Leopold Surga (Bankovnictví 26.9.2008 strana 21, rubrika: Měna a finance)
Někdy na konci 80. let minulého století vyslovil na jedné z konferencí o výrobě bankovek Alex Jarvis, tehdejší generální ředitel tiskárny bankovek Bank of England a dnes už legenda v oboru, památnou větu, že bankovky hezké být mohou, ale bezpečné být musí. Stanovil tím vlastně program v oblasti ochrany bankovek na další léta.
Centrální banky a ceninové tiskárny v té době začínaly intenzivně hledat prostředky, kterými by ochránily svou produkci před možnostmi, které se padělatelům všech kategorií nabízely v podobě moderních reprodukčních grafických technik. Barevná analogová i digitální kopírovací zařízení, digitalizace přípravy tiskových pomůcek, inkoustové a laserové tiskárny i nově koncipované velko i maloformátové tiskařské stroje s možnostmi vícebarevného tisku - to vše představuje hrozbu masivní výroby kvalitních padělků.
STOPROCENTNÍ OCHRANA NEEXISTUJE
Ve druhé polovině 17. století, kdy historie evropských papírových peněz začala, si banky vystačily s jednobarevným tiskem z výšky (knihtiskem) na papíru s běločarým (negativním) vodoznakem. Dnešní bankovky jsou výsledkem složitých technologických procesů nejenom z hlediska tisku samotného, ale i vzhledem k materiálům používaným při jejich výrobě.
Kolem výroby bankovek a jejich ochrany proti padělání vznikla celá řada odvětví aplikovaného výzkumu, především v oblasti fyziky a chemie. Papír, případně jiné materiály jako plast, barvy a ochranné prvky se posuzují z různých hledisek, aby bylo možné vybrat ty nejvhodnější. Přesto se nedá jednoznačně tvrdit, že některé z vyráběných bankovek jsou stoprocentně bezpečné a nepadělatelné. Nanejvýš lze říci, že některé z použitých ochranných prvků nelze zcela úspěšně padělat. Není však pochyb o tom, že i kvalitní padělky lze rozpoznat. Otázkou zůstává, na jaké úrovni.
ROZDĚLENÍ OCHRANNÝCH PRVKŮ
Někdy v polovině 80. let 20. století došlo k rozdělení ochranných prvků do tří skupin - pro veřejnost, pro odbornou veřejnost a pro specializovaná zařízení, používaná ke kontrole pravosti bankovek při jejich příjmu nebo zpracování různými zařízeními a třídicími systémy.
Největší pozornost bank, tiskáren bankovek a vývojových firem se v současné době soustředí na ochranné prvky pro veřejnost, neboť právě možnost odlišit padělky už na prvním stupni ochrany vytváří důvěru obyvatelstva v obíhající bankovky a mince. K těmto prvkům patří vše, co lze kontrolovat lidskými smysly, především zrakem a hmatem.
Evropská centrální banka v osvětové kampani před vydáním eurobankovek v roce 2001 shrnula návod jak kontrolovat pravost bankovek do tří slov - „look, tilt, touch“ (podívej se, nakloň, dotkni se). Mezi nejmodernější ochranné prvky této úrovně patří například široký ochranný proužek na nových bankovkách v hodnotě 1000 Kč a 2000 Kč, jehož metalická barva se v závislosti na úhlu dopadajícího světla mění, nebo prvek zvaný „motion“ patentovaný americkou firmou Crane, který se používá na proužku švédské stokoruny a který má být nově použit i na amerických dolarech.
Prvky pro odbornou veřejnost lze kontrolovat pomocí zpravidla komerčně dostupných pomůcek, jakými jsou ultrafialové lampy, různé filtry nebo detekční prvky pracující na principu chemické reakce materiálů použitých při výrobě bankovek. Hodnota takových pomůcek se zvyšuje například použitím barev, které jsou ve viditelné oblasti zdánlivě zcela totožné, pod UV lampou nebo s použitím filtru však lze zkontrolovat, zda jedna část prvku vytištěného zdánlivě stejnou barvou emituje či pohlcuje záření určité vlnové délky a druhá nikoli.
