(Bankovnictví 21.8.2003 strana 21, rubrika: SPECIÁL - numismatika)
Od počátku roku 2003 si postupně připomínáme různá výročí, která mají vztah k desetiletí
existence samostatného českého státu, České národní banky a české měny. Připomeňme si proto i
skutečnost, že dne 15. 12. 1993 byla vydána první česká pamětní mince k 1. výročí schválení Ústavy
České republiky. Od té doby bylo do oběhu vydáno více než 40 pamětních stříbrných dvousetkorun, 13
zlatých mincí a jedna mince bimetalická. Zcela přirozená je proto otázka, co přinesla uplynulá
dekáda z pohledu numismatiků?
Hodnocení ražby českých pamětních mincí v uplynulém desetiletí nabízí velmi zajímavou
příležitost zabývat se podrobněji jednou z méně známých činností ČNB. Emise pamětních mincí
rozhodně nepatří mezi ekonomicky rozhodující úkoly centrálních bank. Při rozsahu ražby potřebném k
pokrytí požadavků českého trhu je nutno hodnoty všech rozhodujících parametrů včetně cen a odměn
výtvarníkům velmi citlivě nastavit tak, aby emise nebyly prodělečné. Na druhou stranu však vydávání
pamětních mincí k různým příležitostem, z různých materiálů a podle návrhů různých výtvarníků
zanechává v kontextu kulturního dědictví národa pro následující generace stopu dokumentující nejen
hodnoty, jichž si současná generace váží, ale přináší též obraz jednoho z oborů výtvarného umění a
jeho vývoje v dané době. Proces vydávání mincí lze posuzovat z řady různých hledisek - tématiky,
způsobu výběru návrhů, autorů, výtvarných kvalit a technického provedení mincí.
Emise pamětních mincí ČNB
Emise pamětních mincí samostatného českého státu v roce 1993 plynule navázala na emisi
pamětních stříbrných mincí bývalé ČSFR. V porovnání s obdobím před listopadem 1989 však došlo k
několika významným změnám. Oproti minulosti má ze zákona výhradní právo vydávat bankovky a mince,
jakož i mince pamětní, ČNB. Emise pamětních mincí proto není záležitostí státu, jak se část
veřejnosti domnívá a jak tomu skutečně v minulosti bylo, nýbrž je v pravomoci právního subjektu od
státu v užším slova smyslu odlišného, tzn. ČNB. O vydání mincí s konečnou platností rozhoduje
bankovní rada ČNB, která v rámci svých kompetencí odpovídá v obecné rovině za realizaci práva ČNB
vydávat peníze. Její rozhodnutí i v této oblasti jsou součástí celého komplexu rozhodnutí
přijímaných při naplňování účelu zákona o ČNB. Jedním z prvních těchto rozhodnutí bylo založení
nové tradice stříbrných pamětních mincí v nominální hodnotě 200 Kč, které bylo spojeno s úpravou
technických parametrů: hmotnosti, ryzosti kovu a průměru mincí. Po dobu uplynulých deseti let se
parametry stříbrných mincí nezměnily, což je v historii pamětních mincí tohoto státu nebývalé.
Témata a plán ražby
Pokud jde o tematickou stránku, ČNB pokračuje v úspěšné praxi uplynulých dob v tom smyslu, že
ve spolupráci s veřejností připravuje plány emise pamětních stříbrných mincí na pětiletá období. V
určitém předstihu se o náměty na pamětní mince požádá velmi široké spektrum státních i regionálních
orgánů, akademické obce a sdružení občanů nejrůznějších profesních i kulturních zaměření, sportovní
a další organizace a instituce. Z bohatého souboru návrhů se pak vyberou ty nejvýznamnější.
