(Aleš Michl, HN 28.4.2004 strana 24, rubrika: Rozhovor)
Jan Frait, člen bankovní rady České národní banky, hovoří o budoucnosti domácí ekonomiky,
problémech ve školství a upozorňuje:
* Změny v cenách budou po vstupu do unie i v dalších letech velmi pozvolné. Jakékoliv
zdražení musí vycházet z úrovně příjmů v této zemi. A k prvnímu květnu k žádným změnám v platech
nedojde.
Jeden z nejmladších profesorů ekonomie v Česku, osmatřicetiletý Jan Frait, ještě v roce 1995
získal ocenění Mladý ekonom roku. Nyní již spoluřídí Českou národní banku. "Pokud by se podařilo
odstranit některé bariéry podnikání, tak by ekonomika rostla mnohonásobně výše," tvrdí Frait. Pak
by přicházel v úvahu i růst platů o deset procent ročně. Alespoň v tomto duchu hovoří Frait o jedné
z výzev domácí ekonomiky jakožto součásti Evropské unie.
* hn: Když se v pondělí třetího května probudíte a pak pojedete do práce, čekáte, že v
souvislosti se vstupem do unie uvidíte nějakou změnu?
Žádnou zásadní změnu neuvidím. Česká ekonomika již v Evropské unii dávno je, další dopady
integrace se budou projevovat velmi pomalu. Mám na mysli zejména to, že pracovat ve všech členských
státech bude možné až za několik let. Z hlediska mé náplně práce jakožto centrálního bankéře uvidím
ale prvního května vyšší ceny u některého zboží v obchodech. To bude dražší kvůli zvýšeným daním,
což se členstvím v unii zas tak moc nesouvisí.
* hn: Takže když půjdete ten den večer nakupovat, kolik peněz navíc si vezmete?
Změny v cenách budou po vstupu do unie i v dalších letech velmi pozvolné. Jakékoliv zdražení
musí vycházet z úrovně příjmů v této zemi. A k prvnímu květnu k žádným změnám v platech nedojde.
Mzdy zřejmě porostou celý letošní rok pomalu, lidé by tak jakékoliv velké zdražení nezaplatili. V
delším horizontu podraží nejspíše potraviny, některé služby, bydlení. Zlevnit může mezinárodně
obchodovatelné zboží, nyní mě napadá elektronika či víno.
* hn: Proč jste zrovna uvedl víno, jste znalec?
Ne, v žádném případě. Pocházím z pivovarnické rodiny.
Průmysl, zaměstnanost a ekonomika 21. století
* hn: Co čekáte, že zažijete, až půjdete do práce prvního května 2014, deset let po vstupu?
Doufám, že česká ekonomika již bude modernější. Bude více orientovaná na vyspělejší
technologie a služby. A bude již viditelnější daleko větší pokrok, než když se podíváme na
posledních deset let. Je třeba si totiž přiznat, že se hospodářství nepohnulo dopředu tak, jsme
zpočátku očekávali.
* hn: Není to také chyba České národní banky a její případné špatné politiky?
To by měli posoudit spíše jiní. Když ale hodnotíte horizont deset let a více, tak se dá
tvrdit, že případné chyby v měnové politice nehrají zas tak velkou roli. Daleko důležitější je
kvalita podnikatelského prostředí, vynucování práva či úroveň vzdělávání.
* hn: Jaký sektor ekonomiky se v horizontu deseti let nejvíce změní?
V domácím hospodářství má stále poměrně silnou pozici tradiční průmysl "těžšího" stylu. Ten
ale do moderní evropské ekonomiky jedenadvacátého století příliš nepatří. Doufám tak, že bude
přibývat firem orientovaných na využití znalosti lidí a časem i z odvětví moderní chemie nebo
farmacie.
* hn: Jenomže to přibude nezaměstnaných. Zruší se spousta míst v průmyslu a tito lidé se
budou jen těžko přeškolovat třeba na pracovníka ve službách...
Nebude to jednoduché zejména pro starší lidi se zkušeností s centrálně plánovaným
hospodářstvím. Nicméně dobře fungující ekonomika s pružným trhem práce by neměla mít velký problém
s vytvářením nových míst. Zatím hospodářství roste pomalu a nová pracovních místa vznikají jen
pozvolna. Lidé s nízkou kvalifikací většinou pracují v odvětví s nízkými mzdami. Takové sektory
ekonomiky ale nabízejí dostatek míst jen tehdy, pokud nejsou pracovní náklady nadměrně zvyšovány
zdaněním či pojištěním. Podle mě je tak chybou, že se zvýší DPH například v sektoru stravování.