Třetí skupinu prvků představují prvky, které jsou indikovatelné mimo oblast vnímání lidských smyslů. Patří k nim fosforescence nebo fluorescence barev v neviditelných oblastech světelného spektra, resp. další vlastnosti použitých prvků emitujících záření s různou vlnovou délkou. Mohou být zapracovány v papíru, barvách či v dalších prvcích na bankovkách.
OCHRANNÉ PRVKY A VZHLED BANKOVEK
Množství a druhy prvků použitých na bankovkách výrazně ovlivňují vzhled bankovek. Extrémní názory hlásají, že na bankovkách by mohla být vytištěna pouze nominální hodnota slovy a číslicemi a zbytek plochy by mohly zaujímat už jen ochranné prvky. Tak by mohla vypadat bezpečná bankovka, jejíž estetická hodnota by byla minimalizována na úroveň koláže vzniklé skladbou ochranných prvků. Rozhodnutí o tom, kolik a jaké prvky budou na bankovkách použity záleží na centrální bance. K uvedenému řešení však dosud žádná země nepřistoupila, i když vzhled některých bankovek k takové úvaze svádí.
Je ideální, když grafik připravující návrh bankovky předem ví, kde budou jaké viditelné ochranné prvky umístěny a může je do designu obou stran zapracovat a navrhnout jejich řešení v kontextu návrhu bankovek. Kritériem výběru jsou na jedné straně zpravidla ceny jednotlivých ochranných prvků a z nich vyplývající cena bankovky, na druhé straně množství padělků bankovek dané měny a rizika hrozící z růstu jejich počtu: narušení plynulosti peněžního oběhu, resp. reputační riziko centrální banky.
Ochranné prvky se podle své povahy dají buď zakomponovat do materiálů, z nichž jsou bankovky vyrobeny (papír, plast), mohou být součástí barev (pigmenty s různými charakteristikami), anebo mohou být na bankovky vytištěny různými tiskovými technikami (tisk z výšky, tisk z plochy, tisk z hloubky, sítotisk) v podobě různých obrazců tvořených většinou silnějšími či slabšími linkami s vyšším či nižším nánosem barvy. I přes vysokou kvalitu různých komerčních či profesionálních reprodukčních zařízení však patří práce přípravných oddělení v tiskárnách bankovek k těm fázím výroby, na které se kladou nejvyšší nároky.
PŘÍPRAVA A TISK BANKOVEK
Příprava tisku bankovek znamená převést grafický návrh do tiskových prvků, se znalostí výrobních postupů rozhodnout, kterou tiskovou technikou budou jednotlivé části obrazce vytištěny a kolika a jakými barvami. Nemyslí se tím pouze odstíny barev, ale i jejich další vlastnosti - vedle klasických barev, které nemají jinou funkci než vytvářet barevný vzorec bankovky, existují barvy magnetické, metalické, OVI, UV či IR senzitivní. Při výběru barev se tak rozhoduje i o počtu průchodů tiskového archu stroji pro různé tiskové techniky -a tím samozřejmě též o ceně nových bankovek. Dále je nutné respektovat charakter a umístění ochranných prvků v papíru (vodoznak, proužek, iridiscentní obrazce), tištěných ochranných prvků (negativní i pozitivní mikrotexty, skrytý obrazec, průhledka, různé fólie s prvky typu hologram, resp. kinegram a podobně).
Diskuse se vedou i o tak samozřejmé věci, jakou je číslování bankovek, které dělá z každé bankovky nezastupitelného jedince. Kolik číslic, jak označovat série, tvar číslic a písmen v označení série, kolik čísel na bankovce, zda mají být umístěna rovnoběžně pouze s jednou stranou bankovky, nebo s oběma stranami, zda mají být obě čísla viditelná, nebo zda má být některé z nich skryté, vyskytly se i bankovky s čísly v čárovém kódu.
