Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Markéta Malá, Michal Půr (Insider 18. 5. 2026)
Nízké sazby skončily. A jen tak se nevrátí. Guvernér Aleš Michl se po pěti letech vrátil do podcastu Insider s Markétou Malou a Michalem Půrem v nejdelším rozhovoru, který kdy dal. Hovořil o tom, co doposud nová bankovní rada dokázala a jak se připravuje na budoucnost.
Přepis rozhovoru (edičně upraveno)
Dnes je naším hostem už podruhé guvernér České národní banky Aleš Michl. Vítáme vás.
Hezký den a díky za pozvání.
Díky, že jste přišel. Domlouvalo se to dlouho, ale říkali jsme, že to bude až po cestě po Spojených státech. Když jste poměrně nedávno dostal cenu pro nejlepšího centrálního bankéře světa, tak to asi pro řadu lidí bylo překvapení. První otázka: cítíte to jako určitou satisfakci?
Žádnou satisfakci necítím. Je mi úplně jedno, co se píše, důležité jsou výsledky práce.
A když to zhodnotíte od té doby, co jste se stal guvernérem v červenci 2022, přišel jste v době, kdy byla velká inflace. Ta doba byla složitá, turbulentní. Jak to vnímáte?
Začínali jsme s inflací 17,5 %, v současnosti je inflace už 26 měsíců v kuse u inflačního cíle 2 %. Začínali jsme s vyprodaným trezorem zásob zlata, v současnosti máme přes 70 tun zlata. Máme největší zásobu zlata v historii České republiky, je obnoven zlatý poklad. Začínali jsme zbankrotovanou Sberbankou, v současnosti je 99 % peněz klientů zpátky, a to i díky fantastické práci lidí z České národní banky. Začínali jsme, když platby mezi bankami trvaly dlouho, v současnosti každý Čech, pokud chce, má přístup k okamžitým platbám. To jsou hlavní výsledky naší práce, celého týmu České národní banky.
Ocenění guvernér roku jste dostal za snížení inflace z těch 17,5 % k inflačnímu cíli. Je to tedy ocenění za nějaký úsek vaší práce. Ale už to nezohledňuje, co tomu předcházelo. To znamená, jak ta vysoká inflace dopadla na lidi, do jejich reálných mezd, do toho, jak se jim žije. Už v roce 2021 jste tehdy ještě jako člen bankovní rady vystupoval proti rychlému zvyšování sazeb s argumentem, že ekonomika je po covidu pod potenciálem a nesmí se zadusit. Proč jste v tomto přístupu pokračoval i ve chvíli, kdy inflace výrazně rostla a bylo zřejmé, že je to mnohem větší problém než jen dovezené či nákladové šoky?
Výsledky práce hovoří za vše. Na začátku svého mandátu jsem řekl, že do dvou let snížíme inflaci na 2 %, dodržel jsem to na puntík přesně, a od té doby je inflace na cíli. Tečka.
Ale vy jste to dělal tak, že jste nezvyšoval sazby. Udržoval jste silnou korunu, tím pádem jste zlevňoval dovoz, to šlo proti inflaci. Ale za to období tady vznikl pokles reálných mezd o 10 %, akumulovaná inflace byla 30 %, měli jsme jednu z nejvyšších inflací. Lidem tady prostě brutálně poklesla ta kupní síla, už se to asi nikdy nevrátilo.
Máte naprostou pravdu.
No, a to nevadí?
Vadí to velmi, byla to obrovská chyba České národní banky, a ta chyba se už nesmí opakovat.
Myslíte, že byla chyba, když se tehdy naopak oslabovala koruna, že to je z té doby?
To, že inflace vznikla, byla obrovská chyba České národní banky. Hlavním důvodem bylo, že přes 15 let byly úrokové sazby nižší než inflace, až za našeho působení se to obrátilo. Úrokové sazby jsou vyšší než inflace. Dříve se podporovalo zadlužování a vyvolávání inflace.
Ale to mělo nějaký důvod. Bylo to po hospodářské recesi?
Ano, tehdy byla politika vyvolat inflaci, v současnosti je politika snižovat inflaci. Tehdy byla politika oslabování koruny, v současnosti je politika silné, pevné měny. Čili změnili jsme totálně filozofii, chceme mít sazby vyšší, než byly dřív, a chceme takhle krotit inflaci dlouhodobě.
Jenže v době, kdy byla inflace opravdu vysoká, měla Česká republika zároveň jednu z nejvyšších jádrových inflací. A právě do té se dovážené vlivy, energie nebo pohonné hmoty přímo nepromítají. Jak si to tedy vysvětlujete?
Jádrovou inflaci jsme měli jednu z nejvyšších v Evropě, přibližně 12 měsíců dokonce nejvyšší v celé Evropské unii. Bylo to v době, kdy jsem byl zvolen do funkce. Příčin bylo více. Kromě dlouhého období extrémně nízkých úrokových sazeb před covidem hrála roli i dlouhodobě slabá měna. V roce 2017 bylo vytisknuto příliš mnoho peněz. Peněžní zásoba se zdvojnásobila. Inflace je vždy o penězích, o zadlužování a o množství peněz v oběhu. To zdvojnásobení peněžní zásoby bylo důsledkem oslabování koruny: prodávala se koruna, nakupovala se eura, a tyto prodeje vytvořily přebytečnou zásobu peněz, která později vytvořila inflaci.
Trváte tedy na tom, že další zvyšování sazeb nad 7 % by nemělo kýžený efekt a ekonomiku by jen zbytečně dusilo, protože příčiny inflace byly jinde?
Sazbu jsme stabilizovali na 7 % a řekli jsme, že ji budeme držet déle, než jsme byli dříve zvyklí. Dokud si nebudeme jisti, že inflace skutečně klesla. Výsledek hovoří za vše: inflaci jsme snížili na 2 %.
Jak k tomu teď budete jako bankovní rada přistupovat? Ve Sněmovně se řeší změna zákona o rozpočtové odpovědnosti, což může do budoucna vytvářet další inflační tlaky. Jak vnímáte riziko rostoucího zadlužování v příštích letech, zvlášť když jste se vždy hlásil spíš k rašínovsky konzervativnímu přístupu?
To, že dřív byly sazby daleko nižší, než by měly být, tzn. deset let před covidem, a to, že jsou permanentní deficity veřejných financí, dohromady znamená, že naše sazby musí být daleko vyšší, než by byly, kdyby se tohle nestalo. A musí zůstat po delší dobu vyšší. Takže budeme teď drsní a neustoupíme. Musíme se připravit na to, že ekonomický růst bude pomalejší, protože naše sazby budou vyšší, než jsme byli dříve zvyklí.
A jakou roli v tom hraje hospodaření státu? Deficit by se měl držet kolem unijní hranice 3 %, ale celkový dluh dál roste. ČNB teď navíc očekává, že letos ještě zůstaneme pod 3 %, příští rok už ale nad 3 %. V kombinaci s mezinárodní situací, třeba po včerejších číslech z USA, kdy inflace dosáhla 3,8 %, nehrozí, že se to může znovu zvrtnout?
Vysvětlím to na příkladu České národní banky. Když jsem nastoupil jako guvernér, tak jsme propustili 5 % lidí. Nepropustili jsme je proto, že by byli špatní, ale proto, aby si všichni začali vážit práce, abychom začali plnit výsledky práce. Od té doby držíme stejný počet pracovních míst.
Prodali jsme dvě pobočky, v Ústí nad Labem a Plzni, protože už je nepotřebujeme. Začínáme přetvářet banku tak, že jsme propustili další zhruba 3 % lidí z provozu a zároveň nabrali IT specialisty a lidi na umělou inteligenci. Čili úrovňově jsme stále minus 5 %, ale ty další poklesy zaměstnanců už jsou kompenzovány najímáním nových lidí na IT, na kyberbezpečnost a na umělou inteligenci. A to samé má dělat stát podle mě. A pokud ty peníze budou na investice, na IT, na umělou inteligenci, na silnice, tak je to super. Ale pokud budou na provoz, tak jsou to inflační peníze a je to špatně.
Čili myslím, že něco podobného, jako jsme udělali v České národní bance, by si zasloužilo, aby to udělal i stát. Ale jediné, do čeho budu politikům mluvit, je, že čím nižší deficit, tím menší tlak na růst inflace. Takže ano, deficity jsou samozřejmě proinflační.
