska a Bulharska od ledna 2007) 67 %.
MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ VE VYBRANÝCH OBLASTECH
Z pohledu obezřetnostních ukazatelů jsou kromě porovnání vývoje úvěrové emise -ať již z pohledu dynamiky jejího růstu či z pohledu kvality - zajímavé také ukazatele kapitálové přiměřenosti či ziskovosti. Neméně důležitou informací jsou odlišné možnosti externích zdrojů, kterými banky financují své aktivity či převládající typy operací vedoucích k dosažení zisku bank v jednotlivých zemích. Vzhledem k tomu, že hodnocení vývoje kvality bankovních úvěrů a kapitálu byla a je věnována trvale vysoká pozornost, zaměříme se zde hlavně na rozdíly ve využívání primárních zdrojů, na rozdíly v tvorbě zisku a na porovnání ziskovosti.
Nové členské země, které vstoupily do EU v roce 2004 a později, disponovaly ještě koncem roku 2006 v průměru 1,1krát vyššími klientskými vklady, než byl objem poskytnutých úvěrů. Původní státy EU musely naopak získat v průměru 20 % chybějících zdrojů na úvěry mimo oblast klientských depozit, tj. na mezibankovním a kapitálovém trhu. Právě tento rozdíl ve financování bankovních aktiv spolu s odlišnostmi v procesu poskytování hypoték činí nyní bankovní sektory v nových ekonomikách odolnější vůči šíření důsledků hypoteční krize v USA.
Česká republika a Slovensko patří mezi novými členy k zemím, kde je zázemí levných primárních zdrojů bank dosud jedno z největších. Přesto je viditelný jednoznačný trend poklesu podílu vklady/úvěry i v těchto dvou zemích. Naopak Maďarsko a Slovinsko se v tomto ukazateli v roce 2006 již téměř srovnaly s unijním průměrem.
ÚROKOVÝ VERSUS NEÚROKOVÝ ZISK
Převládající aktivity banky vedou ve svém důsledku k různému podílu úrokového a neúrokového zisku na celkovém zisku z finančních činností. V posledních letech dochází k růstu podílu neúrokového zisku v sektorech zemí původní patnáctky, zatímco v sektorech 12 novějších členů zůstává tento poměr víceméně zachován. V ČR dosahuje poměr úrokového a neúrokového zisku dlouhodobě zhruba 3:2, přičemž rozhodující část úrokového výnosu plyne z klientských úvěrů.
Alespoň mírná převaha úrokového zisku nad neúrokovým ziskem je pro evropské banky spíše typická. V roce 2006 dosáhl neúrokový zisk (tj. především zisk z poplatků a provizí, z majetkových účastí a z obchodování) nadpolovičního podílu pouze v Belgii, Francii, Německu a Lucembursku. Ve většině zemí dnes existuje v oblasti retailového i korporátního úvěrování relativně silný konkurenční tlak, který působí na pokles úrokových marží a současně ovlivňuje poplatkovou politiku bank. Již nějakou dobu jsme svědky podobné situace především na trhu spotřebitelských úvěrů a úvěrů na bydlení i v ČR. Konkurence v aktivitách generujících poplatky -jiné než plynoucí z úvěrů, zejména z platebního styku či správy majetku - je v dnešní Evropě zatím méně zřetelná.
Na výši dosahovaných zisků u bank a jejich strukturu má stále větší vliv nebankovní konkurence. Jde především o nebankovní poskytovatele úvěrů a nebankovní správce aktiv včetně hedge fondů. Další silný konkurenční tlak přichází od zahraničních bank, které mohou vstoupit na trh libovolné členské země EU velmi snadno s využitím jednotné bankovní licence.
