Rozhovor s Alešem Michlem, guvernérem ČNB
Sabina Ali (MF Dnes, iDnes.cz, 30. 4. 2025)
„Chci být jestřáb, který hlídá inflaci a nedovolí návrat nulových sazeb a opakování chyby, ze které se pak zrodila velká inflace,“ říká v rozhovoru pro MF DNES guvernér České národní banky Aleš Michl.
Jak se vám spí v době, kdy se ekonomika každým dnem dramaticky mění? Dá se v chaosu, kdy se situace vlivem rozhodnutí Donalda Trumpa neustále otáčí, nějak kvalifikovaně rozhodovat?
Rozhodujeme se bez emocí. Zajímá nás, co bude za rok, dva a více let. Co se děje dnes se cly, bude brzy historie. Jeden šok odezní a přijde zase jiný. Proto mě cla moc nezajímají. Dívám se dál do budoucnosti.
Co tam vidíte?
Českou národní banku, která pomáhá lidem snít o budoucnosti bez strachu z inflace. Banku, která umí pracovat s technologiemi, s umělou inteligencí, zajišťuje stabilitu a dlouhodobě nízkou inflaci. Představuji si prostě svět, kde algoritmy a technologie pomáhají, ale hodnoty ČNB, morálka, odbornost, nezávislost nás drží pevně na zemi. Testování umělé inteligence na programování a automatizaci procesů v ČNB jsem teď věnoval více času než čtení o clech.
Potřebujeme, aby lidé měli motivaci začít podnikat, následně vše dotáhli třeba k prodeji firmy a vydělali peníze. Vzorem nemůže být technologicky zastaralá firma Škoda Auto, ale firmy jako Avast.
Přesto... Má celní válka a dění kolem ní reálné dopady na českou ekonomiku, a tedy i vliv na vaše rozhodování?
Chápu, že vás zajímá krátkodobý vývoj, pro budoucnost to ale žádná velká událost není. Když jeden stát zavede cla a druhý také, tak to jednorázově zvýší ceny zboží, kterého se to týká. Cla mohou zpomalit obchod a mohou zpomalit tok peněz v ekonomice, což je spíše protiinflační. Během toho může zase jiné zboží také zdražit či zlevnit, to nevíme. Inflace je ale o dlouhodobém toku peněz, tedy o utrácení státu, lidí a firem. Cla sice krátkodobě ceny ovlivní, dlouhodobě by ale měla vliv pouze tehdy, pokud by na ně státy reagovaly zvýšením deficitu veřejných financí nebo pokud by centrální banky v emocích mylně snížily sazby zase zpátky na nulu.
Zmiňujete výdaje státu. Ty patrně porostou bez ohledu na cla, protože Česko chystá vyšší výdaje na obranu. Připravit se bude muset i na vyšší výdaje na důchody kvůli stárnutí populace a polovičaté reformě. Jaké starosti vám tedy utrácení státu dělá s ohledem na inflaci?
To je násobně větší problém než cla. Je to něco, co inflaci dlouhodobě zvyšuje a brzdí naplnění mé vize o dlouhodobé nízké inflaci. Inflace je o příliš rychlém toku peněz v ekonomice, nehospodárných rozhodnutích státu, lidí i firem. Tudíž má zvýšení deficitu veřejných financí přes větší spotřebu, nákupy či dotace podstatný vliv na inflaci. A nezáleží, zda je toto utrácení odůvodněno cly, obranou a tak dále.
Co to znamená pro nastavení sazeb na nejbližších zasedáních? I s ohledem na výkon ekonomiky, který není nijak valný...
K vizi České národní banky patří strategie, že sazby by měly být v budoucnu vyšší, než byly pět až deset let před pandemií covidu. To, co se děje, mě jen utvrzuje v mé strategii. Pokud teď snížíme sazby, tak to uděláme velmi opatrně. Stále máme výhled na vyšší jádrovou inflaci (očištěnou o vliv cen potravin či energií, pozn. red.) , než bychom byli rádi. Chci být jestřáb, který hlídá inflaci a nedovolí návrat nulových sazeb a opakování chyby, ze které se pak zrodila velká inflace.
