(HN 13.11.2001 strana 27, rubrika ekonomické analýzy)
Inflační cíle a inflační prognózy v novém pojetí zprůhlední měnovou politiku České národní banky
Reforma sledování inflace povede ke snadnějšímu vnímání inflačního pohybu i spotřebitelských cen.
Hlavním cílem měnové politiky ČNB je podle zákona péče o stabilitu měny. Centrální banka naplňuje tento cíl s využitím strategie cílování inflace. Od letošního roku došlo při aplikaci této strategie k zavedení zdokonalujících prvků. Zatímco v minulosti cílovala tzv. čistou inflaci vždy ke konci roku, cíluje nyní celkovou inflaci spotřebitelských cen v několikaletém postupně klesajícím koridoru. Inflační cíl na následující čtyři roky stanovila ČNB ve spolupráci s vládou letos v dubnu. Banka se zavázala přijímat taková rozhodnutí, která zajistí pohyb inflace měřené indexem spotřebitelských cen v rozmezí 3 - 5 % na počátku roku 2002 s postupným poklesem na úroveň 2 - 4 % koncem roku 2005. Lidé se ptají, podle čeho mají nastavovat svá inflační očekávání a následně i mzdová vyjednávání. Odpověď zní: Základem pro tvorbu inflačních očekávání jsou inflační cíle ČNB. Ty jsou nyní stanoveny pro celkovou inflaci, které veřejnost nejlépe rozumí. Z hlediska rozhodování ústřední banky jsou v režimu cílování inflace klíčovou informací prognózy inflace publikované čtvrtletně ve Zprávě o inflaci. Mezi opatřením měnové politiky (změnou měnověpolitických úrokových sazeb) a pozorovatelným dopadem tohoto opatření do ekonomiky uplyne asi několik čtvrtletí. Měnová rozhodnutí jsou proto přijímána na základě odhadu budoucího vývoje. Analýzy ukazují, že v ekonomice mají změny úrokových sazeb nejúčinnější efekt v horizontu roku až roku a půl. Banka proto nastavuje úrokové sazby zejména s ohledem na očekávaný vývoj v tomto horizontu. Zvláštní pozornosti se těší prognóza inflace. Ta je přitom rolovaná, tj. každé tři měsíce je horizont prognózy posunut právě o jedno čtvrtletí dopředu. Klíčovým prvkem strategie cílování inflace je pak srovnávání této inflační prognózy v daném horizontu s příslušným inflačním cílem. ČNB má jasně dané cíle a zároveň si je vědoma zpoždění mezi přijatým opatřením a jeho dopadem do ekonomiky. Proto při současném nastavování úrokových sazeb sleduje především konzistenci svých inflačních prognóz s budoucími inflačními cíli ve zmíněném horizontu. Nejedná se však o "autopilota", který by na základě srovnání inflačních cílů a inflační prognózy produkoval optimální úroveň úrokových sazeb. Nejistoty spojené s odhady dopadů měnověpolitických opatření a rizika výhledu do budoucnosti vyžadují podrobné analýzy. Bankovní rada podporovaná analytiky proto aplikuje flexibilní cílování inflace, které vyžaduje hodnocení rizik na základě posouzení řady faktorů. Toto hodnocení je každý měsíc veřejně publikováno v zápisu z měnového jednání bankovní rady (minutes). Někteří analytici kritizují "časté změny" inflačních prognóz ČNB. Problém je v tom, že nelogicky srovnávají prognózy čisté inflace pro konec roku 2001, které byly zveřejněny letos v lednu, dubnu, červenci a srpnu. Jedinou z těchto prognóz, podle níž ústřední banka přijímala měnověpolitické rozhodnutí, byla prognóza lednová. V lednu totiž změna měnověpolitických úrokových sazeb mohla ovlivnit vývoj inflace ke konci roku. Ostatní prognózy však již lze považovat spíše za technické propočty, neboť v dubnu, natožpak v červenci, již banka pomocí úrokových sazeb inflaci na konci roku 2001 ovlivnit nemohla. V těchto měsících již pro své rozhodování používala ve Zprávách o inflaci zveřejňované rolované prognózy s výhledem na šest čtvrtletí, které srovnávala s jinými cíli. Smyslem prognózy je odhadnout, jak se bude ekonomika v budoucnosti s určitou pravděpodobností vyvíjet při platnosti určitých předpokladů. Pokud se očekávaný budoucí vývoj jeví jako nežádoucí (např. inflace je prognózována nad koridorem inflačního cíle), může centrální banka změnit svou politiku s cílem zajistit za daných informací příznivější budoucí vývoj, tedy jiný vývoj, než indikuje inflační prognóza. Při úspěšné měnové politice by tedy striktně vzato mělo být naopak pravidlem, že původní podmíněná prognóza se nebude se skutečnou hodnotou inflace ve srovnatelném období shodovat. Také by mělo platit, že úrokové sazby by se měly měnit, zatímco inflace by v ideálním případě měla být víceméně stabilní, v tranzitivní ekonomice pochopitelně ve svém trendu. Kromě měnověpolitických opatření ovlivňují inflaci také stěží předvídatelné změny exogenních faktorů. Nově zavedené prvky do režimu cílování inflace tyto zkušenosti zohledňují.
Autoři jsou bankovní experti