Rozhovor se Zdeňkem Tůmou, viceguvernérem ČNB (Týden 16.10.2000 strana 66, rubrika: ekonomika)
říká hlavní kandidát na šéfa ČNB Zdeněk Tůma
Rozhovor
Guvernér centrální banky Josef Tošovský nedávno oznámil, že svůj úřad možná opustí. Největším
favoritem na jeho místo je podle odborníků současný viceguvernér Zdeněk Tůma.
* Chcete se stát guvernérem ČNB?
V tomto okamžiku je to bezpochyby předčasná otázka, protože guvernérem je stále pan Tošovský.
Stáhl sice svoji kandidaturu do Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), ale nejsem si vědom
nějakého konkrétního rozhodnutí, které by mělo vést k jeho odchodu. Já jsem přišel do ČNB s tím, že
budu šest let viceguvernérem, a nepředpokládal jsem, že by došlo k nějaké změně. Čili nebyla tam
žádná ambice stát se guvernérem.
* Zkuste být konkrétnější...
Za předpokladu, že by pan guvernér Tošovský odešel, tak bych se takové nabídky nezřekl, i
když si dovedu představit řadu jiných variant. Má současná pozice mě ale uspokojuje a nemám žádnou
touhu na tom cokoli měnit. Není to tak úplně jednoznačná záležitost, pozice guvernéra s sebou nese
řadu negativních věcí. Je ale fakt, že nabídky tohoto typu se neodmítají lehce.
* Máte předpoklady pro funkci guvernéra?
O tom si netroufám spekulovat. Je na jiných, aby to posoudili. Pravda ale je, že řada lidí mi
vyjádřila podporu.
* Můžete někoho jmenovat?
Ne.
* Myslíte si, že guvernér Tošovský skutečně ještě v letošním roce z centrální banky odejde?
To opravdu netuším. Záleží to na něm.
* Vy osobně byste litoval jeho odchodu?
Jsem k tomu indiferentní. Pracuje se mi s ním velmi dobře a příjemně. Pokud se rozhodne
odejít, beru to jako jeho rozhodnutí a chápu ho. Umím si představit, že odejde i že zůstane.
* Jste přátelé?
Ne, ale máme velmi dobré pracovní vztahy. Pan Tošovský je poměrně uzavřený člověk a já osobně
taky nepatřím mezi lidi, kteří by se za týden s někým skamarádili.
* Myslíte, že jeho návrat do ČNB byl šťastný, poté co byl premiérem? Banka dostala politickou
nálepku, neuškodilo jí to?
Myslím, že kdyby se nevrátil, tak by to bance neuškodilo. Každý je nahraditelný. Jeho návrat
bezpochyby přispěl k tomu, že centrální banka začala být vnímána více politicky. To určitě.
* Kdo vám nabídl místo viceguvernéra?
Pokud vím, tak o složení bankovní rady jednal prezident Václav Havel s guvernérem Josefem
Tošovským. To, že budu osloven, bylo, předpokládám, věcí jejich vzájemné dohody. Konkrétně mi
zavolal pan guvernér a položil otázku, jestli bych měl zájem stát se členem bankovní rady.
* Váhal jste?
Vůbec ne. Přemýšlel jsem o tom již dříve, protože pár lidí mi říkalo, že v případě obměny
bankovní rady by si mě uměli představit jako vhodného kandidáta. Takže když jsem byl osloven, věděl
jsem už, že nabídku přijmu.
* Proč jste odešel z Evropské banky pro obnovu a rozvoj?
Evropská banka pro obnovu a rozvoj je bezpochyby zajímavá nadnárodní instituce a nemůžu říct,
že by se mi tam nelíbilo, ale práce v bankovní radě mi připadala zajímavější. Rozdíl je asi v tom,
že představenstvo EBRD má spíš úlohu dozorčího orgánu. Aktivní řízení banky je zajištěno jejím
managementem. To znamená, že člověk nesedí vysloveně u volantu. Práce v bankovní radě je bezesporu
živější a pestřejší.
* Máte nějakého oblíbeného finančníka?
Zajímavý je určitě šéf amerického Fedu (obdoba naší centrální banky - pozn. red.) Alan
Greenspan. On je fenomén. Řekl bych, že ve Spojených státech je měnová politika natolik spojená s
jeho jménem, že není příliš jasné, co bude, až odejde.
* Jaký je váš současný vztah ke společnosti Patria Finance?
Kdysi jsem tam pracoval a mám tam několik přátel. S některými se občas vídám, ale ne příliš
často.
* A co její šéf Zdeněk Bakala?
Považuji ho za svého přítele.
* Proč jste se stal signatářem Dřevíčské výzvy?
Zdálo se mi, že se tam sešlo docela zajímavé seskupení lidí. Měli jsme za to, že když dáme
něco na papír, mohl by to být podnět pro hospodářskou politiku. Dostatečně jasně jsme se snažili
říct, že nemáme žádné politické úmysly či ambice. Pan Kulhánek nebo pan Kunert je určitě nemají. Já
se také nechystám vstoupit do politiky. Je ovšem zřejmé, že když člověk něco takového udělá, tak za
tím řada lidí může hledat kdeco. To kdeco tam nebylo.
