Rozhovor viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla pro „Wprost“ (19/2010, překlad z polštiny)
Původní znění - naskenováno z Wprost (pdf, 802 kB)
V řadách ekonomů zavládl euroskepticismus. Možná je však přijetí eura v období krize naopak dobrý nápad?
MOJMÍR HAMPL: Dlouhodobě jsem advokátem pružných výměnných kursů a autonomní měnové politiky, zejména v obdobích ekonomické transformace. Krize způsobila, že jsou mé argumenty dostupnější a srozumitelnější širší veřejnosti. Mnohokrát jsem zdůrazňoval, že sama přítomnost v eurozóně není měřítkem kvality dané ekonomiky. Významná je výhradně kvalita vnitřní makroekonomické politiky. Před třemi lety byl tento názor považován za herezi, a nyní se stává stále populárnějším.
Myslíte si, že by mělo Česko přijmout euro?
Není to otázka života a smrti naší země. Nejdůležitější je zavést dobrou makroekonomickou politiku bez ohledu na druh peněz v oběhu. Je také pravda, že český deficit veřejných financí nesplňuje Maastrichtská kritéria, což znamená nutnost přijetí reforem. Ale zdůrazňuji – motorem těchto reforem by neměl být především vstup do eurozóny, ale uzdravení ekonomiky. Dobře lze žít s eurem nebo bez eura, špatně lze žít s národní měnou nebo bez ní. Nikdo by neměl očekávat, že nová měna bude spásou nebo nějakým zázrakem ze zahraničí.
Má euro vliv na konkurenceschopnost ekonomiky?
Tvrdá data dokazují, že euro pomohlo snížit a stabilizovat inflaci v eurozóně více než cokoli jiného. I když přirozeně v jednotlivých státech bude inflace vždy trochu odlišná. Pamatujme však na to, že některé země mimo eurozónu také dosáhly nízké a stabilní míry inflace (jako Česko nebo Polsko). Navíc ti, kdo očekávali, že euro uspíší strukturální změny v zemích, které je zavedly, se musejí cítit rozčarováni. V mnoha zemích eurozóny došlo k čemusi opačnému – byly zvýšeny výdaje, vzrostlo zadlužení.
Je možné vytvořit společnou měnovou politiku pro země, které mají často odlišnou hospodářskou a rozpočtovou politiku?
Čistě technicky si lze představit takřka jakoukoli měnovou unii. Měny velkých evropských zemí v minulosti fungovaly v unii se zámořskými koloniemi těchto zemí. Je třeba si však položit otázku, jaká je cena takovéto unie a zda její členové takovou cenu chtějí platit. I když je měnová unie projekt ekonomický a politický, více je v něm nicméně záměru politického. Eurozóna je historicky unikátní experiment. V minulosti byl nejprve ustaven stát a teprve potom se začala používat měna. Ne naopak. Z této perspektivy je eurozóna domem, jehož stavba byla zahájena od střechy a to zcela záměrně. Nyní je na politicích rozhodnout, co dál. Posílit základy domu, čili směřovat k těsné politické a ekonomické integraci, nebo pozorovat, jak se střecha kácí? Je to těžká volba. Velmi důležité je naslouchat hlasům v této diskusi, i když přicházejí zpoza hranic eurozóny.