Ziskovost domácího bankovního sektoru: příběh o stabilitě napříč měnověpolitickými cykly
1. Úvod
Česká národní banka (ČNB) při hodnocení finanční stability a systémových rizik bankovního sektoru detailně posuzuje i ziskovost bank. [1] Zisky jsou totiž pomyslnou první – a zásadní – úrovní obrany bank proti případným silným nepříznivým šokům ohrožujícím domácí finanční stabilitu.
Součástí hodnocení ziskovosti bank je i analýza klíčových faktorů, které ji ovlivňují, a kanálů transmise jejich působení. Tyto faktory a kanály nebývají izolované, ale působí často současně a navzájem se mohou kompenzovat.
Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících ziskovost je měnověpolitické prostředí. V roce 2017 zahájila ČNB proces zvyšování sazeb po téměř dekádě nízkých měnověpolitických sazeb. Od tohoto roku proběhly dva cykly nárůstu a poklesu měnověpolitických sazeb, během kterých se sazby pohybovaly mezi 0,25–7 % (Graf 1). Změny v měnověpolitických a následně i úvěrových a vkladových úrokových sazbách relativně přímo ovlivňují ziskovost bankovního sektoru prostřednictvím vývoje čistého úrokového zisku (rozdíl mezi úrokovými příjmy z poskytnutých úvěrů a úrokovými náklady na přijaté vklady). Nepřímo pak měnověpolitické prostředí ovlivňuje bilanci a skrze to i ziskovost bank například v důsledku změn poptávky po úvěrech v závislosti na výši úrokových sazeb. Dalším relevantním nepřímým kanálem dopadu měnověpolitického cyklu na ziskovost může být např. i vyšší dluhová služba dlužníků v obdobích vyšších sazeb, která může zvýšit úvěrové ztráty bank.
Graf 1 – Vývoj měnověpolitických sazeb v ČR a eurozóně
(v %; hodnoty ke konci měsíce; zdroj: ČNB, ECB, Fed)
Kromě měnověpolitického prostředí působí na ziskovost bank řada dalších vlivů. V případě nepříznivého vývoje ekonomiky a finančních trhů může být zisk zatížen v důsledku zhoršení kvality úvěrového portfolia či snížení hodnoty neúvěrových aktiv neočekávanými ztrátami z úvěrového či tržního rizika. Obecně tak ovlivňuje zisk řada faktorů strukturální povahy: struktura aktiv a závazků bankovního sektoru, výše poplatků a provizí či relativní význam a výnosnost jednotlivých bankovních aktivit – zajišťování platebního styku, poskytování úvěrů, zprostředkování transakcí na kapitálovém a devizovém trhu, zprostředkované poskytování dalších finančních produktů apod.
Cílem tohoto blogu je hlavní faktory ovlivňující ziskovost prozkoumat, přičemž největší prostor bude věnován vztahu k měnověpolitickému cyklu. Ziskovost bankovního sektoru v ČR je značně stabilní v čase a text si klade za cíl analyzovat hlavní příčiny této stability. Po stručném představení vývoje zisku za poslední dekádu v části 2 se budeme věnovat v částech 3 a 4 jeho klíčové složce – tj. úrokovému zisku (Graf 2) – optikou jeho determinant a historického vývoje. V části 5 ukážeme mezinárodní srovnání úrokové ziskovosti a v části 6 popíšeme vývoj dalších významných položek výnosů a nákladů. Část 7 uzavírá shrnutím s výhledem do budoucna.
2. Ziskovost bank za poslední dekádu
Letmý pohled do zpráv ČNB o finanční stabilitě za poslední dekádu (Tabulka 1) nabízí poměrně jednoznačnou informaci – absolutní zisk postupně roste (Graf 2) a ziskovost měřena podílem zisku k aktivům zůstává relativně stabilní. A to i v podmínkách změn měnověpolitických sazeb a řady vnějších zásadních nepříznivých šoků (2020: pandemie Covidu, 2022: válka na Ukrajině doprovázená šokem do cen energií).[2] Pro širší kontext je vhodné doplnit, že stabilní ziskovost není jen doménou bankovního systému ČR, ale většiny zemí EU (Graf 3) i např. USA[3], které stejně jako ČR ve sledované dekádě prožily jeden či dva měnověpolitické cykly (Graf 1).
