Pavel P. Novotný (Mladá fronta DNES 30.7.2008 strana 4, rubrika: Léto)
Viceguvernér Mojmír Hampl je nejmladším členem bankovní rady České národní banky. Politika ho zajímá, ale živit by se jí nechtěl. Podle něj je politika zajímavá jedině v mimořádných okamžicích.
* Kolegové mě upozorňovali, že s členy bankovní rady centrální banky si člověk o životě moc nepopovídá. Prý ze svého profesního světa neumějí moc vystoupit. Je to pravda?
Tak to vás upozorňovali dobře. Jsem asi přesně takový. Ale uvidíme na konci rozhovoru.
* Je něco, čím byste v životě chtěl ještě být? Práce, kterou byste chtěl zkusit? Zdá se, že v ekonomickém světě už toho nad vámi mnoho není.
Zaprvé si myslím, že pokud budu zdravý, tak se neztratím, ať se bude dít cokoliv. Jsem docela aktivní. Spousta věcí mě zajímá a mám tendenci do spousty věcí mluvit.
* Lákala by vás politika?
S mojí prací souvisí zájem o věci veřejné. Mám svou představu o ideálním stavu světa. Politiku sleduji dlouhodobě, možná až v úchylné míře. Myslím si, že člověk, který se dívá na první i druhou část Otázek Václava Moravce, je už trochu postižený. O politiku se zajímám od revoluce. Byl jsem asi trochu divný teenager - místo zpěváků a herců jsem měl na plakátech poslance a členy vlády. I rodiče se báli, co ze mě vyroste. Vždycky jsem si uvědomoval, že v mimořádných dobách je politika mimořádně zajímavá. To je vidět na mnoha případech - Churchilla, Masaryka, ale i Havla nebo Klause by bez zajímavé doby nikdo neznal.
* Vstup do politiky v této „běžné době“ tedy vylučujete?
Neuvažuji o tom. Politiku jen sleduji, komentuji a rozčiluji se u ní -jako každý, kdo se o ni zajímá.
* V kolik ráno vstává do práce viceguvernér ČNB?
Každý den vstávám jinak. Když jsou doma děti, tak mě budí ony, což je budík, který se nedá nastavit. Když nejsou, tak vstávám v sedm až v půl osmé. Jsem člověk, který se poměrně dlouho rozehřívá. Do jedenácti ráno nepodávám dobré výkony, zvláště po víkendu. Nejlepší pracovní období mám až pozdě odpoledne, tak kolem půl páté. To přicházejí moje vrcholné okamžiky.
* Dá se tedy říct, kolik hodin týdně pracujete?
Pro mě je těžké rozlišit, kdy u mě končí práce a začíná odpočinek. Na dovolenou si beru čtení, které mě baví, ale zároveň je pracovní. Večer pak všichni třeba koukají na televizi a já si čtu. Nedokážu rozlišit, zda je to práce, nebo ne.
* Tak jinak, kolik hodin denně strávíte v budově banky?
Většinou dorazím před devátou hodinou, když je potřeba, tak i dříve. Snažím se svůj osobní režim napasovat na režim práce kanceláře. Ráno chodím o něco později, večer zase zůstávám déle než ti pracovníci, kteří dělají od osmi hodin.
* Co vůbec obnáší práce bankéře na této úrovni?
Je to standardní manažerská práce. Spousta komunikace, maily, telefony, korespondence. Příprava na schůzky, rozdělování a kontrolování úkolů. To, čím se zabýváme, je jiné než ve firmách, ale ten rytmus bude stejný. Já mám na starosti správu majetku banky. Starám se, aby jezdila auta, svítila světla, aby byly papíry v tiskárnách nebo fungovala kantýna. Také pode mě spadá oblast IT. Když tyto oblasti fungují, pozná se to tak, že se o nich nemluví. Třetí oblast je měnová politika. Ve vztahu k celé ekonomice je to něco jako správa majetku ve vztahu k bance. Když se o ní nemluví, je to znakem toho, že funguje dobře. Měnová politika má být v zásadě nudná. Letos sice máme méně nudný rok, ale ono to zase pomine.
* Vyděláte asi tři miliony korun ročně. Co pro vás peníze znamenají?
