Tomáš Schütz, Radka Litošová (Bankovnictví 25.8.2006 strana 20, rubrika: Měna a regulace)
Výsledky kvantitativní dopadové studie QIS5 v České republice
S účinností od 1. ledna 2007 bude zaveden nový koncept stanovení kapitálové přiměřenosti označovaný jako Basel II. V prosinci 2004 rozhodl Basilejský výbor pro bankovní dohled o realizaci pravděpodobně poslední kvantitativní dopadové studie (QIS5) zaměřené na případnou rekalibraci tohoto nového konceptu, jejíž výsledky vám nyní přinášíme.
Z dříve provedených studií se Česká republika zúčastnila pouze QIS3, kde český bankovní sektor reprezentovaly čtyři banky s podílem na úhrnu aktiv sektoru 45 %. Celkový kapitálový požadavek podle tehdejších výsledků výrazně vzrostl. Do studie QIS5 (Quantitative Impact Study) se za ČR na dobrovolné bázi zapojilo šest bank s celkovým podílem na aktivech sektoru 63 %. Tento vzorek bank byl diverzifikovaný z hlediska velikosti jednotlivých bank i z hlediska zaměření jejich obchodních aktivit.
Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) rozčlenil zúčastněné banky do dvou skupin, tzv. Group 1 a Group 2. Do první skupiny zařadil diverzifikované mezinárodně aktivní banky s kapitálem Tier 1 větším než 3 mld. EUR, do druhé skupiny všechny ostatní banky. Všechny banky, které se studie zúčastnily za Českou republiku, patří k diverzifikovaným mezinárodně aktivním bankám, avšak vzhledem k objemu jejich Tier 1 kapitálu byly zařazeny do druhé skupiny. Toto zařazení pak mělo vliv na metodu agregace dat použitou BCBS pro analýzu výsledků.
Za ČR byly pro účely analýz BCBS a Evropské komise předány anonymní údaje za čtyři banky. Údaje zbývajících dvou bank byly zahrnuty do konsolidovaných dat, která poskytly pro QIS5 jejich mateřské společnosti. Česká národní banka je proto od bank obdržela pouze pro účely analýz za Českou republiku.
VÝSLEDKY STUDIE ZA ČESKOU REPUBLIKU
Všechny banky zúčastněné v QIS5 vyplnily za úvěrové riziko údaje pro standardizovaný (STA) přístup a některé banky provedly navíc i propočet podle pokročilejších metod (základního IRB přístupu - FIRB - a pokročilého IRB přístupu - AIRB). Pro operační riziko vykázaly všechny banky data podle standardizovaného přístupu a s jedinou výjimkou i podle nejjednoduššího přístupu základního indikátoru (BIA). Některé banky provedly navíc i propočet podle pokročilého přístupu (AMA) nebo podle alternativního standardizovaného přístupu (ASA).
Každá zúčastněná banka mohla po vyplnění dat zjistit změnu výše kapitálového požadavku - to znamená kapitálu potřebného pro dosažení kapitálové přiměřenosti 8 %. Pokud použila více přístupů k úvěrovému riziku, dopad na výši kapitálového požadavku byl stanoven pro každý případ zvlášť. Z použitých přístupů k operačnímu riziku, které banky využily, byl ale do propočtu výsledku automaticky zahrnut pouze nejpokročilejší z použitých přístupů.
BCBS poskytl regulátorům analytický nástroj (makro), který umožňuje nárůst kapitálového požadavku přibližnou metodou rozpočítat na jednotlivá portfolia, a to jak u každé jednotlivé banky, tak úhrnně za celý vzorek bank (důvody, proč se jedná o metodu přibližnou, jsou popsány v následujícím textu). Způsob agregace údajů se liší v závislosti na tom, zda se jedná o banky z první skupiny či ze skupiny druhé. V případě bank z Group 2 byl pro účely analýz používán prostý aritmetický průměr, v případě bank z Group 1 byla při výpočtech zohledněna velikost banky.