Graf 2 – Zisk bankovního sektoru v ČR a jeho klíčové složky
(v mld. Kč)
Graf 3 – Ziskovost měřená návratností aktiv
(RoA, tj. roční zisk ku objemu aktiv, v %; zdroj: EBA)
Tabulka 1 – Zachycení ziskovosti bank v jarních zprávách ČNB o finanční stabilitě
| Rok publikace | Nadpis odstavce pojednávajícího o ziskovosti bank |
|---|---|
| 2025 | Ziskovost bank se meziročně zvýšila |
| 2024 | Ziskovost bankovního sektoru zůstala solidní i přes mírný pokles úrokového zisku |
| 2023 | Ziskovost bankovního sektoru výrazně vzrostla |
| 2022 | Zisk bankovního sektoru významně vzrostl |
| 2021 | Ziskovost v roce 2020 významně klesla |
| 2020 | Ziskovost bankovního sektoru v roce 2019 dosáhla historicky nejvyšší úrovně, v prvním čtvrtletí roku 2020 však začala klesat |
| 2019 | Ziskovost bankovního sektoru zůstává nadále vysoká i vlivem rostoucího úrokového zisku ten podporují zvyšující se úrokové marže, které rostou i z důvodu velmi pozvolného růstu depozitních sazeb |
| 2018 | Ziskovost bankovního sektoru zůstává vysoká, hlavní složkou je dlouhodobě úrokový zisk, který začíná růst |
| 2017 | Ziskovost bankovního sektoru zůstává vysoká |
| 2016 | Ziskovost bankovního sektoru zůstává nadále vysoká |
3. Úrokový zisk domácích bank a co jej ovlivňuje
Úrokový zisk je zjednodušeně řečeno rozdíl úrokových výnosů a nákladů. Ty jsou v absolutní výši určeny (1) úrokovými sazbami z jednotlivých položek bilance, (2) objemem těchto položek, a tedy i strukturou bankovní bilance. Tyto faktory jsou přitom vzájemně provázané a mohou se částečně kompenzovat. Změna měnověpolitických sazeb (řekněme např. růst) vede ke změně úrokových sazeb z nových úvěrů a vkladů. To jednak povede k určitému poklesu poptávky po úvěrech obecně, nicméně s ohledem na bankovní portfolio se nové sazby promítnou do výnosnosti různých skupin aktiv odlišně i s ohledem na délku fixace úrokové sazby a elasticitu poptávky po daném typu úvěrů. V závislosti na konkurenčním prostředí, makroekonomickém výhledu a likviditních preferencích vkladatelů pak růst úrokových sazeb na vkladech vyvolá různě silnou reakci vkladatelů v podobě migrace např. do lépe úročených termínovaných účtů. Jednotlivé důsledky (cenové, objemové, změny struktury) změn měnověpolitických sazeb se proto různě ovlivňují či kompenzují.
Úrokový zisk se přitom může měnit nejen vlivem úpravy měnověpolitických sazeb. Vnímaná makroekonomická situace jej může ovlivnit především skrze poptávku po úvěrech a rizikovou marži. Ze strukturálních faktorů je relevantním faktorem např. finanční gramotnost a rizikový apetit domácností, které ovlivňují např. aktivitu domácností v rozhodování o struktuře a sektorovém umístění jejich vkladů. Přehled hlavních faktorů ovlivňujících úrokový zisk představuje Schéma 1.