* Nemyslíte, že vaše účast byla tak trochu problematická? Vy jste přece v trošku jiné situaci
než ostatní signatáři. Není mi známo, že by se ve světě k podobné výzvě připojili lidé z vedení
centrálních bank...
To nemáte tak úplně pravdu, ale je to na hranici. Já jsem se o tom bavil s řadou centrálních
bankéřů, protože jsem si tenhle problém chtěl sám vyřešit. Není na to žádná obecná a jednoznačná
odpověď. Záleží na tom, co se momentálně děje, záleží na osobnosti toho člověka, záleží na jeho
partnerech. Například finský guvernér se vyjadřuje k řadě oblastí. Stejně tak Otmar Issing z
Evropské centrální banky.
* Issing je tak trošku zvláštní figura, je to prostě jestřáb...
To byl příklad, ale najdete centrální bankéře, kteří jsou kritičtí k tomu, že strukturální
reformy v té či oné zemi nepostupují tak, jak by měly. Je to samozřejmě na hranici, kam až můžete
jít. Ale rozhodně bych se neměl vyjadřovat k věcem, které mají politický dosah, nebo komentovat, co
udělal ten či onen politik, nebo některá rozhodnutí vlády. Na druhé straně nepřestávám být ekonomem
a občanem. Ale jsem si vědom toho, že je to na hraně.
* Co vám na to řekl pan Tošovský?
Celkem nic, protože o tom byl informován. Věděl, že něco takového vznikne a že já a
viceguvernér Oldřich Dědek se toho zúčastníme.
* Kromě Dřevíčské výzvy jste i členem sdružení Lípa, o kterém kolují různé historky...
Ano, dokonce jsem jedním ze zakladatelů. Politici tam sice jsou, ale nemyslím, že v
zakladatelském kruhu, snad kromě Karla Dyby. Když jsme Lípu dělali poprvé, říkal jsem si, co si od
toho mohu slibovat. Můžu říci, že to bylo jedinečné. Na rozdíl od různých konferencí, kde mluvíte s
lidmi stejného ražení, kde vlastně dokola omíláte podobná témata a jen občas se objeví něco nového,
tak tady to je průřez celou společností. Účastní se ekonomové, finančníci, průmyslníci, nějaký ten
politik. Od samého začátku byla snaha, aby to nebylo příliš zpolitizované. Jako host byl několikrát
pozván i Václav Klaus. Nikdy nepřijel.
* O Lípě se říká, že je mocnou lobbistickou skupinou. Ministr financí Pavel Mertlík říká, že
se v ní sdružuje celá řada významných lidí. Vedoucí politici ODS v ní dokonce vidí ďábelskou
organizaci...
To je pohled hodně politický. Jakmile se objeví jakékoliv sdružení, řekl bych, že politici
mají tendenci to vnímat jako: K čemu to slouží, a když to není něco, co je spojené s mojí stranou
nebo s tím, co chci já, tak to musí být spojeno s někým jiným. Ujišťuji, že to není nic
diverzantsky politického, ale bezpochyby se tam delší dobu schází skupina řekněme 100, možná 150
lidí, kteří se znají. Nedělají ale rozhodně žádná lobbistická či nějaká podobná doporučení. Pohled
politiků může být proto zavádějící. Mám pocit, že politik tam pořád hledá nějakou tu kauzalitu, na
co to je, k čemu to slouží, komu to slouží. Takže je to trochu taková chiméra, snaha vytvořit
představu nějaké tajné zednářské lóže.
* Je to tedy spíše takový diskusní spolek vlivných lidí?
Ano. Ale to je všechno.
* Říká se, že zásah státu v IPB byl největším převratem od roku 1989. Souhlasíte s tímto
názorem?
To je takové velmi hezky a dramaticky znějící tvrzení. Podle mě se jednalo o završení procesu
restrukturalizace bankovního sektoru. Nepoužil bych slovo převrat. Bylo to ale velké použití síly,
které stát společně s centrální bankou provedl. Určitě lze souhlasit s tím, že je to významný
mezník v procesu transformace.
* Byla IPB skutečně oním hnisavým bolákem či vředem, jak ji nazval prezident Havel?
Já nejsem politik, ale technokrat, takže moje formulace je trochu jiná. Z našeho hlediska
měla Investiční a Poštovní banka vážné problémy. Neměla dostatečnou kapitálovou přiměřenost, jinými
slovy byly ohroženy vklady obyvatelstva.
* Vidíte nějaké další problémy?
Jedním z největších rizik je vývoj veřejných financí. Už řadu let se mluví o tom, že by to
chtělo nějakou zásadnější reformu. Pokud se nic nestane, za dva tři roky z toho může být velký
problém. Potíž je v tom, že většina vlád je ovlivněna délkou svého mandátu. Radikální řezy v druhé
polovině volebního období jsou vždy obtížné a vyžadují politickou odvahu.
