(HN 23.6.2000 strana 8, rubrika ekonomické analýzy)
Celkový objem cizích zdrojů v bankách ČR dosáhl k 31. prosinci 1999 1817,9 miliardy Kč. Je to o 2 procenta více než na konci předcházejícího roku. Tento nárůst byl ve srovnání s dynamikou předcházejících let výrazně nižší.
Rozhodující podíl na nižší dynamice růstu cizích zdrojů v bankách ČR v roce 1999 měly vklady a úvěry od bank, které se v roce 1999 snížily o 11,6 %. Naproti tomu vklady klientů, které jsou hlavní složkou cizích zdrojů, se proti konci roku 1998 zvýšily o 7,8 % na 1309,9 mld. Kč. I když i u klientských vkladů byla dynamika růstu v roce 1999 nižší než v předcházejících letech, nebyl tento pokles tak výrazný jako v případě vkladů a úvěrů od bank. Ve struktuře cizích zdrojů představují vklady klientů rozhodující podíl. K 31. 12. 1999 činily 72,1 % všech cizích zdrojů. Vklady od bank tvoří druhý rozhodující cizí zdroj s podílem okolo 22 %. Ostatní cizí zdroje, tj. emise obligací, zdroje od ČNB a podřízené dluhy, tvoří v podstatě zanedbatelný podíl na úrovni 5 %. Primární vklady se skládají z velkého počtu nízkých vkladů. Průměrný vklad bank se pohybuje na úrovni 100 mil. Kč, vklad právnické osoby na úrovni 600 tisíc Kč a vklad fyzické osoby na úrovni 40 tisíc Kč. Dynamika růstu klientských vkladů v roce 1999 byla způsobena zejména růstem vkladů právnických osob, které se v tomto období zvýšily o 13,8 %, zatímco fyzických osob vzrostly pouze o 3,8 %. Ve struktuře klientských vkladů představují vklady právnických osob zhruba 40 %, fyzických 60 %. Vzhledem k nízké úvěrové aktivitě bankovního sektoru a soustavnému růstu cizích zdrojů, banky volné finanční prostředky ukládají do rychle likvidních aktiv, zejména do poukázek ČNB nebo státních pokladničních poukázek. Rychle likvidní aktiva k 31. 12. 1999 představovala 26,1 % celkové bilanční sumy. Zcela nepochybně lze konstatovat, že bankovní sektor v ČR netrpí problémem nedostatku likvidity. Pozice bank při měření krátkodobé likvidity je v zásadě vyrovnaná. Objem splatných závazků banky nepřevyšuje 5 % bilanční sumy banky, v případě započtení podrozvahových položek se pak pohybuje na úrovni 2,5 %. Rovněž likvidita bankovního sektoru do 1 měsíce je na relativně vysoké úrovni, kdy přebytek splatných závazků představoval ke konci roku 1999 pouze 2,8 % z celkového objemu bilanční sumy.
Problémové okruhy
Určitá přetrvávající nestabilita kapitálového trhu v ČR riziko snížení hodnoty cenných papírů stále zvyšuje. Banky v zásadě nevyvíjejí výraznou aktivitu v této oblasti a jejich angažovanost v obchodování s cennými papíry na vlastní účet se pohybuje na úrovni přibližně 7 % z celkového objemu bilanční sumy. Celkový objem cenných papírů (bez státních pokladničních poukázek a poukázek ČNB) k 31. 12. 1999 činil 185,9 mld. Kč (o 5,6 % více než na konci r. 1998). Bankovní sektor v roce 1999 výrazněji nezvyšoval svou angažovanost v cizoměnových operacích. Z hlediska struktury se cizoměnová aktiva koncentrují do úvěrů ze 45,6 % podílem na jejich celkovém objemu a vkladů u bank (42,0 %). Zapojení bank do derivátových operací (tj. pevných termínových operací a opčních operací) se i v roce 1999 dále zvyšovalo, růst však byl výrazně nižší než v předcházejícím roce. K 31. 12. 1999 dosáhl objem derivátových operací 1730,3 miliardy Kč, tj. o 17,8 % více než na konci roku 1998. Tato částka dosahuje 74 % celkové sumy aktiv bankovního sektoru.
