Jan Frait (www.nejbanka.cz 22.7.2014)
ČNB nedávno zveřejnila zprávu o finanční stabilitě, která na základě zátěžových testů vypovídá o stabilitě českého bankovního a pojišťovacího sektoru. Podle něj jsou banky a pojišťovny zdravé. Nejsou ale instituce příliš regulované? A jaký vliv má na Českou republiku stabilita evropského trhu? Na tyto otázky odpovídal ředitel samostatného odboru finanční stability Jan Frait.
Zdraví českých bank do jisté míry souvisí se stabilními výnosy z poplatků, které je nenutily více riskovat při obchodování na vlastní účet. Neobával byste se, že by pokles výnosů z poplatků mohl změnit konzervativní přístup českých bank?
Banky mají výnosy z celé řady poplatků spojených se širokou škálou služeb pro podniky, domácnosti i veřejný sektor. V posledních letech jsou banky vystaveny značnému tlaku na pokles poplatků souvisejících s vedením účtů a úvěrů. Ty sice představují pouze jeden, ale velmi důležitý zdroj výnosů z poplatků. Lze předpokládat, že bude docházet k určitému posunu obchodních modelů od poplatků směrem k úrokovým sazbám, což ale v konkurenčním prostředí není jednoduché. Banky se mohou také snažit vstoupit do nových typů služeb. Pokud jde o rizikovost těchto trendů, tak existují studie, které dokumentují, že zvýšená konkurence a změna obchodních strategií směrem k ustupování od poplatků přispěly v předkrizovém období v některých zemích k tomu, že banky začaly přijímat vyšší rizika. Nešlo pouze o zvýšené obchodování na vlastní účet na finančních trzích, ale i o poskytování rizikovějších kategorií úvěrů méně úvěruschopným klientům. Podobným směrem mohou působit i některé nové regulace, které pro banky zvyšují náklady na kapitál či zdroje. Regulátoři na tato rizika budou muset reagovat přísnějším dohledem nad činností bank a jiných finančních institucí.
Podle zprávy o finanční stabilitě jsou banky a pojišťovny zdravé. Nejsou ale podle vás instituce příliš regulované?
Bankovnictví a pojišťovnictví patří v současnosti mezi vysoce regulovaná odvětví. Zejména u bank je vysoká míra regulace a dohledu nezbytná, neboť pracují s rozsáhlými prostředky podniků, domácností i státních institucí. V EU se po zavedení vysokých limitů na pojištění vkladů stal zpřísněný dohled nezbytností. To, že jsou v současnosti české banky i pojišťovny zdravé, určitě souvisí i s regulatorní a dohledovou aktivitou ČNB. ČNB bude svůj dohledový přístup spíše zpřísňovat, aby byl současný stav udržen i nadále. Jinou otázkou je, zda regulace není příliš rozsáhlá a složitá. Bohužel je nutno připustit, že v EU tomu tak skutečně je. Jsou zde dva hlavní důvody. Prvním je snaha o harmonizaci regulace finančního trhu v EU, která je vedena touhou o dosažení maximálně jednotného trhu. Vzhledem k tomu, že finanční sektory v jednotlivých zemích i dohled nad nimi se historicky vyvíjely velmi odlišně, vede snaha o úplnou harmonizaci k detailnímu a složitému popisu všech možných variant a případů včetně různých národních specifik a výjimek. Ve směrnicích a nařízeních EU je pak velmi obtížné se orientovat i pro experty. Druhým důvodem je reakce EU, zejména eurozóny, na finanční krizi. Ve snaze zabránit všem možným budoucím krizím a využívání peněz daňových poplatníků na jejich řešení je ve velké rychlosti přijímána řada nových regulací, které nejsou vždy domýšleny do detailů, obsahují spoustu kompromisů a jejichž jednotlivé části jdou občas proti sobě. Jinými slovy, mění se výrazně příliš mnoho věcí najednou a je obtížné říci, co to v budoucnosti způsobí.
Nízké úrokové sazby zvyšují počet sjednaných úvěrů. Přesto ale dle zprávy zůstává úvěrové riziko vysoké a přibývá pozdních splátek. Jaké je ideální řešení této situace? A je nějaká spojitost mezi nízkými sazbami a úvěrovým rizikem?
V průběhu roku 2013 skutečně nastalo oživení úvěrové dynamiky, obzvláště v segmentu úvěrů na bydlení. Souvisí to spíše s probíhajícím ekonomickým oživením a snížením pesimistických očekávání ohledně dalšího vývoje. Úrokové sazby z úvěrů se na tom zřejmě příliš nepodílí, neboť byly velmi nízké již delší dobu. Je skutečností, že podíl úvěrů v selhání je zvýšený a problémy se splácením úvěrů se objevují i u úvěrů, které byly poskytnuty poměrně nedávno. Jde zejména o úvěry menším podnikům, které jsou orientovány na domácí trh. Zlepšení situace může přijít pouze tehdy, pokud se oživení ekonomické aktivity stane robustnějším a dlouhodobějším a bude se týkat nejen exportérů, ale i podniků, které prodávají jen v Česku. Již v loňském roce ČNB upozornila na to, že u některých kategorií úvěrů se úrokové marže (vyjádřené např. rozdílem mezi úrokovými sazbami z úvěrů a vkladů) dostaly na velmi nízké úrovně, které nemusí být slučitelné s existující úrovní úvěrového rizika. Je třeba si uvědomit, že úroková marže je do značné míry cenou rizika, které banka při poskytnutí úvěru podstupuje. Z hlediska úvěrového rizika je proto stabilizujícím prvkem skutečnost, že v několika posledních čtvrtletích se úrokové marže nesnižovaly, resp. u části úvěrů se dokonce mírně zvýšily. V konečném důsledku je to dobrá zpráva i pro klienty, neboť případná nestabilita bankovního sektoru by se nakonec dotkla i jich.
