Vladimír Piskáček, Martin Jašminský (Hospodářské noviny 5.2.2007 strana 20, rubrika: Rozhovor)
MIROSLAV SINGER, viceguvernér České národní banky
INTERVIEW HN
PRAHA, 5. 2. 2007
Česká národní banka má od loňska na starosti jak regulaci celého finančního trhu, tak i ochranu spotřebitelů. Viceguvernér ČNB Miroslav Singer, který má tuto oblast na starosti, tvrdí, že konkurence je v českém bankovnictví dostatečná, poplatky jsou adekvátní.
HN: V současné době opět propuká diskuse o vysokých poplatcích za některé bankovní služby. Jsou podle vás poplatky v Česku v porovnání s ostatními evropskými zeměmi adekvátní?
Co se týče struktury či pokrytí trhu a jeho rozdělení, je u nás bankovnictví výrazně konkurenční. Banky mají důvod zavádět nové produkty, přetahovat si klienty. Ukazuje to například debata o poplatcích - jakmile začala, ty chytřejší banky přišly s novými kampaněmi a začaly některé služby nabízet zadarmo či za minimální poplatek. Stala se z toho regulérní část konkurenčního boje.
HN: Přesto pokud jednoduše porovnáme poplatky v zemích, ze kterých pocházejí vlastníci českých bank, zjistíme, že řadu poplatků tam vůbec neznají...
Cena produktu není určena pouze poplatkovou strukturou. Do značné míry je ovlivněná také tím, že jsou u nás nízké úrokové sazby. Banky mají relativně malé příjmy ze státních dluhopisů, které drží. Pokud by u nás byly sazby jako na Slovensku, mohly by při zachování stejné ziskovosti být banky na dvoutřetinové až poloviční ceně produktů.
Snížit poplatky za bankovní produkty je možné velice snadno. Zvedneme úroky na úroveň sousedů, sice zpomalí ekonomika, někdo zkrachuje, ale můžeme si hrdě říct, že bankovní poplatky klesly...
HN: České banky jsou ziskovější než jejich zahraniční majitelé. Minimálně tuzemské tři největší do jisté míry slouží jako »kasička«, ze které jejich vlastníci financují svou další expanzi. Nedoplácejí čeští zákazníci vyššími poplatky právě na toto?
Ziskovost bank se u nás nijak neliší od ziskovosti nefinančních podniků se zahraniční účastí. Do některých sektorů firmy přímo lákáme, aby měly stejnou ziskovost, zřizujeme jim průmyslové zóny, jednají s nimi hejtmani, ministři stříhají pásky. Tyto podniky mají stejnou ziskovost jako banky, u kterých říkáme, že se nám to nelíbí. To trošku připomíná plánování starého typu.
Bankovnictví je sektor, který vyžaduje poměrně vysoké know-how a je dost rizikový. Vzhledem k tomu, že se jedná o sektor hodně závislý na hospodářských cyklech, je v dobách krize dost ztrátový. Takže je přirozené, že když je ekonomika na vrcholu cyklu, tak je bankovnictví hodně ziskové. Mělo by být dokonce ziskovější, než řada jiných. Což není, a to samo o sobě je silná informace.
Jsem pro to, aby za klienty stál »superochránce«
HN: Dostal jste na starost oblast dozoru nad celým finančním trhem, co je třeba zlepšit?
Můj sen, který ale do značné míry závisí i na parlamentu, je, aby podobné produkty podléhaly stejné regulaci. Také ochrana spotřebitele je historicky nejpropracovanější v sekcích, které měla na starost bývalá Komise pro cenné papíry. V pojišťovnictví je ochrana nejméně akcentovaným tématem. A my musíme najít kompromis. Je jasné, že by to nemělo být tak daleko od sebe.
HN: Kterých produktů se to například týká?
Jedním z příkladů může být investiční životní pojištění, které se ve své investiční dimenzi v podstatě neliší od podílového fondu. Ale režim regulace je naprosto jiný. Špatný je také způsob, jakým se u nás dotuje stavební spoření.
HN: K jakým změnám by mělo dojít u stavebních spořitelen?
Stavební spoření je v podstatě státem dotovaný spořící účet. Již léta sníme o tom, že by státní subvence měly být výrazně nižší. V tom jsme se shodli snad s každým ministrem financí, který zde byl. Jde o to, aby nebyl jeden produkt na trhu zvýhodňován před jiným.
HN: Právě příklad stavebních spořitelen ilustruje jeden z problémů společného dozoru nad trhem: na jedné straně byste rádi zvýšili konkurenci a omezili dotace stavebním spořitelnám. Jenže kvůli tomu by se mohly spořitelny dostat do problémů - a jedním z hlavních úkolů ČNB je těmto problémům předcházet. Jak takový konflikt zájmů hodláte řešit?
Stavební spořitelny jsou stabilní sektor. Pokud by se omezily dotace, přestaly by růst, případně by se začaly zmenšovat. Tam už by určité riziko bylo...
Mnohem závažnější konflikt zájmů je však ochrana spotřebitele versus finanční stabilita. Může se zdát, že tyto věci jsou v přímém rozporu: čím víc banky klienty »odrbají«, tím jsou ziskovější a tím pádem i stabilnější. To je ale velmi krátkodobý pohled, jakýkoli obchodní vztah je dlouhodobý.
