Jana Klímová (Respekt 16. 11. 2015 strana 44, rubrika Rozhovor)
Guvernér České národní banky Miroslav Singer nosí v hlavě především dvě věci – peníze a víno. Takže jestli ho něco trápí, je to kurz koruny a plísně na jeho vinohradu kousek od Milešovky.
Jak to vlastně máte s vaším vinohradem, je to pořád jen koníček, nebo i byznys?
Koníček, já mám toho vína málo. To bych se ani neuživil. Navíc si stejně myslím, že si člověk nemá plést koníčky s byznysem.
Proč ne?
Já mám rád život rozdělený. Je doba odpočinku a je doba práce: Víno je pro mě odpočinek, hlavně v tom, že je to jiný svět a jiné přemýšlení.
Jaké pro vás bylo přemýšlení, když před dvěma lety zhruba touto dobou ČNB začala s oslabováním koruny, takže euro se zdražilo z 25 na zhruba 27 korun? Co se vám před takovým krokem, který spoustě lidí sáhl do peněženky, honilo hlavou?
Tak těsně předtím už se toho moc nehoní, protože se to honilo všechno už celý ten rok, co jsme se dostali s úrokovými sazbami na nulu a začali jsme říkat, že dalším nástrojem podpory ekonomiky může být kurz, bude-li to potřeba. Takže tehdy už to bylo spíše o tom, jestli se bankovní rada rozhodne ve své většině. Jinak pokud jde o to zdražení, zrovna včera jsme tu měli kolokvium a znovu jsme si to tam opakovali. Naše otevřená ekonomika je vlastně strašně uzavřená. Z hlediska výdajů lidé velmi přeceňují, kolik v zahraničí utrácejí. Průměrná rodina utrácí asi 2,7 procenta svých výdajů v zahraničí a v tom je asi 1,5 procenta dovolené a jedno až dvě procenta jsou zřejmě nákupy a další věci.
Tady však byla spíš velká obava, že lidem podraží zboží z dovozu, když je dražší euro. Dokonce se objevily inzeráty, ať lidé kupují elektroniku, protože levná už nebude.
Musím se přiznat, že „univerzálního zdražení“ jsem se moc nebál. Považoval jsem za velmi nepravděpodobné, že se to nějak dramaticky promítne do cen, a taky se nepromítlo. Protože když nemáte v ekonomice poptávku, a to tehdy nebyla, tak je velká konkurence a boj o každého zákazníka. Takže to mě nijak netrápilo. My jsme měli především obavy z toho, že se tady chytne deflační spirála. A ta by se tu bez oslabení koruny dost evidentně chytla, jak už dneska víme s výhodou zpětného pohledu. Dá se říct, že bez tohoto našeho kroku by nyní inflace šla někam k minus třem procentům, což je mimochodem pětiprocentní odchylka od našeho cíle (tj. inflace plus dvě procenta). To by bylo docela nezábavné.
Kdybyste to měl říct úplně jednoduše: proč je deflace, tedy snižování cen v ekonomice, takový strašák?
Když se rozhodujete o nákupu nového auta, tak jestliže vám ho zrovna neukradli, máte poměrně velkou volnost, kdy si ho vyměníte. Totéž platí v zásadě i u ledniček a bílého zboží. Jestliže očekáváte, že ceny budou klesat, počkáte si a nic nekoupíte. Hlavně to ale platí o investicích firem. Podniky investují, jenom když cítí, že to má smysl. Zvažují ziskovost a vedle toho také pochopitelně to, jestli mají nechat vycukat dodavatele ještě další půlrok a srazit cenu. To všechno vede ke vzniku toho, čemu se vznešeně říká „sebepotvrzující očekávání“, tedy že když všichni v ekonomice očekávají, že ceny budou padat, tak ony padají. Jenže současně s nimi klesá investiční činnost a klesá spotřeba, což byla situace, v níž jsme se dost evidentně v roce 2013 nacházeli. V české ekonomice dva roky po sobě klesaly investice, takže jsme byli jako firma, která konzervuje hotovost na úkor výzkumu, vývoje, investování, a skutečně jsme začali ztrácet podíl na zahraničním obchodu Evropy. Druhá věc je klasická spirála – klesají příjmy firem, zisky firem, peníze na mzdy, roste nezaměstnanost a znovu zpětné kolečko – snižuje se spotřeba. A třetí věc je, že klesají ceny reálných statků. Když to řeknu v praxi, klesá to, čím všichni ručí za úvěr, a snižuje se samozřejmě i jejich příjem. Úvěr je ale nominální hodnota, jeho výše zůstává, takže najednou vlastně dochází ke zhoršování finanční situace všech, kteří někde dluží nebo si půjčili na nějakou investici.
