Václav Dolejší (Mladá fronta DNES 17.5.2014 strana 12, rubrika Sobotní rozhovor)
Půl roku od devalvace koruny z 25 na 27 korun za euro, která měla pomoci domácí ekonomice, je viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl spokojen. V rozhovoru mluví o své hádce s Václavem Klausem i nejistotě z plánů nové Sobotkovy vlády.
* Vzpomenete si, o kom jste v roce 2006 řekl, že je zbabělec?
Netuším.
* O Bohuslavu Sobotkovi, tehdejším ministru financí, když vás odvolal z představenstva České konsolidační agentury. Jak dnes vycházíte s premiérem?
Těžko říct, jak spolu vycházíme, když se nepotkáváme. Maximálně jednou za čas mám příležitost jít na jednání vlády. Jinak formálně do kontaktu nebudeme přicházet.
* Jak vnímáte, že s nástupem Sobotkovy vlády přichází i jiný názor na Unii, než jaký má ČNB? Kabinet už nechce, abyste se tolik pletli do politiky a vyjadřovali se třeba k evropské politice.
Pokud bude centrální banka stejnou centrální bankou jako posledních dvacet let, tak jakákoliv změna vlády nebude mít vliv na to, co ČNB říká a dělá. Centrální banka je nezávislá.
* Vy jste však nejhlasitější člen bankovní rady, jenž se častěji a ostřeji než ostatní vyjadřuje k politice. Tu, že se nemáme hrnout do tvrdého jádra Unie, jindy vyzvete k rozpadu eurozóny.
ČNB na rozdíl od řady jiných centrálních bank v Evropě má více kompetencí než standardní centrální banka. U nás pozice a názory spoluvytváří ČNB, je přítomna u řady evropských debat. A může být tedy logicky i víc slyšet. A ano, třeba rozhodnutí o vstupu do eurozóny je politické, učiní ho politická elita. Lidé v centrální bance i já osobně se věcem z evropské agendy věnujeme velmi intenzivně. Když bych to řekl ještě ostřeji - nejsem si jistý, jestli zájem české politické elity o evropské věci napříč politickým spektrem je skutečně tak intenzivní a upřímný, jak bývá deklarován.
* Já jako argumentu pro zavedení eura rozumím názoru, podle nějž jsme natolik propojeni s německou ekonomikou, že tvoříme skoro ideální měnovou oblast. Měli bychom tedy mít společnou měnu, ne?
Zaprvé: ano, společná měnová unie s Německem je určitě věc, která stojí za úvahu. Nicméně vstup do eurozóny není vstupem do měnové zóny jen s Německem nebo jen se severní osou eurozóny. Je vstupem do eurozóny jako celku, se všemi plusy a minusy. Zadruhé: i když nemáme s Německem společnou měnu, vzájemný obchod s ním neustále narůstá. Jen letos v prvním čtvrtletí vzrostl tam náš vývoz meziročně o jednu pětinu. A dokonce stále narůstá náš obchodní přebytek s Německem! Celý svět má s Německem obchodní schodky, až na pár výjimek, jako je Česká republika. Oblíbenou frází bych se zeptal, kdo v eurozóně samotné to má?
* ODS má před eurovolbami jako ústřední téma boj za českou korunu. Je to naléhavé téma, které lidé v roce 2014 intenzivně řeší?
Já nebudu hodnotit žádnou konkrétní kampaň jakékoliv politické strany. Nicméně v celoevropském průzkumu eurobarometru vychází Česká republika systematicky a dlouhodobě jako země s nejmenší podporou veřejnosti pro přijetí eura. To je prostě fakt. Koneckonců nevím, jestli si všichni uvědomují, že jsme vlastně poslední země z bývalého Rakousko-Uherska, která bez přerušení používá monarchistický název své měny "koruna" od roku 1892, kdy ji zavedl Franz Josef. Jsme jediní z třinácti nástupnických zemí tohoto bývalého soustátí, kteří název měny drží po celou dobu bez přerušení na jediný rok. To něco říká o tradicích měnové politiky na tomto území.
* Jak hodnotíte hospodářskou politiku Sobotkovy vlády: předchozí kabinet škrtil veřejné výdaje. Ten nový zatím deklaruje protichůdné snahy: šetřit, snižovat dluhy a zároveň navyšovat některé výdaje.
Zatím není co hodnotit, protože vláda ještě nesestavila svůj vlastní státní rozpočet. My si tedy počkáme, jaká budou skutečná čísla. Protože jedna věc jsou výroky a rétorika, ale analyticky důležitá jsou nakonec jen jasná data o reálném hospodaření vlády a jeho výhledu, která pak můžeme zapracovat do prognózy. Teď máme nejistotu ohledně toho, jaká ta čísla budou. Předpokládám, že ta nejistota se bude postupem času snižovat. Ale zatím je z našeho pohledu poměrně velká. Mohu jen říct, co by mě osobně potěšilo. Z deseti let členství v Evropské unii jsme osm a půl roku strávili na trestné lavici za nadměrné deficity. Kdybychom z ní natrvalo odešli, byla by to hodně pozitivní zpráva.
* Co se stalo mezi vámi a Václavem Klausem, když jste se na nedávné diskusi na půdě VŠE ostře a emotivně navzájem obviňovali z arogance a ignorantství?
Je trochu smutné, byť symptomatické, že z dvouhodinové debaty se na veřejnost dostalo těchto dvacet vteřin. Ale já musím říct, že v konkrétní debatě o měnové politice centrální banky po 7. listopadu 2013 názory Václava Klause nechápu a nepřijdou mi konzistentní s tím, co jsem od něj četl a slýchal v minulosti. Čili tomu spíše nerozumím než cokoli jiného.