Právě zmíněný typ lidí zde nachází uplatnění a vyšší konečné ceny spolu s vysokými pracovními
náklady pravděpodobně omezí nabídku pracovních míst v tomto odvětví.
* hn: Dá se odhadnout, jak moc může ročně růst hrubý domácí produkt Česka a platy lidí -
třeba až do roku 2014?
Česká ekonomika má dobrý růstový potenciál, který dnes nevyužívá. Potenciální produkt roste
podle našich odhadů nyní kolem tří procent, což není moc. Pokud by se podařilo odstranit některé
bariéry podnikání, tak by rostl mnohonásobně výše. Pak by ani růst mezd kolem deseti procent ročně
nevyvolával rizika nadměrné inflace nebo ztráty konkurenceschopnosti.
* hn: Poroste domácí ekonomika rychleji než hospodářství celé unie? Bude se vyspělost země
sbližovat třeba s úrovní v Německu?
Evropská unie jako celek má nyní růstový potenciál spíše pod třemi procenty za rok. Česko se
ale nemůže spokojit s tím, že jeho ekonomika poroste o tři procenta ročně a unie třeba o dvě. To je
přece strašně malý rozdíl, máme na víc a potřebujeme více.
Nevlivní čeští ekonomové, reformy a optimismus
* hn: Vy jste dlouho předsedal České společnosti ekonomické, která sdružuje největší
odborníky. Je v zemi mezi ekonomy více eurooptimistů, nebo europesimistů?
Žádný průzkum jsme si nedělali, ale mám pocit, že podobně jako v celé společnosti, optimisté
převažují. Česká společnost ekonomická je nicméně nepolitickým a ideologicky nevyhraněným
sdružením, takže v ní najdeme velmi odlišné názory. Potěšující je to, že ekonomická komunita, mám
na mysli teoretické ekonomy, je na skutečně slušné úrovni. Objevila se v ní v posledních letech
řada talentovaných mladých lidí. Na druhou stranu je poznamenána negativní situací na vysokých
školách. Řada kvalitních lidí ze škol odešla, a ti co zůstali, zase nemají příliš čas se účastnit
výzkumu.
* hn: Jsou čeští ekonomové vlivní? Třeba na příkladu: O reformách se mluví již řadu let,
politici je ale zatím přece neprosazují...
Teoretičtí ekonomové nejsou moc vlivní, i když to nelze říci paušálně. Ekonomové jsou totiž
vesměs skeptici, poslové špatných zpráv. Upozorňují na problémy, sdělují nepříjemné zprávy
politikům. V Česku se mi ale neochota naslouchat ekonomům zdá výjimečná. A to není určitě dobře.
* hn: Dá se to nějak zlepšit?
Nebude to jednoduché. Je to otázka vnímání důležitosti vzdělání ve společnosti. Když ale
vidím, jak si řada velmi mladých lidí vede například v České národní bance, vzbuzuje to ve mně
optimismus.
Eurooptimisté a školné místo kreditu do mobilu
* hn: Když mluvíte o optimismu, napadá mě zeptat se: Jste vy sám eurooptimista?
Tak bych se nenazval. Jsem realistický ekonom. Vítám vstup Česka do Evropské unie. Nabízí
spoustu šancí pro tuto zemi a bude jen na nás, zda je budeme chtít využít.
* hn: Myslíte si, že je to typická vlastnost nejmladších profesorů v Česku, ke kterým
patříte?
U mých kolegů je to obdobné. Řada z nich říká, že mnoho z výhod členství v unii již země
získala. Mám na mysli třeba společnou legislativu, a tudíž lepší podmínky pro investice do
dlouhodobých projektů. Bez tlaku na sjednocení práva by to trvalo mnohem déle.
* hn: Když jezdíte po přednáškách na různé univerzity a setkáváte se se studenty - budoucími
politiky - jsou také eurorealisty?
Myslím, že většina je pro vstup do unie. Dnešní studenti jsou jiní, než byla naše generace.
Jsou hodně mezinárodně orientovaní. Globalizace devadesátých let se na jejich myšlení velmi
podepsala. Integrace je pro většinu nich naprosto přirozená.
* hn: Takže v Česku asi nevyroste nějaká velká antievropská komunita politiků?
Historicky již Češi byli poměrně kosmopolitní společností, takže si to nemyslím.
* hn: Nebudou ale čerství absolventi univerzit stále častěji odcházet do zahraničí za vyššími
výdělky - třeba po odstranění pracovních omezení?
