Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 19.6.2013 strana 11, rubrika Názory)
Finanční krize v Evropě a hospodářská recese v naší zemi stále ještě není minulostí. Přesto je na tom český finanční sektor poměrně dobře a i v průběhu recese se mu podařilo posílit odolnost. Zejména ukazatele bank se za loňský rok vyvíjely dobře. Došlo ke zvýšení kapitálové přiměřenosti, ziskovosti a rovněž k nárůstu objemu vkladů domácností. To ale neznamená, že českému finančnímu sektoru nic nehrozí.
Největším rizikem je pokračování či dokonce prohlubování recese v české ekonomice. Pokles HDP v loňském roce sice nebyl historicky největší, ale jedná se o pokles historicky nejdelší. Naše ekonomika nikdy neklesala šest čtvrtletí po sobě. Pokud by tento vývoj pokračoval, mohou firmám a domácnostem začít docházet finanční rezervy, ještě víc omezí výrobu, investice i spotřebu. A pokud mají úvěry od bank či jiných institucí, začnou mít problémy s jejich splácením. To může způsobit značné úvěrové ztráty.
V tuto chvíli se přitom nezdá, že by úvěrové riziko bylo pro finanční instituce zdrojem výraznějšího problému. V bankovním sektoru, který je z hlediska úvěrového rizika rozhodující, podíl úvěrů v selhání kolísá kolem 6 procent již od roku 2010 a i přes nepříznivý vývoj ekonomiky se tento podíl v loňském roce dokonce mírně snížil. Nicméně v posledních dvou čtvrtletích začalo rizikových úvěrů opět rychle přibývat.
Zátěžové testy
ČNB úvěrové riziko nepodceňuje a pravidelně jeho možný nárůst vyhodnocuje prostřednictvím zátěžových testů. Pro letošní Zprávu o finanční stabilitě, která byla zveřejněna včera, ČNB připravila silně zátěžový scénář v podobě vleklé recese, v níž se začalo projevovat „nespojité“ chování firem a domácností v podobě zrychleného nárůstu nesplácení existujících závazků. Výsledky testu ukazují, že ani takto silně nepříznivý vývoj v reálné ekonomice by neměl zásadně ohrozit stabilitu bank. A to navzdory skutečnosti, že oproti odhadovanému nejpravděpodobnějšímu vývoji by v tomto zátěžovém scénáři dosáhly úvěrové ztráty bank v letech 2013-2015 více než 2,5násobně vyšší hodnoty, tedy celkem 167 miliard korun. Po zohlednění dosažených výnosů ke krytí ztrát by však nezbytné kapitálové injekce činily 16 miliard korun, což je pouze 0,4 procenta HDP nebo také zhruba 5 procent stávajícího regulatorního kapitálu bank. I v případě zahrnutí dodatečných velmi extrémních zátěžových předpokladů včetně znehodnocení expozic největších českých bank vůči svým matkám by potřebné navýšení kapitálu dosáhlo 31 miliard. Ani to však není částka, která by ohrozila stabilitu českého finančního trhu.
Trh nemovitostí
Druhý zdroj úvěrového rizika spočívá ve vývoji na trhu nemovitostí. Ceny rezidenčních nemovitostí pokračovaly i v roce 2012 v sestupném trendu minulých let a vzhledem k výhledům reálné ekonomiky a demografickým faktorům předpokládáme pro nejbližším období stagnaci nebo mírné poklesy cen nemovitostí. Úvěrové riziko spojené s úvěry na nákup domů a bytů či developerskou výstavbu zůstává zvýšené. To dokládá skutečnost, že i přes relativní stabilizaci situace na nemovitostním trhu a oživení prodejů rezidenčních developerských projektů přetrvává podíl úvěrů v selhání v tomto segmentu na vysokých úrovních. Navíc banky mají v bilancích nezanedbatelný objem úvěrů domácnostem, které nejsou hodnotou financované nemovitosti zdaleka plně zajištěny. Vzhledem k důležitosti úvěrů na financování nemovitostí proto ČNB aktuálně připravuje sadu vhodných a účinných nástrojů, které umožní na případná rizika spojená s úvěrováním tohoto sektoru včas reagovat. Mezi tyto nástroje může patřit v řadě zemí již používaný limit na ukazatel LTV (loan to value), který umožňuje poskytovat půjčky pouze do určité výše hodnoty zástavy. Nový evropský regulatorní balík kapitálové přiměřenosti (tzv. CRD IV) pak dává ČNB možnost nařídit bankám stanovit vyšší rizikové váhy pro nemovitostní expozice. V současnosti nevidíme důvod pro okamžité opatření tohoto typu.
Honba za výnosem
Třetí riziko souvisí s potenciálním poklesem ziskovosti finančních institucí a fenoménem označovaným jako „honba za výnosem“. Lze očekávat, že rekordní výše zisku bank z roku 2012 se již nebude opakovat, neboť poklesly tržní úrokové sazby, na trhu roste konkurence a snižují se úvěrové marže, klesají či mizí poplatky a v ekonomice stále nepozorujeme výraznější růst investic a s tím související růst poptávky po úvěrech. To vše může vést k tomu, že finanční subjekty se budou snažit nejen snižovat náklady, ale i zvýšit výnosy za cenu přijetí vyššího rizika.
Dopady podnikání tohoto typu lze nyní vidět v subsektoru družstevních záložen. Problémem je zejména udržování poměrně vysokých úrokových sazeb na vkladech v současném období nízkých sazeb, což vytváří potřebu poskytovat rizikové úvěry s vyšší úrokovou sazbou. Segment družstevních záložen zároveň vykazuje vysokou koncentraci poskytnutých úvěrů vůči jednotlivým či propojeným dlužníkům. Suma pěti největších expozic u většiny institucí (s více než 90 procent aktiv subsektoru) převyšuje výši jejich kapitálu. ČNB proto dlouhodobě věnuje družstevním záložnám zvýšenou a intenzivní pozornost.
V neposlední řadě je silným rizikem vlna nové regulace. Ta začíná být natolik komplexní, že v mnoha případech není možné vždy domyslet její skutečný dopad na finanční sektor a na rizikovost chování. ČNB se snaží pečlivě zvažovat i tzv. nezamýšlené důsledky nové regulace, zejména pak z pohledu dopadu na možnosti úvěrování reálné ekonomiky a vzniku úvěrových rizik. Nezamýšlenými důsledky se zabýváme i z pohledu dopadu na vztahy ve skupině se zahraniční mateřskou a českou dceřinou společností, a to zejména z hlediska řízení kapitálu a likvidity bank.
S ohledem na výše uvedená rizika je pro udržení vysoké míry důvěry veřejnosti a investorů ve stabilitu českých bank v současnosti klíčové zachovat vysokou schopnost bank absorbovat potenciální úvěrové a tržní ztráty a zachovat obezřetný přístup k hodnocení rizik. ČNB proto bude pravidelně vyhodnocovat dostatečnost vytvářených opravných položek pro krytí očekávaných ztrát, adekvátnost kapitálových polštářů pro krytí ztrát neočekávaných, a to na individuální i konsolidované bázi. Za obzvláště důležité považujeme udržování robustních kapitálových polštářů u bank, které jsou systémově významné. ČNB již teď průběžně hodnotí intenzitu rizik, a pokud bude potřeba posílit odolnost finančních institucí, je již v této chvíli připravena přijmout adekvátní opatření. Pro fungování finančního trhu je důvěra ve finanční stabilitu naprosto zásadní věc.