Kritériem významnosti je všeobecné povědomí o výročí a jeho "kulatost". Důležitou roli při výběru
hraje i snaha vybírat náměty z různých oborů. V porovnání s obdobím před rokem 1989 se výrazně
rozšířily možnosti výběru oslavovaných událostí nebo osobností, například o témata náboženská nebo
o témata či osobnosti dříve ideologicky nepřijatelné. Odborný aparát připravující návrh emisního
plánu tak má snahu vytvořit co nejpestřejší soubor zahrnující výročí z různých oborů umění, vědy,
techniky, sportu i významná výročí z historie české státnosti. O významu jednotlivých událostí
mohou být samozřejmě kdykoliv vedeny spory, neboť subjektivně nahlíženo se může určité regionální
nebo profesní výročí zdát neoprávněně opomenuto. Po několika kolech projednávání je plán ražby
zpravidla po drobných úpravách schválen bankovní radou ČNB. Plán ražby je závazný a jen ve zcela
výjimečných případech, opět pouze na základě rozhodnutí bankovní rady ČNB, může být vydání
zpravidla čtyř mincí v jednom roce doplněno další mincí k připomenutí velmi významné aktuální
událostí.
Způsob výběru návrhů
Rovněž ve způsobu výběru návrhů nedošlo k žádné významné změně v porovnání s minulostí. ČNB
vyhlašuje veřejné anonymní soutěže na návrhy mincí, do nichž může svými sádrovými modely přispět
kdokoliv. Pouze ve výjimečných případech, v časové tísni, byly vypsány neanonymní soutěže, do nichž
byli vyzváni autoři, podle jejichž návrhů již byly mince v minulosti realizovány. V časové tísni
byly například tímto způsobem v opakované soutěži vybrány návrhy na mince vydané u příležitosti
konání výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze a u příležitosti
vydání bankovek a mincí společné evropské měny 1. ledna 2002. Žádný návrh pamětní mince nebyl zadán
individuálně předem vybranému autorovi. Způsob výběru návrhů na mince v neomezených anonymních
soutěžích je velmi příznivě hodnocen výtvarnickou veřejností, neboť dává šance zejména mladým
začínajícím výtvarníkům, mnohdy ještě studentům. Nutno říci, že právě oni tuto šanci v hojné míře
využívají.
Komise pro posuzování návrhů
Z návrhů, které jsou do soutěže podány, vybírá ty nejhodnotnější Komise pro posuzování
návrhů, která je poradním orgánem ředitele sekce peněžní a platebního styku. Komise hodnotí návrhy
ve třech kolech, uděluje ceny a doporučuje podle jejího názoru nejkvalitnější návrh k realizaci
bankovní radě. O realizaci jednotlivých návrhů rozhoduje s konečnou platností bankovní rada ČNB. Je
zajímavé, že tento z hlediska teorie i praxe laický sbor rozhodl v některých případech odvážněji
než Komise. Tak byly například vybrány k realizaci již zmíněná první pamětní mince k 1. výročí
schválení Ústavy České republiky (návrh tehdy studentky Jitky Jelínkové) a návrh studenta Otakara
Duška na již zmíněnou minci vydanou u příležitosti zasedání MMF v Praze v roce 2000. Zejména změnu
doporučení k realizaci první české pamětní stříbrné mince je nutno chápat jako výběr velmi
předvídavý a symbolický, neboť křehká rovnováha stavby vnějškově nepříliš sourodých prvků na minci
s problematicky čitelnou heraldickou symbolikou je pro českou Ústavu jako výraz státnosti mnohem
typičtější než původně k realizaci navrhovaný monumentální a hrdý český lev. Bankovní rada změnila
rozhodnutí komise v uplynulých deseti letech pouze v několika ojedinělých případech. Pro její
rozhodování jsou stanovena určitá "pravidla hry". Bankovní rada nemusí rozhodnutí Komise
respektovat a může rozhodnout o realizaci jiného návrhu. Může však vybrat pouze z těch návrhů,
které v soutěži obdržely 1. až 3. cenu. Pokud bankovní rada není ochotná akceptovat k realizaci
žádný z oceněných návrhů, je soutěž zrušena a následuje vypsání nové soutěže. I tento případ se již
v minulosti stal. Bankovní rada však rovněž respektuje jednoznačný názor Komise, který se třeba
projevil tím, že v soutěži byla udělena pouze 1. cena a zbývající návrhy se rozdělily o odměny.
