Vývoj odhadů fiskálního impulzu v prognózách ČNB
Cílem tohoto příspěvku je představit vývoj odhadů fiskálního impulzu v prognózách ČNB od roku 2021, kdy byl dosavadní jednotný fiskální multiplikátor nahrazen dílčími multiplikátory pro jednotlivé skupiny příjmů a výdajů vládních institucí. Vyhodnocení vlivu fiskální politiky na ekonomiku prostřednictvím fiskálního impulzu, stejně jako průběžné zpřesňování odhadů jednotlivých diskrečních opatření, je nedílnou součástí prognostického procesu ČNB. Úvodem stručně připomeneme, co fiskální impulz představuje, následně popíšeme používané metody jeho výpočtu a vysvětlíme některé klíčové pojmy s ním související.
Fiskální impulz představuje veličinu zachycující vliv fiskální politiky na ekonomickou aktivitu v průběhu hospodářského cyklu. Jeho výpočet vychází z objemu fiskální diskrece a přiřazených dílčích fiskálních multiplikátorů. Odhad dopadu fiskální politiky na ekonomiku prostřednictvím fiskálního impulzu tvoří nedílnou součást prognostického procesu ČNB. K jeho výpočtu se používají dvě metody, a to metoda bottom-up a metoda top-down.
Metoda bottom-up vychází ze součtu rozpočtových dopadů jednotlivých diskrečních fiskálních opatření vlády vyjádřených v poměru k HDP. Tato metoda představuje primární způsob výpočtu fiskálního impulzu v prognóze ČNB.
Fiskální diskrece jsou vládou nebo změnou legislativy vyvolané meziroční změny vládních příjmů či výdajů, které se odvíjí od konkrétních fiskálních opatření a ovlivňují hospodaření vlády nad rámec dopadů ekonomického cyklu, tj. nad rámec vestavěných fiskálních stabilizátorů. Do fiskální prognózy jsou zahrnována pouze ta opatření, která již byla schválena, nebo se nacházejí v legislativním procesu a jejichž přijetí je vysoce pravděpodobné. Zohledňují se výlučně opatření vyplývající z aktivní politiky vlády. Na příjmové straně jde například o změny v oblasti daní či pojistného, na výdajové straně pak například o úpravy sociálních dávek či dotací.[1]
Pro posouzení vlivu jednotlivých diskrečních opatření na růst HDP je zásadní určit, zda mají trvalý, nebo dočasný charakter. Trvalá opatření mají permanentní dopad na veřejné rozpočty, avšak růst ekonomické aktivity ovlivňují pouze v prvním roce své účinnosti a v dalších letech již působí neutrálně.[2] Naopak dočasná opatření ovlivňují veřejné rozpočty jen po omezenou dobu a na ekonomickou aktivitu působí jak v roce zavedení, tak v roce ukončení své platnosti, a to v opačném směru.[3], [4]
Celkový fiskální impulz, tedy příspěvek jednotlivých diskrečních fiskálních opatření k růstu reálného HDP, představuje součet rozpočtových dopadů diskrečních opatření na příjmové a výdajové straně vynásobených dílčími fiskálními multiplikátory, přičemž z důvodu konvence vstupují diskrece do výpočtu s opačným znaménkem. Kladná hodnota impulzu značí fiskální expanzi, záporná naopak fiskální restrikci.
Fiskální multiplikátor představuje míru vlivu fiskální diskrece na změnu reálného HDP. Od roku 2021 pracuje fiskální prognóza s dílčími multiplikátory pro jednotlivé skupiny příjmů a výdajů.[5] Obecně platí, že příjmové multiplikátory bývají nižší než výdajové.[6]
V nedávné době proběhl v ČNB výzkum zaměřený na dynamizaci fiskálních multiplikátorů (Štodt, 2025). Studie byla zaměřena na nelinearitu fiskálních multiplikátorů v závislosti na fázi a intenzitě hospodářského cyklu. Výsledky potvrdily, že během ekonomické expanze jsou multiplikátory výdajů vládních institucí významně nižší než v období recese[7] a zároveň že fiskální politika je účinným nástrojem v době recese přispívajícím ke stabilizaci agregátní poptávky. Nicméně je nutné upozornit, že výsledky nesou určitá omezení, zejména kvůli krátké časové řadě dostupných dat a omezenému počtu recesí ve sledovaném období.