Schéma 1 – Přehled klíčových faktorů ovlivňujících úrokový zisk bank
Vývoj domácího bankovního sektoru ukazuje, že dlouhodobě relativně stabilní struktura agregátní bilance bankovního sektoru nahrává stabilitě úrokového zisku, resp. dává prostor bankám řídit efektivně čistou úrokovou marži. Agregátní bilanci k polovině roku 2025 ukazuje Graf 4. Strana aktiv i pasiv je zde rozčleněna dle rychlosti, jakou se v nich promítne změna měnověpolitických úrokových sazeb, a dle úrokové elasticity poptávky po daných produktech.[4]
Graf 4 – Ilustrativní členění agregátní bilance bankovního sektoru k 30. 6. 2025
(osa x: bilance dle rychlosti průsaku měnověpolitických sazeb v mld. Kč; barva výplně: krátkodobá citlivost objemu stavu daného portfolia na úrokové prostředí – červená vysoká, šedá nízká; pořadí položek bilance a barva výplně byla stanovena dle expertního posouzení autorů)
V agregátní bankovní bilanci členěné z hlediska vazby na úrokové prostředí jsou zásadní „pomalá“ (tj. na úrovni stavu relativně málo úrokově elastická) portfolia – na straně aktiv úvěry domácnostem (zejm. na bydlení) a částečně i některé investiční úvěry podnikům, na straně pasiv tzv. vkladová sedlina . Změna úrokového prostředí se projevuje v průměrných úrokových sazbách z těchto portfolií pouze pozvolna a citlivost stavu objemu těchto úvěrů a vkladů na úrokové podmínky není velká (nízká cenová, resp. úroková elasticita). Tato portfolia podléhají dominantně cenotvorbě bank, které si u nich řídí úrokovou marži, tj. rozdíl v úročení aktiv a závazků. Různé šoky – úrokové či jiné – banky zohlední ve změnách úročení na obou stranách bilance. Konkurenční boj mezi bankami přitom udržuje výši této marže v určitých mezích, avšak v domácích podmínkách prakticky vždy v kladných hodnotách.
Dále jsou v bilanci bank zásadní položkou pohledávky bank za ČNB, která jsou objemově neelastické, a přitom jsou bezprostředně ovlivňovány vývojem úrovně měnověpolitických sazeb. Proti těmto položkám částečně stojí „rychlé“ závazky – část vkladů domácností a podniků citlivá na změny úrokové sazby (např. část vkladů migrující mezi běžnými účty a termínovými kontrakty různých splatností) a část vkladů finančních institucí včetně zahraničních matek domácích bank. U těchto položek aktiv a závazků lze očekávat relativně silnou provázanost, tj. úzké sladění vývoje úrokových sazeb na vkladech s měnověpolitickým vývojem, opět s určitou marží či zpožděním. Objem těchto položek bilance však nemusí být výrazně spojen s nastavením měnověpolitických sazeb, je spíše důsledkem velikosti bilance ČNB a historického vývoje ve financování domácích bank. K cyklickým změnám dochází nikoliv v celkovém objemu, ale spíše ve struktuře těchto rychlých závazků. V těchto závazcích část klientů (domácností a podniků) aktivně přesouvá prostředky mezi běžnými účty a termínovanými vklady, přičemž s růstem finanční gramotnosti a aktivity klientů ve správě svých financí může tento objem trendově narůstat. U velkoobchodního financování bank může i v závislosti na preferencích protistran docházet kromě změny úročení i ke změnám v instrumentech financování (vklady, depozitní certifikáty, repo obchody apod.), v jejich měnách a ve fixační a splatnostní struktuře.
Všechny ostatní položky bilance pak stojí z hlediska dopadu změn úrokového prostředí na pomezí mezi jejími „rychlými“ a „pomalými“ částmi. Na straně aktiv se jedná o státní dluhopisy, pohledávky za finančními institucemi a o některé typy úvěrů (podnikových či domácnostem na spotřebu) potenciálně citlivějších na změnu úrokových sazeb. Na straně pasiv se jedná o kapitál, podmíněné závazky a další zdroje financování. Jejich vliv na zisk, resp. jeho stabilitu, závisí na konkrétním obchodním modelu jednotlivých bank a míře sladění peněžních toků z aktiv a závazků dle splatností, což mohou banky ovlivnit i využíváním úrokových swapů.
Z hlediska stability zisku je pro domácí bankovní sektor v souhrnu zásadní, že položky citlivé na úrokové podmínky se zhruba kompenzují, přitom však pohledávky za ČNB a další „rychlé“ zdroje úrokového výnosu obvykle mírně převyšují „rychlé“ závazky. A naopak „pomalé“ závazky převyšují „pomalá“ aktiva. Lze si proto zjednodušeně představit, že určitá část, jakýsi „přebytek“ úrokově citlivých aktiv, je kryt vkladovou sedlinou či kapitálem. Či z opačného pohledu – nedochází k tomu, že by úrokově necitlivé části aktiv byly financovány úrokově citlivými závazky.