Bankovní rada tak neměla možnost volby, ale návrh po vysvětlení akceptovala. V devítičlenné Komisi
hodnotící sádrové návrhy se od roku 1993 dosud vystřídalo 16 výtvarných pedagogů, výkonných
výtvarníků, historiků umění a představitelů mincovny. Jednání se účastní rovněž odborný poradce pro
dané téma, který však má pouze poradní hlas. Všem členům je nutné za jejich účast na jednáních
poděkovat, neboť jejich funkce je v podstatě čestná a jejich jedinou odměnou je stříbrná mince
vyrobená podle návrhu, na jehož výběru se podíleli. V případě zlatých mincí odměňováni nejsou.
České pamětní mince je nutné posuzovat jako celek. Každá mince je jiná a snahou Komise je vyhnout
se zavedeným klišé. Každé hodnocení je hledáním něčeho nového. Nezastupitelná pro vysokou úroveň
hodnocení návrhů je účast pedagogů Akademie výtvarných umění a Vysoké školy uměleckoprůmyslové -
profesorů Jana Hendrycha, Zdeňka Zieglera a Jana Solpery, ředitele Střední uměleckoprůmyslové a
Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou prof. Jiřího Dostála, výtvarníků Jana Háska, Josefa
Hvozdenského, Milana Knoblocha a Zdenka Preclíka, historiků umění dr. Josefa Holešovského, dr. Evy
Křížové, dr. Zdenky Mikové a dr. Věry Němečkové. Velkým přínosem pro činnost Komise byl příchod
poradce pro projekt řady zlatých mincí "Deset století architektury" akademického architekta ing.
Miroslava Řepy, kurátora dnes už legendární stejnojmenné výstavy, která proběhla v roce 2001.
Jednání Komise však nejsou jen poklidnou výměnou názorů. Diskuse při hledání konsensuálního řešení
jsou sice někdy velmi ostré, ale korektní. Jeden z členů Komise dokonce na svou funkci rezignoval
poté, co ostatní členové jednomyslně v rozporu s jeho názorem udělili první cenu jinému návrhu, než
který on k realizaci navrhoval. Bankovní rada tehdy soutěž anulovala a byla vypsána soutěž nová.
První soutěže na návrhy českých mincí po vzniku dvou samostatných států kupodivu - vzhledem k
absenci slovenských výtvarníků - nebyly méně početně obeslány. Rozdělení státu soutěžím na kvalitě
neubralo. Účast slovenských výtvarníků v soutěžích by však nepochybně byla obohacením. V jednom
případě byli osloveni s výzvou pro účast v neanonymní soutěži a někteří z nich ji přijali.
Autoři návrhů mincí
V pasáži o autorech návrhů na mince z drahých kovů je třeba vyzvednout dvě osobnosti, které
výrazně ovlivnily vývoj české medailérské a mincovní tvorby nejen v uplynulém desetiletí. Jsou jimi
Jiří Harcuba, který letos v prosinci oslaví 75. narozeniny, a Jiří Dostál, dlouholetý ředitel
Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Jablonci. Role Jiřího Harcuby v československé a
české mincovní tvorbě v uplynulých 35 letech přesahuje rámec tohoto příspěvku. Stačí připomenout
jeho přínos v pojetí modelace odchylující se od tradičního provedení španielovské školy, inovace v
oblasti písma i dynamické lvy ve státních znacích. Důkazy o jeho kvalitách a významu lze nalézt v
jeho dílech, v dílech jeho žáků a těch, které svou tvorbou ovlivnil. Nutné je rovněž připomenout
jeden z jeho méně známých nápadů. Byla to myšlenka uskutečnit zcela volnou soutěž na návrhy mincí,
které by nebyly omezeny ničím, ani možností technické realizace předložených návrhů. Soutěž úspěšně
proběhla v řadě kategorií - od grafických návrhů až po trojrozměrné modely. Díky ní byl "objeven"
tehdejší student Uměleckoprůmyslové školy v Praze Otakar Duška se svým grafickým pojetím mincí.
