16. 3. 2015

Argumenty Miloše Zemana jsou komicky chybné

Jsme připraveni korunu dále oslabit, říká viceguvernér Hampl

Robert Břešťan (hlidacipes.org 16.3.2015)

I po roce a půl patří viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl patří k nejvášnivějším obhájcům intervence a důvodů, jež vedly ČNB k oslabení kurzu koruny. Ve své argumentaci nešetří ani prezidenta Miloše Zemana a nevylučuje, že koruna může dále oslabit.

Bankovní rada už vypouští první balónky s varováním, že koruna může ještě oslabit…Může se tedy posunout hranice kurzového závazku nad oněch 27 korun za euro?

Když by se v ekonomice znovu objevila rizika poptávkové deflace, oslabování poptávky, snižování inflačních očekávání, tak jsme připraveni něco takového udělat. Když se podíváte na vývoj očekávání spotřebitelských cen, bude sice letos okolo nuly nebo dokonce pod nulou, jenže z úplně jiných důvodů než v roce 2013. Některé šoky mohou být totiž i pozitivní. Snížení cen energií a ropy je právě oním pozitivním šokem. Na ekonomiku to funguje podobně, jako snížení daní a je naprostý nesmysl, aby na takový pozitivní šok, který nás dočasně odchyluje od inflačního cíle, ČNB reagovala.

Je to hlavně slábnoucí euro, co naopak tlačí na posilování koruny?

Nepochybně ty tlaky souvisí s tím, že velká měnová zóna učinila velké rozhodnutí ohledně uvolnění měnových podmínek a emise nových peněz cestou, která je daleko nekonvenčnější, než je cesta skrze kurz, již jsme volili my. Je to zásadní i pro naši měnovou politiku.

Je to ale tak, že ČNB má dost „munice“ na to, aby čelila tlakům na posilování koruny, který si nepřeje?

Náš závazek je silný a lze jej držet nekonečně dlouho. My nemáme žádný limit na to, jak dlouho můžeme bránit posilování kurzu koruny. K tomu centrální banka emitující vlastní peníze nikdy žádný limit nemá. Sláva za to, že máme autonomní měnovou politiku a že máme nástroj, jak bránit cenové nestabilitě, jíž se řada zemí eurozóny bránit neumí. To je jen důkaz, že autonomní měnová politika této zemi pořád pomáhá.

V roce 2013 jste říkali, že vám už nezbyly žádné jiné zbraně, protože jste úrokové sazby snížili na technickou nulu. Ve světě se ale nyní vydávají i dluhopisy se zápornou hodnotou, tedy zjednodušeně řečeno, že za uložení peněz do dluhopisů si kupující vlastně ještě připlatí… Přichází u nás v úvahu záporná úroková sazba?

V tuto chvíli je s nějakou klíčovou sazbou na záporné úrovni ECB, Švýcarsko, Dánsko, Švédsko… Čili prostředí se skutečně změnilo. Vypadalo to, že se sazbou nejde jít příliš do záporu, ale v mnoha ekonomikách tu skutečnou „nulu“ ještě nenašli. Ale mně osobně tohle úplně nekonvenuje. Za prvé proto, že naše úrokové sazby slouží z hlediska právního systému jako základ pro výpočet nejrůznějších sankcí a dělat ze sankce vlastně bonus, to není rozumná ekonomická úvaha. Za druhé proto, že nikdy přesně nevíme, kde přesně je ta nula. Nevíme, kdy lidé začnou konvertovat své nehotové peníze do hotovosti a nechtělo by se mi to testovat. Myslím, že bychom měli mít tu úroveň výše než třeba Dánsko nebo Švédsko. Ale řada kolegů v Evropě je překvapena, kam až lze se zápornou sazbou jít, bez toho, aby se dostavily učebnicové negativní efekty. My tu debatu také sledujeme a bereme ji v úvahu.

Jinými slovy, pokud by bylo po vašem, s českou úrokovou sazbou by se až do exitu z intervence, ať už bude kdykoli, nemělo hýbat?

Teď se ptáte na můj osobní pohled a já mám za to, že sazby by měly zůstat na nule minimálně do chvíle než opustíme kurzový závazek.

Logicky se nabízí otázka, jak zaručíte to, aby se po exitu nestalo to, co se švýcarským frankem, že koruna skokově posílí?

Baví mě, jak se ve veřejné debatě objevují nekonzistentní argumenty. Jeden z nich právě je: udělali jste to špatně, okradli jste nás a ještě uvidíte, jak to dopadne, až budete opouštět kurzový závazek. Ten, kdo říká, že mu vadí, že dnes není koruna silnější, nemůže zároveň říkat, že mu bude vadit, když koruna v okamžiku exitu výrazně posílí. Ale při vědomí toho, co se děje ve světě, bych byl neuvěřitelně arogantní, kdybych vám tvrdil, že přesně vím, co se přesně bude dít v okamžiku exitu. Hladký a kredibilní vstup do intervencí nám ale dává naději, že hladký bude i exit. Upřímně ale spíš než o exitu přemýšlím o tom, zda nebudou přicházet negativní zprávy z ciziny, které ho budou odkládat.

