Renata Opravilová (Bankovnictví 20.10.2006 strana 22, rubrika: Měna a regulace)
Bezproblémové fungování finanční infrastruktury je nezbytným předpokladem pro stabilitu finančního systému jako celku. Proto centrální banky a různé instituce věnují adekvátní pozornost řízení rizik s nimi spojených.
Finanční infrastruktura, kterou se obvykle rozumí platební a clearingové systémy a systémy vypořádání cenných papírů (takto je zpravidla chápána finanční infrastruktura v užším slova smyslu, v širším pojetí zahrnuje též burzy, centrální depozitáře cenných papírů, systémy pro platební karty), je jedním z funkčních prvků finančního systému. Význam finanční infrastruktury je daný samotnou funkcí finančního systému, kterou je finanční zprostředkování a platební styk.
Účastníci finančního systému používají k vypořádání svých plateb finanční instituce, mezi nimiž existují různé formy vzájemné provázanosti, které potenciálně umožňují šíření nákazy - přenosu problémů z jedné instituce na druhou. Zároveň lze na platební a vypořádací systémy pohlížet jako na prvky finančního systému, které jako první signalizují vznikající problémy a které jsou proto důležité při zkoumání propagace šoků generovaných finančním systémem.
Z těchto důvodů je bezproblémové fungování infrastruktury nezbytným předpokladem pro stabilitu systému jako celku, a proto centrální banky a různé instituce věnují adekvátní pozornost řízení rizik s nimi spojených.
Česká národní banka se ve své nedávno vydané Zprávě o finanční stabilitě zaměřuje v části věnované finanční infrastruktuře podrobně na rizika v platebních systémech a systémech vypořádání cenných papírů. Věnuje se též možnostem a postupům eliminace těchto rizik i mezinárodním standardům, jejichž dodržování by mělo uvedená rizika v nejvyšší možné míře snižovat.
FRAGMENTACE A NEDOSTATEČNÁ HARMONIZACE - RIZIKA EVROPSKÉ INFRASTRUKTURY
Se zavedením konceptu zúčtování v reálném čase v platebních a vypořádacích systémech došlo k signifikantnímu snížení systémového rizika. Přesto stále přetrvávají - a s pokračující konsolidací a integrací v oblasti evropské infrastruktury i nově vznikají - některá rizika, která jsou významná z pohledu finanční stability.
Sektor infrastruktury má svoje specifika. Na rozdíl od bankovního sektoru, kde již od 70. let 20. století probíhala harmonizace a dnes je sektor do značné míry konsolidovaný a harmonizovaný, v oblasti platebních služeb začal rozvoj legislativy ES až v 90. letech. Stále chybí Direktiva pro platební styk. Infrastruktura je fragmentovaná (například v současnosti funguje v eurozóně 25 burz cenných papírů a 19 centrálních depozitářů, zatímco v USA, což je zóna jednotné měny zhruba stejné velikosti, je jen 12 burz a dva centrální depozitáře cenných papírů), jednotlivé systémy podléhají rozdílným národním regulacím, poskytují rozdílné služby a používají nejednotné tržní praktiky.
Nákladová neefektivnost fragmentovaného trhu přirozeně vytváří tlaky vedoucí k integraci a konsolidaci. Integrace probíhá v horizontální i vertikální dimenzi.
Důsledkem tzv. horizontální integrace, tj. plného technického propojení více platebních nebo vypořádacích systémů, je vznik nových kanálů, jimiž se potenciálně může šířit nákaza - i v globálním rozměru. Při vertikální integraci vznikají integrované struktury, tzv. silos, pomocí nichž burzy kontrolují clearingové a vypořádací systémy. Dochází tak ke smíšení rizik, která jsou přirozeně rozdílná v různých fázích procesního řetězce, do jedné právní entity.
Proto je snahou Evropské centrální banky, Evropské komise, spojené pracovní skupiny ESCB-CESR (jde o společnou pracovní skupinu G10 zemí Evropského systému centrálních bank ESCB a Výboru evropských regulátorů cenných papírů CESR) i dalších evropských iniciativ posílit spolupráci na evropské úrovni v oblasti minimalizace operačního rizika a vyjasnění rolí národních autorit ve vztahu k mezinárodním orgánům v situaci závažných krizí.
SEPA, CESTA K JEDNOTNÉMU EVROPSKÉMU VNITŘNÍMU TRHU
Nutnou podmínku pro integraci v přeshraničním rozsahu znamenalo zavedení eura. Jeho logickým důsledkem a zároveň ideálním řešením z hlediska bezpečnosti a efektivnosti platebních služeb v Evropě je vytvoření jednotného trhu s platebními službami. Jednou z cest k jednotnému evropskému vnitřnímu trhu je Jednotný eurový platební prostor - SEPA (Single Euro Payment Area).
Existence SEPA umožní, aby klient mohl realizovat jakýkoli platební převod v rámci eurozóny z jednoho bankovního účtu nebo prostřednictvím karty stejně snadno, bezpečně a levně jako v rámci současných národních platebních systémů. Všechny platby v rámci eurozóny by měly být minimálně tak bezpečné a efektivní, jako dosavadní nejlépe fungující národní systémy, a měly by mít charakter tuzemských služeb.
V situaci silně fragmentovaného odvětví se složitými přeshraničními operacemi a nejednotnými systémy nabízí SEPA zlepšení interoperability, snížení složitosti i rizik a zvýšení efektivnosti. Vytvoření SEPA však předpokládá, že bude přijat právní rámec jednotných podmínek platebního prostoru, tzv. New Legal Framework (nově nazývaný jako Direktiva pro platební styk), na jehož přípravě se zatím stále pracuje.
ČNB A JEJÍ DOHLEDOVÁ ROLE
Česká národní banka, která je ze zákona zodpovědná za dohled nad platebními systémy a je provozovatelem systémů CERTIS a SKD, aktivně sleduje vývoj v oblasti evropské infrastruktury. Její zástupci pracují v příslušných výborech a skupinách ECB, účastní se procesu přípravy Direktivy pro platební styk a sledují vývoj přípravy SEPA tak, aby v okamžiku přijetí eura byl CERTIS připraven na plnění požadavků SEPA.
Dalším úkolem bude zajištění účasti v systému TARGET 2, která bude ode dne zavedení eura povinná (TARGET je eurový platební systém provozovaný centrálními bankami eurozóny; účty vedené v TARGET slouží pro provádění měnových operací, dále pro všechny další mezibankovní platby velkého objemu a pro vypořádání hotovostních částí obchodů s cennými papíry; v listopadu 2007 bude uvedena do provozu modernější, centralizovaná verze systému -TARGET2). Pro banky působící v České republice se otevřou možnosti napojení na TARGET 2 jak přes ČNB, tak s využitím dalších eurových clearingových systémů (STEP 2, PRIEURO, PEACH a jiné).
Budoucnost systému CERTIS tak zatím zůstává otevřená. Po přijetí eura mohou být účty bank vedené buď v systému TARGET, nebo CERTIS (v tom však nejdéle čtyři roky po připojení k TARGET), možným řešením je i paralelní souběh těchto variant. Není zatím jasné, zda poté CERTIS zanikne či přejde na nějakou panevropskou strukturu, nebo bude nadále provozován pro retailové platby.