(O. Skalková, J. Havligerová, HN 19.6.2001 strana 13, rubrika: Bankovnictví)
Viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer: Český finanční sektor je schopný sloužit
potřebám ekonomiky
Hlavní komparativní výhodou českých bank je, že se pohybují na korunovém trhu a obsluhují
zdejší klienty, tvrdí Niedermayer.
Jak hodnotíte úroveň bankovního sektoru po desetiletém vývoji?
Řekl bych, že je konsolidovaný a hlavně schopný sloužit potřebám ekonomiky. To znamená, že je
v něm dostatečné spektrum služeb a dostatečná konkurence, která vytváří dobré ceny pro klienty a
slouží jim ku prospěchu. Konsolidovaný bankovní sektor ale nikdy není stoprocentní zárukou, že
všechny subjekty jsou naprosto v pořádku. To se v čase mění. Ale je důležité, zda bankovní sektor
je, či není brzdou ekonomiky.
Nebrzdí ale ekonomiku malý objem poskytovaných úvěrů?
Jeden faktor může být, zda se banky nějakým způsobem konsolidují a nechtějí poskytovat úvěry.
To podle mě u nás neplatí. Zároveň však platí, že prostředí pro poskytování úvěrů stále není
ideální. Ale domnívám se, že ke zlepšení došlo. Banky již mají know-how, jak si v tomto prostředí
zajistit lepší pozici jako věřitelé. Je ale důležité uvědomit si, že bankéři se během ekonomického
cyklu nechovají stejně. Když je recese, zpřísňují podmínky pro úvěrování. Na vrcholu konjunktury
naopak jejich podmínky bývají příliš laxní. Pokud ekonomika bude růst, budou se úvěrové standardy
bank rozvolňovat. To je přirozený faktor, který funguje ve všech bankovních sektorech.
ČR má před sebou poměrně rozsáhlou restrukturalizaci podniků. Bude na to muset bankovní
sektor znovu reagovat a nejsou na tento úkol tuzemské banky příliš malé?
Neplatí automaticky, že co je velké, je dobré. Banky musí poskytovat služby, které odpovídají
jejich velikosti, a pohybovat se na segmentu trhu, který odpovídá jejich schopnosti konkurovat. Z
toho hlediska máme jak banky poměrně velké, tak banky malé. Výhodou tuzemských bank je, že se
pohybují v ekonomice, kterou znají. Přežijí banky, které mají dobrou strategii.
Myslíte si, že český bankovní sektor čekají další fúze?
Konkurence je poměrně velká a není snadné dosahovat zisku. Dovedl bych si představit situaci,
že klasické pobočky zahraničních bank, které se soustřeďují na velké klienty, se mohou dostat pod
nějaký tlak. Ostatně počet jejich zahraničních matek se v důsledku fúzí snižuje. Je také možné, že
některá zahraniční banka sníží svou aktivitu, případně ukončí svou přítomnost v ČR. To ale
neznamená, že se sníží konkurenceschopnost bankovního sektoru. K tomu není potřeba mít v každém
segmentu trhu desítku bank, ale třeba jen tři nebo čtyři, které vytvářejí konkurenční prostředí. Z
toho hlediska si stojíme dobře. Jednak všichni mají zájem o financování kvalitních podniků a
zároveň na retailovém trhu je stále místo pro banky, které chtějí vydělávat.
Takže současné rozložení bankovního sektoru považujete za vyhovující?
Není neobvyklé.
Podle vás už k žádné korekci nedojde?
Těžko říci. Na otázku, zda je současný stav udržitelný, bych řekl ano. Současné
prostředí je hodně dynamické a vytváří tlak na to, aby každá banka správně určila segment, na
kterém konkuruje. To je nejdůležitější.
Myslíte si, že tuzemský trh bude bankám stačit, nebo se budou snažit o expanzi do zahraničí?
Trh velkých klientů nezná hranic a české banky už jsou zvyklé konkurovat i zahraničním
bankám, které poskytují firemní financování. Zda budou tuzemské banky schopny financovat zahraniční
klienty, to je otázka. Jejich hlavní komparativní výhodou je, že se pohybují na korunovém trhu a
obsluhují zdejší obyvatele. Mají pobočky a klienty. To je jádro byznysu.
Tvrdíte, že český bankovní sektor je na konkurenci v EU připraven. Jak je na tom český
finanční sektor?
Vývoj finančního sektoru je podle mne mnohem zajímavější než vývoj bankovního. To, co teď
vidíme, je situace, kdy si na jedné straně banky konkurují navzájem, ale na druhé straně bankám
roste konkurence při sběru vkladů kupříkladu v podílových fondech. Na straně úvěrů banky soutěží s
kapitálovým trhem, který je teoreticky schopný zajistit peníze pro velké klienty. U malých klientů
zase banky svádějí boj s leasingovými společnostmi a firmami, které poskytují spotřební úvěry.
Dynamika finančního sektoru je velmi zajímavá, i když se v něm sem tam objeví firma, která
zbankrotuje. Ale i to je důsledek rychlého rozvoje. Český finanční sektor opravdu konkurenceschopný
je.
Kde vidíte úzká hrdla tohoto rozvoje?
Vidím dva problémy: regulatorní a v tom, jak se lidé chovají. Stále se vracejí případy
neprofesionálního nebo přímo kriminálního jednání. Není to unikátní, děje se to všude, ale už bych
čekal, že to v ČR nebude tak časté. Trochu je to způsobeno tím, že klienti nejsou úplně zvyklí
starat se o své prostředky, takže takové chování svým způsobem stimulují. Dále - není ideální, když
jsou pro různé segmenty finančního trhu nastaveny různé regulatorní standardy. Vede to k tomu, že
nemají stejnou pozici.
Měl by tedy na trh dohlížet jeden silný regulátor?
Teoreticky by to své výhody mělo, ale myslím, že to není realistické. Navíc by přechodné
období mohlo paralyzovat finanční trh. Nic ovšem nebrání tomu, aby se regulatorní standardy
dostávaly na stejnou úroveň. Koneckonců určité mezinárodní standardy pro regulace různých tržních
segmentů existují.