(Zbyněk Fiala, Petr Blažek, Emil Szirmai, Ekonom 23.1.2003 strana 43, rubrika: Speciál)
Člen Bankovní rady ČNB Pavel Racocha o nových pravidlech Basilej 2 a změnách v chování českých
bank.
* Jak to bude s úvěry, až začnou platit nová pravidla kapitálové přiměřenosti Basilej 2?
Rozšíří se oproti dnešku možnosti jejich poskytování, nebo naopak dojde ke zpřísnění?
V nedostatku kapitálu teď brzda úvěrů není. V současné době činí průměrná kapitálová
přiměřenost bankovního sektoru asi 15 procent, to je skoro dvojnásobek požadované minimální
hodnoty. Objem úvěrů roste o dvě tři procenta ročně a zdá se, že tento trend bude pokračovat. Banky
nejsou vázány finanční tísní, ale chybí - alespoň podle bank - dostatek kvalitních úvěrovatelných
projektů. A na druhý hlavní důvod pomalého růstu úvěrů poukázal nedávný pražský seminář Světové
banky o právech věřitelů a o bankrotovém zákoně. Pozoruhodné je například ustanovení, které se
dostalo do jedné z posledních novel Obchodního zákoníku. Vyplývá z něj, že i kdyby banka měla
stoprocentně zajištěnou pohledávku, a ta měla přednostní charakter, tak v případě bankrotu dlužníka
se tímto zajištěním pokryje jen 70 procent uvedené pohledávky. Představitel jedné zahraniční banky
mi popsal, jak se s tím vyrovnali. Když mají poskytnout úvěr 100, tak se nespokojí se zajištěním
100, ale žádají asi 140, aby se dostali ke svým penězům i při 70procentním pokrytí. Požadují tedy
výrazně vyšší zajištění. Je však jasné, že tolik kvalitního a rychle zpeněžitelného zajištění,
které si taková pravidla vynucují, v zemi není. Když se tedy vrátíme k dopadu chystané změny v
bankovní regulaci, nová pravidla kapitálové přiměřenosti buď poskytování úvěrů neovlivní, nebo by
mohla mít mírně pozitivní dopad u těch nejlepších bank, které budou schopny využít nejpokročilejší
metody regulace. Celosvětovým cílem pravidel Basilej 2 také není, aby výrazně stoupl bankovní
kapitál, ale aby lépe řízené instituce potřebovaly kapitálu méně a hůře řízené instituce více.
Předpověď pro Česko pak lze odvodit z faktu, že drtivá většina českých bank je v rukou větších
zahraničních ústavů.
* Pobočky používají pravidla schválená v jejich zahraniční centrále, a ta se mohou od
tuzemské praxe lišit. Co s tím chcete dělat?
V případě poboček je to jednoduché, odpovědnost leží na regulátorovi, který má na starosti
danou centrálu. O tom, zda obchody například české pobočky Commerzbank odpovídají její kapitálové
vybavenosti, tedy musí rozhodnout regulátor v Německu. U dcer musíme rozlišovat stoprocentní dcery,
jako je třeba Citibank, a částečně vlastněné dcery jako třeba ČSOB, kde vedle zahraniční banky v
roli strategického partnera drží část akcií také řada dalších subjektů. U stoprocentních dcer je
situace jednodušší, ale přesto regulace zůstává na hostitelské zemi, protože formálně taková banka
představuje český právní subjekt a musí se chovat podle českého práva. U řady bank, které mají
významné akcionáře v zahraničí, však zjišťujeme, že nastavování limitů pro přijímání určitých rizik
přinejmenším konzultují se zahraniční centrálou. Z hlediska centrály je to pochopitelné, protože
její rating je stanovován na konsolidované bázi, tedy včetně českého rizika. Ale na druhé straně
vzniká problém domácího managementu, který nese odpovědnost podle tuzemského práva, a přitom část
řídících pokynů přijímá odjinud. Zahájili jsme konzultace s řadou evropských zemí, jak u nich v
takovém případě postupují, a musím říci, že jsme dostali několik protichůdných odpovědí. Z nich se
teď snažíme dospět k nějakému návodu. To je tedy otevřená, nedořešená otázka. Část řešení však
spočívá v užší spolupráci s regulátory ve státech, kde tyto centrály působí. Na internetu najdete,
že už jsme uzavřeli několik takových dohod, jejichž součástí je výměna informací o systémech řízení
v bankách, které působí i u nás.
* Banka uvede, že jejich postup funguje po celém světě. Vezmete to v potaz, nebo to začnete
zkoumat od začátku?
