(Ekonom 22.4.2004 strana 66, rubrika: Peníze)
Inflační cílování by mělo pomoci splnit maastrichtská kritéria.
Budoucí cenový vývoj je klíčovou informací pro hospodářské rozhodování celé řady subjektů v
každé ekonomice. V České republice má péči o stabilní vývoj cen na starosti Česká národní banka
(ČNB), která tento svůj úkol plní pomocí režimu zvaného cílování inflace. V jeho rámci mění úrokové
sazby tak, aby inflace směřovala k vyhlášenému cíli. Ten je tak nejen vodítkem pro rozhodování v
měnové politice, ale zároveň i kotvou, o kterou se mohou opřít inflační očekávání domácností,
podniků, státních institucí nebo zahraničních investorů.Stávající inflační cíl centrální banky má
podobu pozvolna klesajícího pásma s počátečním rozpětím 3-5 % pro leden 2002 a koncovým rozpětím
2-4 % pro prosinec 2005. Dne 11. března 2004 vyhlásila ČNB inflační cíl pro období od ledna 2006, a
to jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen (CPI) ve výši 3 %. Zároveň bude usilovat o
to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany.
Inflační cíl bude platit průběžně až do přistoupení České republiky k eurozóně, kdy odpovědnost za
měnovou politiku převezme Evropská centrální banka (ECB).V tom nejdůležitějším, tj. v otázce výše,
jsou si oba cíle blízké: nový cíl svou úrovní 3 % plynule navazuje na nynější cíl, jehož koncové
rozpětí 2-4 % má střed právě ve výši 3 %. Je tak splněna obecná zásada ČNB nepokládat střed nově
stanovovaného inflačního cíle nad úroveň středu předchozího cíle, aby nebyla zakládána akcelerace
inflačních očekávání a nakonec samotné inflace. Vodorovností inflačního cíle od roku 2006 je
vyjádřeno završení dosavadního desinflačního procesu. Podívejme se nyní blíže na úvahy, z nichž
vycházelo stanovení inflačního cíle od ledna 2006.
JAKÉ TEMPO RŮSTU CEN JE NEJLEPŠÍ? Inflace - zejména vysoká - s sebou nese celou řadu
nepříjemných dopadů na ekonomiku, jako je například obtížné srovnávání cen v důsledku jejich
častých změn a nejistota ohledně budoucího cenového vývoje. Nejlepším řešením se tedy může zdát
úsilí o nulovou inflaci.Bližší pohled však ukazuje, že tento jednoduchý přístup je příliš
radikální. Pro nevelkou kladnou inflaci svědčí například skutečnost, že oficiálně zveřejňované
údaje skutečnou inflaci mírně nadhodnocují, ačkoli se tomu statistické úřady všude ve světě snaží
bránit. Toto zkreslení oproti skutečnosti vzniká mimo jiné proto, že se nedaří zcela zachytit
neustály růst kvality výrobků a služeb a vliv přesunu spotřebitelů od dražších výrobků a nákupních
míst k levnějším.Pro určitý "odstup od nuly" svědčí dále například nemožnost snížit nominální
úrokovou sazbu pod nulu. Pokud by očekávaná inflace setrvávala na příliš nízkých hodnotách, ztratí
měnová politika schopnost povzbudit ekonomiku v recesi tím, že stlačí na dostatečně nízkou úroveň
reálné úrokové sazby (tj. nominální sazby očištěné o očekávanou inflaci). Modelové analýzy založené
na dosavadním chování české ekonomiky ukázaly, že stanovení inflačního cíle se středem 3 %
zajišťuje dostatečně nízkou pravděpodobnost výskytu situací, kdy by došlo k popsanému oslabení
účinnosti měnové politiky ČNB.
PŘÍPRAVY NA EURO. V souvislosti s procesem příprav na přistoupení k eurozóně je třeba mít na
paměti, že česká ekonomika svou produktivitou a dalšími parametry dlouhodobě dohání ekonomiku
eurozóny a že tento proces bude pokračovat i jistou dobu po přistoupení ČR k eurozóně. Proces
reálného dohánění se projevuje tlakem na dlouhodobé posilování parity kupní síly domácností a
dalších subjektů v ČR oproti subjektům v eurozóně. Inflační cíl ČNB na úrovni 3 % mírně převyšuje
představu ECB o cenové stabilitě ve výši "těsně pod 2 %", takže vytvoří prostor, aby se část
uvedeného tlaku ventilovala ve vyšší české inflaci oproti inflaci v eurozóně.Podmínkou přistoupení
k eurozóně je splnění konvergenčních, tzv. maastrichtských kritérií. Inflační cíl se vztahuje
zejména k plnění kritéria pro inflaci, nepřímo však také k plnění kritéria pro devizový kurz.
Simulace provedené v ČNB naznačují, že její inflační cíl je dostatečně nízký na to, aby dával
velkou pravděpodobnost splnit inflační kritérium, zároveň je však dostatečně vysoký na to, aby
velkou pravděpodobnost dával splnění kurzového kritéria. Například cíl ve výši 2,5 % by podle
propočtů nejspíše vedl k posilování nominálního směnného kurzu za hranici 2,25 procentního bodu,
což by mohlo být - v závislosti na přísnosti interpretace - označeno za porušení kurzového
kritéria.
NEJISTOTY A ŠOKY. Je zřejmé, že inflační cíl 3 % nemá být chápán jako nerealistický závazek
držet inflaci vždy a za každých okolností přesně na této hodnotě. V praxi měnové politiky je vždy
přítomna určitá nejistota ohledně stavu ekonomiky a přesného působení měnových nástrojů. Centrální
banka chtěla tyto nejistoty zohlednit a naznačit realistické chápání inflačního cíle. Proto zároveň
s vyhlášením cíle deklaruje, že bude usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od
cíle o více než jedno procento na obě strany.Vedle těchto nejistot musí měnová politika a veškerý
hospodářský život neustále počítat s možností příchodu nenadálých, tzv. exogenních šoků
dopadajících na ekonomiku z vnějšku. Může jít o šoky přicházející ze zahraničí, jako jsou například
prudké výkyvy cen ropy. Může však jít také o domácí administrativní opatření s cenovými dopady. Do
této kolonky patří například změny v regulovaných cenách nebo v systému nepřímých daní s dopady na
ceny. S ohledem na existenci takových šoků ČNB zároveň s vyhlášením inflačního cíle od ledna 2006
potvrdila své dosavadní střednědobé chápání inflačních cílů, které je běžné i u jiných centrálních
bank cílujících inflaci a odpovídá standardní ekonomické logice. Konkrétně to znamená, že ČNB
akceptuje přechodné odchýlení inflace od cíle způsobené primárními dopady šoků, snaží se však
zabraňovat prosakování těchto dopadů do dlouhodobějších inflačních očekávání a do budoucí inflace.