Jan Frait, Kateřina Šmídková (Ekonom 12.6.2008 strana 48, rubrika: Analýzy & trendy)
Tuzemský finanční systém by měl navzdory rizikovým trendům zůstat stabilní i v nejbližších dvou letech.
Centrální banka zveřejnila 10. června svou Zprávu o finanční stabilitě 2007. Ta hodnotí vývoj české ekonomiky v roce 2007 jako velmi úspěšný a předpokládá, že český finanční systém zůstane stabilní i v nejbližších dvou letech.
Zpráva však zároveň poukazuje na některá rizika, zejména v oblastech zadlužování domácností, trhu nemovitostí a úvěrování developerů.
Pokud by došlo k nepříznivému makroekonomickému vývoji, rostoucí míra zadlužování domácností a firem podnikajících v oblasti trhu nemovitostí by se promítla do zhoršení bilancí finančních institucí.
Finanční systém je v současnosti hodnocen jako dostatečně robustní a měl by být schopen odolat i poměrně výrazným šokům. Reakcí na úvěrovou krizi ve vyspělých zemích navíc bylo v českém finančním sektoru určité zpřísnění úvěrových podmínek zejména v oblastech úvěrů na bydlení a úvěrů poskytovaných developerům.
Zpřísnění nastalo ve formě vyšších úrokových sazeb a větších požadavků na bonitu dlužníka a ve svém důsledku přispěje ke zpomalení úvěrové dynamiky. To je možno považovat za žádoucí stabilizující reakci systému, který se v předcházejících dvou letech prudce rozvíjel pod vlivem optimistických očekávání typických pro vrchol hospodářského cyklu.
Zadlužené domácnosti V uplynulém roce se domácí finanční sektor dynamicky rozvíjel, podíl aktiv finančního sektoru na HDP meziročně vzrostl o necelých 10 procentních bodů a dosáhl 142 procent. Na tomto růstu se v rozhodující míře podílel růst bankovních úvěrů domácnostem a podnikům.
Protistranou dynamického rozvoje finančních institucí je značný nárůst zadlužení domácností. Celkový dluh obyvatelstva vůči finančním institucím se podobně jako v předcházejících letech zvýšil zhruba o třetinu a ke konci roku dosáhnul 830 mld. korun, z čehož zhruba 680 miliard korun představují úvěry od bankovních institucí.
Růst zadluženosti domácností byl tažen především úvěry na bydlení. Svou roli zde hrála nejen trvající poptávka po vlastnickém bydlení, ale i jednorázový efekt předfinancování stavebních prací kvůli změně snížené sazby DPH z 5 na 9 procent od začátku roku 2008.
I přes rychlou úvěrovou dynamiku je celková úroveň zadlužení českých domácností ve srovnání se západoevropskými zeměmi stále relativně nízká. Pokud by však zadlužočinil vání domácností nadále pokračovalo vysokým tempem, již koncem roku 2011 bychom se mohli přiblížit k současné úrovni zemí eurozóny. V důsledku růstu zadlužení domácností se zvyšuje riziko pro finanční sektor. Za rizikové je možno označit zejména pohledávky finančních institucí vůči nízkopříjmovým domácnostem a domácnostem s jedním ekonomicky aktivním členem. Ty se vlivem růstu nezbytných spotřebních výdajů v roce 2008 podpořených i jednorázovými efekty reformy veřejných financí mohou dostávat do problémů se splácením svých závazků.
Zdrojem předlužení nemusí být pouze poměrně drahé spotřebitelské úvěry. Může to být i nárůst splátek hypotečních úvěrů spojený s nákupem stále dražších nemovitostí. Předluženost se může otevřeně projevit se zpožděním například v důsledku zvýšení úrokových sazeb při refixaci hypotečního úvěru.
Ceny nemovitostí zvýšily v roce 2007 dynamiku růstu a potvrdily tak trendy, které již loňská Zpráva o finanční stabilitě 2006 označila za rizikové.
Vysokou dynamiku zaznamenaly především ceny bytů a stavebních pozemků, u nichž došlo k meziročnímu růstu nabídkových cen o 23 %. I v souvislosti s tím, že v roce 2007 v některých vyspělých zemích, v nichž docházelo v předchozích letech ke zřetelně rychlému růstu cen, začaly ceny nemovitostí klesat, vzniká otázka, zda i v ČR nemůže v budoucnosti dojít k podobnému vývoji.
Určité přehřátí trhu nemovitostí indikuje zejména nárůst podílu cen nemovitostí na příjmech domácností. I přes fakt, že jsou mzdy v Praze o cca 25 procent vyšší, než je průměr České republiky, tento ukazatel vyděluje Prahu jako nejrizikovější region (viz graf 1). Reakce na rizika Počet dokončených bytů v roce 2007 meziročně vzrostl o výjimečných 38 %. Rostoucí počet dokončených bytů se také projevil v nárůstu celkového bytového fondu, který dle odhadů ČNB narostl od roku 2001 o více než 4 procenta.