Již dnes k tomu dochází. Řada špičkových absolventů jde na doktorská studia do zahraničí,
někteří tam zůstávají i poté. Obecně to zase tak špatné není. Získávají zkušenosti ze zahraničí,
plusem pro tuto zemi ale samozřejmě bude, když se budou vracet zpět. Je třeba ale připomenout, že
přes univerzity i do Česka míří kvalitní mozky, třeba ze Slovenska. Jsem překvapen, že to někteří
spoluobčané vnímají jako negativum.
* hn: Přes dvanáct let jste na akademické půdě. Naznačil jste, že ve školství je "negativní
situace". Nedávno proběhly demonstrace školáků. Zúčastnil jste se jich?
Demonstrací jsem se samozřejmě nezúčastnil. Překvapily mě ale negativní reakce. Demonstrace
měly smysl, protože upozornily na problémy. A ti, kdo rozhodují o školství, si je snad začnou více
uvědomovat. Je to ale jen začátek cesty.
* hn: Jaký je největší problém současného školství, tedy služby, která je pro prosperitu
ekonomiky klíčová?
Velkým problémem je, že se podceňuje základní školství. Jeho kvalita by měla být co nejvyšší.
Státní peníze směřující do školství by měly mířit převážně tam. Ve vysokém školství by pak měli
více investovat jednotlivci.
* hn: Takže v souvislosti se vstupem země do unie se postupně blíží i zavedení školného na
univerzitách?
Určitá forma školného je nevyhnutelná. Dojde k tomu dříve nebo později. Celý systém by ale
měl být promyšlen tak, aby nebránil sociálně slabším studentům nastoupit na vysoké školy. Ti by
měli mít možnost platit školné z budoucích příjmů. Fascinující je, že v české společnosti je
považováno za přirozené zaplatit dítěti za kredit do mobilního telefonu několik set korun měsíčně,
ale investovat tuto částku do vzdělání je pro ty samé lidi naprosto nepřijatelné. V tomto smyslu je
česká společnost tak trochu nemocná.
* hn: Když se podíváte zpět do minulosti, měl byste osobně na to si školné platit?
To byla jiná doba, v éře komunismu se o alternativních mechanismech nedalo uvažovat - nelze
to prostě srovnávat. Četl jsem ale průzkumy veřejného mínění, kde lidé přiznali, že by školné
považovali za víceméně přijatelné. Přesto převažuje obava, že se zavedením školného se na
univerzity nedostanou chudí. No dobře, ale ve světě jsou přece i systémy financování školného,
které to umožňují.
* hn: Myslíte si, že je možné, aby jakákoliv politická strana prosadila školné, aniž by
poklesly její volební preference?
Je obecnou pravdou, že politici preferují spíše rozhodnutí s krátkodobým dopadem. Školné je
tím, co krátkodobě zapůsobí negativně, ale pomůže školám i studentům, neboť přinese v dlouhém
období vyšší kvalitu. Lidé nejsou hloupí a pochopili by to i od jakékoli vlády, pokud by jim to
bylo dobře a kredibilně vysvětleno. Alternativou je pouze trvalý pokles kvality vzdělávání.
***
Jan Frait
Když přijdete k Janu Fraitovi do kanceláře, upoutá vás minimálně jedna věc. Poměrně velké
reproduktory jeho pracovního počítače. Při muzice pracuje i relaxuje. Co si pouštěl naposledy?
Skupinu Spiritualized, odpovídá.
Frait byl dlouhá léta ekonomem teoretikem, nyní pracuje v bankovní radě České národní banky.
Má na starosti platební styk. "Už nejsem teoretik, většinu dne se zabývám praktickými otázkami.
Snažím se sledovat literaturu v oblasti měnové politiky a udržuji se v kondici tím, že jsem
editorem odborného časopisu Finance a úvěr a působím v České společnosti ekonomické," prohlašuje.
Frait, ročník 1965, pochází ze Slavičína. V roce 1988 absolvoval Ekonomickou fakultu VŠB-TU
Ostrava, na které v roce 1995 ukončil doktorské studium v oboru Ekonomické teorie a dějiny
ekonomických učení. V roce 1995 také získal ocenění Mladý ekonom roku. Absolvoval krátké studijní
pobyty a stáže na Keele University, University of Reading a J. M. Liverpool University ve Velké
Británii a stáž u GOTA Bank ve Švédsku.
Nyní je profesorem ekonomie Ekonomické fakulty VŠB-TU, přednáší rovněž na Fakultě sociálních
věd Karlovy univerzity v Praze. V letech 2002 a 2003 zastával funkci prezidenta České společnosti
ekonomické, v současnosti je členem jejího představenstva. Dále je členem Centre for Euro-Asian
Studies při University of Reading ve Velké Británii a jejím zástupcem pro Českou republiku.