Každé takové rozhodnutí má z uživatelského hlediska svá pro a proti a samozřejmě i významné dopady na výrobu. Výsledkem práce přípravných oddělení jsou tiskové desky pro jednotlivé tiskové operace. Charakter práce přípravných oddělení se samozřejmě během posledních desetiletí výrazně změnil. V minulosti spočívala tato fáze přípravy tisku především v manuální práci, pečlivých ručních retuších a korekturách jednotlivých detailů, opakování řady procesů.
Přestože existuje řada grafických softwarů, které procesy přípravy usnadňují i urychlují, i v současnosti zůstává v této fázi přípravy rozhodujícím prvkem lidský faktor, invence designérů, jejich pečlivost a schopnost využít možností, které současná technika nabízí. Právě jejich úkolem je převést zpravidla půltónový návrh bankovky do linek, které jsou základním kresebným prvkem na bankovkách. Srovnání, jak se mohou jednotlivá vydání bankovek připravená různými tiskárnami lišit, nabízejí například bankovky v hodnotách 50 Kč, 100 Kč a 500 Kč vzoru 1993 (vyrobené anglickou tiskárnou Thomas De La Rue) a pozdější vzory těchto nominálů (vytištěné Státní tiskárnou cenin v Praze).
NUTNOST UDRŽENÍ KVALITY
Základním problémem při výrobě bankovek je udržení kvality výroby nejen pro desítky až stovky milionů kusů bankovek stejného nominálu, které se vyrobí v jednom nákladu v příslušném roce, ale pokračovat ve stejné kvalitě i v letech následujících. S přechodem na strojové zpracování bankovek (přepočet, kontrola pravosti a třídění na bankovky upotřebitelné a neupotřebitelné pro další oběh), ale i s ohledem na používání různých typů bankomatů (výdajové, příjmové, recyklační) je nezbytné udržet kvalitu papíru (barvu, fyzikální vlastnosti, opacitu), barev (odstín pro vizuální kontrolu, mechanické vlastnosti z hlediska tisku, fyzikálně-chemické vlastnosti pro strojovou kontrolu) a samozřejmě i kvalitu tisku.
Pro tisk bankovek se využívají všechny tři zmíněné základní druhy tiskových technik - tisk z výšky (knihtisk), tisk z plochy (ofset) a tisk z hloubky (hlubotisk z rytých nebo leptaných desek). S výjimkou knihtisku, který se obvykle používá jen k číslování bankovek, se žádná z těchto technik nevyskytuje v nějaké „jednoduché“ formě. Při tisku z plochy jsou archy potiskovány z obou stran - hovoří se o „simultánním“ tisku. Na sběrné válce jsou přenášeny tiskové obrazce různých barev z několika (tří, čtyř) tiskových desek s možností přechodu z jedné barvy do druhé (irisu) na každé „ceduli“. Nejde o klasický ofset, i když jde o nepřímý tisk a barva se přenáší na papír z plochého sběrného válce. Tiskové prvky jsou však na jednotlivých tiskových deskách vyvýšené a jedná se o jakousi formu sběrného tisku z výšky.
Simultánní tisk, který je velmi náročný na přesný soutisk obrazců obou stran, umožňuje tisk „průhledky“, jež se tak stává nejen prvkem kontroly soutisku, ale i prvkem ochranným. I když se průhledka zdá být poměrně primitivním ochranným prvkem, u méně kvalitních, „doma dělaných“ padělků může být prvkem, který umožní jejich snadné rozpoznání.
Také současné hlubotiskové stroje umožňují tisk více barev z několika tiskových desek. Jde o přímou tiskovou techniku, proto jsou tiskové obrazce do tiskových desek vyryty nebo vyleptány do hloubky v negativu.