* Není to naopak? Vy osobně stejně jako Václav Klaus jste přece vždy patřili k liberálním ekonomům, kteří jsou přesvědčeni, že je nejlepší, když stát žádnou aktivistickou politiku nedělá a do ekonomiky nezasahuje?
Pozor, je výhodou České republiky, že má autonomní měnovou politiku. Stejně tak jsem vždycky dobře chápal argumenty Václava Klause a mnoha dalších, že Řecko nikdy nemělo vstoupit do eurozóny, protože kdyby mělo vlastní měnu, mohlo dávno v krizi udělat nějaké měnové uvolnění. Pokud na jednu stranu říkám, že by Řecko na vyřešení vlastních domácích potíží potřebovalo slabší měnu, a pak zároveň říkám, že v případě autonomní měnové politiky České republiky to neplatí, pak absolutně nejsem konzistentní. To, co my jako ČNB říkáme a děláme, je v logice obhajoby autonomní měnové politiky na českém území.
* Promiňte, ale není to jistý nevděk či neúcta "žáka" k "profesorovi", který vás ve vašich 31 letech jmenoval členem bankovní rady ČNB?
Já nepěstuji moc osobní loajality. Pokud mám loajality, tak spíše myšlenkové, názorové než osobní. Takže existuje určitě tisíc jednotlivých věcí, s nimiž jsem se v minulosti s Václavem Klausem shodoval, a tisíc, s nimiž jsem se neshodoval. Mám-li žertovat, tak já například film Marečku, podejte mi pero miluju - jako ostatně všechno, co udělali Svěrák a Smoljak. To je příklad. Chci k tomu dodat, že v hodnocení měnové politiky ČNB zaznívaly argumenty, které u znalého publika považuji za neodpustitelné. A já budu ten náš krok hájit proti komukoliv, opravdu je mi jedno, proti komu, když jsem o tom přesvědčen.
* Přece jen - nenechal jste se v debatě unést emocemi? Klaus vám řekl, ať nešaškujete a nejste tak nafoukaný, vy jste oponoval větou, že je pro vás poctou, pokud vás zrovna Václav Klaus označil za arogantního.
Nemám pocit, že jsem vybočil mimo rámec svého stylu argumentace, který používám naprosto běžně. Ti, kteří mě znají, potvrdí, že mám prostě nějaký svůj styl vystupování a argumentace. Musím říct, že jsem se docela dobře bavil. Ale já nemám tendenci za každou cenu někoho shazovat.
* Proč se podle vás po odchodu z Hradu Václav Klaus změnil, že si dnes nerozumí s dříve spřízněnými ekonomy nebo stoupenci v politice?
Dnes je strašná móda střílet do Václava Klause, pro Čechy typická - trošku si kopnout, když už člověk není ve funkci. Já se k tomu vůbec nechci snížit, to není můj styl, to je laciné. Václav Klaus je naprosto nepochybně významná postava moderních českých dějin. Nic na tom nezmění ani tahle debata o partikulárním tématu intervencí. Snad mám jen pocit, že Václav Klaus má možná drobný problém s tím těžkým havlovským procesem odcházení. Ale to je spíš něco, co mi může být spíš líto, než cokoli jiného. Ne, Václav Klaus skutečně zůstane zapsán v českých dějinách jako významná postava a myslím, že s odstupem v dobrém i pro ty, kteří to tak teď nevidí.
* Jak po půl roce od devalvace dokázat či vypočítat, jestli by bez intervence ČNB bylo hůře?
Negativní očekávání by pokračovala a zesilovala. O tom jsem přesvědčen. Od třetího čtvrtletí se prognózy systematicky posunují nahoru. Nastal obrat. Já pevně věřím, že tomu ČNB svým opatřením přispěla. Ale mám z toho 7. listopadu jedno osobní poučení. Uvědomil jsem si, že my Češi nemáme rádi nějaké doporučení shora, když nám někdo vrchnostensky tam kdesi v Praze říká, co máme a nemáme dělat. Typu "jděte a nakupujte, ať se pohne ekonomika". My Češi jsme na to alergičtí. Zkušenost je jiná: prostě změňte relativní ceny a lidé se podle toho už zařídí sami, nemusíte jim nic radit a říkat. Jestli je nějaký národ extrémně cenově citlivý a přemýšlí o cenách, tak jsou to Češi.
* Čím to je?
Jsme pořád národ drobných střádalů se zdravě konzervativním vztahem k penězům. A já myslím, že je to dobrá vlastnost. To není nic, co nám škodí. Když se podíváte na spotřebitelské chování národů, jako jsou Češi, Rakušané, Němci, tedy v Německu spíše Bavoráci, či Holanďané, tak najdete prostě společné rysy. Z hlediska spotřebitelského chování a nakládání s penězi Češi patří na sever, to je pozitivní národní rys. Má to jednu drobnou odvrácenou stranu. Už několikrát jsme se v ČNB zamýšleli, proč u nás byla poslední recese tak dlouhá a hluboká. Ten, kdo se měl přizpůsobit a šlápnout na brzdu, byla vláda. Ale v realitě ještě mnohem víc na brzdu šláply domácnosti a podniky. Přitom ty na rozdíl od vlády v žádné velké nerovnováze nebyly a nejsou. Kus vysvětlení může být i v té mentalitě drobného střádala v časech nejistoty.