Původně jste říkali, že kurz koruny budete držet nejméně do poloviny roku 2015, pak jste termín posunuli na polovinu roku 2016 a v minulých dnech jste čas pro případné ukončení intervencí posunuli až na přelom roku 2016 a 2017. Proč?
Přelom roku v tuhle chvíli vychází z prognózy, jejíž rizika se bankovní radě zhruba zdála vyrovnaná. Je to již také horizont, kdy naše měnová politika ovlivňuje realitu, takže je dobré si to takhle říct. Je to jakoby změna formulace. Poprvé vlastně neříkáme „nejméně do“, ale „v tuto chvíli to vypadá, že by to někdy v počátku roku 2017 mohlo přijít“. To, co se stalo a co rozhodně protahuje režim intervencí, je špatná poptávková situace v Evropě. Když to řeknu úplně jednoduše, počítali jsme s tím, že Evropa naší ekonomice už v minulém roce poskytne podstatně výraznější růstový impulz, a ona ho moc neposkytla. Teď se začíná mluvit o tom, že ekonomika EU poroste o 1,9 procenta. To nás však netáhne, protože my rosteme rychleji. To je kus problému, který máme.
Česká republika má teď odhad růstu HDP o 4,7 procenta. Proč tedy vlastně pořád korunu oslabovat?
Vtip je v tom, že máme za sebou nejdelší recesi ekonomiky. Teď jsou dva kvartály nadprůměrného růstu, které notabene nevypadají, že příští rok budou zopakovány. Takže nic se nemění na tom, že ekonomika ještě stále stimulaci potřebuje.
Jak režim intervencí třeba napřesrok skončí? Připouštíte možnost, že to bude jako ve Švýcarsku ze dne na den, a koruna může najednou výrazně posílit?
Jinak než ze dne na den to nejde. Ale důležité spíš je, že poté co kurzový limit ČNB ukončí, určitě bude připravená bránit nějakému prudkému posilování koruny. Čili v tomhle smyslu by mělo jít o hladký exit.
Pro obchodníky je však spekulace na kurz lákavá. Když dnes vyměním euro za 27 korun a druhý den, když bude euro za 25 korun, tak mám okamžitě zpětně v eurech víc, je to rychlý zisk. Co konkrétně může ČNB dělat?
Tato ekonomika generuje řádově pět až sedm miliard eur za rok. Když najednou přiběhnou do bank spekulanti a budou se snažit zúročit svoje pozice se ziskem, dojde k tomu, že zjistí, že jediná eura v této ekonomice jsou k dispozici v centrální bance. Jenže ta nebude mít žádný silný zájem na tom, aby měna posilovala, koneckonců, aby jim eura prodávala se ztrátou. To prostě tak nebude. Čili v tuhle chvíli spekulovat o průběhu exitu z režimu intervencí je spekulovat o tom, kolik korun bude skutečně nakoupeno. To my nevíme. Čím víc lidí bude spekulovat na posílení koruny, tím méně pravděpodobné to ale je. To je úplně jednoduchá paradoxní rovnice. Budeme připraveni kontrolovat prudké pohyby měny a současně se pomalu začnou zvedat úroky z nuly.
Vaše funkční období skončí v polovině příštího roku. Myslíte si, že se pod vedením nového guvernéra, kdy se počítá se jmenováním nynějšího člena bankovní rady Jiřího Rusnoka, může plán ČNB na režim intervencí změnit?
Jestli bude nominován, tak se mi zdá, že Jirka hovoří nyní velmi jasně, co si o tom myslí. Nezdá se mi, že by tady byla nějaká hrozba změny a že by signalizoval jiné pojímání reality.
Centrální banka má jednu krásnou pravomoc, a to nechat si natisknout peníze, když je třeba. V jakých případech se dnes vlastně tisknou další peníze? Třeba když vám dojdou koruny na nákupy eur, tak si je prostě vytisknete?
