Cena za vysvětlení, proč a kdy se lidé umí dohodnout

(Hospodářské noviny 11.10.2005 strana 16, rubrika: Téma)

Teorie her je pro ekonomii přelomová hned ve dvou dimenzích.
Za prvé: dramaticky rozšířila nástrojový instrumentář, zvláště mikroekonomického modelování a teorie, který před ní sestával takřka výhradně z nástrojů matematické analýzy.
Za druhé: umožnila modelovat nejen rovnovážné situace, ale také procesy (strategie) a struktury institucí, které k dosažení rovnovážných stavů vedou. Současně umožnila ověřovat, zda k nalezení jednoznačných rovnovážných stavů, jež mikroekonomie před jejím příchodem de facto univerzálně předpokládala, může dojít.
Oba vědci náleží do generace, jež přišla po "otcích zakladatelích", jimiž byli především Johan von Neumann a John Nash (kteří ovšem navazovali na práce Cournota či Zermela). Pomohli dále rozpracovat teorii rovnovážných stavů - tedy momentů, kdy žádná ze střetávajících se stran nemá důvod měnit svou strategii.
V pracích Schellinga (základní je Strategie konfliktu) se do podstatné míry odráží situace často válčícího Izraele. Z této země koneckonců stále pochází významná část teoretiků v této oblasti.
Jeho hlavní přínosy patří do oblasti analýzy konfliktů, zvláště momentů, které střetávajícím se stranám umožní nalézt jeden bod rovnováhy v okamžiku, kdy jich existuje víc, ale není možné se na výběru strategií, a tedy i jednoho určitého bodu, explicitně dohodnout (třeba proto, že jde o strany válčící a komunikace je tedy zločinem).
Dále ovšem obohatil Nashovu teorii rovnováhy, která vycházela z toho, že výnosy jednotlivých stran ve střetu jsou dány především přínosy k celkovému výnosu všech, rozpracováním myšlenky, že výnosy stran jsou také dány škodami, které jsou jednotlivé strany schopny v případě nedohodykonfliktu, druhé straně třeba i za cenu škod vlastních způsobit. V ekonomické teorii se takovými modely analyzují nejen třeba konkurenční války, ale i stávky či konflikty obchodních politik.
Aumann pak vedle dalšího rozpracování teorií rovnováhy rozvinul teorie jádra her (de facto postupy vedoucí ke zjednodušení jejich struktur), teorii opakovaných her (při opakování her, ve kterých jsou-li hrány izolovaně, neexistují pro hráče řešení založená na spolupráci, mohou hráči spolupracovat), ale třeba i myšlenku, že typy hráčů lze úspěšně modelovat jako spojitý úsek (tyto myšlenky nacházejí využití například v případě konkurence zmrzlinářů se stejnou zmrzlinou na pláži, kteří se liší jen vzdáleností od středu).
Celkově je tedy letošní jmenování laureátů Nobelovy ceny za ekonomii dalším rozhodnutím, ve kterém se odráží fakt, že ekonomie se dnes vyvíjí spíše zaplňováním izolovaných "bílých míst" na svém pohledu na realitu a vyvíjením a používáním nových metod analýzy reálného světa, ať už pocházejí z matematické teorie, psychologie nebo ekonometrie a statistického modelování.

O autorovi| Miroslav Singer, autor je viceguvernérem České národní banky