Jan Sochor, Jaroslav Plesl (Hospodářské noviny 13.7.2010 strana 16, rubrika Česko)
Evropa je nejméně výkonný vyspělý region v globální ekonomice a stále jí to nedochází. Musí se teď pořádně snažit, aby jí neujel vlak a nestala se jen turistickou atrakcí,“ říká nový, v pořadí třetí guvernér České národní banky Miroslav Singer. Podle něj chystaná regulace bank v Evropě může ještě zpomalit ekonomický růst. A to i růst Česka. ČNB se proto podle něj bude snažit pro Česko vyjednat výhodnější podmínky a určité výjimky tak, aby bankovní regulace růst HDP nezbrzdila. Samotné banky podle něj budou muset již brzy snižovat úroky z úvěrů. „Na koncovém trhu tak dojde, ať už přes nižší úroky nebo výhodnější smluvní podmínky, ke zlepšení situace. Protože se tady na to vytvoří tlak,“ říká.
* HN: Minulý týden jste uvedl, že úroky ČNB zůstanou delší dobu stabilní. Úroky v bankách se již nějaký čas drží poměrně vysoko. K tomu čeká české banky zřejmě nová regulace. Jak se to všechno projeví na úvěrování v Česku?
Zdá se mi, že v českém bankovnictví je zpět souboj o firemní klienty. Máme tu dva typy firem. Ty, jejichž aktiva či jejich část bude využívat někdo jiný. To nemusí být nutně bankrot, ale firmy se mohou zmenšit, anebo ta aktiva prodat. A potom ty, kterým se podařilo snížit náklady a mají zakázky. Zdá se mi, že těm by banky půjčily. Jenže ony zatím na plno vytěžují své výrobní linky a nechce se jim do investic. Čemuž celkem rozumím. Evropa teď skutečně není velmi atraktivní region.
* HN: Dobře, to jsou firmy. Co, ale úvěry pro lidi, hypotéky, spotřebitelské úvěry?
Je evidentní, že banky neplní své plány, co se týče spotřebitelského úvěrování. Přirazily vysoké prémie za riziko, které tam měly mít vždycky, a teď s tím budou muset něco dělat. A já čekám, že bude docházet k zvýhodňování situace pro klienty. To bude působit, jako kdyby ČNB snižovala sazby. Na koncovém trhu tak dojde, ať už přes úroky nebo výhodnější smluvní podmínky, ke zlepšení situace. Protože se tady na to vytvoří tlak. A co banky vymyslí? Buď zkvalitní produkt, nebo zlevní.
* HN: Nebo zvednou poplatky...
Mně se nezdá, že by banky teď zvedaly poplatky. Ono je hezké spočítat, že sedmnáct poplatků jde nahoru a dva dolů. Upřímně řečeno ty, které se zvyšují, jsou však primárně spojené se službami, jež se příliš nevyužívají. Je velkou mýlkou, že jsou u nás poplatky nadprůměrné. Jsou ve srovnání s EU podprůměrné. A většina z nich je spojena s přepážkovými službami, které se již lidé odnaučují používat. Na druhou stranu je tu řada lidí, které to zas tak moc nebolí. Výměnou banky by na poplatcích měsíčně uspořili třeba cenu jedné a půl krabičky cigaret. Takže se nedivme, že jsou lidé, kteří jsou na své banky zvyklí, nechce se jim je měnit a není jim líto nechat tam stovku. Evropě hrozí, že se stane pouhou turistickou atrakcí
* HN: Prvního července jste se stal třetím guvernérem České národní banky. Co považujete za hlavní výzvy své mise?
To není o tom stanovit si nějaké výzvy. Člověk spíš musí být připraven se vyrovnávat s tím, co přichází. Určitě to jsou třeba regulační iniciativy, které se mi nezdají příliš šťastně posazené. Ale chci držet kvalitu instituce a její schopnost efektivně reagovat na to, co se stane. My nejsme světová mocnost, abychom nastolovali agendu, tu nám nastavují jiní.
* HN: Přesto tuto agendu často kritizujete. Myslíte si, že něco zmůžeme, když se nám nějaké regulační návrhy nebudou líbit?
To není tak, že zastavíme Británii nebo Ameriku v tom, co chtějí dělat. Je to v tom, abychom si pro sebe na hřišti uhráli maximum prostoru. To se teď například povedlo s výjimkou z bankovní daně. Pro to si musíme hledat spojence, kteří nám umožní si ten prostor uhájit. Tím můžeme aspoň trochu přispět k tomu, aby základní misí centrálních bank zůstala cenová stabilita nebo zachování hodnoty úspor. Před třemi lety by to asi znělo úplně bláznivě, ale dnes to může být debata, která se povede.