Z požadavku totožnosti bankovek vyplývají i velké nároky na přesnost kopírování tiskových desek při jejich opakované výrobě, neboť každá deska se po určité době opotřebuje. Tento požadavek začíná vlastně u kopírování originálu na počet obrazců potřebných pro jednu desku. Bankovky se totiž tisknou v arších a jejich počet na nich je daný jednak velikostí bankovek, jednak formátem desky pro daný typ stroje.
Mezi jednotlivými tiskovými operacemi musí čerstvě natištěné archy proschnout, aby při dalších operacích nedocházelo k rozmazání barev. Některé tiskárny používají též rotační způsob tisku (nikoli na archy, nýbrž z role), kde na sebe jednotlivé operace navazují.
KONTROLA KVALITY A ZÁVĚREČNÉ FÁZE
Samozřejmostí je kontrola kvality tisku jak v rámci jednotlivých operací, tak mezi nimi. Tiskaři kontrolují kvalitu tisku nejen pouhým okem, resp. s použitím lupy (porovnání se schválenými archy, přesnost soutisku barev tištěných v různých operacích), ale neustále kontrolují i charakteristiky použitých barev a jejich pozice. Pro tiskárnu je pochopitelně velká ztráta, když se dodatečně zjistí, že část produkce není zcela v souladu se schválenými vzory, že nános barvy není dostatečně intenzivní nebo že použité barvy nemají požadované vlastnosti. Jakékoli odchylky mimo povolený standard komplikují situaci v oběhu, chybně vytištěné bankovky jsou třídicími zařízeními vyřazovány jako podezřelé k ručnímu zpracování.
Pořadí tiskových operací nemusí být vždy shodné. Začíná se zpravidla podtiskovými operacemi na ofsetových (simultánních) strojích, při nichž jsou vytištěny barevné podtisky, resp. i hlavní tiskový obrazec na rubové straně. Následuje buď číslování, nebo tisk hlavního obrazce lícní strany na hlubotiskovém stroji. Číslování archů bývá hlubotisku předřazeno tehdy, je-li nános hlubotiskové barvy vyšší a mohlo by při průchodu číslovačem dojít k jeho poškození.
V rámci tzv. dokončujících operací probíhá jednak vizuální archová kontrola, při níž se na celých arších kontrolují chyby v tisku jednotlivých cedulí, jednak kontrola strojová -buď celých archů, nebo jednotlivých bankovek. Vadné bankovky jsou viditelně označeny a po rozřezání archů se strojově vyřazují jako zmetky.
Bezvadné bankovky se balí do balíčků po 100 kusech a do svazků po 1000 kusech. Takto adjustované bankovky jsou připraveny k expedici do příslušné centrální banky.
Rovněž jednotlivé fáze dokončujících operací mohou být zcela automatizovány. Archy bankovek jsou rozřezány a bankovky jsou podrobeny kontrole na kapacitních zařízeních, schopných nalézt všechny chyby ve viditelné i neviditelné oblasti světla. Vadné bankovky se kontinuálně ničí a bezvadné bankovky se balí předepsaným způsobem. Automatizované dokončující operace snižují též riziko krádeže, neboť kontrola, třídění i balení probíhá automaticky a obsluha strojů nemá k jednotlivým rozřezaným bankovkám přístup.
***
BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ
Výroba bankovek probíhá ve znamení přísných bezpečnostních opatření, hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty, přepočítávání předávaných archů i bankovek. Bezpečnostní kamery zaznamenávající operace s archy i s bankovkami. Rovněž dodržování technologických postupů je samozřejmostí. Procesem zvyšování počtu ochranných prvků a dílčích úprav vzhledu procházejí v současné době i české bankovky. Intervaly mezi těmito úpravami se přitom stále zkracují. Česká národní banka zatím stále dává přednost úpravám výtvarně vysoce hodnocených a veřejností pozitivně přijatých bankovek podle návrhů Oldřicha Kulhánka, než nákladnějšímu procesu přípravy zcela nové řady bankovek. Důvodem je mimo jiné i fakt, že současné bankovky mají vedle výtvarných kvalit i vysoký standard z hlediska ochrany proti padělání.