My ale víme, že ty vyšší výdaje půjdou spíše na provoz než na investice a rozvoj. Zároveň ale žijeme v době geopolitické nestability. A přestože jsme v jiné situaci než v roce 2022, sazby jsou nad inflací a ekonomika je stabilnější, otázka zní: budete sazby držet nad inflací i nadále? Jakub Seidler z ČNB v nedávném rozhovoru říkal, že na aktuální energetické šoky, tzn. dovezenou ropu a plyn, byste zatím nereagovali, ale pokud se inflační očekávání začnou přelévat do širší ekonomiky, sazby by šly nahoru. Počítáte s tím, že geopolitická nestabilita bude dlouhodobější a konflikt se protáhne?
Centrální banka tady není od toho, aby zajistila levný benzín, takže ani nezajistí levnější energie.
Ale to jsou ta inflační očekávání. Lidé si teď budou myslet, že znovu přijde inflační vlna jako v roce 2022.
Tak ať si to nemyslí, protože budeme tak tvrdí, že klidně zdrtím ekonomiku, mně to vůbec nebude vadit. Uděláme všechno pro to, aby inflace byla nízká. Sazby jsou nyní daleko vyšší, než byly předtím, než se rozjela inflace, čili podporujeme spoření, nikoliv zadlužování. A nebudeme se bát sazby zvýšit, pokud bude hrozit, že se inflace očištěná o energie zvýší. Protože já necílím energie, cílím inflaci, která se jmenuje jádrová inflace, tedy bez cen energií. Anebo pokud vzrostou její momenta, která si počítáme, to jsou tříměsíční klouzavé průměry meziměsíčních změn.
Ještě mě zaujalo vyjádření viceguvernérky Evy Zamrazilové k státním zásahům do cen pohonných hmot. Stát nyní každý den určuje ceny benzínu a nafty. A Eva Zamrazilová v nedávném rozhovoru říkala, že jí takový zásah do trhu nevadí. Cena ropy podle ní dnes stejně není určována trhem, ale tím, co řekne Donald Trump. A právě proto, že to snižuje inflační očekávání lidí, to považuje za přínosné. Reakce byly různé. Souhlasíte s tím, co paní viceguvernérka říká?
Myslím, že bychom vůbec neměli komentovat rozhodnutí vlády. To si probereme na bankovní radě. Ale veřejně bych to vůbec nekomentoval, držel bych se prostě svého kopyta, nízké inflace, finanční stability, pevná měna, to jsou naše pojmy, a nezatahoval bych Českou národní banku do politiky.
Když to vezmu obecně, protože Česko není jediná země, která k tomu přistoupila, naopak řada těch zemí byla ještě kreativnější, tak snižuje to ta inflační očekávání? Čistě technicky, nehodnotím ten politický krok.
Krátkodobě ano, dlouhodobě je důležité, jestli lidi a investoři uvěří, že chceme mít dlouhodobě nízkou inflaci, o to se hraje.
Pokud jde o výhledy české ekonomiky, zveřejnili jste prognózu, která počítá s určitým zpomalením oproti původnímu očekávání. Na druhou stranu to na současnou situaci není špatné. Německo má obrovské problémy a Česko je na něj tradičně silně navázáno. Přesto řada ekonomů, expertů i podnikatelů upozorňuje, že se Česku daří se od toho nějak odpoutat. Je česká ekonomika skutečně natolik odolná, aby dokázala vstřebat německý šok, nebo je to jen chiméra a čísla trochu klamou?
Osobně bych nekoukal příliš na čísla, na prognózy letošního růstu, protože autoprůmysl je podle mě v drsné recesi. Co se týká mechaniky, tak jsme geniální, ta mechanika Škodovky je skvělá, mechanicky je udělaná dobře, ale softwarově jsme totálně pozadu a špatní.
A když se podíváte na statistiky mezinárodního obchodu a podíváte se, kde nejvíc roste, mezinárodní obchod byl vždycky pro nás důležitý, tak export zboží se zadrhává, Asie přebírá otěže, jejich export teď roste. A ta největší dynamika je v současnosti v exportu služeb, software, IT, umělá inteligence, tam je největší marže, největší zisky a největší dynamika růstu. A v tom jsme slabí, celá Evropa a hlavně Česká republika. A vidíte to i na Škodovce, prostě mechanicky geniální auto, softwarově hrůza.
To není příliš optimistický výhled. Nečekáte tedy žádný dramatický růst? Přitom politici, když hovoří o státním hospodaření, říkají, že musíme nastartovat ekonomiku, abychom mohli splácet dluhy. A ty dluhy jsou podle nich potřebné, protože země je dlouhodobě podinvestovaná a nemá základní infrastrukturu. Ani ministerstvo financí ale nepočítá s růstem vyšším než 3 %. Je vůbec možné ekonomiku nastartovat za této situace? Přechod z průmyslu do sektoru služeb, o kterém mluvíte, je přece záležitostí desítek let.
Na tomto místě bych se přihlásil k chicagské škole, Milton Friedman, kde jsem měl v únoru přednášku. Důležité jsou firmy, podnikatelé, ti dělají změnu, nikoliv stát. Čili stát to neudělá svojí strategií, ale dělají to lidé. A buď tady bude ochota riskovat, přinášet nové nápady a mít success s vlastní firmou, anebo tady nebude a průmysl půjde dolů a bude propouštět.
Když jste tady byl naposledy v roce 2021, tak jste zmiňoval pojem „sací reflex“, tendenci firem i institucí přisávat se k veřejným zdrojům a čerpat dotace. Od roku 2021 se situace ještě vyostřila: energetická krize, válka na Ukrajině a tlak na dekarbonizaci celou věc zkomplikovaly. Dekarbonizace se stala oficiální růstovou strategií Evropy i České republiky. Jenže je to strategie, která ekonomiku skutečně někam posune?
Ano, ale to je strategie vymyšlená z nějaké kanceláře.
Ano, ale my v tom žijeme.
Je to strategie napsaná do PDFka. A taková strategie dříve či později tu ekonomiku buď udusí, anebo ji navede špatným směrem. Takováto strategie nejde vymyslet v kanceláři, musí ji vymyslet firmy, musí soutěžit mezi sebou a ty konkrétní nápady pak ekonomiku poženou nahoru.
Přizpůsobují se tomu ale i centrální banky. Evropská centrální banka začala s vlastním aktivismem v oblasti dekarbonizace a zvažuje, jak tuto agendu promítnout do svých kroků. Je to ale skutečně v jejím mandátu? Fed přece nic takového do svého mandátu nezahrnuje. Nepřekračuje ECB svými ambicemi v oblasti dekarbonizace rámec toho, co by centrální banka vůbec dělat měla?
Soustředím se na sebe, nekomentuji kolegy.
Jenže v dotační ekonomice žijeme všichni. Sací reflex, o kterém jste mluvil, se podle všeho nezlepšuje, ostatně zaznělo to i ve zprávách centrální banky. Myslíte si, že je vůbec šance to změnit?
Ano, sací reflex je velmi významný v celé evropské ekonomice. Popsal ho již János Kornai, maďarský ekonom. A jediná cesta, jak ho odstranit, je pokusit se dlouhodobě vyrovnat veřejné rozpočty. Tečka.
Když to ale vztáhneme přímo k vám: vaše minulost je s tématem dotací a čerpání veřejných peněz určitým způsobem spojena. Byl jste poradcem Andreje Babiše ještě v době, kdy působil na ministerstvu financí, točili jste spolu edukační videa. Přitom Babišův byznys na dotacích do značné míry vyrostl a celkové nastavení jeho politiky je na přerozdělování postavené. Nepopíráte tím vlastní přesvědčení, které dnes jako guvernér zastáváte?
Byl jsem poradce na ministerstvu financí, jsem na to hrdý. Když jsem tam byl, tak byl přebytek veřejných financí. Poslední přebytek veřejných financí, který tady od té doby byl.
To bylo naposledy před covidem.
Výsledky práce hovoří za vše. Když jsem pracoval na ministerstvu financí, byly veřejné finance tři roky buď vyrovnané, nebo v přebytku. Tečka.
Je možné se k tomu vrátit?
Je to možné.
