Česká lekce pro světové finance
Jan Frait, Česká národní banka (Hospodářské noviny 6.8.2008 str. 9, Názory)
Řada vyspělých ekonomik je již téměř rok vystavena finančním turbulencím, které se v některých z nich transformovaly do úvěrové krize. Přesně před 10 lety se uprostřed finanční krize nacházela i česká ekonomika. Způsob, jakým se z této krize dostala, může představovat dobrou lekci i pro ekonomiky, které jsou vystaveny problémům ve finančním systému v současnosti.
Poučení z české krize
Hluboká finanční krize, které byla česká ekonomika vystavena v letech 1997 až 1999, byla vyvolána kombinací nedostatků ve finančním sektoru a problematických kroků v měnové politice. Správné řešení problémů vyžadovalo zásadní změny v regulaci a dohledu nad bankami na jedné straně a v provádění měnové politiky na straně druhé. Způsob, jakým bylo cíle dosaženo, nespočíval v detailnější regulaci a tužší měnové kontrole. Adekvátním přístupem byl lepší dohled nad bankami a chytřejší měnová politika.
Česká finanční krize z konce 90. let byla nakonec poměrně rychle vyřešena. Období po roce 2000 se pak vyznačovalo obnoveným hospodářským růstem, nízkou inflací, stabilními a nízkými úrokovými sazbami a zhodnocující měnou. Česká koruna získala pověst »bezpečného přístavu«, a to nejen díky skutečnosti, že v období po zahájení ekonomických reforem do současnosti nominálně zhodnotila oproti dolaru o více než 75 % a oproti euru (resp. marce) o téměř 50 %. S touto pověstí se však koruna zároveň stala více citlivou na výkyvy na mezinárodních finančních trzích. Posuny v politikách klíčových centrálních bank přispívaly k jejímu nominálnímu zhodnocování, které bylo občas velmi prudké. Za této situace nebylo velkým překvapením, že po propuknutí finančních turbulencí loni v srpnu koruna opět prudce zhodnotila.
Makroekonomické a finanční prostředí přispívající k rozvoji trendů, které se nakonec projevily finanční krizí ve vyspělých zemích, vytvářelo rizika pro finanční stabilitu také v malých a rozvíjejících se ekonomikách. Skutečnost, že rozhodující centrální banky držely po 11. září 2001 své měnověpolitické sazby na velmi nízkých hodnotách, nutila Českou národní banku udržovat sazby tváří v tvář apreciačním tlaků na stejných či dokonce nižších úrovních. Vaše první myšlenka může být, že taková politika musí vést k úvěrovému boomu. Ve skutečnosti však tato politika fungovala jako účinný štít proti rizikům přicházejícím z externího prostředí. Rozumím výhradám, že používat v malé rozvíjející se ekonomice politiku nízkých úrokových sazeb jako nástroj ochrany proti rizikům přicházejícím z vyspělých zemí je dosti nová a nezvyklá myšlenka. Nicméně v posledních letech byla sama mezinárodní měnová scéna velmi zvláštní.
Reformy místo regulace
Současné finanční turbulence vyvolaly silné tlaky na změny v regulaci a dohledu nad finančními trhy, které by měly zabránit vzniku stejných potíží v budoucnosti. Je však dosti nepravděpodobné, že by finanční instituce udělaly stejné chyby znovu, neboť si určitě vzaly ponaučení.
To samozřejmě neznamená, že v budoucnosti neudělají chyby jiného charakteru. Každopádně většina nedostatků, které vyvolaly současné potíže, je již do značné míry automaticky napravena. Proto se nedomnívám, že je zapotřebí okamžitá silná regulatorní akce. Spíše potřebujeme promyšlené reformy, které vytvoří pro finanční instituce podněty k obezřetnějšímu chování.
Není až tak překvapivé, že úloha měnové politiky při vzniku finančních turbulencí nebyla doposud příliš diskutována. Je však třeba si přiznat, že kromě faktorů, které nemohly ovlivnit ani centrální banky největších ekonomik, přispěly jejich politiky spočívající v udržování krátkodobých úrokových sazeb na velmi nízké úrovni po velmi dlouhou dobu ke vzniku přebytečné likvidity, k poklesu schopnosti vnímat a oceňovat riziko a k explozi bilancí některých finančních institucí při prakticky nezměněném vlastním kapitálu.
Hlavní je načasování
Během předcházející dekády centrální banky dosáhly velkého pokroku, pokud jde o transparentnost, předvídatelnost a zodpovědnost v měnové politice. Nyní je čas obrátit pozornost na symetrii měnové politiky. Rychlé snižování měnověpolitických sazeb centrálních bank ve vyspělých zemích v situaci, kdy ekonomika možná půjde dolů, a dlouhé rozvažování o zvyšování sazeb v situaci, kdy jde evidentně nahoru, se neukázalo být ideálně vyváženým receptem. A i když se za určitých podmínek nemusí setrvalé udržování krátkodobých úrokových sazeb projevit ve vyšší inflaci, negativní dopad takového nepřirozeného prostředí na efektivnost a přizpůsobivost ekonomiky se dostaví téměř určitě.
***
Rychlé snižování sazeb a naopak váhání nad jejich zvyšováním je nevyváženým receptem měnové politiky.
O autorovi| Jan Frait, Autor, člen Bankovní rady ČNB 2000 - 2006, je analytikem ČNB pro oblast finanční stability