Už se to tak jeví…

Když se na to podíváte optikou posledních pěti šesti čtvrtletí, zahraničí nás zatím systematicky překvapovalo na té špatné straně. Pokud se objevovaly nějaké šoky, byly spíše protiinflační, jež nutí k udržování závazku spíše po delší dobu než po kratší.

Mění se tedy něco na tom, že závazek držet korunu nad hranicí 27 korun za euro platí nejméně do poloviny roku 2016?

Ne, nadále platí to, co je i v našem aktuálním prohlášeni. Že ČNB „neukončí používání kurzu až do horizontu měnové politiky, tedy ne dříve než ve druhém pololetí roku 2016“.

Sám jste už připomněl, že před pár dny Evropská centrální banka spustila kvantitativní uvolňování, kdy chce do ekonomiky před dluhopisy dostat v součtu přes bilion eur. Jenže s tím přichází zhruba o šest let později než USA… Není to poněkud pozdě?

Vždycky jsem dalek tomu dávat dobré rady kolegům, kteří v jiných měnových zónách dělají svá obtížná rozhodnutí. Evidentní ale podle mě je, že strukturální uspořádání eurozóny je jiné, než uspořádání měnové politiky v USA nebo v Británii. Eurozóna je měnovou zónou bez státu a to je jeden z důvodů z té řady problémů, které eurozóna má. Nemohu říct, že jsem tím překvapen, ale dále za tento komentář jít nechci.

 

Argumenty Miloše Zemana jsou komicky chybné

Robert Břešťan (Týden 16.3.2015 strana 46, rubrika Ekonomika)

Historii má viceguvernér ČNB Mojmír Hampl v oblibě, vášnivě cituje prvorepublikové noviny. Naopak kritika od prezidenta Zemana ho nechává chladným: „Stejně jako bych si nenechal radit u operace od doktora Ratha, tak bych si nenechal radit v oblasti měnové politiky od Miloše Zemana.“

* Pořád vám lidé spílají za intervenci, tedy vlastně za oslabení kursu koruny?

Intenzita reakcí se už snížila, ale předmětem debaty to pořád je. Když třeba organizujeme kulaté stoly v regionech, otázka na naše rozhodnutí z listopadu 2013 se vždy znovu vrací.

* Lidé mají pocit, že jste je okradli, protože koruna je slabší a oni si v zahraničí nekoupí tolik, co dříve, a mají dražší dovolenou.

Hlavní argument je, že se cítí chudší, a je fascinující, jak se ve veřejné debatě uchytil. Je sice srozumitelný, ale to je při vší úctě ptákovina. Nicméně chápu – lidé nikdy nechtějí, aby jim někdo říkal pravdu. Chtějí se utvrzovat ve svých předsudcích. Míru zhodnocení nebo znehodnocení jejich majetku a úspor přece definuje domácí inflace a ta byla loni nejnižší za posledních deset let a letos bude ještě nižší, s nejvyšší pravděpodobností se záporným znaménkem.

* To je sice hezké, ale i čtenáři TÝDNE pojedou v létě na dovolenou a zjistí, že v zahraničí mají najednou v peněžence méně peněz. Co byste jim vzkázal?

Všichni ti kritici z roku 2013 varovali, jak dojde k megazdražení všeho. Když se na to podíváte s odstupem roku a půl, vidíte, že nic z toho se nestalo.

* Ale v hospodě v Německu si dáte třeba o dvě piva méně…

Já vím. Ale spotřebitel by měl přece řešit celý svůj spotřebitelský koš. Nemůžete se zkrátka soustředit jen na jednu položku. Jestli v české ekonomice došlo někdy k nejnižšímu růstu cen, tak to bylo v roce 2014. V tom je rozdíl mezi realitou a tím, jak nám její vnímání někdo vnucuje.

* Nečekáte, že se na vás snese hněv veřejnosti i kvůli posilování dolaru? To totiž znamená dražší dovozy, dražší elektroniku…

Mám pocit, že snad i méně poučení komentátoři v debatě o dolaru chápou, že klíčovou položkou je vývoj kursu eura k dolaru a my jsme jen součástí tohoto vývoje. Rád ale připomínám, že tato centrální banka volbou své měnové politiky po roce 1998 přispěla k posílení koruny do roku 2008 skoro o 40 procent. Žádné pochvalné dopisy jsme kvůli tomu nedostali, všichni to brali jako samozřejmost. Za první republiky byl Rašín zastřelen radikálním levicovým aktivistou, jemuž vadil dopad deflační politiky na pády bank a nezaměstnanost. Dnes by asi levicový aktivista střílel spíše za naši uvolněnou měnovou politiku, která pomáhá udržet zaměstnanost, mzdy a vytvářet nová pracovní místa. To je zajímavý paradox.