Jiří Dostál je sice méně slavný a nápadný, ale skutečnost, že z jeho podnětu a jeho zásluhou
vznikla na uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou třída se specializací na tvorbu mincí a
medailí a že tato specializace byla posléze zařazena do systému vyššího odborného studia, z něj
činí osobnost pro mincovní a medailérskou tvorbu neméně významnou. Škola má velmi bohatou minulost
a významnou současnost. Jejím absolventem byl zakladatel československého mincovnictví Otakar
Španiel. Ve škole dnes učí i další její absolventka, autorka dvou českých mincí a žačka Jiřího
Harcuby, Jitka Jelínková. Autory mincí jsou i učitelé školy Petr Horák a Luboš Charvát. Obě dvě
mince Jitky Jelínkové mají jako solitéry v české mincovní tvorbě své nezastupitelné místo a
dokazují, že značná míra stylizace a abstrakce je přijatelná i pro tak oficiální artefakty, jakými
jsou pamětní mince. Absolventů školy, z nichž se někteří opakovaně stali autory českých pamětních
mincí, je dnes celá řada a jejich jména si nepochybně vydobudou takové uznání, jaké dnes přísluší
jménům Kozák, Oppl, Věneček, Vitanovský, Truhlíková a další. Těmto uznávaným tvůrcům dnes v
soutěžích konkurují donedávna zcela neznámí Pavel Jekl, Josef Oplištil, Petr Pyciak, Josef Šafařík
a jiní. Nelze se nezmínit také o těch autorech návrhů na mince, kteří sice nerealizují příliš
často, ale jejichž návrhy jsou v soutěžích zárukou kvality a vysoké úrovně. Patří k nim Josef
Bejvl, Milena Blašková, František Skrbek a Majka Wichnerová. A pochopitelně o jednu či více
generací mladší nadějní studenti, kteří mnohdy brilantně zvládli řemeslo a jenom čekají na svůj
"velký nápad". Díky absolventům jablonecké školy, kteří se stali studenty pražských UMPRUM i AVU,
se mincovní a medailérská tvorba stává populární mezi dalšími studenty obou škol. Možná tak v
příštích letech vyroste stejně silná generace autorů, jaká se objevila mezi studenty a absolventy
UMPRUM i AVU v 60. letech minulého století a která v podstatě vystřídala generaci Otakara Španiela
a jeho vrstevníků a žáků. Na čtyřiceti českých pamětních stříbrných mincí se dosud autorsky
podílelo celkem 18 výtvarníků, z nichž téměř polovina jsou studenti nebo svou první minci jako
studenti realizovali. Jiří Harcuba a Ladislav Kozák jsou co do počtu vítězných návrhů pamětních
stříbrných mincí nejúspěšnější. Oba jich dohromady realizovali téměř polovinu. Přestože se jejich
jména ve výčtu autorů často opakují, je řada českých pamětních mincí velmi pestrá, například každý
z pěti portrétů podle návrhů Ladislava Kozáka je koncipován jinak.
První české stříbrné pamětní mince
V rámci tohoto příspěvku se nelze podrobně věnovat všem z více než padesáti mincí vydaných v
uplynulých deseti letech. S vědomím, že některé z nich budou nezaslouženě opomenuty, však mohu
zmínit pouze ty, které je dobré z nějakého důvodu zvlášť připomenout. Některé mince již byly
zmíněny v souvislosti s jejich autory,u dalších lze doplnit alespoň některé zajímavé informace.
První česká pamětní mince byla vydána 15. prosince 1993 k 1. výročí schválení Ústavy České
republiky. Byla ražena ve vídeňské mincovně a sběratelskou veřejností nebyla přijata příliš
nadšeně. O realizaci návrhu Jitky Jelínkové rozhodla, jak již bylo zmíněno, bankovní rada ČNB,
která dala přednost studentce před jejím učitelem a tehdejším rektorem pražské VŠUP Jiřím Harcubou.