Praktické využití multiplikátorů, jejichž hodnota se mění v závislosti na fázi hospodářského cyklu identifikované prostřednictvím mezery výstupu, bylo v roce 2025 testováno odborem makroekonomických prognóz v modelu G3+. Testování však nepřineslo očekávané zlepšení prognostického procesu, naopak vedlo ke zhoršení predikčních vlastností modelu na minulosti. Tento fakt není vyvrácením výše uvedeného výzkumu o proměnlivosti multiplikačních účinků fiskální politiky v různých fázích hospodářského cyklu, který je v odborné literatuře relativně dobře prokázán, ale spíše důsledkem mimořádných nabídkových šoků v letech 2020 až 2023. Výsledkem je, že prognóza ČNB zatím nadále pracuje s dílčími fiskálními multiplikátory jako doposud.
Tabulka 1 shrnuje fiskální multiplikátory používané od roku 2021 v rámci výpočtu fiskálního impulzu. Nadále ale mohou být v některých případech nastavovány multiplikátory expertně, například u některých výdajových opatření přijatých v době pandemie nebo energetické krize byly použity nižší multiplikátory, než je běžné[8].
Tabulka 1 – Fiskální multiplikátory příjmů a výdajů vládních institucí
| Příjmy a výdaje | Multiplikátor |
|---|---|
| Nepřímé daně | 0,3 |
| Daň z příjmu fyzických osob, ostatní přímé daně | 0,3 |
| Daň z příjmu právnických osob | 0,1 |
| Sociální a zdravotní pojištění | 0,4 |
| Sociální dávky, včetně důchodů | 0,5 |
| Dotace, transfery (běžné, kapitálové) | 0,5 |
| Náhrady zaměstnancům | 0,6 |
| Investice (domácí, z fondů EU) | 0,7 |
Výsledný fiskální impulz metodou bottom-up je pro účely makroekonomické prognózy dále rozkládán do jednotlivých složek domácí poptávky (graf 1), konkrétně do spotřeby domácností, do soukromých investic a do investic vládních institucí. Ty se dále dělí na domácí složku a složku plynoucí z čerpání fondů EU.
Fiskální impulz vypočtený alternativní metodou top-down vychází ze strukturálního salda vládních institucí[9], tedy z rozpočtového salda očištěného o vliv ekonomického cyklu a o mimořádná jednorázová opatření. Tato metoda slouží v prognóze ČNB jako doplněk a zaměřuje se pouze na hodnocení působení fiskální politiky na ekonomickou aktivitu prostřednictvím tzv. fiskální pozice.[10] Fiskální pozice je definována jako meziroční změna poměru agregovaného strukturálního salda vládního sektoru na HDP vyjádřená v procentních bodech. Kladná hodnota fiskální pozice značí fiskální restrikci (například zvyšování daní či snižování výdajů), zatímco záporná hodnota ukazuje na fiskální expanzi. Snižování strukturálního deficitu se v tomto kontextu označuje jako tzv. fiskální úsilí. Zatímco fiskální pozice, vyjádřená změnou strukturální salda, zachycuje prvotní efekt plynoucí z nastavení fiskální politiky (efekt na vstupu), fiskální impulz zachycený metodou bottom-up již zohledňuje průměrný dopad tohoto nastavení na ekonomickou aktivitu (efekt na výstupu).
Výsledky odhadů fiskálního impulzu metodou bottom-up a fiskální pozice od roku 2021 jsou znázorněny v grafu 2. Až na výjimky vyhodnocují obě metody působení fiskální politiky na ekonomiku stejným směrem. V roce 2021 byl rozdíl mezi nimi způsoben především oživením ekonomiky. Z pohledu fiskálního impulzu docházelo k fiskální expanzi v důsledku pokračujících protipandemických opatření. Naopak z pohledu fiskální pozice došlo k mírnému snížení strukturálního schodku, a tedy k fiskální restrikci, a to zejména díky vyššímu inkasu daní a pojistného a zároveň díky relativně nízkému růstu celkových výdajů. V roce 2027 je rozdíl mezi oběma metodami způsoben především zohledněním prostředků z fondů EU. Ty se ve fiskální pozici projevují na příjmové i výdajové straně rozpočtu, zatímco do fiskálního impulzu vstupují pouze prostřednictvím výdajů.
Graf 1 – Rozklad fiskálního impulzu do jednotlivých složek domácí poptávky
Poznámka: údaje ze zimní prognózy 2026.