* HN: Co by však Evropa měla dělat, aby příště předešla problémům, v nichž se dnes nachází?
Základní problém Evropy je růst. Pokud si to neuvědomí a bude ten růst podvazovat tisíci, třeba i dobře motivovanými iniciativami, které růst brzdí, tak se nikam nepohne. Evropa je prostě nejméně výkonný vyspělý region v globální ekonomice a stále jí to nedochází. Němci mají principálně pravdu. Evropa by měla projít tím, čím si oni bolestně prošli, aby se nastartovala k růstu jako fungující součást světové ekonomiky. Jinak bude neuvěřitelně ztrácet.
* HN: Prezident Václav Klaus nedávno napsal, že je to tím, že Evropané jsou líní.
To není jenom lenost. Určitě je to kus problému, protože evropským snem je stát se státním úředníkem. Problém je v tom, že máme množinu institucí a politik, které vedou ke špatnému přerozdělení kapitálu. Mně tato práce umožnila víc cestovat. Létáme na nadnárodní fóra a při té příležitosti člověk vidí, že si vůbec neuvědomujeme, jak daleko před námi je třeba Singapur. U nás je možné shodit nějaké recepty s výrokem, že to mají v Singapuru. A všichni si představí, nějaké zbídačelé pracující v místních fabrikách. Vy jste potom tam a vidíte spokojené, zjevně spíše bohaté lidi. Velkým singapurským exportem je totiž vzdělání, oni exportují modely soukromých škol do celé okolní Asie. V Evropě přitom vůbec neuvažujeme o tom, že vzdělání by mělo být byznys. Pro Asijce je dnes Evropa legrační region, který má z jejich hlediska ohromné problémy a vůbec pro ně není atraktivní.
* HN: To pro nás nevyznívá moc pozitivně. Co z Evropy bude, pokud nám ten vlak ujede?
Zajímavá turistická atrakce, kterou jsou ostatní ochotni i nějakou dobu financovat. Tedy s tím, že si tam budou kupovat ta nejzajímavější aktiva. Ale pozor, já to neříkám pouze kriticky. Třeba Německo se dokázalo změnit stejně jako některé skandinávské země. Většina Evropy si ale zatím tohle nepřiznává. Myslí si, že je zachrání, když bude mít Německo větší deficit. Jako kdyby potom mělo nakupovat řecké výrobky a problémové zemi pomoci. Ale to se nestane, nakoupí si výrobky z Asie. Takže celá ta myšlenka je nesmysl.
* HN: Z toho, co říkáte, to vypadá, že celá evropská regulace má jen zakrýt neochotu podívat se na skutečné problémy...
Já nechci nic podsouvat politikům. Pravdou je, že politické elity nebyly na tuto krizi připraveny. Šly do politiky s tím, že kapitalismus funguje automaticky. Budou chodit na jachty s bankéři, občas jim přihrají nějakou subvenci na ekologii, všechno bude dál růst a ony vybudují svou úspěšnou kariéru, při které se ani nezapotí. A teď přišla krize a ony najednou nevědí, co s ní, ale snaží se voličům něco předvést. To vytváří nálady pro regulaci, která v Evropě najednou rychle vzniká. Na nás je, abychom v tomto prostředí chránili zájmy České republiky.
* HN: A ty jsou podle vás jaké?
V českém zájmu jistě není harmonizace nějakých principů regulace. Já chápu, že Británie má obrovský bankovní sektor a britský strážce pokladny se budí v noci hrůzou z toho, že by měl ještě něco sanovat. Proto rozumím snahám vytvořit situaci, aby banky rostly minimálně pomaleji než ekonomika, anebo nerostly vůbec. Ale my nemáme tak velký bankovní sektor. Banky v Česku mohou stále růst na tradičních segmentech bankovnictví, což umožní také růst našeho HDP. Takže pro nás je taková harmonizace nesmysl. Pravomoci je třeba nechat na jednotlivých zemích. Neselhal systém, selhaly jednotlivé státy a proč kvůli tomu my máme podvazovat růst našeho HDP? Proto budeme bojovat za větší pravomoci a hledat pro nás výjimky.
* HN: O propadu HDP mluví i banky v souvislostí s finanční regulací Basel III. Opravdu je to taková hrozba pro růst nejen naší, ale celé evropské ekonomiky?