Je ale něco takového v tomto státě vůbec možné? Schodek je nyní 310 miliard korun. Lze ho rychle, ne v horizontu deseti let, dostat zpět na přijatelnou úroveň? Existují konkrétní škrty, které by to umožnily? Váš oblíbený Rašín by asi řekl, že problém to není. Kdybyste dnes seděl na místě poradce a radil premiérovi nebo ministryni financí, co byste poradil?
Stejně jako u nás v ČNB, propustit 5 % lidí a ušetřené peníze dát na mzdy těch současných a zainvestovat. A ve střednědobém horizontu by se to mělo vrátit a rozpočet by se mohl vyrovnat.
Těch 300 miliard? A zainvestovat do čeho?
Investovat do technologií, IT a do provozu státu tak, aby dával podporu ekonomice. Přesně to děláme v ČNB. Náš největší projekt, kterému se nyní hodně věnuji, je umělá inteligence. Chceme ji nastavit tak, aby nám doslova uklidila barák. Za roky se v každé sekci nahromadila spousta procesů, papírování a věcí, které lidem práci zdržují nebo zbytečně komplikují. Mezitím jsme snížili počet ředitelů sekcí ze 17 na 14, zúžili jsme vrcholový management. A teď přichází AI. Nakoupili jsme čtyři grafické karty, naskládali je do serverů a brzy přikoupíme další čtyři. Podle mě budeme mít nejlepší zázemí pro umělou inteligenci ve veřejné správě v Česku. Cílem je, aby nám AI pomohla procesy zmapovat, zjednodušit a lidem ulehčit práci. Výsledkem bude produktivnější banka, která nepotřebuje tolik lidí, a ušetřené prostředky půjdou na růst mezd těch stávajících.
A jak to funguje? Zadáte tam prompt „vyčisti mi procesy v jednotlivých částech banky“?
Klíčové je, aby spolu naše sekce mluvily – a umělá inteligence je dokáže spojit. Když má někdo na dohledu zvukový záznam, může být fantasticky zpracován, v budoucnu může být předělán do nějakého dobrého reportu a může i vzniknout report napříč sekcemi, které potřebují znát nějaké informace. To celé se děje na našich serverech, aby nedošlo k ohrožení kyberbezpečnosti. Anebo naopak využít cloudových řešení a ta umělá inteligence si sáhne na nejlepší modely na světě, a zdokonalí se procesy zase někde jinde.
Česká národní banka, když to vztáhnu k tomu státu, tak ta nemusí řešit to, co stát. Jejím cílem je udržování nízkoinflačního prostředí, cenové stability. Stát musí hledět na všechno, má mandatorní výdaje, které musí splatit. Takže i kdybyste pomocí umělé inteligence dělal analýzy, co jak osekat, jak být co nejúspornější, půjde to aplikovat i na stát?
Jednou se to bude muset aplikovat, protože jinak ty procesy nevyčistíte. Veřejný sektor je zaplevelený reporty, které nikdo nečte a které nejsou potřeba. Jenom komplikují lidem práci. Potřebujeme se jich zbavit. My jsme třeba zrušili 36 opatření. Vydali jsme vyhlášku, která ruší 36 ostatních vyhlášek. Dalších 41 jsme připravili ke zrušení. Takže 77, takové šťastné číslo, pak bude zrušených vyhlášek, nařízení nebo pravidel, které se zbytečně požadovaly od trhu. Podobně by měl postupovat stát, ale nechci do toho víc fušovat.
Vy myslíte, že tato vláda má takové ambice?
Nevím, nekomentoval bych vládu, ať si každý udělá vlastní obrázek.
Ve Spojených státech jste teď vystupoval na konferenci Bitcoin. Myslíte, že ve Spojených státech to tak funguje? Kdybyste jako srovnal evropský systém a Spojené státy, tak ve Spojených státech je asi řada věcí, které stát nedělá, ale v Evropě je stát dělá. Jsou Spojené státy skutečně tak strašně napřed než my?
Podobnou otázku jsem dostal na MIT v Bostonu a odpověděl jsem, že byrokraticky mi to přijde podobné. Oba dva státy potřebují uklízet, stejně tak jako jsme potřebovali uklidit v České národní bance, a zlepšit procesy. Umělá inteligence nám v tom musí pomoct. Ale Amerika má jednu velmi podstatnou výhodu, a tou jsou inovace, respektive fantastické univerzity, na kterých chcete studovat. Mají MIT, byl jsem na Stanfordu, v Chicagu, geniální škola… lituju toho, že jsem tam nestudoval. Byl jsem na Whartonu, ale měl jsem studovat v Chicagu. Tam je fantastická univerzita a v rámci toho skvělí absolventi, řada z nich podniká, x procent zkrachuje, ale xy procent fantastických firem vznikne. Tesla, Google, Microsoft, další firmy. A tady ty firmy se pak tržní kapitalizací stávají nejlepší v Americe a táhnou tu ekonomiku. Když se podíváte do Evropy, tak tady tržní kapitalizace, když si vezmete MSCI, tak donedávna ta nejhodnotnější firma byla Louis Vuitton. Což je sice super firma, ale je to přesně to, co asi nebude táhnout ekonomiku nahoru.
Třeba skončí počítače a pojedou jenom kabelky?
Tak to budeme v háji. Ono se hodně mluví o tom, co umělá inteligence do budoucna přinese. Může nastat buď scénář, že ji všichni zavedou rychle a začnou propouštět lidi, nebo scénář takového pomalejšího zavedení. Znáte to, první věc, kterou vám manažer řekne: „mně to dává chyby, mně to odpovídá špatně“ a další. Ale za pár let už třeba bude bez chyb, třeba bude dokonalejší než mozek. Ale to zavádění nebude tak rychlé, tudíž obměna zaměstnanců nebude potřeba.
Anebo – a to si myslím spíš já – bude to rychlé, ale ti lidi budou potřeba někde jinde. Budeme potřebovat víc IT specialistů, více lidí, kteří tomu rozumí, anebo budeme potřebovat víc lidí ve službách. Proto třeba Kalifornie má nízkou nezaměstnanost, i když má nejlepší technologické firmy, které se sice teď trošku stěhují. Ti lidé si najdou práci někde jinde, a pokud se to nechá trhu, vytvoří se ta pracovní místa někde jinde. Třeba ve službách, třeba ti lidi budou chodit do fitka a budou makat.
A když jste byl ve Spojených státech, jak jste tam různě přednášel. Na MIT jste měl přednášku i o jestřábí politice, jak jste byl věčně jestřábí…
To budeme, věčně.
Ale popisujete tam podle vašich měřítek, že jste „byl“ ve smyslu toho, že jste udržoval ty sazby a že jste to zvládl přes silnou korunu. Zajímalo to tam ty posluchače, sžili se s tím, líbil se jim ten přístup?
Nedostal jsem odpověď, jestli se jim líbí můj přístup, nebo nelíbí. Ale je velký rozdíl mezi seminářem, nebo přednáškou v Bostonu a v Česku. Mluvil jsem pět minut a okamžitě začaly otázky a pak celou hodinu a půl jely jenom otázky a odpovědi.
Čeští studenti to nedělají?
V Česku se víc poslouchá. Ale to neznamená, že je tento přístup horší. Je to jiný typ přednášky nebo cvičení.
Chodíte pravidelně přednášet, nebo jste chodil, když jste byl v bankovní radě a nebyl jste ještě guvernér, někam na VŠE nebo na českých vysokých školách?
Myslím, že to taky znáte, doktorát jsem dělal na Vysoké škole ekonomické, moje alma mater, geniální škola…
… to vám taky vyčítají, že jste ho udělal pozdě.
Ano, udělal jsem ho pozdě, ale alespoň jsem ho udělal, na rozdíl od někoho. Mám doktorát a mám cenu guvernéra roku… Klíčové jsou stejně výsledky. Ta cena je všech, České národní banky. Výsledky zatím hovoří za vše. Ale to neznamená, že když máme v současnosti výsledky, že je budeme mít i za rok, za dva. My prostě nesmíme polevit, aby, jestli mě pozvete třeba za rok, za dva, jsme ukázali, že jsme fakt jestřáby. Jestřáby navždy.
Laická veřejnost a asi i odborná veřejnost si vás nespojuje s nějakým jestřábím přístupem. To už asi lidem nevezmete, že vás takhle vnímají, ne? Prostě je moc silné to, když jste v bankovní radě vystupoval proti sazbám. To se vám s tím musí blbě fungovat, když pak říkáte, jaký jste jestřábí guvernér?