To je pro banky z hlediska řízení ziskovosti velmi výhodné. V případě růstu úrokových sazeb rostou úrokové výnosy z aktiv rychleji než úrokové náklady, růst sazeb tak přímo vede k dočasnému zvýšení ziskovosti. Oproti tomu v případě poklesu sazeb není pro banky zásadnější bariéra plně tento pokles přenést na vkladovou sedlinu a tím zcela vykompenzovat snížení úrokového výnosu části aktiv (ani v relativně konkurenčním prostředí).
Příznivá struktura bilance tak obecně umožňuje bankám dlouhodobě účinně řídit úroveň úrokového zisku prostřednictvím úrokových marží v jednotlivých segmentech bilance, přičemž případné měnověpolitické pohyby mají potenciál úrokový zisk spíše přechodně zvýšit než snížit.
4. Úrokový zisk – zkušenost posledních dvou měnověpolitických cyklů
Bilanční vývoj
Struktura bilance bankovního sektoru byla během let 2017–2024 relativně stabilní. Po dobu dvou sledovaných měnověpolitických cyklů (Graf 1) tak bilanční struktura představovala důležitý předpoklad pro setrvale robustní ziskovost bank. Přesto docházelo v souvislosti s měnověpolitickým vývojem k určitým změnám, které byly relevantní z hlediska vývoje ziskovosti:
- Před zahájením zvyšování měnověpolitických sazeb v roce 2017 došlo k nárůstu pohledávek bank vůči ČNB v souvislosti s kurzovým závazkem a jeho ukončením na úroveň až 34,4 % aktiv. Na straně závazků byl tento vývoj doprovázen určitým nárůstem závazků (i v podobě cenných papírů) vůči mateřským bankám a dalším nerezidentským finančním institucím, které vystupovaly jako protistrany ČNB při devizových intervencích do roku 2017 a u domácích bank si ukládaly obdržené koruny. V absolutní částce tento objem pohledávek, resp. závazků v bilancích bank setrval i v dalších letech. To zvýšilo bezprostřední citlivost úrokových výnosů i nákladů bank na nastavení měnověpolitických sazeb, rovněž se zvýšil význam faktického nastavení vazeb se zahraničními protistranami (zejm. mateřskými bankami). Zejména od roku 2023 následně došlo ke zrychlení růstu ostatních bilančních položek, čímž se relativní podíl pohledávek bank vůči ČNB v jejich bilancích začal opětovně snižovat, avšak pouze pozvolně na úroveň kolem 25 % od prosince 2023.
- S nárůstem měnověpolitických sazeb zejména v průběhu druhého sledovaného cyklu od roku 2021 docházelo k migraci části prostředků na vkladech z netermínových kontraktů (typicky běžných účtů) do termínových (Graf 5).
Graf 5 – Vývoj podílu termínovaných vkladů
(v %)
- Čisté nové úvěry domácnostem a podnikům v obdobích růstu sazeb (2017–2019, 2021–2022) přirozeně klesaly a v obdobích poklesu naopak rostly (Graf 6). V celkovém objemu úvěrů se to nicméně projevilo pouze mírně (Graf 7) vzhledem k celkovému objemu úvěrových portfolií a rychlosti jejich splácení (v závislosti na délce do splatnosti či refixace).
Graf 6 – Nové úvěry a sazby pro nefinanční podniky a domácnosti
(v mld. Kč; pravá osa v %)
Graf 7 – Vývoj stavu korunových úvěrů domácnostem, nefinančním podnikům a jejich sazeb
(v bil. Kč; pravá osa v %)
Úrokové výnosy a náklady
Před rokem 2017 byly hlavními zdroji úrokových výnosů a nákladů segmenty domácností a nefinančních podniků. Úroková marže z těchto segmentů tak byla klíčovým zdrojem ziskovosti bankovního sektoru. Během růstu měnověpolitických sazeb v letech 2017–2020 vzrostl význam úrokových výnosů z pohledávek za ČNB (Graf 8). Zároveň narostl úrokový výnos zejména z portfolia úvěrů nefinančním podnikům, zatímco úrokový náklad z vkladů vzrostl znatelně méně.