Graf 2 – Vývoj fiskálního impulzu a fiskální pozice
Poznámka: údaje ze zimní prognózy 2026. Pro účely srovnání byly hodnoty fiskální pozice vynásobeny (−1).
Vývoj odhadů fiskálního impulzu v prognózách ČNB
Jak bylo uvedeno výše, do fiskálního impulzu jsou zahrnována opatření v okamžiku jejich schválení či předložení do legislativního procesu. Jednotlivé rozpočtové dopady těchto opatření jsou následně průběžně zpřesňovány na základě nových informací, například podle úprav návrhů v průběhu legislativního procesu nebo v návaznosti na aktualizaci fiskálních dat. Jedná se tedy vždy o nejlepší odhad v daném okamžiku. Zpětné vyhodnocování skutečné výše diskrečních opatření v návaznosti na finální fiskální výsledky navíc poskytuje významnou expertízu při posuzování nově navrhovaných opatření. K posunům v odhadech fiskálního impulzu napříč jednotlivými prognózami dochází nejen z důvodu zohlednění nových opatření a zpřesnění dopadů již dříve zahrnutých opatření, ale také vlivem změny nominálního HDP.
Graf 3 zachycuje vývoj fiskálního impulzu v jednotlivých letech v jarních a podzimních prognózách počínaje rokem 2021. Rok 2020 byl na začátku roku 2021 naposledy prognózován a od následující jarní prognózy byl již považován za odhadovanou skutečnost, neboť fiskální impulz představuje nepozorovanou veličinu. V prvotních odhadech se v roce 2021 očekávalo restriktivní působení fiskální politiky, avšak s postupným prodlužováním protipandemických opatření se impulz záhy překlopil do kladných hodnot. Expanzivní působení bylo nakonec mírnější, mimo jiné v důsledku ex post zpřesnění dopadů jednotlivých opatření souvisejících s pandemií.
Pro rok 2022 se původně předpokládala výrazná fiskální restrikce v souvislosti s ukončením mimořádných opatření zavedených během pandemie. Výsledný fiskální impulz byl však méně restriktivní, neboť do něj vstoupila nová podpůrná opatření reagující na příchod uprchlíků z Ukrajiny a na prudký růst cen energií. V počátečních odhadech byl pro rok 2023 očekáván kladný fiskální impulz v důsledku pokračující energetické krize a podpory uprchlíkům. Po jednorázovém snížení valorizace důchodů se sice impulz posunul do mírně záporných hodnot, nicméně s pokračujícími energetickými kompenzacemi se v průběhu roku znovu překlopil do kladných čísel.[11]
V roce 2024 se původně očekávalo mírně restriktivní působení fiskální politiky. To se postupně zvyšovalo s ohledem na plánovanou konsolidaci. V průběhu roku 2024 však vláda přistoupila k expanzivním krokům, například v oblasti dotací či v souvislosti s mimořádnými událostmi, jako byly povodně, které konsolidační úsilí zmírnily. Podobná situace nastala i v roce 2025. Ten měl být původně rovněž ve znamení konsolidace a fiskální impulz měl být mírně restriktivní. Avšak během roku došlo k navýšení dotací na obnovitelné zdroje energie a zvýšení investiční aktivity, které konsolidační úsilí převážily, a fiskální impulz byl ve výsledku mírně kladný.
Pro rok 2026 se zpočátku předpokládalo neutrální působení fiskální politiky. Během roku 2025 však byla do prognózy zahrnuta nová výdajová opatření, která postupně posunula fiskální impulz do kladných hodnot. V roce 2027 se očekává mírně záporný fiskální impulz, zejména v důsledku ukončení čerpání prostředků z NGEU.
Graf 3 – Vývoj odhadů fiskálního impulzu
Poznámka: čárou jsou znázorněny poslední známé hodnoty ze zimní prognózy 2026.
Závěr
Rozdíly mezi hodnotami fiskálního impulzu ex ante a ex post jsou přirozenou součástí prognostického procesu. Odrážejí především zohledňování nových informací, zpřesňování dopadů dříve zahrnutých opatření a rovněž změny ve výši nominálního HDP. Fiskální impulz je nepozorovanou veličinou a odchylky mezi jednotlivými prognózami jsou standardním projevem aktualizace dat a předpokladů prognózy.
