Vladimír Tomšík (Bankovnictví – ročenka Top finance 29. 12. 2015 strana 5, rubrika Výhledy)
Český bankovní sektor zůstal i v roce 2015 stabilní, likvidní a ziskový. Česká národní banka (ČNB) jako dohledová autorita pokračovala v naplňování regulatorních opatření v rámci reformy nazývané Basel III a v Evropě implementované pomocí směrnic CRD IV a CRR. Další kolo pravidelně opakovaných zátěžových testů zveřejněné v červnu ve Zprávě o finanční stabilitě 2014/2015 (ZFS) ukázaly velmi dobrou odolnost bank vůči nepříznivému ekonomickému vývoji. ČNB v rámci svého makroobezřetnostního mandátu, jehož cílem je udržení a zajištění finanční stability, vyhlásila v roce 2015 dvě opatření - doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním retailových úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí a zátěžové testování rizika koncentrace spojené se svrchovanými expozicemi. ČNB také zveřejnila novou dlouhodobou koncepci dohledu nad finančním trhem v rámci posílení transparentnosti svých postupů. V ní zmiňuje zásady výkonu dohledu, cíle a organizaci dohledových činností.
Doporučení k úvěrům na bydlení
Nízké úrokové sazby na pozadí ekonomického oživení a rostoucích cen aktiv vytváří riziko vzniku spirály mezi cenami aktiv a úvěry na jejich pořízení. To se týká zejména nemovitostí a úvěrů na jejich koupi. Podle analýz ČNB zveřejněných v ZFS bylo nastavení úvěrových standardů na trhu úvěrů na bydlení převážně konzervativní. Zároveň však ČNB konstatovala rostoucí variabilitu mezi přístupy bank k tomuto segmentu a také náznaky posunu k úvěrům s vyšším rizikovým profilem. Tyto faktory sice nepředstavovaly bezprostřední riziko pro finanční stabilitu, ale pokračování tohoto trendu v kombinaci se silnou bilanční likviditou bank a nízkými úrokovými sazbami rizika pro finanční stabilitu zvyšuje.
ČNB proto přistoupila k použití preventivního nástroje v podobě doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním retailových úvěrů zajištěných nemovitostmi, které se týká především dodržování loan-to-value (LTV) limitů, délky splatnosti úvěrů a hodnocení rizikovosti klienta. ČNB doporučila úvěrovým institucím, aby podíl nově poskytnutých retailových úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí s ukazatelem LTV nad 90 % neměl více než 10% podíl na celkovém objemu úvěrů na bydlení poskytnutých v daném čtvrtletí. Navíc by LTV žádného úvěru nemělo přesáhnout 100 % a plnění tohoto limitu nelze obcházet pomocí nezajištěných spotřebitelských úvěrů souvisejících s nemovitostí. Podle doporučení by délka splatnosti úvěrů neměla přesahovat horizont ekonomické aktivity klienta, tedy zpravidla 30 let, a banky by také měly vyhodnocovat schopnost splácení úvěru a stanovit interní limity například pro loan-to-income ukazatel.
Riziko koncentrace u svrchovaných expozic
Svrchovanou se rozumí expozice vůči vládám nebo vládním agenturám v zemích EU. České banky drží podstatnou část svých aktiv, kolem 15 %, v českých státních dluhopisech. Taková akumulace vládních dluhopisů je až čtyřikrát vyšší než průměr v EU a může představovat významné riziko koncentrace. ČNB proto vytvořila analytický rámec pro hodnocení systémového rizika koncentrace svrchovaných expozic. V rámci této metodiky bude každoročně hodnotit jejich systémovou významnost a riziko.
Základem metodiky je odhad indikátoru svrchovaného rizika pomocí zátěžových testů českých veřejných financí. Tento ukazatel měří riziko selhání expozice a na jeho základě se svrchované expozice rozdělují na limitní a nadlimitní část. K nadlimitní části expozice bude ČNB požadovat tvorbu dodatečné kapitálové vybavenosti. Ovšem pouze tehdy, pokud v rámci přezkumu shledá nedostatečnost jeho krytí. Smyslem nástroje tak není penalizovat banky za svrchované expozice, ale motivovat je k obezřetnému přístupu vůči svrchovaným expozicím, jestliže nabývají systémové významnosti anebo roste riziko spojené s těmito expozicemi. Vzhledem ke stabilitě českých veřejných financí ČNB vyhlásila, že nebude na horizontu příštích tří let uplatňovat dodatečné kapitálové požadavky z titulu svrchovaných expozic.
Koordinace makroobezřetnostní a měnové politiky
ČNB je kromě finanční stability zodpovědná za plnění cíle cenové stability prostřednictvím měnové politiky. Cíle a nástroje makroobezřetnostní a měnové politiky jsou sice oddělené, ale vzájemně na sebe působí. Úrokové sazby jako nástroj měnové politiky, stejně jako limity stanovené makroobezřetnostní politikou, mění dostupnost a cenu úvěrů. V době vrcholu ekonomické expanze anebo naopak dna budou obě politiky působit pravděpodobně stejným směrem. Naproti tomu ve fázích expanze a kontrakce je rozhodnutí o mixu obou politik komplikované. Nastavení makroobezřetnostní politiky a její koordinace s měnovou politikou tak, aby nedošlo k zabrzdění nastartovaného ekonomického růstu při zachování finanční stability představuje jednu z hlavních výzev pro ČNB. A to je jeden z důvodů, proč ČNB nejede v makroobezřetnostní politice na doraz a nevyužívá všech možností, které jsou jí dány zákonem. Nebyl k tomu zatím v roce 2015 důvod v podobě ohrožení finanční stability. Proticyklická kapitálová rezerva je pro rok 2016 stanovena na nulovou úroveň, kapitálovou rezervu z titulu nadlimitních svrchovaných expozic zatím ČNB ponechala také nulovou a k úvěrům krytým nemovitostmi vydala „jenom“ doporučení, nikoliv např. vyhlášku. Z nástrojů makroobezřetnostní politiky tak ČNB používá jen bezpečnostní kapitálovou rezervu a kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika, které jsou nastaveny individuálně pro čtyři systémově nejvýznamnější banky.
Osobně jsem přesvědčený o tom, že ČNB v oblasti makroobezřetnostní politiky musí být vpředhledící a reagovat dříve, než systémová rizika narostou na nebezpečné úrovně. Reagovat příliš pozdě a příliš málo se v makroobezřetnostní ani měnové politice nevyplácí. A to je koneckonců jedna z hlavních lekcí poslední krize.