Graf 8 – Úrokové výnosy a náklady dle instrumentu a protistrany
(v mld. Kč; dluhové cenné papíry a deriváty jsou sloučené do samostatných položek bez ohledu na protistranu, ostatní položky tudíž představují úvěry, pohledávky a vklady, kladné hodnoty vybraného segmentu představují jeho úrokový výnos a záporné hodnoty úrokový náklad)
Díky výraznému poklesu měnověpolitických sazeb v roce 2020 došlo k citelnému snížení úrokového výnosu z pohledávek za ČNB. Rovněž úročení úvěrů a vkladů a související úrokové náklady a výnosy se vrátily do situace před rokem 2017.
V druhém sledovaném měnověpolitickém cyklu byl nárůst sazeb citelnější. Od konce roku 2021 se opětovně začal zvyšovat význam úrokového výnosu z pohledávek za ČNB. Vyšší měnověpolitické sazby se projevily i v úrokovém výnosu z cenných papírů vládních institucí (Graf 8). Vzrostly i úrokové sazby nových úvěrů, u nichž však současně došlo k citelnému poklesu objemů (Graf 6), a celkový vliv na úrokový zisk z nových obchodů byl tak mírný. Bezprostřední průsak vyšších sazeb do stávajícího úvěrového portfolia tak byl relativně omezený (Graf 7), a to i s ohledem na délku fixací u úvěrů domácnostem na bydlení i investičních úvěrů podnikům. Týkal se tak zejména části úvěrů nefinančním podnikům (Graf 8).
V druhém sledovaném měnověpolitickém cyklu byl také znatelnější dopad růstu sazeb na straně úrokových nákladů. To odráželo významnější nárůst měnověpolitických sazeb i s tím související silnější reakci části vkladů v podobě přesunu do termínových vkladů (Graf 5).
V období opětovného poklesu sazeb od roku 2024 docházelo následně ke snižování výnosů z pohledávek za ČNB. Společně s tím mírně korigovaly i úrokové náklady z vkladů. Oproti tomu jiné úrokové výnosy k létu 2025 dramaticky nepoklesly, v některých segmentech – zejména úvěry domácnostem – naopak dále rostly (Graf 8). U podstatné části úvěrových portfolií se totiž projevoval odložený průsak sazeb vyšších než na počátku cyklu (před rokem 2021) skrze fixační strukturu. Rovněž došlo s poklesem sazeb k oživení úvěrového trhu, a prostřednictvím vyšších objemů tak i nové úvěry přispívaly k udržení vysokého úrokového výnosu.
Úrokový zisk
Úrokový výnos v obou obdobích růstu měnověpolitických sazeb vzrostl rychleji než náklad, jelikož výnos z pohledávek za ČNB – který byl hlavním zdrojem bezprostředního nárůstu úrokového výnosu – se pouze částečně odrazil v růstu úrokových nákladů na vklady a další závazky. V souhrnu tak úrokový zisk narostl (Graf 2 a Graf 9).
V období poklesu sazeb v roce 2020 byla ziskovost relativně značně zasažena náhlou ztrátou výnosu z pohledávek za ČNB (Graf 8). Prakticky tak došlo k poklesu úrokového zisku zpět na úrovně z let 2016–2017. V posledním období poklesu sazeb byl oproti tomu pokles výnosu z pohledávek za ČNB kompenzován poklesem úrokových nákladů a zpožděným růstem výnosů na části portfolií a zisk tak zůstal vysoký (Grafy 2, 3 a 9).
Graf 9 – Vývoj úrokového zisku bankovního sektoru
(v mld. Kč)
5. Čistá úroková marže v ČR a v EU
Pro širší kontext je vhodné srovnat vývoj úrokového zisku v ČR a v zahraničí. Zaměříme se zde na tzv. čistou úrokovou marži[7] v EU a v ČR. ECB na rozdíl od ČNB nezvyšovala sazby v období 2017–2019. Během těchto let se čistá úroková marže bankovního sektoru EU pohybovala stabilně kolem 1,5 %, zatímco v bankovním sektoru ČR díky růstu měnověpolitických sazeb přerušila dlouhodobý pokles (Graf 10). Vlivem skokového poklesu úrokových sazeb v roce 2020 následně v ČR marže korigovala významněji než v EU, avšak z vyšších hodnot, a na dně poklesu tak zůstala stále nad agregátní hodnotou EU. V některých zemích EU přitom klesla průměrná čistá úroková marže i pod 1 %.