* Proč by lidi mělo zajímat třeba to, že se díky slabší koruně daří lépe českému vývozu?

Chápu, že pro lidi je mnohem snazší hrát roli černého pasažéra, který říká – nezajímá mne nic nad rámec mé dnešní mzdy. Přitom jeho práce a mzda závisí na tom, zda je ekonomika schopna něco produkovat. A základní předpoklad pro rozumné fungování ekonomiky je cenová stabilita. Kdo má pocit, že ne, je odsouzen, aby opakoval 30. léta.

* Vy ty historické paralely máte hodně rád.

Protože všechno tu už bylo. A je fascinující, že si to všechno zase musíme zopakovat. Jediný rozdíl je v tom, že měnová politika tu zkušenost už má a má prostředky, jak zabránit, abychom si některé bolestivé lekce znovu zopakovali. To je naše role.

* Prezident Miloš Zeman na adresu ČNB řekl, že dělá „zbytečné experimenty s českou ekonomikou“. Vadí vám ta kritika?

Pokud jde o prezidenta, slyšel jsem tolik nelogických, nekonzistentních a řekl bych i tak komicky chybných argumentů, že se nemohu přinutit k tomu, začít je brát vážně. Naprosto zásadním experimentem s touto zemí by naopak bylo, kdybychom dopustili opakování deflačního vývoje daného slabou domácí poptávkou. Ta vede k tomu, že klesají všechny ceny, včetně ceny práce a cen nemovitostí, kdy firmy krachují a lidé přicházejí o zaměstnání, což všichni začnou chápat až ve chvíli, kdy je strašně těžké to zastavit.

* Kulantně řečeno – názory Miloše Zemana nepovažujete za úplně expertní. On přitom jasně řekl, že do rady jmenuje lidi, kteří mají názory jako on…

Prezident Zeman je politik. Jeho komentáře se moc neliší od jednoduchého měnového populismu, který jsme opakovaně slyšeli po listopadu 2013. Ale v tomto smyslu nad tím zívám, protože je jasné rozdělení rolí: centrální banka a politická elita jsou úplně něco jiného. Stejně jako bych si nenechal radit třeba u operace šedého zákalu nebo slinivky od doktora Ratha, tak bych si nenechal radit v oblasti měnové politiky od Miloše Zemana jako politika.

* Ovlivňují prezidentovy výroky atmosféru v bankovní radě? Třeba slovy, že guvernérem jmenuje Jiřího Rusnoka?

To je třeba brát s nadhledem. Pokud je centrální banka nezávislá, tak takovéto výroky musí v pohodě přežít. Komentovat to, že by se Jiří Rusnok měl stát guvernérem, není v kontextu této debaty nijak potřeba.

* Prezident vám ale výroky zasahuje do řemesla, hýbe kursem. Třeba v únoru koruna na chvíli v reakci na Zemanova slova posílila na nejlepší úroveň od loňského července.

Když pominu krátkodobé posuny, tak se kurs od začátku roku změnil asi o jedno procento. To není žádné velké drama. Mě zajímá to, co skutečně může ovlivňovat kurs koruny. To nejsou výroky politiků, ale dopad měnové politiky Evropské centrální banky (ECB). Což je další paradox. My tu slyšíme, jak by bylo fajn opustit českou korunu a ty takzvané měnové experimenty a jít k euru. A přitom ECB rozhodla, že bude měsíc co měsíc minimálně do roku 2016 vytvářet osmkrát víc peněz, než my jsme jich vytvořili po listopadu 2013. Nevím, co je větší experiment.

* Má ČNB dost „munice“ na to, aby čelila tlakům na posilování koruny, které si nepřeje?

Náš závazek je silný a lze ho držet nekonečně dlouho. K tomu centrální banka emitující vlastní peníze nikdy žádný limit nemá. Sláva, že máme autonomní měnovou politiku a že máme nástroj, jak bránit cenové nestabilitě, jíž se řada zemí eurozóny bránit neumí. To je jen důkaz, že autonomní měnová politika této zemi pořád pomáhá.

* Ještě jednou k Miloši Zemanovi – řekl, že se stydí za to, že pobaltské státy i Slovensko přijaly euro dříve než my. Co bychom s eurem získali? A o co jsme přišli kvůli tomu, že ho nemáme?