VYSOCE ZISKOVÉ EVROPSKÉ BANKY
Evropské banky byly v posledních letech většinou vysoce ziskové. Průměrná hodnota rentability kapitálu v roce 2006 dosáhla 19 %. Této úrovně ale zřejmě za rok 2007 dosaženo nebude, neboť některé banky se loni potýkaly s problémy plynoucími z investic do sekuritizovaných aktiv, s důsledky turbulencí na kapitálovém trhu částečně rovněž plynoucích z vývoje na trhu hypoték ve Spojených státech a s důsledky snížené likvidity na trhu.
Český bankovní sektor dosahuje vysoké ziskovosti již od roku 2002, rentabilita kapitálu průměrné domácí banky byla opakovaně nad průměrem zemí EU i nad mediánem ostatních národních bankovních sektorů.
Velmi vysokých hodnot ukazatelů ziskovosti (s hodnotami ROE nad 23 %) dosahují nejen mnozí noví členové, ale i některé země původní EU. Také ve skupině bank s nejnižší ziskovostí, tj. s ROE v rozmezí 10 % až 14 %, najdeme staré i novější členské státy.
VLIVNÁ RODNÍ LEGISLATIVY
Ziskovost domácích bank může být kromě již zmíněných konkurenčních tlaků ze zahraničí a ze strany nebankovních subjektů ovlivněna také právními omezeními platnými v dané zemi. Zákonné úpravy s dopady do tvorby zisku bank se obvykle vztahují na oblast daní a státních podpor a na ochranu spotřebitele.
Klientům bank je v několika zemích zajištěna vyšší transparentnost v ocenění produktů, obdobně jako je tomu v ČR při povinném zveřejňování RPSN (roční průměrná sazba nákladů) u spotřebitelských úvěrů. V Itálii a v Polsku se stanovuje u vybraných typů úvěrů maximální přípustná výše úrokové sazby, přičemž v Polsku existuje i limit týkající se poplatků. Ve Francii jsou právní normou upraveny některé poplatky týkající se vedení účtů.
Legislativa v několika zemích upravuje možnosti účtování poplatků za předčasné splacení úvěru, a to buď formou stanovení horního limitu, nebo úplného zákazu takového poplatku.
Objevují se však i další omezení. V ČR a v Portugalsku jsou například zákonem upraveny a omezeny možnosti majetkových účastí v nefinančních podnicích. Bankovní sektory působící v podmínkách limitů a omezení jsou nuceny diverzifikovat zdroje zisku.
VYUŽÍVÁNÍ DISTRIBUČNÍCH KANÁLŮ SE MĚNÍ
Rozhodujícím distribučním kanálem zůstává i s dynamickým rozvojem alternativních distribučních sítí pobočková síť. Nástup tržní ekonomiky v nově přijatých zemích EU spojený s rychlým rozvojem bankovních sektorů byl ve srovnání s tradičními zeměmi EU provázen rychleji rostoucím počtem bank a jejich poboček.
Kvantitativní rozvoj distribučních sítí tak má - stejně jako tomu bylo ve vyspělejších zemích EU - návaznost na rychlý rozvoj alternativních distribučních kanálů měnících obchodní profil pobočkové sítě. Pobočky se s největší pravděpodobností budou orientovat spíše na obchodní činnost s vyšší přidanou hodnotou, často spojenou s poradenstvím.
Elektronické bankovnictví umožňuje lépe rozvíjet přeshraniční obchody, stává se prvkem konkurenčního boje a jeho prostřednictvím banky operativně spolupracují s nebankovními subjekty. Především pro rutinní bankovní operace lze využívat samoobslužné obchodní zóny. Jednoduché transakce, standardizované produkty a bankovní informace jsou nabízeny při využití elektronických prostředků spojení klienta s bankou a bankomatem (ATM) bez nutnosti návštěvy tradiční „kamenné“ instituce.
Je-li takto charakterizována nedávná transformace obchodních sítí v původních zemích EU, pak v nových zemích unie se přistupuje ke změnám s určitým časovým zpožděním. Ty nemusí být pro všechny bankovní sektory totožné. Způsob chování klientů, tradice a někdy i celkově převažující konzervativní přístup jsou atributy, které mají na uplatňování nových technologii rozhodující vliv.
