Aleš Michl (Mladá fronta DNES 22. 3. 2021 strana 8, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Přesuňme se z března 2021 do března 1939. Tehdy začala okupace Československa. Pročítal jsem o víkendu materiály, jež máme v archivu České národní banky. Do tehdejší centrály Národní banky v pražské Bredovské ulici (dnes Politických vězňů) dorazili 15. března 1939 zástupce říšského ministerstva hospodářství Stedtfeld a důstojníci SS Staffeldt a Qetting. Sedli si v pracovně guvernéra Dvořáka a požadovali převod zlata do Německé říše. Banka ke konci roku 1938 vlastnila 73,6 tuny zlata. Většina byla v cizině, kam je nechal kvůli hrozící válce odvézt předchozí guvernér Karel Engliš.
Čeští úředníci přistoupili ke své první odbojové akci. S odkazem na nutný souhlas vlády začali zdržovat podepsání převodu, aby měli čas informovat zahraniční ambasády. Doufali, že se podaří převodu zabránit. Marně. O tři dny později, 18. března, již museli ředitel Peroutka a ředitel valutového odboru Malík podepsat příkazy k převodu zlata. Pak bylo vybráno 23 tun československého zlata, uloženého na účtu Banky pro mezinárodní platy u Bank of England, a odesláno do Německé říše.
Druhá část zlata, uložená v Bank of England přímo na jméno Národní banky Československé, převedena nebyla. Začaly o tom psát britské noviny. Britský ministr financí zmrazil veškeré další transakce s československým zlatem uloženým v Bank of England. Toto zlato bylo ale následně použito na financování válečných výdajů československé exilové vlády. Dalších šest tun zlata bylo odvezeno Němci do Berlína 12. června 1940.
Celkové ztráty zlata během okupace byly československou vládou po válce vyčísleny na 45,5 tuny. Všechno Němci ukradené zlato se nepodařilo dohledat. Jednání o konečném vypořádání se táhla až do roku 1982.
Zpět dorazilo 18,4 tuny válečného zlata.
Tolik jen malá část z toho, co máme v archivu. Co je dnešní trápení proti tomu, jaké dny měli Češi v březnu 1939. A co pak následovalo... Nezapomínejme na to.