To, že systém funguje v zahraničí, neznamená, že musí fungovat i tady. Museli bychom posoudit
jeho lokalizaci. Není problém vymyslet model interního ratingu. Je to hodně komplikované, ale v
zásadě se jedná o mechanickou práci. Problém je vše naplnit daty. V Česku je těžké získat
relevantní data v dostatečně dlouhých časových řadách. Uvedu hypotetický příklad. Banka si udělá
systém interního ratingu, ve kterém hodnotí klienty na stupnici od jedné do deseti. Například pro
klienta, který je zařazen na stupeň sedm, existuje určitý odhad pravděpodobnosti platební
neschopnosti. Jak doložit správnost takového hodnocení na datech z minulosti, když se mezitím
třikrát změnila legislativa týkající se bankrotu, soudy začnou fungovat jinak a změnila se řada
dalších podstatných okolností? Banky mají data o svých dlužnících deset let dozadu, ale nevědí, jak
je tenkrát hodnotily, jakou by jim podle chystaných pravidel připsaly pravděpodobnost platební
neschopnosti a jakou by očekávaly ztrátu v případě defaultu.
* Tím vlastně říkáte, že s interním ratingem naše banky nemohou počítat, protože dostatečně
dlouhé časové řady, kterými by banky mohly svůj postup ověřit, nebudou k dispozici.
Data se začala sbírat teď a Basilej 2 začne fungovat až za čtyři roky. Myslím, že šance zde
je. Proto jsme také rozjeli společnou přípravu s bankami a auditory, abychom zjistili, jak je ta
šance velká. Zcela určitě však není možné připustit, že by se použily časové řady kratší než tři
roky.
* Ale mezitím jsou na cestě další legislativní změny.
Banka by měla sledovat tři parametry - pravděpodobnost platební neschopnosti konkrétního
dlužníka, svoji expozici k takovému dlužníku v okamžiku defaultu a jakou ztrátu z takové situace
nakonec utrpěla. Pokud jde o pravděpodobnost bankrotu, ta asi zůstane stejná. Ale zlepší-li se
podstatným způsobem bankrotová legislativa, výnos pohledávek z bankrotu bude výrazně vyšší.
* Neobáváte se, že jak se bude přibližovat vstup do eurozóny, bude autorita České národní
banky klesat, protože brzy přijde o řadu podstatných pravomocí?
Nemám z toho obavu. Ale je samozřejmé, že role centrální banky se bude měnit a v porovnání s
dneškem její význam poklesne. Přesto bude plnit spoustu jiných úloh. Bude součástí Evropského
systému centrálních bank. Bude poskytovat určité služby Evropské centrální bance, ať se to týká
statistiky, oběživa, platebního styku, možná i dohledu nad bankovnictvím.
* Sledujete osudy centrálních bank zemí eurozóny?
Sledujeme. Nedávno jsme tu měli na návštěvě finského guvernéra, který se u nás zastavil
cestou do Frankfurtu. A tak jsme diskutovali i o této věci. Nemám sebemenší obavu, že bychom neměli
co dělat. Neumím však odhadnout, jestli nás bude o dvacet procent méně, nebo stejně, anebo třeba
polovina. Blížící se vstup do Evropské unie zatím přináší na naši kapacitu větší požadavky, protože
musíme vysílat zástupce do různých pracovních výborů, do Evropské centrální banky a do Evropské
komise.
* Jak se Evropská unie dívá na státní podporu, kterou české banky dostávaly?
Kapitola Hospodářská soutěž byla uzavřena a v jejím rámci se posuzovala i podpora bankám.
Česká vláda poslala do Bruselu přehled pomoci, která byla v minulosti bankám poskytnuta. Nyní Úřad
na ochranu hospodářské soutěže posoudí, nakolik jsou jednotlivé podpory slučitelné s právem
Evropské unie. Potom se Evropská komise vyjádří, zda souhlasí s názorem antimonopolního úřadu.
Pokud bude souhlasit, pomoc bude schválena a otázka se už nebude otvírat. Kdyby však Brusel
shledal, že v některých případech podpora nebyla poskytnuta v souladu s právem EU, mohlo by dojít k
otevření a novému posouzení této pomoci po našem vstupu do Unie.
Člen Bankovní rady a vrchní ředitel ČNB Pavel Racocha (1962) vystudoval VŠE v Praze. V roce
1991 nastoupil do nově vznikajícího útvaru bankovního dohledu tehdy ještě unitární státní banky
SBČS. V letech 1996-1997 pracoval jako konzultant ve washingtonské Světové bance a do roku 1999
zastával funkci ředitele bankovního dohledu ČNB. V letech 1999 až 2001 působil v řídícím výboru pro
privatizaci českých bank a vedl projekt technické pomoci Evropské komise v oblasti bankovní
regulace a dohledu. Je členem pracovní skupiny Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance
pro mezinárodní platby v Basileji, která se podílí na přípravě nového konceptu kapitálové
přiměřenosti bank.