* Proč jste se báli zasáhnout v IPB dříve?
Uvědomte si, že při použití krajního a silového řešení musíte být pevní v kramflecích.
Vezměte si, co následovalo po našem zásahu. I když nelze pochybovat o jeho nutnosti, vyvolal
nemalou kritiku. Mohli jsme to sice udělat už dříve, ale mohlo to být zpochybněno akcionáři,
respektive managementem firmy. Rozhodoval by potom soud a otázka je, nakolik bychom skutečně
prokázali, že v tom okamžiku byla situace taková, jak jsme tvrdili. Vzhledem k tomu, že se blížil
termín auditu, měli jsme v úmyslu počkat na jeho výsledek a potom rozhodnout. Situace nás
předběhla, protože spekulace o tom, že audit by nemusel dopadnout nejpříznivěji, se rozšířily, a to
vedlo k runu na banku, po kterém byl náš zásah už nevyhnutelný.
* Jak jste hlasoval ohledně zavedení nucené správy v IPB?
Bankovní rada dala jednomyslné doporučení panu Racochovi, který má na starosti bankovní
dohled a z hlediska platných směrnic je to on, kdo konkrétně vyhlašuje nucenou správu. Dotázal se
na náš názor a rozhodnutí v konečné fázi bylo jednomyslné. Předtím samozřejmě probíhala řada
diskusí, kdy jsme si tříbili názory.
* Kolik vlastně bude celková sanace či záchrana IPB stát? Určitě jste to měli předem
spočítané...
Situace bude jasnější v okamžiku, kdy se znalci dohodnou na hodnotě, kterou banka měla v
okamžiku prodeje. Když teď řeknu jakoukoliv cifru v řádu desítek miliard, budu se opírat pouze o
výsledek bankovní dohlídky z poloviny roku 1999. Teď jsme ale o rok dál.
* Bude to přes sto miliard?
Věřím, že ne.
* Majitelem IPB se stala ČSOB. Myslíte si, že to zvládne? Například její zkušenosti s drobným
bankovnictvím jsou zcela minimální...
To je pravda. ČSOB je ale součástí rozsáhlejší kapitálové struktury, belgické KBC, a ta
bezpochyby zkušenosti s drobným bankovnictvím má.
* Takže předpokládáte, že to zvládne...
Jistě. Pokud bych se domníval, že ne, tak bych nemohl hlasovat pro to, aby se IPB prodala
právě ČSOB.
* V poslední době se začínají objevovat zprávy, že bývalý rozhodující vlastník IPB, japonská
Nomura, uvažuje o koupi belgické KBC. Slyšel jste o tom?
Ve světě momentálně probíhá v bankovnictví řada fúzí, a proto nemohu absolutně nic vyloučit.
Sama KBC má za sebou několik akvizic. O této věci ale nic nevím.
* Co říkáte tomu, že šéf KBC a předseda dozorčí rady ČSOB Remi Vermeiren byl vyšetřovatelem
obviněn ze zločinného spolčování a padělání listin s cílem organizovat daňové úniky a prát špinavé
peníze?
Nemám dostatek informací, abych se k tomu mohl kvalifikovaně vyjádřit. Situaci budeme
pochopitelně dále sledovat, nicméně je nutné říci, že členství v dozorčí radě je plně v kompetenci
akcionářů a my ho nemůžeme nijak ovlivnit.
* Jak se díváte na práci parlamentní vyšetřovací komise v kauze IPB? Zdá se vám přípustné,
aby politici zkoumali nucenou správu? Nedá se to vyložit jako vyjádření nedůvěry vůči centrální
bance?
To máte tak trochu pravdu. Zákonodárci ale mají právo takovou komisi ustavit. O tom není
sporu.
___________________
Zdeněk Tůma
Čtyřicetiletý Zdeněk Tůma je viceguvernérem České národní banky. Vystudoval obchodní fakultu
na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1986 nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV jako
vědecký aspirant. Po roce 1989 přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity
Karlovy. Téměř tři roky byl poradcem ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého. Po odchodu z
ministerstva se stal hlavním ekonomem společnosti Patria Finance. 1. června 1998 nastoupil na post
výkonného ředitele Evropské banky pro obnovu a rozvoj, v jejímž představenstvu zastupoval Českou
republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Je členem Vědecké rady Fakulty sociálních věd
Univerzity Karlovy, prezidentem České společnosti ekonomické a šéfredaktorem časopisu Finance a
úvěr. Patří mezi zakladatele sdružení Lípa. Je členem jeho výkonného výboru. Absolvoval řadu
zahraničních studijních pobytů v Británii (London School of Economics, University od Cambridge),
Nizozemsku (Tinbergen Institute) a Spojených státech (George Mason University). V únoru 1999 byl
jmenován členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky. Je docentem a nikdy nebyl
členem žádné politické strany.