Hustota a poskytované služby ATM se napříč EU rovněž výrazně liší. V roce 2006 připadalo v nových členských zemích na jeden ATM obvykle více než 2000 obyvatel, v zemích vyspělejších se toto číslo dostalo většinou pod hranici 1500. Úspěšná transformace formy obsluhy umožňuje zvyšovat efektivitu snižováním nákladů na pobočkovou síť. Kromě klasických služeb spojených s bankomaty lze v některých zemích jejich prostřednictvím provádět i jiné finanční či dokonce nefinanční operace.
INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ NA VZESTUPU
Pro banky se internetové bankovnictví stalo nejdynamičtějším elektronickým distribučním kanálem. Většina velkých evropských bank nabízí tímto způsobem svým klientům online informace i vybrané, především úvěrové a spořicí produkty. Některé banky zřídily divize s vlastním obchodním názvem, které se navenek tváří jako samostatné instituce, další se rozhodly pro specializované dceřiné internetové banky. Produkty obvykle nabízejí za výhodnějších podmínek.
Obsluha klientů prostřednictvím internetu je nejvíce rozšířena ve Skandinávii, Velké Británii a Holandsku. Internet zde takto využívá více než polovina domácností. Mezi novějšími členy EU byl nejrychlejší rozvoj zaznamenán v pobaltských zemích, zejména v Estonsku. Celkově však, podobně jako v zemích jižní Evropy, není příliš významný.
STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA
S prodlužováním průměrného věku dožití jednotlivce populace jako celek stárne. Měnící se poptávka klientů, která souvisí s přechodem z produktivní do poproduktivní fáze života, vede ke změnám v obchodních aktivitách bank.
V původních zemích EU již finanční instituce na tyto potřeby reagují a přizpůsobují nabídku, která rozšiřuje hlavně možnosti aktivního využívání akumulovaných prostředků. V zemích jako ČR zařazují banky do nabídky obdobné produkty (například reverzní hypotéku) s určitým časovým zpožděním. Ve všech zemích nabídku produktů tohoto typu ovlivňuje rovněž charakter uskutečňovaných penzijních reforem.
***
K diskusím a výměně zkušeností a názorů dochází mezi zástupci České národní banky a ostatních evropských centrálních bank na různých mezinárodních fórech. Zejména otázky obezřetného podnikání bank a strukturálního vývoje jsou pravidelně předmětem analýz prováděných v pracovních skupinách zřízených pod záštitu Evropské centrální banky. Ve spolupráci expertů 27 zemí Evropské unie a Evropské centrální banky jsou každým rokem publikovány zprávy mající těžiště v oblastech finanční stability a strukturálního vývoje evropských bank.
Mezinárodní spolupráci centrálních bank a mezinárodnímu srovnání finančních sektorů se věnují i dvě z významných veřejných publikací České národní banky - Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem a Zpráva o finanční stabilitě. Počátkem léta 2008 zveřejní Česká národní banka obě nové zprávy hodnotící vývoj za poslední období.
Ing. Petra Davidová působí v České národní bance od roku 1997. Původně pracovala v sekci politiky bankovního dohledu, do referátu finanční stability samostatného odboru ekonomického výzkumu a finanční stability nastoupila při jeho založení v polovině roku 2004. Je jednou ze zástupkyň ČNB v pracovní skupině Working Group on Developments in Banking zřízené pod záštitou Evropské centrální banky.
Ing. Eva Komárková, CSc., působí v České národní bance od roku 2001. Do ČNB nastoupila do sekce bankovní regulace a dohledu.
V návaznosti na integraci dohledu nad finančním trhem od počátku roku 2008 je zařazena do sekce regulace a analýz. V rámci mezinárodní spolupráce zastupuje ČNB v pracovní skupině Working Group on Developments in Banking Evropské centrální banky od roku 2004.