NÁRŮST CELKOVÉHO KAPITÁLOVÉHO POŽADAVKU
Výsledky je třeba pojímat pouze jako informativní a nikoli zcela exaktní. Prvním důvodem je skutečnost, že banky nevyplňovaly údaje z bilance v plném rozsahu a výpočet je tak ovlivněn extrapolací za nevyplněnou část. Druhým důvodem je fakt, že dvě položky jsou k dispozici pouze na agregované úrovni a nikoli na úrovni jednotlivých portfolií (všeobecné rezervy a celková hodnota přebytku/nedostatku vytvořených opravných položek vzhledem k očekávaným ztrátám).
Za celý vzorek zúčastněných bank vychází jako průměrný výsledek nárůst celkového kapitálového požadavku o 4,5 % dosavadní výše (tj. stanovené podle pravidel Basel I) v případě použití STA přístupu k úvěrovému riziku a o 3,5 % v případě použití metody FIRB. Výsledky za jednotlivé banky se však značně liší - v některých případech došlo i k poklesu kapitálového požadavku, jinde naopak k většímu nárůstu (o hodnoty v řádu mezi 10 % a 20 %).
NEJVĚTŠÍ NÁRŮSTOVOU POLOŽKOU JE OPERAČNÍ RIZIKO
Celkově je jednoznačně největší nárůstovou položkou operační riziko, ke kterému dosud kapitálový požadavek stanovován nebyl. Pokud bychom se zabývali kapitálovým požadavkem k úvěrovému riziku, nejvyšší procentní nárůst vykázalo portfolio expozic vůči centrálním vládám a centrálním bankám (dále jen "suverenity') -v řádu stovek procent u STA přístupu a v řádu tisíců procent u FIRB. Na druhém místě je portfolio expozic vůči institucím -zde činí nárůst řádově desítky procent u STA i FIRB. Vzhledem k objemům těchto expozic držených bankami však k nárůstu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku přispělo více portfolio expozic vůči suverenitám u STA metody a obě portfolia stejnou měrou u FIRB.
U portfolia expozic vůči suverenitám je nárůst způsoben nahrazením dosavadních (převážně nulových) rizikových vah rizikovou vahou podle ratingu dané protistrany. Je však třeba zmínit, že v době, kdy banky vyplňovaly pracovní sešity, platila v souladu s tehdejším stavem směrnic pro cizoměnové expozice vůči České republice riziková váha 20 %; podle současného stavu směrnic by se však riziková váha 20 % týkala pouze expozic, které nejsou denominovány v měně členského státu Evropské unie (totéž platí pro expozice vůči suverenitám ostatních zemí EU). Pokud směrnice zůstanou v tomto znění, bude nárůst kapitálového požadavku u expozic vůči suverenitám ve skutečnosti méně dramatický než jak vychází podle výsledků QIS5.
K poklesu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku nejvíce přispělo portfolio hypoték, kde dochází podle nových pravidel ke snížení rizikové váhy z 50 % na 35 %, portfolio retailových expozic, kde je podle Basel II použita riziková váha 75 % místo 100 %, a dále portfolio podnikových expozic, kde se současná riziková váha 100 % nahrazuje rizikovou vahou stanovenou v závislosti na ratingu dlužníka.
MÉNĚ POKROČILÉ VS. POKROČILEJŠÍ PŘÍSTUPY
Při srovnání výsledků za méně pokročilé a pokročilejší přístupy lze u úvěrového rizika zhruba říci, že pokročilejší přístupy stupňují efekt Basel II. Tam, kde zavedení nových pravidel vede ke zvýšení kapitálového požadavku, přináší IRB zpravidla ještě větší zvýšení než STA -a naopak.
Příkladem jsou zmíněné expozice vůči suverenitám. U operačního rizika vedly pokročilejší metody vždy k celkově nižšímu kapitálovému požadavku než jednodušší metody (u úvěrového rizika tomu tak bylo ve většině případů, ale ne vždy).
Závěrem bychom rádi zdůraznili, že ČNB velmi oceňuje účast bank ve studii, jakož i vstřícnost a spolupráci při její realizaci.