Když jsem nastoupil do centrální banky, tak jsem čtyřikrát za sebou hlasoval pro zvýšení sazeb. Takže to máte asi špatné informace.
To jo, ale potom už ne, když to fakt začalo růst.
To jste řekla naprosto přesně. „Když to pak začalo růst“, a to je to zásadní! „Když to pak začalo růst“, myslíte inflaci, pak už je pozdě. Vy totiž musíte být vpředhledící. Můj přístup je totálně jiný…
Tak samozřejmě ty vyšší sazby působí později.
Musíte být vpředhledící. To znamená, že nemůžete dovolit růst inflace vůbec. Pokud pak začnete čachrovat se sazbami, až když je inflace 10 % a myslíte si, že ji nějak snadno snížíte, tak to je extrémně pozdě a ten přístup je extrémně špatný. Když jsem přišel do banky, tak to bylo období ekonomického růstu a tehdy jsem čtyřikrát za sebou hlasoval pro zvýšení sazeb. A ty sazby třikrát za sebou nebyly zvýšeny. A je to proto, že moje logika je prostě jiná, než byla dřív. A je jedno, jak to kdo hodnotí. Klíčem jsou výsledky práce.
Asi většina lidí vás má taky spojeného právě s tím, že do České národní banky vás chtěl dostat jak Andrej Babiš, tak Miloš Zeman. Pak vás jmenoval guvernérem, vlastně docela nečekaně. Spíše se čekalo, že to v tom roce 2022 bude Vladimír Dlouhý. Nebo se pletu? Bylo to nečekané. Ale narážím na to, že Miloš Zeman přece dlouhodobě říkal, že si přeje, aby sazby byly nižší. Tímhle vás má už asi navždycky většina veřejnosti spojené, že jste byl tou osobou, která měla zajistit to, že sazby se nebudou zvyšovat, protože to vyhovuje byznysu některých lidí, například kolem Andreje Babiše, Miloše Zemana a tak.
Vůbec nevím, co mi tím chcete naznačit. Sazby jsme nechali dlouhou dobu na 7 %. Ta sazba byla extrémní, co se týká historie. Měli jsme politiku silné koruny, čili totálně jsem přetočil dosavadní poměry ze slabé koruny na silnou. Po roce jsme měli nejsilnější korunu v historii České republiky. Bojovali jsme s nákladovou inflací. Logicky, když bojujete s dovezenou inflací, tak potřebujete silnou měnu, nikoliv slabou měnu. Protože když dovážíte, potřebujete nakupovat levněji. Ta politika zabrala. Od ledna 2024 máme inflaci na cíli – 26 měsíců v kuse. Zatím na cíli. Ale pořád to neznamená, že za rok bude na cíli. Musíme být pořád přísní.
Podle toho, co říkáte, tak se už nikdy nevrátí období nízkých sazeb. Protože když vidím, jak si vede ekonomika, jak si stojí inflační cíl, tak si státy po nějaké době zvyknou na to, že je Hormuz zavřený.
Naprosto přesně to říkáte.
Takže vliv uzavřeného Hormuzského průlivu bude klesat. Když budete přistupovat tou svojí filozofií, že ta sazba je vždycky vyšší než inflace a naopak, tak už se nikdy nevrátí období nízkých sazeb?
Nečekám, že se vrátí za mého působení. Nazval jsem i tu přednášku na MIT „navždy jestřábem.“ To znamená, že budeme mít navždy vyšší sazby, než byly dřív.
A myslíte si, že ty sazby do budoucna spíš porostou? Z toho, co říkáte, se zdá, že spíš porostou, kdyby tady existoval nějaký inflační tlak, což existuje. Nepochybně v ekonomice jsou nějaké proinflační tlaky, mimo jiné dluh, ceny pohonných hmot a podobně.
Na příštím zasedání budeme rozhodovat mezi stabilitou a růstem sazeb. Ale tento rozhovor by měl být nadčasový. Když si nás někdo pustí třeba za rok, tak ho to další zasedání nebude zajímat. Myslím, že sazby doopravdy zůstanou vyšší, než si kdokoliv myslí. Tudíž hypotéky budou dražší a ekonomický růst bude nižší, protože budeme dlouhodobě krotit inflaci. Budeme prostě muset být drsní. A je jedno, jestli to někdo nazve jestřábem, nebo ne. Za mě to je jestřábí politika.
Česká národní banka je poměrně restriktivní. Má celou řadu dalších nástrojů, kterými může zamezovat přílivu peněz do určitých segmentů ekonomiky. Hypotéky budiž jeden z nich. Česká národní banka je v tomhle docela přísná, za ty roky hodně zpřísnila pravidla pro poskytování hypoték. To podle vás zůstává i nadále? A druhá otázka k tomu. Je to zároveň největší politické téma, které se týká dostupnosti bydlení. Už je to ekonomický problém. Jak se tohle bude vyvíjet? Protože to má celou řadu dopadů jak do politiky, tak do ekonomiky domácností, do jejich očekávání atd.
Uvědomuji si, že je drsné, že požadujeme 20 % v hotovosti, když si někdo bere hypotéku. Když je mladší, tak tam jsou mírnější pravidla. Nejsem tady od toho, abych zlevnil byty, abych vyřešil bytovou politiku. Náš jediný cíl je nízká inflace.
Když se podívám do jiných členských států Evropské unie, například na Slovensko, tak tam je zadlužení domácností mnohem vyšší, než je v České republice, alespoň podle dostupných čísel. A je to mimo jiné způsobené hypotékami, nižšími sazbami ve spojitosti s přijetím eura. Oni to samozřejmě lidi v Česku neradi slyší, ale je to jeden z těch efektů. Tak kdybyste se na to podíval prizmatem „Češi jakožto konzervativní domácnosti“, a teď vím, že to může pro řadu lidí působit neuvěřitelně, ale opravdu s vysokou úrovní úspor vs. zbytek Evropy, nebo její velká část, třeba Slováci, kteří pouští ty peníze do ekonomiky. Tak jaký ekonomický efekt tohle má?
Jak se to pouští přes levné hypotéky, tak dříve či později si ta země vytvoří inflaci. Levný úvěr není cesta k nízkoinflačnímu prostředí. Takže proto podle mě sazby hypoték, jaké jsou v současnosti, jsou nový normál, na který si lidé budou muset zvyknout, pokud chceme mít nízkou inflaci.
Když tedy někdo čeká na levnější úvěr, tak nemusí. Spíše by měl kupovat?
Pokud uvidíte dobrý byt, tak si ho kupte. Nebo musíte jít do nájmu. Nemůžu v tom nijak pomoct.
Představují rostoucí ceny nemovitostí nějaké riziko v ekonomice?
Ano, představují. Je to problém pro inflaci. Nemovitosti jsou také součástí inflace a hlavně to zadlužování. Inflace je, když se zvyšuje deficit, když se zadlužování roztáčí, čím dál tím víc. A ona na nás vždycky dopadne se zpožděním. Takže když máte 10 let nulové úrokové sazby a ještě do toho oslabíte korunu, tak se nemůžete divit, že dříve či později přijde velká inflace. Takže proto jsem to celé otočil. Touto dlouhodobou logikou podle mě můžeme přispět k tomu, aby ta inflace byla nižší, než jsme zažili.
A teď jsou nějaké dva přístupy, hlavně mladší lidi mají pocit, že je nějaké právo na bydlení, možná i nájemní. Potom z druhé strany přichází stát a ten dává něco, jako jsou příspěvky na bydlení, které měly sloužit pro ty potřebné. Jenomže se to velmi zvrhlo a dávají se na to desítky miliard ročně, tak to přece jde naprosto proti sobě. To je zase proinflační. Tak já vlastně nevím potom, jaký přístup je lepší si vybrat. Jaká je z toho cesta?
Kdybych byl teď mladý, tak si velmi všímám třeba zaměstnaneckých akcií. Podle mě je to super věc, která byla schválena. A založil bych nějaký startup a měl bych kontrakt, který říká: „Budu mít teď nízký plat. Pokud se podaří tu firmu prodat během tří, pěti let, díky tomu, že vlastním podíl na té firmě, vydělám balík. A pak budu mít na to bydlení.“ Takhle bych uvažoval. Na druhou stranu berte, neberte, ale víc nemůžu pomoct. Věřím na to, a to je to Chicago, že když budeme mít nízkou inflaci, pak je to na vás, jestli si dokážete vydělat, nebo ne. Je to vaše starost, vaše volba, vaše právo.