Nepochybně to ekonomiku zpomalí, což je další zpomalení růstu, který v Evropě už tak není oslnivý. Ale to se vracíme k tomu, proč to vzniká. Já jsem třeba zažil fantastickou schůzku v takovém úžasném bruselském paláci, kde se vedla kritická diskuse o regulaci. Potom přišli dva hlavní evropští politici a s nimi i kamery. Jeden z nich ve svém vystoupení řekl: “Vidím, že kdyby tady byl dostatek chytrých lidí, jako jste vy, dali bychom tu regulaci za den dohromady,“ Všichni jsme se přitom shodovali, že určit regulační principy vůbec nebude snadné. Druhý ve své řeči explicitně pochválil naši zajímavou diskusi. Nebyl jí přítomen, přijel jen do kamer přednést řeč. A nikomu to nevadilo. A to si říkáte: „Zlaté Česko.“
* HN: I v tomto případě se ČNB pokusí vyjednat pro Česko výjimku?
Nemyslím si, že v tomto případě se to může povést. Ale zrovna tato věc české banky příliš nezasáhne, protože banky mají dost volných prostředků. Ale zase to zpomalí v Evropě růst, takže to bude mít dopad zprostředkovaně. To je ta absurdita, Evropa nejvíc tlačí na Basel III, který na ni bude mít úplně největší negativní dopad. Má to přitom být reakce na nedostatečnost předchozí regulace Basel II. Jeho vznik trval asi tři a půl roku. Teď se přitom tváříme tak, že přijdeme a to, co vznikalo takovou dobu, za rok zdokonalíme. Tady zdravý selský rozum říká, že to prostě nejde.
* HN: Říkáte, že banky mají dost peněz, přetékají likviditou. Co se ale stane, když poptávka po volných penězích vzroste a mateřské společnosti našich bank si ji budou potřebovat stáhnout?
Zatím k ničemu takovému nedošlo. Při sledování těchto pohybů nám hrají přitom do ruky hned dvě věci. Jednak si to odpracováváme. Preventivně situaci v bankách kontrolujeme a když se hodně a často ptáte, má to silný nepřímý efekt. Čeští bankéři samozřejmě nemají žádnou radost z toho, že by měli posílat likviditu matkám. Oni pak mohou říct na centrále. „My bychom vám to strašně rádi poslali, ale nám sedí za hlavou ČNB, my nemůžeme. Co kdybyste si našli něco jiného?“ Druhá věc, která nám v tomto pomáhá je, že máme koruny. Matky bank potřebují eura a zkuste prodat na trhu koruny za 20 miliard eur. To by bylo vidět. A my k němu, kdo takový balík prodá, hned jako integrovaný „dozorce“ můžeme přijít na kontrolu.
Českým firmám se daří změnit svou orientaci a čím dál víc jdou na Východ
* HN: Máme tu novou vládu a spolupráce mezi vládou a ČNB je důležitá pro ekonomickou stabilitu země. Když se díváte na personální obsazení vlády, jak vidíte spolupráci s touto administrativou?
ČNB spolupracovala dobře s každou vládou. Jednou z klíčových podmínek pro to, aby mohla spolupracovat dobře, je to, že se rozhodně nepouští do takových dobrodružství, jako je komentování personálního složení vlády.
* HN: V minulosti jsme však slyšeli ostré výroky ČNB na adresu fiskální politiky vlády. To se opakovat nebude?
To nemá s personálním složením vlády nic společného. Ano, varovali jsme, že rozpočtové trendy někam vedou, to je pravda. Ale počkáme si na vládní program. Dobrá spolupráce s vládou je mimo jiné založena na tom, že si nevzkazujeme věci přes média.
* HN: Jak je na tom při všem tom, co se děje ve světě, dnes česká ekonomika?
Je zřetelné, že recese končí. Dostáváme se do pozice mírného růstu. Zbytek závisí na schopnosti Německa, ale i naší schopnosti využít pozici, ve které jsme. Oslabení eura nám potažmo přináší nějaké výhody, protože jsme vedle eurozóny, která je teď pomalu o pětinu levnější. Když se bavím s lidmi, kteří mají fabriky, tak vidím, že naše podniky se dokázaly přeorientovat z vyspělých trhů na ty, které dneska rostou.
* HN: Bude změna orientace českého průmyslu na jiné trhy pokračovat?