Ne, když je potřeba, nagenerujeme si peníze v počítači. Když přijde obchodník a chce koupit koruny za eura, naši obchodníci to v počítači zrealizují a tím jako by vznikly koruny. Prostě určitě od konce druhé světové války je většina měn nekrytá. Dřív peníze vznikaly záznamem v účetních knihách, teď elektronickým záznamem.
V jakých případech se tedy vlastně dnes peníze tisknou? Jenom když je potřebujete vyměnit kus za kus?
K tisknutí peněz dochází fakticky proto, že se vyměňují opotřebované bankovky, a proto, že lidé stále chtějí mít hotovost. V Evropě jsou ekonomiky, které už hovoří o tom, že bankovky začnou úplně vytlačovat. Ale to je dáno tím, že tam to těm lidem nevadí. U nás by to, myslím, velmi vadilo. U nás se potřeba hotovosti, přes všechny technologie a přes to, jak bohatneme, spíše zvyšuje. Lidé mají prostě peníze rádi, takže množství peněz, které tady obíhá, stále lineárně roste.
Další propad se nečeká
Vrátím se ještě k letošnímu odhadu růstu ekonomiky o vysokých 4,7 procenta. Nedávno jste sám řekl, že rychlost ekonomického růstu překvapuje všechny. Co za tím růstem, kromě vlivu oslabení koruny, podle vás je?
Letos nám tady běhá řada takových jednorázových faktorů. Evidentně je to dočerpávání evropských fondů, ale určitě inkasujeme i nějakou prémii z poklesu cen ropy a jiných energetických komodit, kterou příští rok už těžko inkasovat budeme. Protože jejich další propad se nečeká.
Pro příští rok očekáváte růst HDP „jen“ 2,8 procenta. Proč takové zpomalení?
Protože jakmile si uvědomíte tyhle dva jednorázové faktory, o nichž jsem mluvil, začneme se dostávat k normálnějšímu tempu kolem tří procent.
Přispěla podle vás k růstu ekonomiky nějak vláda?
Dočerpávají se evropské fondy. Vláda, a já na ni chodím, když tam máme nějaké zákony, jedná o evropských fondech a nutnosti zrychlit čerpání takřka konstantně. Čili toto nepochybně souvisí s aktivitou vlády. Dá se také říct, že přestal brzdit fiskál (skončily velké škrty v rozpočtu neboli zpřísňování fiskální politiky – pozn. red.). To je také kompetence vlády a parlamentu.
Je to fajn
Odbory si v poslední době stěžují, že z růstu ekonomiky mají zaměstnanci málo, protože v Česku jsou platy nízké a i ve srovnání s okolními zeměmi rostou pomalu. Podle nich je jedním z důvodů to, že zahraniční vlastníci firem posílají stovky miliard zisků domů, místo aby je tady zčásti investovali a přidali zaměstnancům. Mají pravdu, že česká ekonomika je v tomhle unikátní?
Tohle je skutečně na studii. U nás je opravdu podíl platů na hrubém domácím produktu nižší než ve většině evropských ekonomik. Jenže by se muselo rozklíčovat, do jaké míry je to důsledkem toho, že prostě nejsme ekonomika služeb, ale průmyslu. Na průmyslovou výrobu potřebujete víc fyzického kapitálu, a abyste na něj vydělala, potřebujete vyšší zisk. Jinak nebudete stavět ty ocelárny a továrny na auta. Investice musí být zaplacena a musí být navrácena se ziskem. Když toho vyrábíme víc, potom v rozdělování zisku na mzdy zbude méně než v zemi, která žádný průmysl nemá a která žije pouze z toho, že se tam přehazují peníze z místa na místo přes počítač. To je mnohem levnější než mít výrobu čehokoli. Bylo by zajímavé porovnat se s jinými podobně průmyslovými státy, jenže ono jich ve vyspělé ekonomice moc není.
Z pohledu bohatství země, nebyla to tedy chyba, lákat sem další takový průmysl?
Ale já myslím, že jsme rádi, že jsme průmyslová země. Často se bavím s lidmi z privátní sféry včetně velkých investorů, v čem spočívá výhoda této země. Konstatuji, že ještě před deseti lety by řekli, že v infrastruktuře, tedy síti silnic, železnic a tak dál, ale to už tak není, protože už je to srovnatelné s naším okolím. Ale pořád platí, že jsme strašně silní ve výrobních a logistických procesech. Fůra lidí má solidní technické a na číslech položené vzdělání, byť samozřejmě úplné zrušení maturity z matematiky je schopné na tom do budoucna ledacos změnit. Ale potom také máme relativně slušnou kombinaci jak flexibility, tak schopnosti přijmout a chovat se podle nějakých standardů, norem, předpisů, zároveň však i v nějaké krizové situaci zaimprovizovat. A děláme to 150 nebo sto 180 let. Z tohoto tenhle prostor vždycky žil, takže si myslím, že velký podíl průmyslu není nějaká chyba, ale přirozený důsledek toho, že to umíme dobře.