Druhou mincí, jejíž autorkou je Jarmila Truhlíková-Spěváková, byla dvousetkoruna k 650. výročí
založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta. Tu naopak
sběratelská veřejnost přijala velmi příznivě a její varianta ve špičkovém provedení patří mezi
nejvyhledávanější české mince (její cena se na aukcích blíží k 15 000 Kč). I tuto minci razili ve
Vídni. Dále je třeba zmínit minci Jarmily Truhlíkové-Spěvákové k 50. výročí invaze v Normandii,
zejména pro její myšlenkovou bohatost. V řadě ilustrativních mincí emitovaných k této příležitosti
v různých zemích představuje svým vnitřním obsahem světlou výjimku. Určitým zklamáním proto byl
přístup britské Royal Mint v Llantrisantu. Mincovna, která Českou republiku do účasti v projektu
ražby mincí k 50. výročí invaze pozvala, nezvládla ani redukci sádrového návrhu, ani ražbu. ČNB
musela řadu vadných mincí odmítnout a vrátit. Protože britská mincovna nebyla schopna mince
dodatečně včas vyrobit, byla ČNB nucena redukovat počty mincí svým obchodním partnerům, kteří na ni
poněkud neoprávněně zanevřeli. I tato mince proto patří mezi sběrateli k těm vzácnějším. Naproti
tomu kremnická mincovna, která v roce 1994 razila minci ke 125. výročí zahájení provozu koněspřežné
tramvaje v Brně, překonala kvalitou ražby všechna očekávání i vše, co v minulosti razila pro
společný stát Čechů a Slováků.
Vznik České mincovny
Prvních pět českých pamětních stříbrných mincí bylo raženo ve čtyřech mincovnách. K Vídni,
Llantrisantu a Kremnici se po roce ražby drobných mincí přiřadila v roce 1994 mincovna akciové
společnosti Bižuterie v Jablonci nad Nisou. Třem nejstarším evropským mincovnám tak začal úspěšně
konkurovat úplný nováček, který letos rovněž oslavuje 10. výročí svého založení. I kolegové z
vídeňské mincovny, která do Jablonce dodává zlaté a stříbrné kotoučky, z nichž se mince razí, však
velkoryse uznali, že mince s tématikou ochrany životního prostředí podle návrhu L. Kozáka byla v
Jablonci vyražená lépe, než některé mince z produkce renomovaných mincoven s tradicí dlouhou
několik století. Od té doby se všechny české pamětní mince razí právě v Jablonci.
Další stříbrné mince
V roce 1995 to byla pamětní mince k 200. výročí narození Pavla Josef Šafaříka podle návrhu
učitele jablonecké školy Petra Horáka, který Komisi upoutal nezvyklým pojetím portrétu. V tomtéž
roce v Jablonci razili druhou minci podle návrhu Jitky Jelínkové. Výtvarně velmi zajímavá mince
věnovaná 50. výročí vítězství nad fašismem patří k tomu nejlepšímu v řadě českých pamětních mincí a
opět se u sběratelské veřejnosti nesetkala s příznivým ohlasem. Mince k 50. výročí založení
Organizace spojených národů je životním úspěchem nejstaršího českého autora návrhů na pamětní mince
Františka Skrbka. Dnes už více než osmdesátiletý medailér se soutěží účastní desítky let a obdržel
mnoho cen a odměn. K realizaci mu však až do roku 1995 vždycky chyběl poslední krůček. Zajímavá je
i poslední mince z roku 1995 ke 100. výročí vzniku České filharmonie podle návrhu Vladimíra Oppla.
Mince s vyobrazením poněkud rozkolísané budovy Rudolfina připomíná spory světově proslulého
hudebního tělesa se svým tehdejším šéfdirigentem - neméně proslulým Gerdem Albrechtem. Následující
přehled mincí potvrzuje, že když se výtvarníkovi daří, má úspěch několikrát za sebou. Na Českou
filharmonii Oppl navázal v roce 1996 bezchybným přepisem Svolinského kresby pro minci ke 100.
výročí narození slavného grafika. Na minci zejména vynikne matovaný reliéf na leštěné základní
ploše u mincí špičkové kvality. Poněkud nedoceněna pak zůstává Harcubova mince k 200. výročí
narození Jean-Baptista Gasparda Debureaua. Poté následovala série tří Kozákových mincí vydaných na
přelomu let 1996 a 1997. Barokní atmosféru Rybových vánoc vystihuje mince ke 200. výročí prvního
uvedení České mše vánoční. Na ni navazuje zcela odlišná mince ke 100. výročí výroby prvního
osobního automobilu ve střední Evropě Präsident. Do třetice se podle Kozákova návrhu realizovala
mince k 1000. výročí smrti prvního českého světce a druhého českého biskupa sv. Vojtěcha.
