České zrcadlo

(Euro 3.5.2004 strana 56, rubrika: Hyde park)

Nezaměstnanost

Nadměrné regulace a zdanění zemi od nezaměstnanosti nepomohou

Nedávný údaj o historicky nejvyšší nezaměstnanosti v ČR vzbudil rozruch, nicméně je zarážející, jak málo pozornosti je věnováno nepřerušenému růstu registrované nezaměstnanosti (upravené o sezonní vlivy) již téměř po tři roky. K viditelnému a neustávajícímu růstu dochází již od poloviny roku 2001. Odehrává se v době uvolněných makro politik, kdy navíc naše ekonomika dosahuje v porovnání se svým západním okolím vyšších temp ekonomického růstu. Z hlediska makro čísel je ekonomika stabilní a konečně se přibližuje k zemím EU.

Špatné nastavení. Vysoká úroveň i dynamika nezaměstnanosti je v rozporu s vývojem ekonomiky a neodpovídá naší cenové konkurenční schopnosti (dané v evropském kontextu stále relativně nízkými mzdami) i zlepšující se infrastruktuře, jež posiluje spolu s dalšími faktory konkurenceschopnost necenovou.

To ukazuje, že problém nezaměstnanosti je výsledkem našich domácích strukturálních politik a institucionálního rámce české ekonomiky. Nejde o jedno konkrétní rozhodnutí či dva nebo tři zákony, ale o nastavení pravidel fungování ekonomiky tak, že nezaměstnanost bez ohledu na rostoucí prosperitu ekonomiky trvale roste. Tuto hypotézu potvrzují mnohé poznatky o fungování pracovního trhu. Bližší pozornost zasluhuje zejména motivace k práci, dostupnost poptávané pracovní síly a vytváření nových pracovních míst.

Zájem pracovat či aktivně si hledat práci úzce souvisí s přínosem, který získá člověk tím, že pracuje. Ekonomickým problémem pro vytváření vyšší motivace k práci není výše podpory v nezaměstnanosti, ale šíře, výše a dostupnost sociálních dávek. Kombinace rozsahu některých sociálních dávek (životní minimum rodiny se dvěma dětmi je více než tři čtvrtiny hrubé průměrné mzdy - údaj z roku 2002) a vysokého zdanění práce vede k tomu, že mnoho potenciálně pracujících lidí buďto najde způsob, jak žít ze systému sociálních dávek, nebo jej kombinují s nezdaněnou, a tudíž ve svém důsledku pro zaměstnance i zaměstnavatele lukrativní prací.

Bez výsledků. Protože velká část lidí bez práce nemá vysokou kvalifikaci a uchází se o méně honorovaná zaměstnání, je vztah příjmu ze sociálních dávek a čistého příjmu z nižších mezd indikátorem ekonomického zájmu o práci. Snaha zvýšit atraktivitu méně placených zaměstnání tlakem na administrativní zvyšování minimální mzdy je pochopitelně kontraproduktivní, a naopak posílí vysokým zdaněním práce (i pro nejnižší daňové pásmo příjmu více než 40 procent) již tak silný únik těchto lidí do zóny neaktivní, či dokonce šedé ekonomiky. Dlouhodobé trvání tohoto stavu stimuluje nízkou ochotu nezaměstnaných aktivně hledat i méně vhodné nové zaměstnání (sociologický výzkum ukázal, že češi jsou v průměru méně ochotni se rekvalifikovat nebo dojíždět za prací než obyvatelé jiných evropských zemí; trvalý růst dlouhodobé nezaměstnanosti ukazují statistiky).

Velmi malé efekty spolu s vysokými náklady lze očekávat od snah "státních úředníků potírat "šedou ekonomiku administrativními nástroji a kontrolou. Také nákladná státní politika zaměstnanosti nepřináší příliš patrné výsledky.

Řešením je naopak nižší a jednodušší zdanění práce, sociální dávky motivující k přechodu do pracovního procesu i pracovníky s nižšími příjmy a provádění politiky, které zvýší i pro ně nabídku pracovních míst.

Evropské rozměry. Zdálo by se, že ekonomika s registrovanou nezaměstnaností kolem jedenácti procent nemůže trpět nedostatkem pracovníků. Není tomu tak. Problém je jednak existence pracovníků požadovaných profesí i geografická dostupnost pracovní síly. Pokračující blokace trhu s byty znesnadňuje "stěhování za prací i u těch lidí, kteří by o něm, ač ekonomicky slabě motivováni, uvažovali. Naopak zlepšující se dopravní obslužnost, související s deregulací veřejné dopravy, může tento problém do určité míry omezovat.

Do budoucna může mít závažné důsledky situace ve školství. Nabídka, zejména středních škol či prvního stupně škol vysokých, se velmi často míjí s nabídkou práce v ekonomice. Nejde o požadavek na "společenské inženýrství , které nemůže být ani funkční, ani žádoucí. Nezbytné je poskytovat flexibilnější vzdělání, které při zohlednění struktury pracovních míst v ekonomice vznikajících nyní a pravděpodobně i v budoucnu zvýší šance absolventů škol na nalezení dobrého uplatnění. Zejména vysoké školy by měly podniknout kroky k vyšší provázanosti s aplikovaným výzkumem i reálnou ekonomikou a nabízet kratší, ale flexibilnější vzdělávací programy.