Rostoucí nabídka nemovitostí by v případě zpomalení poptávky mohla způsobit šok na trhu nemovitostí. Určitým signálem napětí na trhu může být nárůst rozdílu mezi nabídkovými cenami a cenami finálních transakcí. To lze vnímat jako určitý signál snižující se tržní likvidity na trhu s nemovitostmi.
Na pozadí růstu cen rezidenčních i komerčních nemovitostí se v průběhu roku 2007 zvýšil podíl developerů a jiných firem podnikajících v oblasti nemovitostí na celkových bankovních úvěrech podnikovému sektoru na více než 25 %, když ještě v roce 2001 tento podíl nedosahoval ani 10 %.
Úvěry poskytované společnostem podnikajícím v této oblasti zaznamenaly v roce 2007 rekordní růst na úrovni 40 %. Pokud by došlo v důsledku zvyšující se nabídky k zasycení trhu nových bytů a ke zpomalení či zastavení růstu cen rezidenčních nemovitostí, developeři by byli výrazně postiženi. To by se negativně odrazilo i ve kvalitě úvěrových portfolií bank.
Není proto překvapivé, že v reakci na problémy trhů nemovitostí v některých vyspělých zemích reagovaly domácí banky na počátku roku 2008 výrazným zpřísněním úvěrových standardů vůči sektoru developerů. To lze považovat za adekvátní reakci na vývoj rizik v odvětví. Podmínky stability Banky, pojišťovny i další finanční instituce dosáhly v roce 2007 vysoké rentability aktiv a kapitálu. To vytváří za předpokladu, že přiměřená část zisku zůstane v institucích ve formě vlastního kapitálu, podmínky pro zachování vysoké míry stability sektoru i v následujících letech.
Týká se to zejména bankovního sektoru, který dosáhl v roce 2007 rekordního čistého zisku 47 mld. Kč, což je ve srovnání s rovněž úspěšným rokem 2006 o téměř jednu čtvrtinu více. Tvorba zisku je jedním z významných faktorů posilujících kapitál banky, a tedy i finanční stabilitu dané instituce a sektoru jako celku.
Ukazatele kapitálové přiměřenosti od roku 2003 postupně klesaly. Bylo to zejména důsledkem kombinace rostoucích kapitálových požadavků kvůli nárůstu úvěrů podnikům i domácnostem a zahájení období masivních výplat dividend vlastníkům českých bank (viz graf 2).
Pokles těchto ukazatelů se však v roce 2007 zastavil. Kapitálová přiměřenost na konci roku 2007 dosáhla 11,5 % a ukazuje dostatečnou úroveň kapitálu. Mírný růst kapitálové přiměřenosti v roce 2007 souvisí především s vysokou tvorbou čistého zisku a meziročním poklesem vyplacených dividend (o 55 %).
K růstu kapitálové přiměřenosti přispěl i postupný přechod bank v Česku na koncept Basel II, který díky přesnějšímu ocenění rizik umožnil stanovení nižších kapitálových požadavků.
S růstem úvěrů podnikům i domácnostem zároveň roste odolnost domácích bank vůči kreditnímu riziku. V důsledku příznivého ekonomického vývoje v roce 2007 však podíl nesplácených úvěrů na celkových úvěrech meziročně poklesl o 1 procentní bod a na konci roku činil 2,7 %. Míra nesplácených závazků, která přesněji zachycuje aktuální kreditní riziko, však zůstává stabilní jak v sektoru domácností, tak podniků.
»Mladé« úvěry Zhruba 65 % úvěrů na bydlení je tvořeno hypotečními úvěry, které jsou plně zajištěné nemovitostí. Podíl nesplácených úvěrů je u hypotečních úvěrů již několik let přibližně o 1 procentní bod nižší než u úvěrů nezajištěných. Významný ukazatel LTV (loan-to-value), který vyjadřuje podíl výše úvěru na odhadní ceně nemovitosti, na konci roku 2007 dosáhl u hypotečních úvěrů obyvatelstvu 56 % a mírně se zvýšil (o 3 procentní body) ve srovnání s koncem roku 2006.
Úvěry menších objemů klienti obvykle čerpají formou úvěrů ze stavebního spoření bez zajištění nemovitostí a prostřednictvím účelových spotřebitelských úvěrů. Podíl nesplácených úvěrů na celkových spotřebitelských úvěrech na konci roku 2007 dosáhl 6,6 % s meziročním poklesem o 0,7 procentního bodu.
Současný silný růst úvěrů vede k tomu, že existující úvěry jsou relativně »mladé«. Pokud by došlo ke zpomalení tempa růstu v důsledku celkového zpomalení ekonomiky či nasycení daného trhu, došlo by k postupnému prodlužování průměrného »stáří« úvěrů a vzrostla by tudíž pravděpodobnost vzniku problémů s jejich splácením. Průměrné »stáří« hypotečního úvěru dosahuje zhruba 3,5 roku. Tato doba se bude prodlužovat, pokud bude i nadále pokračovat zpomalování v poskytování nových úvěrů tohoto typu zaznamenané v 1. čtvrtletí 2008. *
23 procent loni nárůst nabídkových cen bytů a stavebních pozemků. 47 mld. Kč byl čistý zisk bankovního sektoru v roce 2007.