Bankopojištění v ČR nepatří jen do oblasti teorie

(Bankovnictví 17.6.2004 strana 24, rubrika: Komerční bankovnictví)

Bankopojištění v České republice již nepatří pouze do oblasti teorie. Všichni se dnes mohou setkat s některou z jeho forem v běžné praxi, především prostřednictvím produktové nabídky bank a pojišťoven.

Vzájemných vazeb mezi bankovní sférou a sektorem pojišťoven, které opravňují použití termínu bankopojišťovna či bankopojištění, je však mnohem více.

Definice a vazby mezi sektory

Definice bankopojišťovny není jednoznačná, objevují se různé koncepty a formy, které vymezují odlišné rámce pro zahrnutí či nezahrnutí příslušných finančních institucí pod tento pojem. Nejznámější a nejužší pojetí představuje integraci banky a pojišťovny do jedné skupiny, kde holdingová společnost kontroluje jak banku, tak pojišťovnu. Kapitálové vazby mezi bankou a pojišťovnou mohou být jednak přímé, jednak nepřímé prostřednictvím mateřské společnosti. Protipólem k takto úzkému vymezení jsou partnerské modely dvou nezávislých subjektů.

Na českém finančním trhu figurují v současnosti jak struktury holdingového typu, tak také "pouze" strategičtí partneři. Další domácí bankopojišťovny pak představují různé kombinace kapitálového propojení a smluvních vztahů. Najdeme zde banky vlastnící majoritní podíly pojišťoven či pojišťovnu, která vlastní banky, stejně jako banky s minoritními podíly na pojišťovnách a pojišťovny s minoritními podíly na bankách.

Kromě vzájemných majetkových podílů jsou oba sektory propojeny také řetězcem úvěrů a vkladů, prostřednictvím dluhopisů, hypotečních zástavních listů a rovněž prostřednictvím mimobilančních a různých nepřímých vztahů.

Důvody propojování sektorů

Mezi nejčastější důvody vytváření bankopojišťovacích struktur patří především snaha o dosažení růstu výnosů, diverzifikace toků příjmů a také úsilí dosáhnout úspory nákladů, což souvisí s vyšší efektivitou využití pracovišť a personálu i s možností využití distribučních kanálů partnerské instituce. Některé bankopojišťovací struktury v ČR začaly rovněž důsledně využívat společný marketing a profilují se před veřejností jako jedna firma pod společným obchodním názvem. Příkladem může být ING ČR, která kromě banky a pojišťovny zahrnuje další typy finančních institucí. Pojišťovny vlastněné Českou spořitelnou a Komerční bankou nesou ve svých názvech jména svých mateřských společností a mohou proto těžit ze společného marketingu, což představuje další výhodu vedle rozsáhlých pobočkových sítí těchto bank. V podobně výhodné situaci se nalézá také ČSOB pojišťovna.

Často zmiňované daňové důvody svým významem v ČR zaostávají za relativně novějším fenoménem, kterým se stávají hybridní a vzájemně podmíněné produkty spojující v sobě prvky jak bankovních, tak pojistných produktů. Banky a pojišťovny jsou schopné společně ve vzájemné spolupráci rychle reagovat na měnící se potřeby a požadavky klientů, pro které se dnes například stává stále aktuálnější potřeba vlastního zajištění na penzi a jsou proto často nuceni pozvolna měnit tradičně vžité přístupy ke spoření.

V propojování obou sektorů mohou hrát významnou roli také vnitřní procesy. Ačkoli stupeň centralizace řízení rizik v bankopojišťovacích strukturách se v ČR v současnosti nalézá na různých stupních, snížení celkové úrovně potenciálních rizik je jedním z dalších důvodů hovořících ve prospěch vytvoření bankopojišťovací skupiny.

Univerzální finanční instituce jako trend

Jednotný trend tvorby univerzálních finančních ústavů (tvořených právně nezávislými subjekty a nositeli rizik), které operují napříč širokým spektrem aktivit s rozhodujícími složkami v bankovnictví a pojišťovnictví je typický pro celou Evropu. Původní koncept bankopojištění, známý pod názvem "bancassurance", který představoval pouze vazbu mezi bankami a pojišťovnami nabízejícími produkty životního pojištění, byl překonán a podstatně rozšířen na stav, kdy se kombinují bankovní služby se službami životních i neživotních pojišťoven. Pojišťovny a banky si tedy nekonkurují již jen ve svých vlastních sektorech, ale navzájem v rámci širšího trhu finančních služeb.

Váha jednotlivých typů finančních institucí ve skupině měřená velikostí jejich aktiv hovoří - pokud jde o ČR - velmi často ve prospěch bank. Bankovní sektor ČR v současné době disponuje aktivy, která tvoří asi desetinásobek aktiv sektoru pojišťoven. Tato "převaha" bank nad pojišťovnami je viditelná i v největších bankopojišťovacích strukturách v ČR. Ve skupině tří největších zřetelně dominují skupiny zastřešené bankami. Při bližším pohledu je však patrné, že tyto tři struktury sice disponují více než 50% tržními podíly v oblasti aktiv bankovního sektoru a kumulovaných aktiv obou sektorů, na pojišťovacím trhu jsou však zastoupeny mnohem menšími podíly. Teprve šest největších bankopojišťovacích struktur získává nadpoloviční postavení i mezi pojišťovnami. Výjimkou zůstává předepsané pojistné neživotního pojištění, kde se tato skupina největších hráčů na trhu pouze blíží 50 %. Z pohledu tržního podílu panuje tedy mezi bankopojišťovnami největší konkurence na trhu neživotního pojištění.