Meziroční inflace v březnu činila 2,7 procenta. Je tedy v tolerančním pásmu České národní banky, ale stále vysoko nad cílovou dvojkou. Věříte, že se vám ji i přes všechny budoucí výzvy podaří v dohledné době stlačit?
Cílíme na nízkou inflaci. V mé logice uvažování je i jednoprocentní inflace dobrá. Jádrová inflace nad dvojkou je risk a vyžaduje přísnou jestřábí politiku.
Jste zhruba v polovině svého mandátu. Když jste nastupoval, byla inflace kolem 17 procent a sazby na 7 procentech, kam je postupně navýšila bankovní rada vedená vaším předchůdcem Jiřím Rusnokem. Rada pod vaším vedením následně úroky, jimiž centrální banky s inflací bojují, nezvyšovala. V čem tedy spočívá váš hlavní přínos v krocení inflace?
V silné koruně. Na jaře 2023 se podařilo mít nejsilnější korunu v historii, což zlevnilo dovoz tehdy drahých surovin. Měnová politika začala až tehdy pořádně působit, přísnost pocítily i exportní podniky, snížila se poptávka. Zpomalil se tok peněz v ekonomice – a následně inflace. Od začátku jsme komunikovali, že hlavní strategií budou silná koruna a stabilita sazeb na vyšší úrovni po delší dobu. Tato změna strategie nejvíce přispěla ke zkrocení inflace v Česku.
To je tedy to, co porota ocenila, když vám udělila titul nejlepšího guvernéra světa?
Ta ocenění patří všem lidem v České národní bance, byť je na nich moje jméno. Jedna cena je od mezinárodní poroty pod odborným časopisem Central Banking a druhá od vydavatelství Financial Times. A ano, náš boj s inflací bylo to hlavní, co porota ocenila. A že jsem dodržel, co jsem slíbil v polovině roku 2022 při jmenování guvernérem. Inflace klesla ze 17,5 procenta v červenci 2022 přesně na inflační cíl dvě procenta, kterého bylo dosaženo v únoru, březnu a červnu 2024.
Byl to důvod, proč platy v radě meziročně tak výrazně stouply? Konkrétně váš plat stoupl o 51 procent.
Můj základní plat nestoupl o padesát procent.
Dobře, tak jeho variabilní složka...
Ano, bonus mi výrazně vzrostl za výsledky. Má základní mzda v průměru za tři roky rostla o 2,8 procenta ročně. Konkrétně v roce 2022 o nula procent, v roce 2023 rovněž o nula procent, protože jsme si v období velké inflace zmrazili mzdy a bonusy, a pak v roce 2024 stoupla o 8,7 procenta. Základní mzdy v bance vzrostly za stejné období v průměru o 4,9 procenta ročně. A je to tak dobře. Lidé u nás budou i nadále nejlépe zaplaceni z celé veřejné sféry a budou pracovat v instituci, která se opírá o silnou firemní kulturu a odbornost.
Loňský nárůst mého celkového příjmu ovlivnilo to, že mi za dobré výsledky bankovní rada výrazně zvýšila bonus. Loni v projevu na Ostravské univerzitě jsem tu logiku avizoval, vysvětlil a budu to takto razit pořád: základní mzdy by měly růst rozumně. Ale bonusy za dobrou práci mohou růst klidně výrazně více, pokud máte výsledky.
Zpráva o loňském hospodaření České národní banky ukázala velmi solidní zisky, jichž banka dosáhla. Hodně tomu pomohly výnosy z akciových investic. Trhům se tehdy dařilo, dnes ale píšou opačný příběh a centrální banka už ztratila nějakých 58 miliard korun. Přehodnotili jste kvůli tomu investiční strategii?