Kapitálová přiměřenost
Významným ukazatelem stability vývoje banky je úroveň kapitálu používaného pro výpočet ukazatele kapitálové přiměřenosti. Ten představuje reálné vlastní zdroje banky, které mohou sloužit ke krytí rizik vyplývajících z bankovního podnikání. Celkový objem kapitálu bankovního sektoru k 31. 12. 1999 dosáhl 133,9 mld. Kč, (o 5,5 % více než v r. 1998). Z jednotlivých složek kapitálu se zvýšil zejména objem základního jmění v souvislosti s jeho navyšováním v České spořitelně a Komerční bance. Z hlediska dopadu na propočet kapitálové přiměřenosti se v r. 1999 pozitivně vyvíjel i objem rizikově vážených aktiv, kdy docházelo k poklesu jejich objemu. Zlepšování jejich struktury se projevuje již od roku 1997 a je patrné z procentního podílu na celkovém objemu aktiv, který se snížil proti konci r. 1996 o 13,2 bodu a k 31. 12. 1999 činil 44,8 %. Nárůst kapitálu a pokles rizikově vážených aktiv se promítl do zvýšení kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru jako celku o 1,6 bodu proti konci roku 1998 na úroveň 13,7 %.
Úrokový zisk
Zisk z bankovní činnosti za rok 1999 dosáhl 90,3 mld. Kč, což však představuje pouze 93,2 % zisku v roce 1998. Důvodem nižší úrovně je zejména pokles úrokového zisku, který tvoří rozhodující část zisku z bankovní činnosti. Úrokový zisk v roce 1999 činil 58,3 mld. Kč (o 7,7 mld. Kč méně než v r. 1998). Přitom byl rozhodující pokles úrokového zisku z operací s klienty, který se snížil o 7,2 mld. Kč. Došlo k němu i u operací s ČNB (o 4 mld. Kč), naopak se zvýšil zisk z operací s ostatními bankami o 2,8 mld. Kč. V roce 1999 pokračoval růst zisku z poplatků a provizí, který dosáhl 14,6 mld. Kč (o 1,7 mld. více než v r. 1998). Podobně rostl i zisk z operací s cennými papíry (kromě úrokových výnosů a nákladů). Za rok 1999 činil 4,2 mld. Kč (o 1,9 mld. více než v r. 1998). Méně výnosné ve srovnání s rokem 1998 byly devizové operace a ostatní bankovní činnosti. Důvodem poklesu úrokového zisku v r. 1999 byl především prudký pokles úrokových sazeb v reakci na snižování základních úrokových sazeb ČNB. Průměrná výnosovost úročených aktiv činila 7,46 %, což bylo o 3,4 bodu méně než v roce 1998, naproti tomu průměrná úroková nákladovost pasív se snížila pouze o 2,8 bodu na 5,6 %. Úrokové rozpětí tak proti roku 1998 pokleslo o 0,6 % na 1,86 %.
"Oprávky" a rezervy
Čistou ziskovost ovlivňuje rozsah tvorby opravných položek a rezerv ke krytí ztrát zejména z úvěrového portfolia. Vysoká úroveň úvěrového rizika v roce 1999 vedla k dalšímu růstu klasifikovaných úvěrů, a tím i k vyšší potřebě tvorby opravných položek. Čistá tvorba opravných položek a rezerv v roce 1999 činila minus 3,5 mld. Kč, což znamená, že v r. 1999 bylo použito více opravných položek, než bylo vytvořeno. To souvisí s odpisem 25,3 mld. Kč ztrátových pohledávek, na který byly prakticky v plné výši použity opravné položky vytvořené v r. 1999. Vzhledem k nižší úrovni zisku z bankovní činnosti v roce 1999 a pokračujícímu růstu provozních nákladů a potřebě tvorby opravných položek a rezerv skončilo i v roce 1999 hospodaření bankovního sektoru v celkové ztrátě ve výši 5,5 mld. Kč. Ve srovnání s předcházejícím rokem je tato ztráta nižší o 2,8 miliardy korun. Vysoká úroveň rizika vedla v roce 1999 k dalšímu růstu klasifikovaných úvěrů
Základní jmění bankovního sektoru a kapitálová přiměřenost
(bez Konsolidační banky)
Základní jmění Kapitálová přiměřenost v mld. Kč v %
31. 12. 1998 68,9 12,1
31. 12. 1999 82,0 13,7
Pramen: ČNB