Jak velké riziko je, že ten růst cen nemovitostí je bublina, která může prasknout? Protože se nezdá, že by to byla bublina, z jednoho prostého důvodu: je tady nějaká poptávka a nabídka zdaleka nedosahuje té poptávky. V tom případě nemůže ta bublina nikdy prasknout, pokud to takhle dál bude trvat.
I podle našich analýz a s nejlepším vědomím, co teď mám, samozřejmě přesně to neví nikdo, ten trh není v bublině. Je tam určité nadhodnocení cen nemovitostí, ale roste střední třída, která si začíná víc vydělávat, a ti lidé potřebují bydlení. K tomu pořád doháníme západ. Čili proto si nemyslíme, že na trhu nemovitostí je v současnosti nějaká extrémní bublina.
Takže když někdo má peníze nebo dosáhne na přísnou hypotéku, tak si ten byt má koupit? Protože na tom momentálně nemůže prodělat.
Pozor. Zopakuji, co jsem říkal i na bitcoinové konferenci, kde jsem vystoupil jako první centrální bankéř: „Hodnota bitcoinu může být extrémní, ale může být i nula. Fakt může být i nula. To samé platí i u akcií, a to samé platí i u nemovitostí. Jenom ne ta nula, ale máme období, kdy i ceny nemovitostí spadly. Nikdy bych netvrdil, že něco může jenom růst do nebes. Proto potřebujeme diverzifikovat.“
V ČNB máme velké devizové rezervy, diverzifikujeme. To samé by měl člověk udělat s majetkem. Já mám třeba teď nově DIP. Zrušil jsem životní pojištění, to je podle mě k ničemu, a udělal jsem si DIP. DIP je skvělý, malá platba, měsíční. Mám jenom S&P 500, nic víc.
Ale poplatky jsou stejně dost vysoké, podle toho, kde to máte?
Nejsou, mám S&P 500, a tam je TER pod 0,1 %. Tedy minimální poplatky. Měsíčně pravidelně investuji. To bude na můj důchod, a buď tam něco bude, nebo ne. Ale věřím na to, že dlouhodobě jenom do akcií. Nechci nic radit, nikomu. Ať si každý investuje, kam chce, nedělám investiční doporučení, ale chci jít příkladem.
Lidé tady ale nejsou zvyklí investovat, nerozumí tomu. Mladí možná. Ale myslí si, že důchod dostanou. Tady zrovna by byla nutnost státu, aby se domluvil s penzijními společnostmi a jejich peníze žily. Jejich peníze někde leží a nejsme schopni nic udělat. Myslíte si, že bude trvat dlouhá léta, než se ty peníze nějak zmobilizují?
Mám dvě doporučení. První doporučení: na sociální síti X mám pravidelnou nedělní školu investování. Čtěte moje X. Druhé doporučení: Úplně stejně pracně, jak musíte makat na to, abyste si vydělali peníze, tak se úplně stejně pracně o ně musíte starat. Takže nemůžete je jen tak dát někam do něčeho, co se jmenuje penzijní, aniž byste přesně věděli, jestli můžete vydělat, nemůžete. Jestli je to konzervativní, ultrakonzervativní fond, řada z nich jsou ultrakonzervy, kdy i termínovaný vklad je někdy lepší. Ale některé fondy jsou zase skvělé, takže musíte přemýšlet i o tom, kam ty peníze dáváte, a poté až můžete vybrat dobrý produkt.
Jenomže u nás je to všechno dobrovolné. Ve skandinávských zemích jsou střadatelé nebo ti, kdo si investují na ten důchod, nuceni investovat do těch dynamičtějších fondů, a tak ty peníze vydělávají. To u nás prostě není. U nás je to nastavené velmi konzervativně a nikdo nikoho nenutí k ničemu. Potom akorát jsou vysoké poplatky, lidi nechápou, proč odvádějí tolik v rámci toho, kolik dostanou od zaměstnavatele. Ale pak stejně nic nedostanu, až já půjdu v 65 do důchodu. Prostě je to tu asi všechno zcestně nastaveno.
Tak třeba v České národní bance přispíváme lidem na spoření. Každý by se měl naučit ukazatel TER, to je ukazatel nákladovosti daného fondu. Měl by si ho vyhodnotit, sledovat jej. Zmiňoval jsem jej v rámci mé nedělní školy investování na X. A ať si každý porovná mezi sebou jednotlivé fondy, kolik mu berou na poplatcích. A ať tam nedává peníze. A je to dobře, ne, že to je dobrovolné? Nebo vy byste chtěla, aby všechno bylo povinné, aby stát tady za vás velel, aby vám dal notičky, co máte dělat? To už pak jsme v nějakém 1984, ne?
Ale počkejte, moje očekávání je, že důchod nedostanu. Nepočítám s tím, že bych dostal důchod, nebo že bych se ho dožil. Mají podle vás lidi čekat, že ten důchod dostanou? Protože podle mě si fakt myslí, že ho dostanou. I mladí lidi žijí v představě, že jim stát zajistí důchod. Jaké je vaše očekávání, je to vlastně vůbec udržitelné podle vás ekonomicky?
Dvě poznámky. První je, že si myslím, že důchody budou určitě. A to souvisí s tou druhou poznámkou. Máme malou porodnost, takže stárneme. A potřebovali bychom porodnost 2,1 na jednu ženu. To ale nemáme. Máme ji výrazně nižší. Dříve či později bude muset stát důchody udělat nějakou jednotnou částkou, tedy že bude ručit občanům jednotným důchodem, který bude pro všechny stejný.
Pro všechny stejný.
Pro všechny stejný a zároveň stát řekne: „Ručíme vám v příštích letech za tady to a zbytek je na vás.“ A pak už bych nic nenařizoval. Za mě je dobrý dlouhodobý investiční produkt. Ten je dobrý, v rámci něj mohou občané pravidelně měsíčně spořit. Někdo věří na nemovitost, někdo na zlato, někdo na bitcoin.
Za jak dlouho si myslíte, že k téhle situaci můžeme dospět, když je porodnost tak nízká, okolo 1,3 či 1,4? Dramaticky klesla.
Tento vývoj je špatný. Nízká porodnost je pro stát velký náklad do budoucna. Když vidím podinvestovanou Evropu, co se týká technologií, softwaru, služeb a do toho ta nízká porodnost, tak mě napadá německé slovo kaput.
Vynikající knížka, mimochodem.
Ano, je to výborná knížka od německého ekonoma.
Vyšla i v češtině u nakladatelství Bourdon a autorem je Wolfgang Münchau.
Wolfgang byl dlouhodobý komentátor Financial Times. Ti nás jen tak mimochodem za loňský rok také ocenili jako nejlepší v Evropě.
Wolfgang tu knížku napsal dobře. Takže termín kaput od něj fakt sedí. Je to myšleno dlouhodobě, pokud se nezlepšíme v těch službách, v softwaru, a celkově v přijímání nových technologií. U nás jsem já a bankovní rada zaveleli k využívání AI v ČNB. Čili podnět k tomu, aby se podnik, instituce, veřejná správa změnily, musí přijít od vedení. A to po tom musí jít tvrdě. U nás v ČNB máme pro implementaci AI nastavená KPIčka pro nejvyšší manažery. Jejich počet jsme mimochodem snížili ze 17 na 14 a naopak jsme jim výrazně zvýšili platy. V současnosti tak patří k nejlépe odměňovaným ve veřejné sféře. A je to tak správně, protože odvádějí skvělou práci.
Když to trošku posuneme k vám. Jste aktivní na sociálních sítích, i vyprávíte, co děláte. Je to změna v tom, jak někdo, kdo je v čele centrální banky, vystupuje. Nemáte někdy pocit, že tímto vystupováním nedevalvujete tu instituci? Je to hodné guvernéra ČNB, když vyprávíte například o tom, jak jste cvičil a jak do toho klesá inflace? Nebo když při vysvětlování inflace používáte přirovnání s hrdlem od kečupu? Není to moc?