Pokud jde o přijetí jednotné měny, zastávám dlouhodobě úplně jednoduchou pozici. Pokud je v dané ekonomice centrální banka schopna dosahovat cenové měnové stability, jaký je důvod kupovat si měnovou politiku zvenčí? Pokud něco není pokažené, proč to opravovat? Srovnání s Pobaltím nesedí, protože to po celou dobu transformace žilo v režimu fixního kursu vůči marce a pak k euru. Nikdy vlastní měnovou politiku nemělo. Jediným skutečně měřitelným přínosem eura pro země, které ho zavedly, je nižší a méně proměnlivá inflace. Jakou to má přidanou hodnotu pro zemi, která má dlouhodobě inflaci srovnatelnou nebo dokonce nižší než v eurozóně?

* Zvláštní je, že na přínosech či záporech eura se neshodnou ani exportéři, lidé z byznysu, kteří s eurem žijí každý den.

Protože do debaty vstupuje spousta jiných faktorů, než je elementární ekonomická logika. Měna je i psychologická veličina. Vždycky tu jsou i romantické, historické, prestižní, geopolitické a čistě politické argumenty. Ale všimněte si, že za posledních osm let tu debatu o euru vyhrál eurorealistický tábor. V letech 2005 nebo 2006 žádná debata o euru nebyla. Hlavní mediální proud byl – euro je jasné, nevyhnutelné, a čím dříve ho budeme mít, tím lépe. Dnes i ti, kdo tohle říkali, připouštějí, že je třeba zvolit dobré časování, minimalizovat náklady.

* Mluví se o tom, že Česko euro určitě přijme prostě proto, že se k tomu zavázalo. Je to politické rozhodnutí, ale z pohledu centrálního bankéře: lze srovnat eurozónu roku 2004 a tu nynější?

Nelze ji srovnávat, protože eurozóna jako měna bez státu teprve teď testuje, jak bude odolná ve špatných časech a jak je přežije. Každý ekonomický projekt posuzujete ne podle dobrých časů, ale právě podle toho, jak se mu daří v těch špatných. Spousta euromilců, jak jim říkám, je také dost neupřímná. V čase, kdy se euru nedařilo a byly zásadní debaty o stabilitě eurozóny a o Řecku, tak mlčeli. Teď už se znovu ozývají. Přijde mi to zvláštní. Pokud nějakému projektu věřím, měl bych mu věřit za všech okolností, v dobrých i zlých časech.

* To je jako manželství…

Přesně tak.

* Máte nějakou představu, jak by Česko bylo zasaženo, kdyby eurozónu opustilo Řecko?

To je spíše o intuici než o tvrdých číslech. Mne trápí spíše to, jaké lekce si bereme z příkladů, jako je Řecko. V časech po velkých nerovnováhách jednou z věcí, které poměrně slušně pomáhají znovu začít, je výrazné snížení naakumulovaného dluhu z minulosti.

* Snižovat dluh je určitě fajn nápad, ale jak ho udělat?

V měnové zóně těžko uděláte inflaci jen v jedné její části. Odpouštění dluhů… To voní jihu, ale ne severu. A když jde o nesplacení dluhu, tak je to naopak, i když je to ve skutečnosti totéž. Jde totiž o různý pohled věřitele a dlužníka.

* Tak to zbývá jen bankrot.

To je novinářský termín. Já bych řekl, že bez redukce dluhu nelze někdy vůbec vytvořit nový začátek.

* Není paradoxní, že Česká republika je i ve srovnání se stávajícími zeměmi eurozóny jednou z mála, které splňují maastrichtská kritéria pro přijetí eura?

Není. Je to úplně obráceně. Ti, kdo si dokážou udržet měnovou a fiskální stabilitu vlastními politikami, mají přece nejmenší důvod do eurozóny vstupovat. Je paradox všech paradoxů, že do eurozóny nejvíce spěchali ti, kdo buď vlastní měnovou politiku neměli, nebo ji měli tak špatnou, že si vstupem chtěli „koupit“ lepší.

* Vládní ČSSD plánuje, že by chtěla přijetí eura prosadit někdy kolem roku 2020. Zdá se vám to reálné?

Je jasné, že o euru rozhodne politická elita. Když vám ale stávající politická elita stanovuje termíny pro euro daleko za rámcem volebního období, pak je to fakticky termín v nekonečnu. Já to beru tak, že euro není tématem dne – pro voliče ani pro politiky. Osobně doufám, že naše měnová politika bude natolik dobrá a přesvědčivá, že euro nebude tématem ještě hodně dlouhou dobu. A mimochodem, od okamžiku stanovení nějakého termínu až ke vstupu jsou zapotřebí nejméně tři roky a my se tu ještě nebavíme ani o okamžiku, kdy bychom stanovili ten okamžik.