Nevím. To je férová odpověď. Velká část té adaptace už podle mě proběhla. Když vidíte například mladoboleslavskou Škodovku a dočtete se, že čtyřicet procent její produkce putuje do Číny, tak to je přece ohromná adaptace. Když se na to snažím podívat jako na trend, tak jsme slušně konkurenceschopná část, bohužel však nejméně konkurenceschopné části světové ekonomiky.
* HN: Které trhy jsou tedy perspektivní?
Je to blízký nebo hodně vzdálený Východ. Tam jsou země, které rychle rostou. K tomu možná Latinská Amerika, především Brazílie, nebo vzorová Chile, která žádné problémy nemá. Zdá se mi, že orientace na takové země je logickou reakcí na současnou situaci. Čeští podnikatelé manažeři jsou zřejmě naštěstí zvyklí na tvrdé podmínky. Svým způsobem jsem udělali takový cvičák, ať už v 90. letech nebo na začátku této dekády, že jsou zvyklí na leccos. Zaplaťpánbůh ten instinkt neztrácejí. Viděl jsem to na začátku krize. To, že přijde, jsem vycítil za takových anekdotických zážitků. Viděl jsem, jak všichni moji známí, co mají fabriky, už propouštějí a sekají do nákladů, ale na číslech se pořád zdálo, že to o pár procent roste. Díky tomu jsou většinou tady. Nejsou pod vodou, a to se mi zdá velmi impresivní.
* HN: A co vidíte teď?
Zdá se mi, že podniky mají zakázky. Není to tolik vidět na trhu práce, ale podle mě to ani vidět nebude, protože tím, že podniky vývoj většinou lehce předešly, to nebylo plošné řezání, ale selektivní. Jinými slovy přišly o pět, deset, dvacet procent svých zaměstnanců, ale přesto jsou schopné produkovat výrazně více, než by odpovídalo procentuálnímu poklesu, protože přišly o ty nejméně produktivní zaměstnance. A tyto lidi samozřejmě zpátky najímají až úplně nakonec. Několikrát jsem slyšel větu: Mně ta krize umožňuje zbavit se lidí, které nepotřebuji. Proto to na trhu práce uvidíme nejpozději.
* HN: Řada lidí říkala, že krize opravdu pomine, až podniky začnou investovat. Vidíte tam pozitivní trend?
Tam změnu nevidím. Ale to je otázka důvěry v udržitelnost růstu a důvěry obchodních partnerů.
* HN: Vidíte nějaká rizika pro udržitelnost růstu? Teď se třeba mluví o pěti bilionech dolarů, které budou muset v následujících dvou letech splácet vlády a finanční instituce. Je toto riziko?
Myslím, že nevyrábíme tolik pro segment, který tím může být otřesen. Finanční krize se třeba netýká většiny Asie. Podobně se netýká nás. Banky jsou problém Evropy. Nás se při vší úctě netýká ani Řecko, to není náš trh. Pořád si myslím, že zvláště evropští exportéři by se vlastně mohli opatrně radovat z toho, že řecká krize oslabila euro. Řecko není významná ekonomika, která má potenciál něco destabilizovat. To je mimochodem důvod, proč se divím, že přístup k němu není více pragmatický. Pro nás je klíčové, aby si Německo zachovalo schopnost vyvážet a německé rozpočty jsou v takovém stavu, že to umožní.
* HN: Nesouhlasíte s názorem, že škrty v rozpočtech evropských zemí, jako jsou Španělsko nebo Itálie, mohou hospodářský růst podvázat natolik, že se to dotkne i nás?
V dlouhodobém růstu se bavíme primárně o důvěře podnikatelů a o investicích. Myslím, že rozumná rozpočtová politika tuto důvěru neoslabuje. Nebo ji neoslabuje tak významně jako spotřebitelskou důvěru. A z krize se nedostaneme tím, že Evropa bude spotřebovávat stejně jako předtím. Naopak krize vznikla tím, že se spotřebovávalo víc, než se mělo, a bylo to financováno ze špatných úvěrů.
* HN: Premiér Nečas oznámil, že chce rozpočtový deficit snížit příští rok na 3,6 procenta hrubého domácího produktu. Utáhne to česká ekonomika?
Deficit budu komentovat, až uvidím rozpočet v detailu. Obecně lze říct, že razantnější přibrždění vítám. Navíc jsme exportní ekonomika, a tak náš růst „tuplem“ nemůže přijít tím, že budeme něco hnát do spotřeby. Už jen proto, že jako otevřená ekonomika spotřebováváme asijské motorky, polské sýry a čínské boty – nejen české výrobky.