Podle mě je potřeba být na sociálních sítích a vysvětlovat mladší generaci, co se děje, co má čekat do budoucna. A na kečupu a úzkém hrdlu jsem ukázal efekt, že když vezmete kečup a otočíte ho, tak nevyteče hned. Nový kečup neteče hned, ale pak ho musíte trošku namačkat a pak vyprskne. A to se za covidu stalo.
No, to byla situace s covidovou poptávkou a nabídkou…
Ano, nejdřív byla ekonomika zadrhnutá a pak se to najednou rychle změnilo. Během jednoho dvou let se extrémně změnily poměry mezi poptávkou a nabídkou, a tudíž se to propsalo do inflace i do růstu. A podobně nyní chci jít příkladem. Takže proto držím nějakou disciplínu. Já osobně, a to samé musí být i v ekonomice, a to samé musí být u nás v bance. Disciplína, respekt k práci druhých. A zároveň ta ocenění, která jsme dostali, jsou zároveň výsledkem práce všech. Jsou to ceny pro celou Českou národní banku. A opravdu si toho vážím, že tam můžu pracovat s tak skvělými lidmi.
Máte nepochybně spoustu haterů. Jaký máte vztah ke svým haterům? Jak to vnímáte?
Podle mě si každý může psát, mluvit, co chce, je to čistě na něm. Mně je to úplně jedno, úplně totálně jedno.
Nedotýká se vás to vůbec?
Ne, vůbec ne, ať si píšou, co chtějí. Mně to vůbec nevadí. V současnosti se soustředím jen na budoucnost a na tu instituci, na nic víc.
Takže když o vás prostě někdo říká, že jste člověk dosazený do bankovní rady Zemanem, Babišem, že poškozujete nějak tu instituci, tak je vám to jedno? Vy si stojíte za tím, že jste tam odvedl dobrou práci i váš tým, tedy bankovní rada, a že není tedy co kritizovat?
Já jsem ale člověk dosazený panem prezidentem Zemanem. A velmi si toho vážím a je mi úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Pro mě jsou důležité výsledky práce a pak ta instituce. Ta musí dýchat týmově. To je pro mě důležité, ti lidé. Lidé jsou fakt důležití.
Jsou všichni rašínovci jako vy?
Ne, ne, nejsou. A to je dobře. A ani v bankovní radě nejsou všichni. Máme sedm členů bankovní rady, z nichž každý je úplně jiný, ale každý svým způsobem je geniální pro tu banku. Fakt se ta bankovní rada povedla a každý z nich je odborník. Buď PhD, nebo profesor, nebo mají jiné skvělé vzdělání a každý z nich má na starosti něco jiného. Pěkně jsem to rozdělil, oni s tím souhlasili a týmově chceme odvést výbornou práci.
Jak se dívají na vaši komunikaci? Narážím teď na těch pár dní starou kauzu s Miss ČR, kdy se účastnice nějakým způsobem podílely na komunikaci České národní banky. Jak se na to dívají? Myslí si jako vy, že je dobré takhle vystupovat, takhle komunikovat za instituci, jako je Česká národní banka?
Teď nevím, jakou kauzu myslíte, žádnou takovou kauzu neznám.
Tak kauzu z toho udělala média, ale narážím na tu spolupráci nebo na ta edukační videa, která natáčely missky, které byly za vámi v centrální bance.
Já jsem je tam pozval.
Ano, máte hezké fotky. A to má být taky, aby si toho všimli mladí lidé a aby to přilákalo pozornost? Protože když se kouknu třeba na váš Instagram, tak dříve to byla nuda. Máte tam prostě vaši podobiznu a říkáte tam například, že budete udržovat vyšší sazby. A najednou jsou tam například ty missky. Je to kvůli tomu, aby si vás všimli mladí lidé?
No, není to můj Instagram, je to Instagram instituce, tedy ČNB.
Ano, České národní banky samozřejmě.
Nemám žádný Instagram. Za covidu jsme mimochodem nelenili. Dostal jsem přilbu a rozkopali jsme velký vestibul, když přijdete k nám do banky. Tam byly pobočky, kam si lidé dříve chodili vyměnit peníze. A nebyly už potřeba, tak jsme to celé rozkopali a postavili jsme velké návštěvnické centrum pro děti. Přijde tam zhruba 100 000 lidí ročně. Návštěvnické centrum je edukační nástroj. Slouží k vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti. A v rámci toho jsem pozval ty missky proto, aby na sítě udělaly každá video o tom, co si myslí. A je to dobře, příští rok je pozvu znovu. Je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Je dobře, že natočily video na Instagram. Každá řekla svůj názor. Já jsem to ani neviděl, ale je to dobře.
Kritika byla, že ony tam dávají nějaká konkrétní doporučení, že mají lidé kupovat třeba akcie Microsoftu nebo Applu. To se přece nehodí, zvlášť ve spojení s Českou národní bankou?
Ať si každý říká, co chce, mně to nevadí. Ale samozřejmě pak je důležité, pokud někdo někomu volá a nabízí něco bez potřebných licencí, tak to je samozřejmě problém. Ale pokud jim i misska něco řekne, tak je to super. Edukativní video je skvělé. Není to něco, čím bych se zabýval. Pro mě je to nepodstatná věc.
Ještě jsem se chtěla zeptat na pana Procházku s tou tělocvičnou. To je také kvůli tomu, abyste zaujmuli, že vám bojovník Procházka byl otevírat tělocvičnu? Vypadá to hezky, jenom se divím tomu, proč tohle dělá Česká národní banka.
Protože chceme mít nejlepší lidi. A abych je přilákal, tak budu mít taky nejlepší gym ve veřejné správě. Čili za dva roky jsme vylepšili gym, je dvoupatrový a moderní. A lidé, když makají u nás, tak si můžou ještě vedle toho zajít zadarmo zacvičit. A mají tam dvě patra k tomu, aby druhý den přišli do práce silnější a o to víc pracovali. Je to tedy i o kultuře práce. Proto pořádáme vánoční večírek, proto pořádáme zimní a letní sportovní hry. Jezdím na ně také. A proto máme ten gym, aby banka myslela na lidi. A proto chci, aby jim rostly platy a aby měli gym.
Kolik je průměrný plat?
V současnosti máme 100 tisíc korun. A šel výrazně nahoru a půjde dál nahoru. Ale pozor, máme minus 5 % lidí, v porovnání s tím, když tato bankovní rada začínala.
Byl jste teď v Las Vegas na velké bitcoinové konferenci. Z pozice centrálního bankéře dlouhodobě mluvíte poměrně pozitivně o bitcoinu jako o součásti diverzifikace do budoucna. Tak v jakém stavu je teď Česká národní banka a bitcoin?
Chtěl bych být konzervativní v měnové politice. Mými vzory jsou ekonomové jako Friedman či Rašín. To znamená žádná devalvace měny, žádné kvantitativní uvolňování, žádné experimenty či dlouhá období nulových úrokových sazeb. Ne. Chtěl bych být přísný, sazby držet větší, než byly dřív. To je konzervativnost. Ale chtěl bych být totálně inovativní, co se týká procesů a co se týká budoucnosti. A proto mě zajímá bitcoin. Myslím si, že jeho hodnota bude buď velká, nebo nula, nevím. Ale chci tvořit budoucnost, ne jí jen přihlížet. Chci být součástí té budoucnosti. A proto máme testovací portfolio za milion dolarů. Nakoupili jsme bitcoin. Zkoumáme, jak se koupí, jak se prodá, jak se chová, jak funguje custody, jaké jsou procesy AML. Všechny věci si chceme vyzkoušet, protože tu budoucnost budeme dohlížet. A ta budoucnost je v tokenizaci, v digitálních aktivech. A na to, abychom na ni byli připravení, tak to musíme znát. Proto ten bitcoin.
A jste bitcoin maximalista, nebo ne? Bitcoin maximalisti říkají, že hodnota bitcoinu bude obrovská. Říkal jste, že bude buď obrovská, nebo nula. A nebo asi cokoliv mezi tím.
Ne, jenom ty dva extrémy.
Co by se muselo stát, aby byla nula?
Buď velký hack, nebo velký krach nějaké výrazně velké instituce, firmy nebo fondu, které drží bitcoiny. Například Michael Saylor a jeho firma Strategy, která je velkým vlastníkem bitcoinu, by museli zkrachovat. Anebo se ukáže, že ten kód nefunguje.