Vynikající jsou rovněž další Kozákovy portréty (1998 - František Kmoch, 2001 - Jaroslav Seifert,
2002 - Emil Holub) včetně velmi zajímavého přepisu Hoffmeisterova portrétu Vítězslava Nezvala z
roku 2000. Poslední dosud vydanou mincí je mince ke 100. výročí zahájení provozu na elektrifikované
trati Tábor-Bechyně vydaná letos v červnu. Do konce roku 2003 bude vydána ještě jedna mince z dílny
Ladislava Kozáka ke 100. výročí založení Českého lyžařského svazu. Po Kozákově sérii v roce 1996
následovaly dvě mince Jiřího Harcuby. Ten v roce 1997 navrhl minci ke 100. výročí založení České
amatérské atletické unie a konání nejstaršího silničního běhu Běchovice-Praha. Vzápětí zvítězil v
soutěži na návrh mince k 650. výročí založení kláštera Na Slovanech. Obě mince jsou přínosem jak z
hlediska provedení (kombinace negativního vyobrazení centrálního motivu a pozitivního reliéfu běžců
ve druhém plánu u "Běchovic"), tak kompozice (spojení heraldických zvířat s novodobými věžemi
kostela). Netradiční je i mince k 200. výročí založení AVU, jejímž autorem je bývalý jablonecký
student Lukáš Rudolf a na níž jsou do nízkého reliéfu přepsány Kupkovy Metamorfózy. Ke špičce mincí
vydaných v tomto období patří i Harcubova mince k 50. výročí založení NATO. Modelace trojrozměrného
symbolu atlantického paktu působí na minci stejně monumentálně, jako jeho originál v plenéru. Tato
mince působí zejména ve špičkovém provedení velmi impozantně. Specialistou na historická výročí
Přemyslovců se zřejmě stal Jiří Věneček. Z jeho dílny jsou mince připomínající 800. výročí
korunovace Přemysla Otakara I. českým králem a mince k 700. výročí mincovní reformy Václava II. a
zahájení ražby Pražského groše. K mincím vyhledávaným sběrateli patří i Harcubova mince ke 3.
tisíciletí s velmi zajímavou modelací ptáka Fénixe a stříbrná dvousetkoruna k vydání mincí a
bankovek společné evropské měny "euro" vydaná na přelomu roku 2001 a 2002 podle Šafaříkova návrhu.
Bohatý a dynamicky pojednaný reliéf vytváří spolu s odvážnou kompozicí písma na obou stranách
vyvážený celek, v němž tradice vyjádřená reliéfem pražského groše harmonuje s jednoduchým grafickým
symbolem eura. S jiným pojetím portrétů než Kozák nebo Harcuba uspěl v soutěžích na mince k 700.
výročí úmrtí Zdislavy z Lemberka a k 550. výročí ustanovení Jiřího z Poděbrad zemským správcem
Michal Vitanovský. Dlužno dodat, že jeho pojetí "krále Jiříka" se výrazně lišilo od většiny
ostatních návrhů inspirovaných většinou Brožíkovým portrétem. Jako tvůrci portrétů se představili i
zástupci nejmladší generace výtvarníků. Podle návrhu Pavla Jekla byla ražena mince se zajímavým
portrétem Jaroslava Vrchlického, Josef Oplištil je autorem portrétu Josefa Thomayera. Všechny tři
mince byly vydány v letošním roce.