První rovina je stejná jako u každého člověka. Peníze jsou nutnost, aby člověk mohl fungovat v tomto světě. Druhá, pro mě zajímavější rovina je teorie peněz. To, jak fungují v ekonomice, je obrovsky zajímavé. Proto také dělám to, co dělám. Lidé se dělí na dvě kategorie -jedni si myslí, že za peníze se dá všechno koupit, a druzí, že se za peníze nedá koupit nic podstatného. Já určitě patřím k té druhé skupině. Za peníze si nekoupíte ani jednu mozkovou buňku navíc, nekoupíte si talent, tedy věci, které považuji za zásadní.
* Jako ekonom znáte mechanismy, které běžný spotřebitel nevidí. Ovlivňuje vás to při nakupování? Chováte se na trhu efektivněji?
Není praktičtější věc na světě než dobrá teorie. Ale neřekl bych, že člověk je automaticky schopný dělat lepší rozhodnutí jen proto, že má ekonomické vzdělání a přehled, ale aspoň fungování těch věcí lépe chápe. Jestli však platí, že ekonomičtí teoretikové jsou zároveň praktičtější při nakládání s penězi během běžné spotřeby, tak za to bych ruku do ohně nedal.
* Nemyslíte si tedy, že by ekonomové byli velkými škudlily?
Tak to asi není. Myslím, že vzdělání a zaměření není to, co ve vás změní vnitřní charakter. Nehraje to takovou roli. Znám ekonomy, kteří šetří, ale také ty, kteří to umějí pořádně roztočit. Osobně se snažím držet míru. Utrácím v rámci možností, které mám.
* Za co hlavně utrácíte?
Určitě nemám žádné drahé adrenalinové koníčky. Představa, že běžím někam do Himálaje nebo skáču bungee jumping, je úplně mimo moji realitu. Na to se můžu maximálně dívat s dvojkou bílého v televizi. Jedna z mála věcí, za které jsem ochotný utratit větší množství peněz, jsou knížky a pak samozřejmě děti a rodina. Je pro mě důležité, aby to doma fungovalo, a tak utratím třeba více peněz za věci do domácnosti. Občas si také koupím košili v ceně vyšší, než je průměr košil v budově banky. A tím to končí. Opravdu vám nemohu říct, že mám rád drahá auta nebo že chodím na golf. To není můj styl.
* Je něco, na čem šetříte? Slyšíte třeba na „akční ceny“ potravin v obchodních řetězcích?
Nejsem ten typ, který by srovnával několik cen a podle toho nakupoval. Jsem intuitivní nakupující. Z toho sice plynou rozbroje se ženou, která si ráda zkouší a prohlíží více variant, což trvá dlouho. Já mám po pár minutách vybráno a odcházím z obchodu. Zkušenost mě naučila, že když vyberu první ucházející věc, tak to dopadne dobře. Účel to splní a ušetřím tím spoustu času.
* Jakou plánujete letos dovolenou? Využijete silné koruny k „bohaté“ dovolené v nějaké dolarové destinaci?
Určitě ne. Já zůstávám doma. Budeme s dětmi týden u tchána na chalupě. Tam nás čekají výlety a výšlapy po Šumavě. Je to taková klasika, kterou si užíváme každý rok. Moc velký cestovatel nejsem. I v případě služebních cest po světě se snažím přijíždět na poslední chvíli a odjíždět co nejdříve.
„Politika může být mimořádně zajímavá, ale jenom v mimořádných dobách.“
Mojmír Hampl Narodil se v roce 1975, vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Později absolvoval postgraduální studium ekonomie na britské University of Surrey. Od roku 1998 působil jako analytik v měnové sekci ČNB. V letech 2002 až 2004 pracoval jako ekonom v České spořitelně a působil jako externí poradce ministra financí. Od prosince 2006 je členem bankovní rady ČNB a od března 2008 zde zastává i funkci viceguvernéra.
Očima autora Nejmladší člen vedení centrální banky Mojmír Hampl svou prací žije. V jeho knihovně byste těžko hledali romány. Sám říká, že kromě Umberta Eca a Milana Kundery beletrii nemusí: „Přečtete 200 stran a žádná myšlenka, kterou byste si mohl podtrhnout.“ Při rozhovoru bylo vidět, že jeho živel je odborný projev. Na povídání o ranním vstávání očividně zvyklý není. V nadsázce se dá říct, že čím triviálnější otázka, tím hůře se mu odpovídalo.