Od roku 2021 vstoupila ČNB do cyklu zvyšování úrokových sazeb dříve než ECB. S ohledem na strukturu agregátní bilance domácího bankovního sektoru (viz část 3 výše) úroková marže přechodně relativně silně vzrostla. V EU byl růst marže pozdější a pomalejší. V roce 2023 již úroková marže v ČR korigovala zpět, zatímco v EU nadále narůstala, čímž se rozdíl v čistých úrokových maržích mezi ČR a EU začal zužovat.
Navzdory poklesu sazeb od konce roku 2023 úrokové marže v ČR ani EU neklesly, jelikož do „pomalé“ části portfolia se vzhledem ke splatnostní a fixační struktuře nadále promítaly vyšší úrokové sazby než před rokem 2021.
Graf 10 – Vývoj čisté úrokové marže ve srovnání s EU
(v %; zdroj: EBA)
6. Další položky zisků a ztrát spojených s vývojem měnové politiky
Jedním z nejcitlivějších faktorů, které se rychle promítají do hospodářského výsledku bank, jsou úvěrové ztráty. S určitou výší úvěrových ztrát banky počítají již při nastavování úrokových sazeb z úvěrů, a náklady na jejich znehodnocení tak kryjí z rizikové marže. Může však dojít k nepříznivému vývoji, který vyvolá ztráty převyšující očekávanou výši.
Zdroj nepříznivých šoků nemusí být spojený s měnověpolitickým cyklem ani obecně ekonomický – příkladem bylo vypuknutí pandemie v letech 2020–2021, kdy banky v reakci na nejisté ekonomické prostředí skokově navyšovaly objem opravných položek v očekávání rozsáhlých úvěrových ztrát.
Zátěž z hlediska úvěrových ztrát však může vyvolat i měnověpolitický vývoj, když v prostředí rostoucích měnověpolitických sazeb dochází k nárůstu nákladů na obsluhu dluhu – v extrémním případě může dojít až k neschopnosti dlužníků splácet své závazky. Zkušenost z posledního cyklu nárůstu úrokových sazeb však ukázala, že intenzita tohoto rizika je v současných domácích podmínkách poměrně nízká, a to vzhledem ke strukturálně relativně nízké zadluženosti domácností i firem. Šok v podobě růstu dluhové služby je pro ně tudíž relativně méně významný v porovnání s jinými šoky, kterým byly vystaveny (např. energetický šok v letech 2021–2023). Banky navíc riziko nárůstu dluhové služby při poskytování úvěrů zohledňují, což u úvěrů domácnostem doporučuje i ČNB[8].
Některé ostatní položky nákladů, případně i výnosů bank jsou spojeny s měnovou politikou prostřednictvím cenového vývoje. Inflace se projevuje v provozních nákladech bank, přičemž významnou položku tvoří mzdové náklady. Banky však na tyto nákladové tlaky obvykle reagují i na straně výnosů úpravou některých cen svých služeb – konkrétně např. zvyšováním poplatků a provizí (Graf 11), čímž mohou část zvýšených nákladů kompenzovat. V inflačních obdobích navíc může růst poptávka po investičních službách, což rovněž pomáhá nárůst provozních nákladů částečně kompenzovat. V důsledku současného působení těchto vlivů se tak nákladová efektivnost[9] bankovního sektoru v ČR ani v zahraničí ani v období zvýšené inflace nezhoršovala (Graf 12).
