Jestřábi a holubice
Při jedné z kupy diskusí na Světovém ekonomickém fóru v Davosu jsem odříkal svůj sloupek z minulého týdne v MF DNES: že v ČNB už máme 2–3 procenta z rezerv zainvestováno do mezinárodních dluhopisů plně vyhovujících konceptu ESG (environmental, social and governance, tj. investice splňující ekologické, sociální a korporátní faktory) – peníze z nich jdou na životní prostředí, ekologičtější budovy a továrny nebo na rozvoj regionů. Když si to trojčlenkou stáhnete k celkovým rezervám, které publikujeme na webu, je to kolem 2,7 miliardy eur, tedy 68 miliard korun.
Detailněji popis devizových rezerv v průběhu roku nedáváme – vše podstatné bude ve výroční zprávě. Ty mezinárodní dluhopisy držíme nikoliv jako dobročinnost, ale kvůli tomu, že mají očekávaný výnos nad naše interní benchmarky. Vydělávají a pomáhají = win win. Dobrý ekologický projekt, který třeba snižuje CO2, má výnosnost, návratnost a není to černá díra, peníze v Evropě na finančním trhu přes tyhle zelené dluhopisy sežene. Pokud ale tenhle svět chce fakt zásadněji zlepšit životní prostředí, pak musí udělat to, co tady v Davosu řekl profesor Stanfordu Niall Ferguson: 60 procent ze zvýšení světových emisí CO2 od narození Grety Thunbergové lze přičíst Číně. A dalších 18 procent Indii. Zelené dluhopisy jsou super tržní nástroj, jak sehnat peníze na dobré projekty mimo státní dotace. Nebe a dudy vůči tomu, dojit peníze centrálně přes uhlíkové daně a cla. K reálnému snížení emisí to ale nestačí, je k tomu třeba jednat nikoliv tady v Davosu, ale v Pekingu nebo Dillí. Tečka.