Právě. Jestli ta umělá inteligence nemůže rozluštit ten kód na konci dne.
Dobře, ale tak to do budoucna může rozluštit i další, daleko horší věci. Víme z Terminátora, že Skynet se vloupal i do armádních systémů a vedl i armádu. Ale koncepčně je to zajímavé. Ale osobně mám všechny peníze v korunách, kromě té jedné DIP investice, tak všechno mám v korunách. Můj plat je v korunách a věřím české koruně.
Takže jste proti euru? Proti zavádění eura?
Za našeho mandátu, co jsem guvernér, euro nepřijmeme.
S podcastem Bruselský diktát objíždíme vesnice, města, školy, sokolovny, kde co. Všichni jsou proti euru, ale opravdu všichni, včetně dětí, jo. To je neuvěřitelná shoda.
To mě těší. Důvěra v korunu je pro mě naprosto podstatná.
Ano, ale proč jste proti? Já bych tady taky dokázal dát nějaké argumenty, Markéta taky, ale proč jste proti, co myslíte, že by bylo horší? Co by se zhoršilo?
Jsem proti, protože ekonomika potřebuje kurzový vyrovnávací mechanismus platební bilance. Zní to divně, tak trochu PhD, geekovsky, ale znamená to, že prostě ta koruna má posilovat nebo oslabovat. Má to být dáno trhem, nikoliv tím, co si centrální banka usmyslí. Trhem, jestli důvěřuje v ekonomiku, nebo ne, jestli se ekonomice daří, nebo ne, pak má být silná měna. A když posiluje, tak to vlastně podněcuje export k inovacím, protože pokud ten export zaspí, tak bude trpět. A naopak, když oslabuje, tak to může ekonomice trošku pomoct. Krátkodobě jí to může pomoct. Kurz je důležitý, když se hýbe. Nemůžeme si všechno zafixovat pod nálepkou „jsme v Evropě, tak všechno zafixujeme“, protože pak ta ekonomika postupně uvadne. A inovace se netvoří z kanceláře, ale musí vznikat v ekonomice. A ta potřebuje nějaké pohyblivé veličiny, které ukážou, jak si ta ekonomika stojí.
Ono totiž je zajímavé, a to si myslím, že na to lidé často zapomínají, ale když si vezmete státy, které mají euro, a státy, které ho nemají, a zprůměrujete jejich hospodářský růst, tak ten výsledek je jednoznačný. Státy, které ho nemají, rostou rychleji. Výrazně. To není nějaký banální rozdíl. To je pro mě jeden z těch hlavních argumentů.
Když jste tady ještě byl minule před těmi pěti lety, tak jste tady právě řešili devizové rezervy. Vy jste říkal, jak byste tam chtěl zvýšit nebo vlastně skoro znásobit ten objem držených akcií a zlata. Tím se dostáváme ke zlatu, s tím jste asi spokojený, ne? To se povedlo. Zlato úspěšně pravidelně nakupujete. Akcie jste zdvojnásobili, 26 % je teď podíl akcií, to je dvojnásobek oproti minulosti.
Ano.
Takže to je dobré, ne?
Všechno, co jsem před pěti lety řekl, jsem dodržel.
To bych se asi hádala, ale devizové rezervy ano. Ale vyneslo to něco, minimálně to zlato. Kam s tím zlatem, kam se s tím dá pokračovat?
Vydělali jsme za ty tři roky 130 miliard korun. V eurech jsme vydělali daleko víc. Máme účetnictví v korunách, vyděláváme v eurech, v dolarech. Loni jsme vydělali, měli jsme největší eurový nebo cizoměnový výnos. 10 % jsme vydělali loni na aktivech. Máme teď už asi 180 miliard dolarů. Podle toho, v jaké měně to oceníme.
Čili ty výnosy jsou fantastické. Ne každý rok bude výnosný, můžeme být i v mínusu. Může se to stát. Ale ta logika, kterou jsem měl před těmi lety a kterou doteď dodržujeme, byla, že potřebujeme, aby naše aktiva začala vydělávat, protože na pasivech, to je kolik úročíme bankám peníze, ztrácíme hodně peněz.
Tudíž aby banka byla výdělečná dlouhodobě, abychom vytvořili nějaký rezervní fond a mohli jsme jednou něco přispět i státu, protože podle zákona můžeme, tak aby ta další guvernérka nebo guvernér, podle toho, kdo přijde, aby měli lepší pozici než já. Zdědil jsem největší ztrátu v historii, 485 miliard korun.
Proto víc akcií, víc zlata. Za ty roky jsme to dokázali. A teď je náš investiční horizont dlouhodobý, vlastně skoro nekonečný. Takže uvidíme, jak se trhy budou vyvíjet. V dlouhodobém horizontu by banka měla výrazně vydělávat. Nevím, jestli vydělá letos, nebo příští rok, to podle toho, jak trhy půjdou.
Ten zlatý poklad tedy budete dál navyšovat?
Zlatý poklad bude mít 100 tun zlata. Nyní máme přes 70 tun a navýšíme ho dál na těch 100 tun. Většinu z toho máme v Londýně. Osobně jsem tam byl naše zlato i zkontrolovat. Máme tam takové QR kódy, to zlato mi přinesli.
A mimochodem, blízko toho trezoru má výborný gym Bank of England. Nemá tedy tak hezký jako my, nebyl ho tam otevírat Jirka Procházka, ale má tam taky gym.
Zlato jsem zkontroloval, máme ho tam hodně a budeme ho dál doplňovat. Aby naše země měla rezervy rozmístěné, aby nebyly jenom v eurech, ale aby byly kus ve zlatě, kus v akciích, kus eura, kus dolary a další portfolia.
Po té krizi 2008–2009 začaly centrální banky zlato zase víc nakupovat. Myslíte, že se ještě někdy může vrátit doba, že by zlato zase vyprodávaly? To už prostě zlato bude teď drženo v rezervách centrálních bank stabilně, bude se asi navyšovat?
Stát se může všechno. Zažil jsem i období, kdy třeba 10 let cena zlata nerostla. Zažili jsme období, kdy se ho centrální banky zbavovaly. Takže určitě bych nedoporučoval se ho zbavovat. Současná bankovní rada ho obnovila, vrátili jsme Česku zlatý poklad a nedoporučoval bych pak s ním něco dělat, pokud nebude nějaká vyloženě nutná doba.
A jak je to, myslím teď i globálně, že se vlastně mění to postavení dolaru a zlata v devizových rezervách, že vlastně zlato teď předbíhá dolar? Ale to se třeba naší centrální České národní banky netýká, nebo tedy jsem pochopila, že dolar držíte pořád stejně. Tam nedochází k nějaké proměně?
Ano. Myslím, že malinko by tam mohl být růst, i když v procentech, jestli myslíte i procento z devizových rezerv, tak teď ho zhruba udržujeme stabilní. Kdyby se cokoliv dělo, tak potřebujeme eura na intervence, ale to by byla nejhorší možnost. Máme eura, máme dolary, máme teď v současnosti, myslím, že 25 % akcií, budeme mít 30 %, podle mě to trošku vzroste, tak uvidíme. Ale nechceme tím vysílat nějaké poselství, co je lepší, euro nebo dolar. Snažíme se ty rezervy diverzifikovat, máme na to i pěkný working paper. Dokonce dva díly jsme vydali. Nevím, jestli někdo čte, když PDFko má víc než 10 stran, tak kdyby si to někdo chtěl přečíst, nebo kdyby na to zaměstnal AI.
Přesně tak, aby vám to přežvýkala.
Ano, aby mu to přežvýkala. A kdyžtak ať si na to dá ten pro model, ať si to lidi zaplatí. A ať mu přežvýká naše poslední dva papery, které jsme udělali na diverzifikaci našeho devizového portfolia a na to, jak zvětšit očekávaný výnos a zároveň riziko držet na rozumné míře. To je víc akcií, víc zlata.
A síla koruny, kudy se bude vyvíjet v ideálním případě?
Nevím.
Ale jste zastánce silné koruny.
Samozřejmě, chtěl bych pevnou měnu, ale zároveň je to tržní veličina a je to na trhu. Nevstupujeme na trh a necháváme to na trhu.