Nedávno řekli čínští investoři, že si tady v Česku chtějí vybudovat evropskou finanční centrálu. Jak se díváte na příliv investic z Číny, a to jak do průmyslu, tak i do bankovnictví?
Je to přirozený jev v globalizujícím se světě. Čína prostě hledá možnosti diverzifikovat svoje investice a my logicky můžeme jenom vítat, když se víc diverzifikují místa, se kterými obchodujeme. Obchod je fajn a růst je fajn pro obě strany. Kdybych chtěl potěšit Respekt, tak řeknu, že to celkově vede ke vzniku střední třídy v Číně a to zase k tomu, že se tam více přibližují k myšlenkám Václava Havla, životního prostředí a tak. Protože to jsou prostě starosti střední třídy.
Včetně boje za lidská práva?
I boje za lidská práva, jasně. Noviny si občas dovolí něco zkritizovat, lidé v zásadě chtějí mít větší slovo v té společnosti, to je přece strašně fajn.
Vraťme se ale k čínskému kapitálu. Je z vašeho pohledu rizikovější než třeba německý?
Až tady bude mít čínský kapitál skutečně nějaký systémový význam, pak si určitě můžou všichni tu otázku položit. Ona je mimochodem spíš politická. My jsme správní úřad, který musí přistupovat ke všem stejně. Ale hlavně, v tuto chvíli se bavíme o tom, že tady bude pobočka banky. Jiná věc samozřejmě je, že kulturní zvyklosti jsou jiné a že vůbec čínská civilizace má jiný vztah k času. Čína je jediná civilizace na světě, jež nemá pojem vlastního začátku, to si pamatuji z Kissingera, protože ona tu byla vždycky. To je potřeba si uvědomovat. Ale obchod, který je pro obě strany přínosný, je fajn. Proč nad tím tak strašlivě mudrovat?
Zlaté čmoudy
Příští rok v létě vám končí druhý mandát a budete z banky odcházet. Budete opět směřovat do bankovnictví, nebo úplně přehodíte výhybku?
Moje představa je, že se vrátím do privátu a budu v poklidu pracovat.
Zamíříte do zahraničí?
Když já tady mám to víno, člověk musí všechny ty věci zvažovat.
Kolik vlastně těch vinic máte?
Já mám pidiviničky, děláme to já a táta. Vždycky když si lidé přečtou, že mám vinice, tak si představují nějaký závod se stříbrnými tanky, ale my jsme to dělali léta v prádelně. Dohromady máme 1400 keřů a Moravák ví, že to už je práce dost, ale není to na to, že byste říkala: „Teď se budu věnovat svému vinařskému byznysu.“
Spousta vinařů si pochvaluje globální oteplování, že to vinicím svědčí. Je to tak?
Jednoznačně. Víno se začalo pěstovat ve Walesu a v mnoha místech, kde to dřív nešlo.
Pěstujete třeba nějaké teplomilnější druhy?
Proboha, ono se toho zas tak strašně nezměnilo. My to děláme s tátou od osmdesátého, takže teď se bavíme o 35 letech a já tam nic v tomhle smyslu nevidím. Pokud jde o klima, zjistil jsem hlavně jinou věc, a to že je mnohem víc plísní a škůdců a stříká se ve skutečnosti víc chemie než dřív. Ale například i obilí se musí stříkat mnohem víc. Troufnu si tvrdit, že je to trochu o odsíření. Ono to totální vyčištění síry znamená, že padají méně ty mírňounce kyselé deště a tím pádem ti pišišvoři a plísně v zemi líp přežívají. Takže to, co se tam nedostane z ovzduší, se především v monokulturách musí často nahrazovat něčím jiným.
Podle vás tedy nedostatek síry zapříčinil zvýšení chemických postřiků?
Ta nejstarší vinice, kterou máme, je kousek od lovosické chemičky a já si pamatuji, že jsme stříkali mnohem míň, když z ní stoupaly různobarevné čoudíky.