Zajímavá novinka
Významnou novinkou, se kterou se budou někteří sběratelé možná obtížně smiřovat a která se
poprvé projevila u mince ke 100. výročí narození Jaroslava Vrchlického, je skutečnost, že na lícní
straně pamětních stříbrných mincích nemusí být umístěna kompozice stylizovaných heraldických zvířat
jako tradiční symbol státu. ČNB tak do určité míry respektuje názory, které umisťování státního
znaku na mincích považovaly za překonaný stereotyp, jenž ubírá mincím na zajímavosti a výtvarníkům
bere možnost zpracovat dané téma mnohem plastičtěji. Že to však může být i jinak, dokazuje již tři
desítky let svými stylizacemi státního znaku například Jiří Harcuba a dokonalou ukázkou, jak lze
takovou stylizaci pojednat, je i Pyciakova kompozice čtyř heraldických polí zarámována
neorenesančními ornamenty na minci ke 100. výročí narození Mikoláše Alše z roku 2002, která
perfektně harmonuje s Charvátovým přepisem Alšovy kresby na rubu.
Zlaté mince
Zvláštní pozornost zasluhují zlaté mince. Obě sady "Koruna česká", vydaná v roce 1995 u
příležitosti vyhlášení volné směnitelnosti české koruny i "Karel IV.", jejímž vydáním se připomněly
státnické aktivity Karla IV. z roku 1348, byly numismatickou i laickou veřejností přijaty příznivě.
Také řada zlatých mincí "Deset století architektury" se úspěšně uvedla. Před ČNB tak vyvstává
problém, jakým projektem po roce 2005 v emisi zlatých mincí pokračovat. K úspěchu obou sad zbývá
dodat, že mince k založení Nového Města pražského v hodnotě 10 000 Kč, o hmotnosti jedné trojské
unce s členitým reliéfem obsahujícím gotické prvky, ražená podle návrhu Vladimíra Oppla, získala
cenu jako nejlepší zlatá mince roku 1999 udělovanou Americkou numismatickou asociací. V této
souvislosti lze těžko pochopit, že porotě udělující tyto ceny unikla bimetalová mince v hodnotě
2000 Kč k přelomu tisíciletí. Stříbrná mince se zlatou inlejí podle návrhu Otakara Duška, na níž je
státní znak zobrazen v hologramu, představovala v té době u mincí absolutní technickou novinku a
její grafické výtvarné pojetí s kombinací lesklých a matovaných ploch a textů je rovněž zcela
nekonvenční. Zvláštní kapitolu tvoří mince ze série "Deset století architektury". Mince s náměty
architektury v sobě obvykle skrývají nebezpečí, že jejich autoři upadnou do popisnosti a zmizí to,
co by mělo charakterizovat ducha doby. Všem čtyřem dosavadním autorům mincí z této řady -
Harcubovi, Vitanovskému, Oplištilovi a Věnečkovi - se podařilo se s hrozícím nebezpečím úspěšně
vypořádat a mince architektonické styly, jimž jsou věnovány, přesvědčivě charakterizují. Je nutno
ocenit, že ani tyto mince nejsou pojaty stereotypně a každá z nich působí díky různým autorům velmi
osobitě.
Technické provedení
Z hledisek zmíněných v úvodu zbývá pouze technické provedení. Na adresu jablonecké mincovny
lze říci, že vysoko nasazenou laťku kvality úspěšně drží a že stříbrným i zlatým mincím raženým v
Jablonci nad Nisou lze jen s obtížemi něco vytýkat. Schopnost jabloneckých rytců upravit nástroje,
zvýraznit detaily a odstranit chyby vzniklé při redukci je obdivuhodná. Dokladem je zejména
poslední vydaná zlatá mince z cyklu "Deset století architektury" zobrazující pozdně renesanční domy
ve Slavonicích. Jmenujme proto za všechny rytce alespoň Petra Eymana, který na této minci upravoval
rytecky sgrafita ve tvaru "psaníček". Také kvalita filigránské práce při přípravě masek pro
pískování razidel mincí ve špičkové kvalitě zaslouží obdiv. České pamětní mince budou jedinými
penězi, na nichž budou po vstupu do eurozóny zobrazeny národní symboly. Jejich nominální hodnota v
korunách bude sice nahrazena nominální hodnotou v eurech, jinak jsou ale pamětní mince v kompetenci
národních emisních institucí. Čeští výtvarníci tak budou mít i nadále příležitost prokázat svoji
invenci ve srovnání s autory návrhů na mince ostatních zemí společné Evropy.
JUDr. Leopold Surga je náměstkem ředitele sekce peněžního a platebního styku České národní
banky.