Jdeme na otázky od předplatitelů. První. Proběhlo už vyhodnocení testovacího nákupu kryptoměn? A kdy a v jakém objemu případně přikročíte ke skutečnému investování do krypta? Ptá se David Mareček.
Žádné skutečné investování do krypta nebude. Krypto a bitcoin je něco jiného. V kryptu očekávám ještě hodně krachů firem. Budoucnost teď jsou stablecoiny, tokenizace. Bitcoin jenom testujeme a vyhodnocení bude zhruba za dva až tři roky.
Tady se ptá váš jmenovec Tomáš Michl, jak to bylo s tím portrétem na pětitisícové výroční bankovce a jestli nejste od té doby méně vidět. Vy jste měl mít nějakou tu malou podobiznu na té bankovce, pak Česká národní banka říkala, že tam nebude.
Ano, chtěli dát razítko na bankovku, pětitisícovku, nikoliv že by mě tam vyobrazili, takový hologram. Takový miniaturní holográmek. Řekl jsem, že nechci.
A nebylo to až po nějaké té kritice, že se to nafouklo?
Když se to nafouklo, tak jsem řekl, že to nechci. Nechci být nikdy na bankovce, ani miniaturní, ani milimetr hologramu mé hlavy.
Tak asi až po smrti, ne?
Ne, nechci tam být nikdy. Řekněte to, zapište to, nechci být na žádné bankovce, chci odvést dobrou práci.
Pokud budete na bankovce, tak už to nebudete moct ovlivnit.
Dobře, ale klidně to dejte tady do protokolu z našeho Insideru, že nikde nechci být a nikde ať mně fotku nedávají, a to bude nejlepší.
Pane guvernére, Jan Krpata – čeští obchodníci a v důsledku spotřebitelé platí karetním asociacím a bankám odhadem 15 miliard korun ročně. Vychází to z dat ČNB a dat asociací. Vy říkáte, že ČNB umí provozovat systém padesátkrát levněji. Okamžité platby už dnes fungují skvěle. Proč tedy banky ještě nemají povinnost tuto alternativu pohodlně nabízet přes NFC nebo DeepLinky stejně jednoduše jako kartou? A co konkrétně plánujete udělat?
Ano, ten systém je teď výrazně levnější. Je to čistě na lidech, aby si řekli. A co plánujeme udělat? Vzali jsme si pod sebe pravidla na okamžité platby. Výrazně to tlačíme a bylo by dobré, kdyby vznikly nové firmy nebo nové appky, nebo kdyby se rozvíjel napříč bankami projekt Airbanky Cvak, nebo něco podobného, aby získal na síle, aby si ho vzaly všechny banky a aby vznikla alternativa ke kartám. Chci alternativu, chci soutěž, nechci tlačit ani jedno z řešení. Chci, aby si lidi vybrali, čím chtějí platit, a aby k tomu měli možnost platit. Takže těmi novými pravidly teď zkusíme udělat to, abychom motivovali konkurenci, aby vznikla. A i karetní společnosti si v tom najdou byznys. Ty můžou dělat security, můžou dělat kyberbezpečnost, jsou v tom výborné. Takže ani jednomu řešení bych nechtěl dávat prioritu, chtěl bych konkurenci. A to, proč to banky nedělají? Některé banky mají velké příjmy z karet, čili čistě oportunisticky nejsou tak inovativní jako jiné banky.
Evropská unie myslím zvažuje vytvoření svého systému, který by nahradil ty karetní asociace, to podporujete?
Vizionářsky, je obrovská chyba centrálních bank, anebo respektive institucí, které mají pod sebou platební systémy, že to, co Musk tehdy věděl s PayPalem, jsme vlastně neudělali. Nedokázali jsme lidem nabídnout, aby mohli rychle zaplatit, zaplatit jednoduše přes appku. Nebo zaplatit mezinárodně. Nevím, jestli jste někdy platili do Ameriky, musíte vyplnit ten dlouhý IBAN, strašně dlouhý kód. Je to doopravdy pakárna to udělat. PayPal už to tehdy řešil. Přicházíme s něčím až teď. A jedna možnost je to zase institucionálně udělat přes digitální měnu centrální banky, CBDC, anebo jít přes okamžité platby. Nám se zatím jeví jako lepší ta možnost okamžité platby a vytvořit konkurenci a aby se na tom podílely soukromé společnosti. Čili chceme udělat ten systém, máme na to ty lidi od nás. Ježíšmarjá, ti si tak zaslouží ten gym. Jsou tak skvělí.
Mimochodem, teď taky dostanou posily, nabíráme lidi na platební systémy, na umělou inteligenci dostanou další posily. Takže tam chceme doopravdy udělat ještě spoustu věcí. Ten systém musí být odolný.
A CBDC, to jsme ještě neprobrali. Na to se tady někdo ptá. Chtěl bych se zeptat, zda vidíte riziko v CBDC, kdyby náhodou Česko přijalo euro. A ptá se náš patron jménem Micinka, nikoliv Macinka.
Dobře. Kdybychom přijali euro, jako že ho nepřijmeme za tu dobu, kdy budu guvernérem, tak by Česká národní banka odmakala tu přípravu a naprosto profesionálně by i připravila tu měnu. Čili bychom pak měli, podobně jako v eurozóně, to CBDC, pokud tam vůbec vznikne. Tam je to ještě na parlamentu, aby se to rozjelo a taky aby to ten trh přijal. Je důležité, aby přijal to řešení.
A vidíte v tom riziko, nebo ne?
Riziko je vždycky v tom, že to je systém, který je dělaný státem a nemusí být tak inovativní. Věřím na to, že firmy tomu dávají drive a stát má zabezpečit jenom tu infrastrukturu, nikoliv tu appku. Takže mám trošku jiný přístup, ale může se to do budoucna taky změnit. Neumím dobře odhadnout, kam ten platební systém půjde, protože nejsem tak dobrý odborník. Ale věřím na tu jednoduchost, že lidi půjdou po jednoduchosti a po bezpečnosti placení. Takže na to se soustředíme. Jednoduché, ale bezpečné placení.
Tady se Jakub ptá: Aleš for president, aneb konec důchodců ve vedoucích pozicích státu? My jsme se na to vlastně taky chtěli ptát, až vám pak skončí mandát, tak jestli byste si třeba dělal zálusk na nějakou veřejnou funkci. Myslím, že i v nějakém výzkumu vyšlo, že byste mohl být prezidentský kandidát.
Ne, já jsem guvernérem České národní banky a to mi naprosto stačí. Dosáhl jsem svého snu, co jsem chtěl.
Takže potom zmizíte z veřejného dění.
Máme dva roky a za tu dobu chceme ještě dál pracovat. Jsme teprve ve dvou třetinách, takže spoustu práce před námi a na nic jiného nemyslím a nemám žádné takové ambice.
Prezidentské?
V žádném případě.
Nelákala by vás představa být bitcoinovým prezidentem?
Ne, to ne, nepotřebuju být nějakým bitcoinovým prezidentem.
Nechcete být prezident.
Mě lákají ty technologie. Nechci zaspat dobu a chci ty technologie, AI, to jsou pro mě pojmy.
Jak se udržujete stále fit nejen po mentální stránce, ale i fyzicky, chodíte pořád do Koule?
Ano, chodím, byť už se to teď nejmenuje Koule, jmenuje se Mood, je to tady vedle v ulici a jsem tam každý den. Dneska jsem vynechal, abych nebyl červený, a půjdu až večer. Každý den jsem tam většinou v osm až devět nebo sedm až osm. Musíte každý den makat, každý všední den. O víkendu nemůžu.
A to chodíte ještě do toho gymu u vás?
Ne, do gymu ne, to je pro lidi, to je pro naše zaměstnance, skvělé zaměstnance, ti tam můžou chodit. Já už to pak samozřejmě nejsem schopný zvládnout. Podle mě ten sport… nevím, mě to chytlo a je to důležité, že takhle jdete příkladem, že se prostě cítíte dobře a potom udělám i víc práce.
Děkujeme za návštěvu. Přejeme hodně štěstí, silnou korunu. Teď jsem vám chtěl popřát nízké úrokové sazby, ale ty nechcete. A málo haterů přejeme.
Za celou Českou národní banku díky. A díky, že nám věříte a podporujete nás.
Aktualizováno dne 19. 5. 2026 v 16:12