Obsah tohoto dokumentu vyjadřuje analýzu autorky a nelze jej vykládat jako oficiální postoj České národní banky.
Zdroje
Ambriško, R., Babecký, J., Ryšánek, J., & Valenta, V. (2015). Assessing the impact of fiscal measures on the Czech economy. Economic Modelling, 44, 350–357.
Klyuev, V., & Snudden, S. (2011). Effects of fiscal consolidation in the Czech Republic. Czech Journal of Economics and Finance, 61(4), 306–326.
Netušilová, P., Pašaličová, R., & Pikhart, Z. (2025). Měnové efekty deficitu vládních institucí v kontextu zvyšování výdajů na obranu (Zpráva o měnové politice – jaro 2025, příloha 1). Česká národní banka.
OECD (2009). The effectiveness and scope of fiscal stimulus. In OECD Economic Outlook: Interim Report March 2009 (Chapter 3, pp. 105–150). Organisation for Economic Co-operation and Development.
Štodt, D. (2025). Non-Linearity of Government Spending Multiplier: The Case of a Small Open Economy (CNB Working Paper Series No. 3/2025). Czech National Bank.
[1] Například úrokové výdaje nejsou považovány za fiskální diskreci, neboť jejich výše se odvíjí od tržních úrokových plateb, inflace, výnosových křivek a celkové velikosti dluhu vládních institucí. Tyto faktory jsou mimo přímou kontrolu vlády, a proto se úrokové platby mezi diskreční opatření nezařazují.
[2] Pokud začne trvalé opatření platit až v průběhu roku, nikoliv na jeho začátku, ovlivní částečně i rok následující.
[3] Trvalými opatřeními jsou kupříkladu navyšování spotřebních daní z tabáku a lihu, zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob, zvýšení příspěvků na péči nebo zvýšení rodičovského příspěvku. Mezi dočasná opatření patří například kompenzační bonusy, energetické kompenzace, humanitární dávka či dočasné odpuštění DPH a sociálního a zdravotního pojištění.
[4] Zatímco diskreční opatření zachycovaná ve fiskálním impulzu již v následujících letech dynamiku reálné ekonomiky neovlivňují, zvýšená deficitnost vládních institucí generující zvýšené množství peněz v oběhu však může působit na růst cenové hladiny (viz Netušilová, Pašaličová a Pikhart, 2025).
[5] Do roku 2021 byl pro výpočet fiskálního impulzu používán jednotný multiplikátor ve výši 0,6, přičemž u některých opatření byly multiplikátory nastavovány expertně, například u opatření upravujících zdanění práce byl použit multiplikátor 0,3.
[6] Jednotlivé multiplikátory byly nastaveny v návaznosti na výsledky ze satelitního fiskálního DSGE modelu ČNB pro ČR (Ambriško, Babecký, Ryšánek a Valenta, 2015) a rovněž dle výsledků z GIMF modelu IMF (Klyuev a Snudden, 2011) a z INTERLINK makroekonomického modelu OECD (OECD, 2009).
[7] V období expanze se výdajové multiplikátory dle této studie pohybují mezi 0,0 až 0,5 a v období recese pak mezi 1,0 až 1,5.
[8] Jednalo se například o zpětné uplatnění daňové ztráty (loss carryback), které bylo v rámci statistiky zařazeno pod výdajové kapitálové transfery, avšak svým charakterem odpovídalo spíše úpravě daně z příjmu právnických osob. Dalším takovým opatřením byly energetické kompenzace domácnostem, které snižovaly ceny energií, a tudíž se projevovaly spíše jako změna zdanění než dotace.
[9] V některých analýzách se používá primární strukturální saldo, které v sobě nezahrnuje úrokové platby.
[10] Pro úplný výpočet fiskálního impulzu metodou top-down by bylo dále nutné přenásobit fiskální pozici (kvůli konvenci vstupující do výpočtu s opačným znaménkem) agregátním fiskálním multiplikátorem. Tím by byl získán odhad vlivu fiskální diskrece na změnu reálného HDP. Pro zachování konzistence s metodou bottom-up, jež využívá jednotlivé dílčí fiskální multiplikátory, se však agregátní fiskální multiplikátor v čase mění a odráží strukturu konkrétních diskrečních opatření.
[11] Odchylky mezi výsledným impulzem a zimní prognózou příslušného roku byly v letech 2022 a 2023 relativně malé a ze sledovaných let nejmenší.