Výhled na zisk nedáváme a ani na jednoroční zisk necílíme. Po předchozí bankovní radě zbyla kumulativní ztráta ve výši 487 miliard korun. Ta ztráta byla důsledkem nesprávného řízení aktiv a pasiv v rozvaze. Příčinou bylo, že aktiva – respektive devizové rezervy – měla malý výnos, takže si nevydělala na naše pasiva. My jsme to změnili. Zvýšili jsme očekávaný výnos aktiv. Nakoupili jsme více akcií a více zlata. Zároveň jsme snížili náklady na pasiva, protože jsme bankám zvýšili minimální povinnou míru rezerv a přestali ji úročit. Příčinu jsme tedy odstranili a dva poslední roky byly ziskové. To ale neznamená, že můžeme generovat zisk každý rok. Letos jsme zatím ve ztrátě a můžeme tak i skončit. To nikdo neví. Klíčem přístupu je myslet dlouhodobě a mít v rozvaze banky aktiva, která mají větší očekávaný výnos, než jsou náklady na pasiva. To je strategie pro budoucnost.
Odklon od amerických aktiv kvůli politické situaci v zemi tedy nezvažujete?
Ne, americké akcie pravidelně, postupně a v klidu přikupujeme, žádná změna strategie nenastala.
Posunuli jste se v debatách o kryptoměnové rezervě?
Na začátek varování, že všechna kryptoaktiva jsou riziková. Neinvestujte do nich, pokud nepřijmete riziko, že můžete přijít o všechno. To je velmi důležité. Na trhu kryptoaktiv bude ještě hodně krachů, zpronevěr peněz. Ptala jste se ale na kryptoměnovou rezervu, konkrétně mám v hlavě jen bitcoin. Technologie za ním – čili blockchain – je úžasná inovace. Tu musí naše banka zachytit a testovat ji. Technologie za bitcoinem nám může pomoci i v dohledu nad kryptoaktivy.
Budete tedy kupovat bitcoin do rezerv?
Nyní jsme zadali analýzu a podle ní se rozhodneme.
Zahrnujete do úvah i jiné kryptoměny než bitcoin?
Soustředíme se zejména na testovací portfolio bitcoinu, vše ve stadiu úvahy, analýzy. Možné je ano i ne.
V lednu měla ČNB padesát tun zlata, cíl je sto. Stále to platí, i když cena zlata vystřelila na rekord, a nakupujete tedy za draho?
Ano, zlato nakupujeme dál. Je to podobné jako u akcií. I když akcie spadly, neměníme naši strategii. A když zlato naopak vzrostlo, opět naši strategii neměníme. Pravidelně, postupně a v klidu přikupujeme. Chceme mít v rezervách 100 tun zlata, cíl naplníme v roce 2028. Je to důležité při obnově zlatého pokladu. Česká národní banka vznikla v roce 1993 a tehdy bylo v rezervách zhruba 60,7 tuny zlata. Když jsem nastoupil do bankovní rady, bylo vše rozprodáno, v rezervách zbylo jen osm tun zlata, nejméně v historii. Nová rada začala zlato přikupovat a nyní máme už 56 tun. Děláme to kvůli diverzifikaci majetku, abychom měli různé třídy aktiv. A pak také pro budoucnost, pro další generace.
Zatímco zlato roste, americký dolar, který je často označován za rezervní měnu, oslabuje. Někteří ekonomové tvrdí, že slabý dolar je cílem amerického prezidenta, protože chce zlevnit export. Co slabý dolar znamená pro korunu?
Když se podíváte na posledních dvacet pět let od vzniku eura, tak bylo období, kdy byl dolar slabší i silnější. Dnes je jeho hodnota zhruba na průměru posledních pětadvaceti let. Devizové trhy se zkrátka hýbou oběma směry a nemá smysl z toho nyní vyvozovat nějaké závěry. Neděje se nic neobvyklého.
Dolar oslaboval i kvůli chování Donalda Trumpa vůči guvernérovi americké centrální banky, kdy na něj veřejně tlačí, aby snížil sazby. Jak to na vás působí?
