Miroslav Singer (Ekonom 17.1.2008 strana 39, rubrika: Analýzy)
Počátek letošního roku přinesl růst cen, jaký čeští občané už dlouho nepamatují.
Podle říjnových odhadů ČNB by se mělo meziroční zvýšení cen posunout nad úroveň pěti procent. Prosincová data o inflaci naznačila, že údaj o meziročním růstu cen za leden pravděpodobně bude začínat šestkou. Přestože je významná část cenového nárůstu zapříčiněna jednorázovými vlivy (zvýšení DPH a nepřímých daní, deregulace nájemného atp.), překvapivá výše dnes očekávaného růstu cen jde na vrub globálnímu faktoru, kterým je růst cen potravin. Vyvstává však otázka, do jaké míry předznamenává celosvětový růst cen potravin konec období velmi nízkého růstu cen, na něž jsme si v ČR v posledních více než pěti letech zvykli. Odpověď samozřejmě nelze znát s absolutní jistotou, ale je možné konstatovat, že nedojde-li k dalším dramatickým zvratům, mají ČNB i jiné centrální banky v rukou dostatek nástrojů, aby takové situaci zabránily.
Je užitečné uvést, že rychlejší růst cen v roce 2008 byl očekávaný. Toto očekávání vyplynulo z ohlášených daňových a dalších deregulačních opatření (především uvolnění růstu nájemného), jejichž prostřednictvím se završuje proces konvergence některých našich daní k úrovni obvyklé v EU. K dalším cenovým skokům podobného rozsahu by proto v budoucnu již docházet nemělo. Dovolím si připomenout, že ČNB tyto jednorázové cenové nárůsty standardně »výjimkuje« a nepovažuje je při koncipování své měnové politiky za nepřípustnou odchylku od svého inflačního cíle.
Cenový skok na počátku roku 2008 má nicméně i svou překvapivou část způsobenou nečekaně rychlým růstem cen potravin. Ceny potravin jsou mezi váhově významnými složkami cenového koše tou nejméně předvídatelnou částí. Proto by nás nemuselo celé »cenové překvapení« plynoucí z nečekaně prudkého růstu cen potravin znepokojovat. Po nedobré úrodě, jako byla z globálního hlediska ta poslední, přichází obvykle úroda dobrá či alespoň průměrná, po níž obvykle cenový šok odezní. Je však možné, že tomu tak tentokrát být nemusí. Ceny potravin na světových burzách se za jediný rok vyšplhaly na dvojnásobek a analytici se shodují, že to mají na svědomí dva jevy: pěstování plodin vhodných pro tzv. biopaliva a vzrůstající poptávka po potravinách v bohatnoucích rozvojových zemí. U obou těchto jevů se předpokládá delší trvání.
Přesto však není důvod k pesimismu, a to hned z několika důvodů. Světové trendy růstů cen potravin a komodit jsou v případě české ekonomiky prozatím tlumeny pokračujícím systematickým zhodnocováním české koruny. Nárůst cen potravin, jehož jsme byli v posledních měsících svědky, může být zčásti způsoben »předzvýšením« cen v prodejních řetězcích (v souvislosti se zvýšením DPH od ledna). Evropská komise rozhodla o rozšíření osevních ploch ve starých členských zemích Unie, což by mohlo částečně oslabit nepříznivý dopad nástupu plodin vhodných pro biopaliva.
Především však nikdo nezpochybňuje vůli i schopnost ČNB či pro globální ekonomiku významných centrálních bank udržet růst cen na nízkých hodnotách. To brání očekáváním, že by mělo dojít k roztočení sebenaplňující se spirály všeobecného zvyšování cen (zahrnující jak ceny spotřebitelské, tak ceny výrobní, jakož i cenu práce) nejen v globální ekonomice, ale i v ekonomice české.
Teprve započetí takového procesu by znamenalo skutečné nebezpečí, že růst cen se dlouhodobě stabilizuje na výrazněji vyšších úrovních, než jsme byli dosud zvyklí. Nic však nenasvědčuje tomu, že by se tak mělo stát.
Na druhé straně je ale nutné upozornit, že udržení stability cen zřejmě nebude »zadarmo«.
Globálně jí hlavní centrální banky světa budou muset dosáhnout pomocí zvýšení úrokových sazeb nad
úrovně, na které jsme si v posledních letech zvykli.
U nás navíc k zachování cenové stability napomůže posilování koruny. Pokud bude nutné udržet
záporný úrokový diferenciál na stávajících úrovních (přičemž naše měnově-politické sazby jsou
nadále jedny z nejnižších v Evropě), budou muset i tyto sazby dlouhodobě vzrůst. Vyšší sazby pak
samozřejmě mohou přinést i určité ochlazení poptávky a snížení tempa ekonomického růstu.
Přestože se v dnešní české ekonomice zdá být největším problémem nedostatek pracovních sil, zpomalení hospodářského růstu se nemusí vyhnout ani České republice. Dlouhodobě se však ukazuje, že takové ochlazení je rozumnou cenou zaplacenou za udržení cenové stability. I ČNB učiní vše pro to, aby právě probíhající dočasné zrychlení inflace zůstalo pouhou epizodou omezenou na rok 2008, a samozřejmě také, aby cena za toto udržení zůstala v rozumných mezích. Přesto však nelze doufat, že tak, jako tomu bylo před rokem či dvěma, peníze u nás i v budoucnu budou »téměř zadarmo«. (Nezkrácené znění článku najdete na Ekonom.cz.)