Přesto jsme si tohoto konfliktu vědomi. Nějakou dobu ochranu spotřebitele dělat budeme, ale plánem je vznik nějakého potentního úřadu, který by se jí zabýval. I na základě zkušeností z jiných zemí víme, že když ochranu spotřebitele necháte dlouhodobě v centrální bance, vzniknou z toho problémy.
HN: Budete vznik takového »superochránce« iniciovat?
Podle plánu by měl vzniknout koncem této dekády. Já osobně se o to budu zasazovat. Ale mou současnou prioritou jsou dozory jednotlivých trhů a to, aby se rychle sblížily.
HN: Čím se jednotlivé dozory liší?
V bankovnictví jsme vždy dávali přednost tomu, aby naše zjištění banky přijímaly bez správního řízení, pokud opravdu nebylo nutné. Je mnohem jednoduší, když něco vytkneme a banka v návaznosti na to představí plán, dokdy danou věc změní.
Lidé z Komise pro cenné papíry tuto filozofii nemají. Je jasné, že tento sektor je mnohem divočejší, ale oni stejně postupovali proti slušným i problémovým firmám. Jedné společnosti například dali pokutu sto tisíc, dvě stě tisíc korun. Ona přitom podle jejich požadavků změnila letáky, u kterých byl problém. A nepochybně ji to stálo mnohem více než sto tisíc korun a udělala to velmi rychle poté, co jí to bylo vytknuto. Tak jsme jim říkali, proč to řízení vedete, kvůli několika stotisícům korun, když oni už to napravili, navíc na to vynaložili mnohem víc peněz než sto tisíc? Jednotná filozofie je i v těchto detailech.
HN: Čelí v současné době bankovnictví nějakým rizikům? Nedávno jste například varovali před tempem, jakým si Češi půjčují.
Trh podrobně zkoumáme, provádíme určité simulace. Zatím se nezdá, že by měl mít finanční sektor problémy i v případě, že by šly z nějakého důvodu úroky rychle nahoru. Nebo naopak výrazně klesla měna a my na to museli reagovat. Úvěrová exploze je velká, ale ani tam nemáme signály, že by představovala velký problém. Na druhé straně krachy vždycky budou, důležité je, aby nebyly systematické a neotřásly celou ekonomikou.
Co s realitní bublinou? To řeší celá Evropa
HN: Neobáváte se tedy ani možné realitní bubliny?
To je téma, o kterém se bavíme. Zatím jsme se na bankovní radě neshodli, zda bublina existuje, či nikoli. Já se domnívám, že nějaké známky se již projevují. Netýkají se cen nemovitostí, ale jsou vidět na vývoji poměru cen k nájmu a v porovnání se státními dluhopisy. Je také otázkou, co bychom s tím mohli dělat.
HN: Jste regulátor trhu, škálu nástrojů máte poměrně širokou...
Trh s realitami neregulujeme.
HN: Ovšem hypoteční banky ve své kompetenci máte.
Je rozdíl, zda si lidé půjčují na první nebo druhý byt. Tedy jestli na ten vlastní, či spekulativní. Zatím jsou to většinou ty první byty, což považuji za pozitivní.
Evropské centrální banky nyní poměrně široce debatují na téma, zda reagovat na tyto typy vzestupu cen. Švédi nyní například zvedli úrokové sazby přímo kvůli růstu cen bytů. Šli nahoru přesto, že podstřelili svůj inflační cíl mnohem dramatičtěji než předtím.
Odlišně reagovali Dánové, a to je ukázka mimořádně úzké spolupráce mezi centrální bankou a vládou: v situaci, kdy jim začala vznikat zřetelná bublina na trhu nemovitostí, se dohodla centrální banka s ministerstvem financí na novém krátkodobém daňovém zákonu, který tento typ zisku dodatečným způsobem zdanil. A skutečně tu bublinu propíchli velmi dobře a po několika letech zákon mohli zrušit. Tím se ale nepřimlouvám za to, zdaňovat zisky z nemovitostí, jen zdůrazňuji, že možnosti jsou velmi široké. Můžeme zkusit i to, co dělají pobaltské státy či Řekové. Tamní regulátoři požadují, aby půjčující instituce u hypoték explicitně porovnávaly příjmy klienta s tím, co musí splácet, a nad určitý rámec nepůjčovaly. Pokud bychom v České republice zjistili, že se zadluženost dostává nad bezpečnou úroveň, bude toto asi jeden z prvních kroků, které uděláme. Problém je, že v otevřeném evropském trhu takto můžete regulovat jen subjekty, na které dosáhnete.
Státní podpora stavebního spoření by měla být mnohem nižší.
***
Miroslav Singer
Osmatřicetiletý viceguvernér České národní banky byl jmenován členem bankovní rady v únoru roku 2005. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou, doktorát si doplnil na univerzitě v americkém Pittsburghu. Pracoval v Akademii věd, působil v dozorčích radách nebo představenstvech řady společností, například České pojišťovny či Expandia Banky. Přednášel na Univerzitě Karlově i Vysoké škole ekonomické.