Jiří Vavroň (Právo 29 .12.2010 strana 14, rubrika Trhy & ekonomika)
ČLEN BANKOVNÍ RADY ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY KAMIL JANÁČEK ŘEKL PRÁVU:
* * Celá Evropa se potýká s obrovskými dluhy. Nehrozí nám proto prudký nárůst inflace, tedy znehodnocení našich úspor?
V zemích, které v době krize napumpovaly obrovské sumy peněz do svých ekonomik, by se musely náhle a radikálně změnit hospodářské politiky v duchu myšlenky, že dluhy se snáze umažou vyšší inflací. To ale podle mého nehrozí, už jen proto, že by se těžko vysvětlovalo voličům znehodnocení jejich úspor. Inflace u nás doma se pohybuje v koridoru odhadů ČNB, inflační očekávání výrobců a zaměstnavatelů se ubírají stejným směrem, nadměrná inflace by nás tedy trápit neměla.
* * Jsou stejného názoru i zaměstnanci, kteří budou prosazovat růst mezd?
Myslím si, že i oni si uvědomují, že než skokový růst inflace je lepší pozvolný růst mezd. Jiná věc je, zda může dojít k vyššímu přelivu inflace do české ekonomiky. Je pravda, že ceny surovin díky oživení světového hospodářství rostou, což může mít jistý dopad na ceny dovozů, přeneseně na ceny spotřební. Dopad by měly ale tlumit marže výrobců a posilující koruna.
* * Máme za sebou demonstraci proti škrtům v rozpočtu a chystaným reformám, podle odborů se jedná jen o začátek protestů. Mají vládní reformy s tím, jak se krátí doba do dalších voleb, šanci?
Ano, pokud se za hlavní způsob, jak snížit sociální třaskavinu reforem, zvolí dialog, který bude pokračovat i přesto, že se bude současně demonstrovat. V celé Evropě řeší obdobný rozpor – lidé na jedné straně volají po zastavení zadlužování, ale současně se nechtějí vzdát svých výdobytků. To je schizofrenie současné sociální Evropy, která se řeší za větších či menších sociálních nákladů podle národní mentality. Berme si příklad, jak to řešili v Dánsku, v severských zemích atd. Schůdné varianty se nakonec našly, aniž by na to dramaticky doplatily střední vrstvy či by občané masově chudli.
* * Evropské orgány připravují zpřísnění regulace bank jako odpověď na přestálou finanční krizi a prevenci jejího opakování. Je to správný krok?
Myslím, že nepotřebujeme více regulace, ale lepší regulaci. Vlny přijímání nových a nových regulačních opatření jsme v historii v Evropě zažili. Nevedly k cíli, opatření nefungovala a jen se zvýšila byrokracie a administrativa. Škoda, že máme tak krátkou paměť. Takže chystaný vznik tří nových dozorových orgánů bude spíše komplikovat situaci. Nadnárodní orgány převezmou část pravomocí národních regulátorů, kterým ale zůstane dosavadní odpovědnost. Proč máme zavádět nová regulační opatření, když jsme v době krize postupovali tak, že české veřejné finance nemusely na sanaci bank vydat ani jednu korunu! Absurdní mně připadá, že nejvíce se v návrzích nových regulačních opatření angažují země, jejichž národní regulátoři nejvíce selhali a které musely napumpovat do svých finančních ústavů obrovské sumy na jejich záchranu. Ty dnes nejvíce mluví o tom, že se musí zavést přísnější regulace.
* * Můžeme proti tomu v EU protestovat?
Nemusíme s tím vyslovit souhlas, ale musíme počítat s tlakem na to, abychom nakonec souhlasili. Spíše je na místě snažit se racionalizovat chystaná rozhodnutí. Hlas naší země ale odpovídá naší hlasovací pozici.
* * Eurozóna, a tedy ani celá EU nejsou v současné době v nejlepší ekonomické kondici. Čeho bychom se měli jako člen nejvíce bát?
Kdyby se výrazně zpomalil ekonomický vývoj v eurozóně. Zatím ale naši největší obchodní partneři Německo, Slovensko se naštěstí ubírají opačným směrem.
* * Neuškodíme si sami tím, že v době, kdy eurozóna řeší svoje vnitřní problémy, na ni tak trochu spíše dštíme oheň a síru, zpochybňujeme euro, náš vstup do měnové unie atd.
Nejvíce pomůžeme EU, když se budeme snažit uvést do pořádku své veřejné finance a budeme se snažit být prosperující, stabilní zemí, která projde nezbytnými reformami. Náš vstup do eurozóny je věcí vlády, nikoli centrální banky, je politickým rozhodnutím. Zcela realisticky – otázka našeho vstupu, i jen z hlediska času, přesahuje mandát této vlády. Eurozóna ani není připravena přijmout větší státy typu Polska či ČR.
* * Evropa tak trochu ztrácí z globálního hlediska konkurenceschopnost. Jak na to v českém prostoru zareagovat?
Jen v bodech – udržet přiměřený růst mezd, podporovat výzkum, udržet příznivé podmínky pro rozvoj firem, zajistit kvalitní vzdělávací systém. Nepomůže nám nadprodukce sociologů a umělců, musíme spíše mít schopné techniky, architekty, právníky, manažery, ale i učně. Tenhle problém totiž nemůžete řešit „dovozem“ pracovníků.