Bankovkový papír - špičková technologie chemického průmyslu
Rovněž výroba bankovkového papíru dnes patří ke špičkovým technologiím chemického průmyslu. Stejně jako vše, co se týká výroby peněz, je i výroba papíru náročná na kvalitu a zejména její udržitelnost.
Fyzikální vlastnosti papíru, jako jeho tloušťka, pevnost (tržná délka v metrech), hmotnost (gramáž na m2), pružnost (počet dvojohybů, než se papír „zlomí“), opacita („průhlednost“) a barva (přesně definovaná podle souřadnic a kontrolovaná na kalibrovaných přístrojích), jsou základními parametry, které tiskárny, resp. centrální banky papírnám zadávají a které při všech dodávkách velmi pečlivě kontrolují.
Na rozdíl od běžných komerčních papírů, které se vyrábějí především z dřevité celulózy, se bankovkový papír vyrábí z bavlny, resp. ze směsi bavlny a lnu. Zatímco Evropa dává přednost bavlně, americký kontinent byl v minulosti zaměřen na len. Papír vyrobený ze lněných vláken je tvrdší a má i delší životnost. Na druhou stranu nelze na papíru s větším množstvím lněných vláken dosáhnout tak filigránských kreseb vodoznaku, jako u papíru složeného z vláken bavlněných.
Druhou složkou, podstatnou pro výrobu papíru, je voda. Papírní hmota (kaše složená z textilních vláken, vody, plnidel, klížidel a případně barviv) je nabírána na začátku linky pro výrobu papíru na kruhové síto - jiná než kruhová síta se pro výrobu bankovkového papíru dnes už prakticky nepoužívají. Na sítu, složeném z velmi slabých drátků, se do papíru formuje vodoznak, jenž je tvořen jeho zesílenou nebo zeslabenou vrstvou. Vyšší vrstva papírní hmoty je v průhledu proti světlu tmavší, vyšší vrstva naopak světlejší. Voda sítem proteče a vrstva papírní hmoty ulpí na jeho povrchu.
Na sítu se rovněž do papíru zapracovává ochranný proužek, případně další ochranné prvky, jako jsou vlákna, konfety a další. Tloušťku - a tím i gramáž papíru - pak určuje rychlost pohybu papírní linky. Čím rychlejší pohyb, tím slabší papír. Šíře linky na výrobu papíru určuje její výrobní kapacitu.
Vrstva papíru se při průchodu linkou dále suší, v závěrečné fázi hladí a pak se nařeže na role o potřebné šíři. Podle objednávky se pak ještě v papírně na papír natisknou, resp. nalepí některé další ochranné prvky. Jde napříkad o iridiscentní pruhy, metalické barvy nebo pruhy s různými optickými prvky (hologramy, kinegramy).
Role se poté nařeže na archy požadované velikosti a zabalí po 500 kusech do balíků, které se v profesionální terminologii nazývají „rímy“ (angl. teame). Stohy papíru se pak před zahájením výroby uchovávají zpravidla v klimatizovaných prostorách, neboť vlhkost má vliv na hmotnost, tloušťku i na pružnost papíru.
Při výrobě bankovkového papíru se musí zohledňovat například i to, že při výrobě papíru se portréty osobností ve vodoznaku protáhnou do výšky. Nebo že se při tisku arch bankovkového papíru roztahuje do délky i do šířky a podobně.
Pro budoucí rozpoznání padělku je důležitá i skutečnost, že při bělení papírní hmoty se nepoužívají optická bělidla. Papír pak zůstává v UV paprscích tmavý.
Naproti tomu opticky bělené komerční papíry pod UV lampou „září“.