Hypotéky jsou levné, ceny nemovitostí jsou blízko rovnovážných hodnot. Nehrozí přehřátí trhu podobně, jako se jeví situace v Evropě?
Nominální úrokové sazby z hypotečních úvěrů jsou nepochybně velmi nízké. Ale reálné úrokové sazby, které zohledňují i míru inflace či tempo růstu disponibilních příjmů domácností, zas tak nízké nejsou. V některých vyspělých zemích, případně ve vybraných regionech jednotlivých zemí, lze pozorovat přehřívání trhu rezidenčních nemovitostí a neobvykle vysoký poměr mezi jejich cenami a současnými příjmy. V ČR zatím známky přehřátí nevidíme, a to ani v počtu transakcí na trhu, který je obzvláště mimo Prahu dosti nízký. Známky přehřátí lze vysledovat v řadě zemí také na trhu komerčních nemovitostí. To vidíme do jisté míry i na našem trhu, kde se na tom podílí spíše zahraniční investoři. Analýzy, které ČNB provádí, nenaznačují, že je zde akutní riziko přehřátí trhu vytvářející hrozbu pro finanční stabilitu. Zároveň ale situaci monitorujeme, připravujeme se na použití nových nástrojů obsažených v regulatorním balíku CRD IV/CRR a jsme připraveni legislativně prosazovat další nástroje pro případ, že by se na trhu nemovitostí a hlavně v oblasti jeho úvěrování objevily rizikové tendence. Mezi takové nástroje, které jsou dnes využívány v několika zemích EU, patří např. stanovování limitů na podíl výše úvěru a hodnoty zastavované nemovitosti nebo na poměr výše úvěru k příjmu klienta.
Podle zprávy jsou rizikové družstevní záložny. Nemůže takový výrok ohrozit jejich fungování?
ČNB na neuspokojivou situaci v segmentu družstevních záložen upozorňovala již několik let a stejně tak uváděla, že zlepšení v tomto segmentu vyžaduje legislativní úpravy. Koneckonců ČNB má povinnost pravdivě a objektivně informovat o vývoji na finančních trzích a o rizicích pro finanční stabilitu. Stejné informace jako o družstevních záložnách a jejich vyhodnocení poskytujeme i pro jiné sektory a segmenty finančního trhu. Držitelé vkladů v záložnách si jsou vědomi, že mají své peníze do vysoké výše stoprocentně pojištěny a na varovné informace a kritická vyjádření ČNB nereagovali způsobem, který by zhoršoval podmínky pro fungování záložen. Majitelé vkladů jsou zároveň družstevníci, kteří se při současném nastavení podmínek většinou o to, jak záložna podniká, příliš nezajímají. Pokud něco ohrožuje fungování úvěrových institucí, tak je to neobezřetné podnikání a porušování regulatorních pravidel. Družstevní záložny se v ČR bohužel staly pouze jistou obdobou bank a často zdrojem financování pro úzkou skupinu osob při omezení principu vzájemnosti. To se u některých z nich projevilo ve významné koncentraci úvěrového portfolia na několik málo dlužníků a zároveň v méně obezřetném poskytování úvěrů, které v mnoha případech nebylo spojeno s důkladnou analýzou úvěrové kvality zájemce o úvěr. ČNB se touto situací již delší dobu intenzivně zabývá a ve spolupráci s Ministerstvem financí připravila návrh legislativních změn, které povedou ke snížení rizikovosti tohoto segmentu a k přiblížení modelu podnikání družstevních záložen v ČR k tradičnímu pojetí družstevního bankovnictví. Tato opatření mají za cíl posílit princip vzájemnosti a zvýšit zainteresovanost členů družstevních záložen na řádné správě a řízení družstevní záložny či na výsledcích jejího hospodaření.
Ohrozilo by stabilitu českých pojišťoven špatné finanční zdraví jihoevropských států, pokud by došlo k bankrotu Řecka nebo např. Portugalska? Jsou české pojišťovny natolik konzervativní, že nakupovaly dluhopisy jen zemí ze zdravého jádra eurozóny?
České finanční instituce držely i před začátkem krize v eurozóně v roce 2011 dosti malé množství dluhopisů vlád periferních zemí EU. A v průběhu krize se i tohoto malého množství prakticky zbavily. Z této strany významnější riziko pro finanční stabilitu nevidíme.
Počítá se s krachem jihoevropských bank i v zátěžových testech?
ČNB ve svých makrozátěžových testech počítá s možnými krizovými situacemi ve vysoce zadlužených evropských zemích a s tím, že by domácí banky vykázaly v takových situací ztráty z expozic vůči vládám i soukromým společnostem v těchto zemích. Například v letošní Zprávě o finanční stabilitě jsou banky testovány v rámci scénáře nazvaného „Evropa v deflaci“. A nad tímto scénářem je pak provedena citlivostní analýza předpokládající částečně znehodnocení veškerých držených expozic tuzemských bank vůči zemím EU se zadlužením přesahujícím 60 % jejich HDP. Tento hypotetický předpoklad generuje bankovnímu sektoru dodatečné ztráty ve výši 26 miliard korun. Vzhledem k rozsahu kapitálu bank však ani tento velmi málo pravděpodobný scénář banky neohrožuje. Podobně jsou na tom i další sektory v českém finančním systému.