Nezávislost centrální banky je to nejpodstatnější, co nám pomáhá zabezpečovat nízkou inflaci.
Ve svých rozhovorech často zmiňujete důležitost podnikatelského ducha. Potřeba posunout se z montovny v inovativní ekonomiku se skloňuje dekády. Proč se to pořád nedaří?
Toto je daleko zásadnější pro budoucnost než cla. Ekonomiku netáhne žádná strategie od vlády či její podpora ani politika cel. V Americe jsou těmi nejhodnotnějšími firmami Apple, Microsoft, Nvidia, Meta, Tesla – symboly inovací a ochoty riskovat. V Evropě byla dlouho nejhodnotnější LVMH, pod kterou spadá Louis Vuitton. To ukazuje, že jsme trochu zpohodlněli. Podnikatelský duch je o tom, jestli jsou firmy ochotné riskovat své peníze, inovovat a zda budou mít skvělé nápady.
Těch nápadů je víc v Americe než v Evropě. To je ta příčina. Až teď dánský Novo Nordisk to trochu rozvířil svým patentem léku na obezitu a německý SAP svým softwarem. Nyní stojíme na rozcestí, zda budeme v Evropě víc spotřebovávat nebo inovovat. A rozhodne to podnikatelský duch.
Podle vás nás z pozice montovny nevyvede vláda. Podnikatelé si ale hodně stěžují na obrovskou byrokracii, složitost prostředí či absenci funkčního systému zaměstnaneckých akcií. Neměl by tedy i podle vás v této oblasti stát přiložit ruku k dílu?
Stát ať propustí pět procent lidí, jako jsme to udělali my v ČNB, ručí za základní funkce a píše dobře zákony. Ať zlepší procesy fungování institucí, jako jsme to udělali my. Je to trošku oxymóron, ale nyní jsme vydali vyhlášku, která ruší řadu jiných vyhlášek. Prostě úklid.
Potřebujeme, aby lidé měli motivaci začít podnikat, následně vše dotáhli třeba k prodeji firmy a vydělali peníze. Vzorem nemůže být technologicky zastaralá firma Škoda Auto, ale firmy jako Avast, Cognitive Security, Apiary, Beat Saber, ShipMonk. Skvělý exit jednou přeji firmám jako Rossum, Productboard, Spaceknow, STRV, Keboola. Potřebujeme víc těchto příkladů a psát o nich, aby to motivovalo mladé podnikatele. Například by pomohlo do zákonů dobře nadefinovat zaměstnanecké akcie, v USA i Británii je to standard. Zaměstnanecké akcie pak za podstoupení rizika a dřinu mohou vynést miliony.
S tím, jaké máme firmy, souvisejí i mzdy v ekonomice. Ty české nyní zpomalují v dohánění těch německých. Co se stalo?
Firmy nemají tak velkou marži jako podniky na Západě, protože jsme spíše dodavatelé než finální prodejci výrobků.
Když jsme u mzdového tématu, podle výpočtu poradenské společnosti Deloitte je v Česku na pořízení vlastního bydlení potřeba výrazně víc ročních mezd než ve většině evropských zemí. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří řeší svou bytovou situaci?
Mějte fantastické vzdělání, dobrou práci a běžte do hypotéky, protože je to investice na stáří. Kdyby vám bylo nejhůř, můžete nemovitost prodat a přestěhovat se do menší nebo do nájmu.
Kladete velký důraz na pracovitost i vzdělání. Nemyslíte si ale, že ve vztahu k bydlení – vlastnickému i nájemnímu – se už vazba mezi výdělky a cenami narušila natolik, že již píle a vzdělání nestačí? Že je třeba se dnes víc než kdy jindy soustředit na výběr povolání, které slibuje velmi nadstandardní výdělky?
Souhlasím s vámi. Není jednoduché si bydlení sehnat, zvlášť když člověk začíná či do toho má rodinu. Chápu, není to lehké, ale je to tak.
