Jestřábi a holubice
Dostal jsem od vedení Českého statistického úřadu novou ročenku. Celkem 830 stran tabulek. Je to tradice od roku 1920, kdy se tenhle soubor dat ještě jmenoval „Příručka“. Hned v popředí jsou data za životní prostředí: všechny emise látek hlavního znečištění od roku 2010 v Česku spadly. Jak tuhé látky, tak oxid siřičitý, oxid dusíku, oxid uhelnatý i těkavé organické látky. Proti roku 2010 spadly i emise skleníkových plynů, a to o 8 procent, v čele s CO2. Jediné významnější, co jsem v ročence objevil, je devítiprocentní nárůst od roku 2010 u N2O, oxidu dusného. Když nebudeme dělat šlehačku přes bombičky, ale pěkně ručně, tak se ten nárůst dá vrátit.
Není to zadarmo. Ta hezká čísla o poklesu všech těch plynů a odpadů od roku 2010 jsou důsledkem investic, státních i podnikových. Investice na ochranu životního prostředí vzrostly od roku 2010 o 37 procent. Čistíren odpadních vod je o 22 procent více než v roce 2010. Za stejné období kleslo znečištění vypouštěné podniky do vodních toků o 25 procent. Ruku v ruce s tím ale rostou i náklady na provoz – neinvestiční výdaje na ekologii jsou nahoře o 25 procent. Další peníze budou. Platí to celosvětově. V ČNB máme 3 procenta z rezerv zainvestováno do mezinárodních dluhopisů plně vyhovujících konceptu ESG – peníze z nich jdou na životní prostředí. Líbí se mi nizozemská centrální banka, která má takto nainvestováno 5 procent z dluhopisového portfolia.
Shrnuto – nikdy nezaplatím studii ukazující, jak máme bojovat s klimatem, nebudu za něj stávkovat, ale klidně budu hlasovat pro další nákupy dluhopisů financujících lepší životní prostředí, ekologičtější budovy nebo továrny, když budou vynášet. To je rozdíl mezi hysterií a akcí, mezi socialismem a kapitalismem.