Největší slabinou české ekonomiky na počátku 21. století je malá schopnost vytvářet nová pracovní místa. Je to koneckonců obecný problém Evropy, mající za důsledek nejen fiskální problémy, ale i slabý ekonomický růst. Právě potřeba vysokého zdanění spolu se silnou regulací trhu práce v oblasti přijímání a propouštění zaměstnanců znesnadňuje vznik nových pracovních míst. Je to odvrácená mince "velkého a "starajícího se státu, který v kontinentální Evropě převažuje. Zdá se, že rozsah našeho problému v této oblasti je přinejmenším evropský.

Překážky jsou všude. Rostoucí nezaměstnanost v ČR nastala v etapě ekonomického růstu a během masivní investiční vlny, kdy příliv zahraničních investic dosáhl stovek miliard ročně. Ani v situaci budování nových kapacit, udržování vysoké zaměstnanosti státní správy, expandujícího deficitu státních financí a při velmi nízkých úrokových sazbách nedošlo k dostatečnému zvýšení nabídky pracovních míst.

Administrativní komplikovanost podnikání, zavádění nákladných standardů pro mnohé oblasti podnikání, složitý daňový systém a zpřísňující se pracovní kontrakty znevýhodňují hlavně střední a malé podniky, které jsou ve fungujících ekonomikách hlavním zdrojem vzniku nových pracovních míst. Pracovní legislativa, zaměřená v převážné míře na konzervaci existujících pracovních pozic, vytváří další překážku nárůstu nových pracovních míst, hlavně při podnikání s vyšším rizikem.

Oblast služeb, tedy podnikání s nízkou potřebou kapitálu či kvalifikace a vysokým podílem lidské práce, by v podmínkách ČR měla vytvářet chybějící pracovní místa. Realitou je, že tato místa buďto nevznikají, anebo se spíše pohybují v šedé zóně ekonomiky (úklidové služby, hlídání dětí či drobní řemeslníci).

Je to logický důsledek značných fixních nákladů na toto podnikání (administrativní bariéry, komplikované zdanění či často z EU velkoryse přebírané podmínky na podnikání v podobě nákladných standardů) a vysokého celkového zdanění práce (tedy nízké čisté mzdy, jež nevytvářející atraktivní nabídku práce). Situaci dále zhorší zvýšení zdanění tohoto zboží (dochází k přeřazení služeb do základní sazby DPH). K většímu rozvoji služeb proto dochází na místech, která nabízející velmi vysoký výnos podnikání (například turismus v Praze) nebo v šedé sféře ekonomiky.

Příliš chudí na sociální stát. Shrnuto a podtrženo, ačkoliv zjednodušené a v krátkosti uvedené argumenty nepostihují celý problém vysoké nezaměstnanosti v ČR, ukazují, že alarmující údaje přicházející již několik let z této oblasti nejsou náhodné. Jsou výsledkem kombinace mnoha, často "dobře míněných domácích politik, které však přinesly mnohdy opačné než zamýšlené výsledky.

Tyto politiky mohly být odrazem nepochopení možností české ekonomiky. Nezdá se být reálné přetvořit ČR ve významném měřítku ve výzkumnou laboratoř Evropy vytvářející produkty s velmi vysokou přidanou hodnotou, a tudíž schopnou nést vysoké zdanění (ovšem za cenu omezené dostupnosti služeb a často velmi vysokých cen). Pokud je alternativa velkorysého sociálního státu vůbec možná, je naše země na ni příliš chudá.

Jako realistická strategie se naopak jeví rozvoj služeb a zejména postupný přechod zpracovatelského průmyslu k výrobkům s vyšší přidanou hodnotou udržením cenové i necenové konkurenční výhody ve vztahu k zemím na západ, ale i na východ od nás. Aby se toto stalo, musí být náš stát velmi šetrný a také "malý.

Nynější stav, včetně úniku části ekonomické aktivity mimo zdaněnou sféru, není specifikem naší země či chování občanů. Je výsledkem nastavení ekonomických podmínek. A přes zavrženíhodnost tohoto stavu je iluzí, že ho lze řešit administrativně direktivními opatřeními.

Náklady tohoto stavu se přenášejí na ekonomicky činnou část populace, která je platí ve formě vysokého zdanění. Není divu, že tato skupina neroste a jí placené daně nestačí na financování našeho státu. Tento vývoj se nejen sám nezvrátí, ale beze změn v ekonomice se bude dále prohlubovat.

I přes takzvanou politickou neprůchodnost dostatečných reforem již není čas problémy bagatelizovat. Naopak je třeba otočit kormidlo hospodářské politiky jiným směrem. A to od nadměrné regulace, vysokého zdanění a státních intervencí spíše k podpoře ekonomické aktivity a zjednodušení podnikání. Příkladů po celém světě, i v zemích našich sousedů existuje dost.

Náklad zaměstnavatele na čistou mzdu 10 000,- Kč

Poznámka:
Údaj pro svobodného, bezdětného zaměstnance (při jednom dítěti sazba klesá na 40,3%). U osob s vyššími výdělky je celkové zdanění práce ještě vyšší a u nejvyššího daňového pásma se dostaneme vysoko přes 50 %. Pramen: ČNB