Čím si vysvětlujete, že banky zlevňují hypotéky tak pomalu? Selhává zde trh?
Moje rada zní, udělejte si čas, obejděte si různé banky, udělejte si srovnávací tabulku a dostanete dobrou sazbu na hypotéku.
Trh tedy neselhal?
Ceny hypoték jsou vyšší, než bylo dříve zvykem, a je to i záměr. Dříve se podporovalo zadlužování nulovými sazbami centrální banky. Ale to je minulost.
V řadě věcí Česko možná zaostává, ale podle vaší studie je na tom velmi dobře v oblasti okamžitých plateb. Mohou pomoci i většímu rozšíření bezhotovostních plateb?
Ano, velmi. Povedlo se nám v ČNB vytvořit infrastrukturu, systém pro okamžité platby. Máme na to perfektní tým. Udělal za poslední roky skvělou práci, 99 procent klientů bank tak má nyní přístup k okamžitým platbám. Vizí je ale dělat ještě větší věci než teď. Naopak špatná strategie byla minulou bankovní radou schválená platba na telefonní číslo. To byla ztráta zdrojů. Zaplatily si to banky, dobrá. Ale byla to hloupost.
Lidé tedy o možnost zasílat platby na telefonní číslo nemají zájem?
Není to žádná inovace, neměli jsme to dělat. Budoucností je platit jednoduše a levně mobilem přes okamžité platby. Jako dnes s platební kartou. Ovšem s tím rozdílem, že by se platilo zcela bez ní, pouze skrze náš systém. Touto cestou by měl jít trh, tady je budoucnost. To je ta podstatná inovace – nahradit platební karty. Je ale otázka, zda to trh bude chtít, protože částečně žije z poplatků za karetní transakce. My jsme schopní platební systém provozovat za padesátkrát nižší náklady, než co dnes lidi a podnikatele stojí karetní systémy.
Jaké je roční množství okamžitých plateb?
Náš platební systém jako celek zpracuje ročně miliardu plateb mezi lidmi a firmami. Do těch plateb se nepočítají karetní transakce a platby v rámci jedné banky. Z té miliardy tvoří okamžité platby třetinu, stále je tam velký potenciál. Okamžité platby fungují 24 hodin po sedm dní v týdnu. Ale banky zatím daly bezpečnostní limity, to chápu.
Zmiňoval jste, že máte s okamžitými platbami velké plány. Co přesně se tedy pro větší rozšíření okamžitých plateb dá konkrétně udělat?
Ještě před pár lety trvaly platby dva i více dní. Udělali jsme velký pokrok. Je potřeba dále pracovat na bezpečnosti okamžitých plateb. Do toho musíme investovat my i banky. Je potřeba zajistit, aby systém byl dál stabilní. Aby každý přesně a jasně věděl, kolik peněz a kam posílá. Aby vše bylo biometricky ověřeno a aby existovala umělá inteligence, která bude bránit podvodům, rozpozná rizikové transakce a varuje klienta či banku.
Jaká je odezva ze strany bank? Samy často poskytují platební terminály, takže z karetních transakcí mají část zisků.
Přesně tak, banky nyní nejsou tlačeny do okamžitých plateb, ale infrastruktura tady je.
Budete na ně tedy nějakým způsobem víc tlačit?
Trh ať si řekne. My jsme vybudovali infrastrukturu okamžitých plateb a dále do ní investujeme.
Jak je to s eurovými okamžitými platbami?
Okamžité platby v eurech provozuje hlavně Evropská centrální banka. Napojení na tento systém ze strany ostatních bank je povinné. Zhruba do dvou let by tedy okamžitá platba v eurech měla být už běžnou záležitostí.
Vy sám u sebe ještě nosíte hotovost?
Ne. Fakt jen málo. Korunu mám ale velmi rád. Kdo chce koruny v hotovosti, ať je stále má. Kdo je nechce, ať je nemá. Dbáme na právo platit hotovostně i bezhotovostně, jak kdo chce.