Dynamický vývoj

Dnešní podoba bankopojištění v ČR se začala formovat již v polovině 90. let 20. století a banky i pojišťovny, které byly na startu první, dnes mají na tomto trhu klíčové postavení. Jako první začala na svých pracovištích nabízet pojišťovací produkty již v roce 1994 Investiční a Poštovní banka (dnes ČSOB). O rok později ji následovala Česká spořitelna (s nabídkou životního i neživotního pojištění) a Komerční banka, která zahájila prodejem životních pojistek, k nimž přidala produkty neživotního pojištění až v roce 1998.

Velké české banky v minulosti reagovaly na možnosti, které nabízela výhodná spolupráce s pojišťovnou přímo ve vlastní skupině, a to buď zřizováním vlastních dceřiných pojišťoven (Komerční banka a IPB), nebo koupí existující pojišťovny (Česká spořitelna a ČSOB). Zahraniční subjekty vstoupily na český trh především prostřednictvím nákupu majoritních podílů a často zastřešují holdingové struktury.

Dnes banky a pojišťovny působící v ČR do značné míry vlastní zahraniční majitelé a veškeré strategické a obchodní záležitosti ovlivňuje především dění v zahraničních mateřských společnostech (někdy také fúze či převzetí v zahraničí). Mezi nejvýznamnější změny roku 2003 patří odnětí licence Union bance, která se řadila společně s Union pojišťovnou mezi hlavní účastníky tohoto trhu. Událostí roku 2004, která ovlivní majetkové vztahy bankopojišťovací struktury tvořené Dresdner Bank CZ a pojišťovnou Allianz, je připravovaný prodej banky. Další vývoj bude nepochybně ovlivněn očekávaným oddělením neživotního pojištění od životního.

Provázanost produktů

Stále větší provázanost bankovních a pojistných produktů je vedle kapitálových vazeb (a všech důsledků z nich plynoucích) charakteristickým rysem současného vývoje. Tuto provázanost či vzájemnou podmíněnost lze nalézt v několika rovinách. První je možnost pojištění bankovního produktu například bankovních úvěrů či platebních karet. S další formou se klienti setkávají v případě žádosti o hypoteční úvěr nebo větší úvěr stavební spořitelny, kdy bankovní instituce požadují uzavření životních pojistek dlužníků a pojištění majetku, který slouží jako zástava. Podobným případem je i vinkulace životního pojištění ve prospěch banky pro případ, kdy by klient neplnil své závazky z úvěru čerpaného kreditní kartou. Balíčky služeb jsou další ukázkou kombinace obou druhů produktů.

Cílem kombinace produktů bank a pojišťoven může být také soustředění výhod původních jednodušších produktů do produktu finálního s kombinovanými rysy. V současné době se v ČR díky možnosti snižování daňových základů daně z příjmu fyzických osob o určitý podíl z částky vložené do životního pojištění (za předpokladu dodržení zákonem stanovených podmínek) daří velmi dobře novým formám životního pojištění, z nichž některé minimalizují pojistnou ochranu a blíží se spíše termínovaným a spořícím účtům. Investiční životní pojištění pak dokonce kombinuje prvky investičních instrumentů v rámci peněžního a kapitálového trhu s prvky životního pojištění. Pro klienta zůstávají zachována daňová zvýhodnění související s životní pojistkou a sám rozhoduje o stupni rizikovosti svých investic. Většinou však spořící a investiční složka pojišťovacího produktu stále představuje spíše určitou nadstavbu nad jádrem, kterým je ochrana proti riziku.

Regulace

Uvedené shrnutí je dokladem toho, že ačkoli bankovní a pojišťovací činnosti jsou od sebe odděleny a spadají rovněž do pravomocí odlišných regulátorů a orgánů dohledu (České národní banky, Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí), vzniklé vazby jsou natolik silné, že mohou generovat nová rizika a také snáze přenášet rizika objevující se v bankovním sektoru do sektoru pojišťoven a naopak.

Propojenost finančních institucí je jedním z hlavních důvodů zintenzivnění vzájemné spolupráce regulátorů (kromě ČNB aMF ČR jde o Komisi pro cenné papíry), jejichž zástupci již v roce 1998 podepsali trojstrannou dohodu o spolupráci, která byla začátkem roku 2003 zásadním způsobem novelizována právě směrem k vytvoření předpokladů pro provádění účinného dohledu nad finančními skupinami. V současné době se připravuje zákonná úprava doplňkového dozoru nad finančními konglomeráty - skupinami majetkově a personálně propojených osob, v nichž jsou významně zastoupeny banky a pojišťovny.

Petra Davidová a Jiří Jirka působí v sekci bankovní regulace České národní banky.