(Ekonom 30.5.2002 strana 5, rubrika: Top finance)
Dosud u žádném roce naši transformace nebylo možné tak pozitivně hodnotit vývoj v bankovním sektoru, jako tomu bylo v roce právě uplynulém.
Nejviditelnější změnou bylo dokončení privatizace velkých ústavů vstupem Société Générale do Komerční banky, jenž navazoval na předchozí úspěšné prodeje ČSOB a České spořitelny renomovaným evropským bankám. 0 výhodách, které plynou z faktu, že rozhodující segment zdejšího bankovnictví řídí silné, důvěryhodné a zkušené evropské banky, se napsalo mnohé. Neškodí přesto zopakovat, že jejich vliv na bankovní sektor je skutečně markantní. Vždyť právě ony výrazně zvýšily efektivitu práce celého sektoru, ve kterém dnes pracuje o třetinu méně lidí než na počátku 90. let. Přispěly k tomu, že ukazatel kapitálové přiměřenosti zdejších bank se pohybuje na dvojnásobku toho, co vyžadují obecně uznávaná pravidla. Přispěly k rozšíření pestré nabídky bankovních produktů, zvýšily úroveň managementu i personálu bank, zlepšily komunikaci se zahraničními partnery a klienty. 0 kvantitativních parametrech hospodaření bank se čtenář dočte mnohé z tabulek a grafů zařazených do tohoto čísla. Osobně považuji za nejdůležitější uvědomit si podstatný rys dnešní situace: totiž skutečnost, že zdejší bankovní svět již definitivně vyrostl z českého provincionalismu a "specifik" a překonal důsledky deformací minulého režimu. Jeho integrace do mezinárodních struktur je nezvratná a přičteme-li bankovní legislativu, která plně vyhovuje požadavkům na přijetí České republiky do EU, lze bez nadsázky napsat: české bankovnictví už de facto v Evropě je! Rostoucí kvalitu a spolehlivost bankovnictví si uvědomují i vkladatelé. Přestože se rozšiřuje nabídka alternativních možností investování a reálné úrokové míry jsou dnes velmi nízké, objem vkladů dynamicky a nepřetržitě roste. To se může zdát poněkud zvláštní v situaci, kdy se v médiích dosud přetřásají kauzy, jež ukazují na nízkou důvěryhodnost bank, kdy se ostře kritizuje každý, byť někdy i drobný technický problém bankovního řemesla a nemálo kritiky se snáší i na činnost bankovního dohledu České národní banky. Na tomto místě bych rád zdůraznil jednu skutečnost, o které se naopak nepíše a nemluví skoro vůbec. Léta socialismu se v lidech podepsala mimo jiné tím, že se utvrdili ve víře ve všemocný stát, který každého ochrání před jakýmkoli rizikem, podvodem či neopatrností. Občané, kteří jinak bedlivě zkoumají nákup každé věci, se při zacházce ní se svými penězi chovají často neuvěřitelně naivně a nezodpovědně. Kdysi slibovaly enormně vysoký úrokový zisk některé malé banky a nevyhnutelně zkrachovaly. Poté prošly stejnou etapou slibů a úpadků četné družstevní záložny. Posledním hitem byly devizové obchody mnoha obskurních firem. Nespokojenost podvedených se pak kupodivu nezaměřuje na ty, kteří je okradli, ale na údajně špatné zákony nebo instituce a úředníky, kteří je před podvodníky neochránili. Toto není jen česká specialita-důsledky lehkomyslnosti podvedených účastníků pyramidových her dokonce otřásly politickým systémem některých států. Dosažený stupeň konsolidace a stability bankovního sektoru v ČR ještě neznamená, že na něm lze ustrnout. ČNB se bude při výkonu svého bankovního dohledu ještě více soustřeďovat na prevenci systémových rizik a dodržování všech atributů obezřetného bankovnictví. Zvláštní výzvu pro nás znamená perspektivní aplikace připravovaných nových standardů bankovní regulace, které se opírají o nový a podstatně dokonalejší koncept kapitálové přiměřenosti, vyžadují kvalitnější kontrolní systém a zvýšenou transparentnost bankovního podnikání.