Graf 11 – Čtvrtletní výnosy a náklady z poplatků a provizí bankovního sektoru
(v mld. Kč)
Graf 12 – Nákladová efektivnost bankovního sektoru
(v %; zdroj: EBA)
7. Závěr a výhled do budoucna
Ačkoliv domácí bankovní sektor prošel mnoha změnami v důsledku měnověpolitických cyklů v posledních letech, úrokový i celkový zisk zůstávaly převážně stabilní. Vzhledem k bilanční struktuře mají banky možnost účinně řídit své úrokové marže ve všech fázích úrokového cyklu, přičemž volatilita úrokového zisku je vychýlena spíše směrem k přechodně vyšší ziskovosti v některých obdobích.
Úrokový zisk by mohl být v dalších letech významněji ohrožen za splnění dvou podmínek. Zaprvé by muselo dojít ke změně bilanční struktury, kdy by úrokově méně citlivá („pomalejší“) aktiva byla ve větší míře financována úrokově „rychlejšími“ závazky. K tomu by mohlo dojít postupně např. zvýšením konkurence v bankovním sektoru, vlivem růstu finanční gramotnosti domácností a změnami preferencí v alokaci finančních rezerv domácností, i ve spojitosti s finančními inovacemi. Tyto vlivy by vedly k přesunu vyššího podílu vkladů z vkladové sedliny do termínových vkladů či do jiných – i nebankovních – finančních produktů, např. podílů v investičních fondech, jejichž prostřednictvím by se tyto vklady „vrátily“ do bank jako vklady finančních institucí. Zadruhé by muselo dojít k významnějšímu plošnějšímu snížení úrokových sazeb a/nebo značnému snížení bilance ČNB, což by snížilo zisk bank z volné likvidity.
Kromě těchto scénářů tak budou budoucí změny v ziskovosti vyvolány převážně vlivy jinými než měnověpolitickými. Ziskovost může být zásadně zasažena zejména realizací úvěrových ztrát svým rozsahem přesahující očekávané ztráty. ČNB obdobné scénáře pravidelně testuje (viz část 3 v ZFS – jaro 2025), přičemž se ukazuje, že bankovní sektor by byl schopný úvěrové ztráty i ze značně nepříznivého vývoje ustát s přispěním úrokového zisku a vytvořených kapitálových rezerv.
[1]Zpráva o finanční stabilitě – jaro 2025 a Zpráva o finanční stabilitě – podzim 2025.
[2] Snížení zisku v roce 2020 bylo značně ovlivněno obezřetným chováním bank při vpředhledícím zohlednění nejistoty, což se projevilo tvorbou značného objemu opravných položek (položka Ztráty ze znehodnocení v Grafu 2). Tento objem následně sloužil ke krytí úvěrových ztrát realizovaných i v letech 2021 a 2022.
[3]https://www.stlouisfed.org/on-the-economy/2025/jun/banking-analytics-net-interest-margins-rise-us-banks.
[4] Jedná se o úrokovou elasticitu stavu portfolií. Např. u úvěrů na bydlení lze spatřovat poměrně značnou citlivost objemu nových obchodů na úrokové sazby. Nicméně vzhledem k délce splatnosti těchto úvěrů v řádu desítek let je tzv. rychlost obměňování portfolia velmi pomalá – i skoková cyklická změna nových objemů po dobu jednoho až dvou let představuje pouze relativně malou změnu z hlediska celého portfolia. V delším období se vliv cyklických změn úrokových sazeb (období předzásobení, cyklického útlumu a následného „dohánění“ odložených nákupů bydlení) vyhlazuje a poptávka po bydlení je tažena více strukturálními vlivy.
[5] Vkladová sedlina označuje tu část klientských vkladů, která zůstává v bance stabilně uložena a částečně slouží pro provádění běžných transakcí. Banky výše vkladové sedliny modelově odhadují a z hlediska řízení likvidity banky ji považují za stabilní zdroj financování.
[6] Ke transmisi měnověpolitických sazeb ČNB do úrokových sazeb viz např. čnBlog Klientské úrokové sazby z úvěrů a vkladů v kontextu zvyšování měnověpolitických sazeb.
[7] Čistá úroková marže (Net Interest Margin) je počítána jako rozdíl mezi úrokovými výnosy a náklady vydělen úročenými aktivy.
[8] Viz doporučení B v Doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním spotřebitelských úvěrů na bydlení ze dne 6. 6. 2024.
[9] Nákladová efektivnost je počítána jako poměr provozních nákladů na provozních výnosech.