Uhlíková cla a daně: Ekonomické nástroje pro zmírnění klimatických změn

Evropský mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM) představuje jeden z možných nástrojů klimatické politiky, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů a zabránit „úniku uhlíku“ (carbon leakage). Tento mechanismus zavádí cla na dovoz zboží s vysokou uhlíkovou stopou, čímž zvyšuje konkurenceschopnost domácích evropských producentů a motivuje zahraniční výrobce k přechodu na nízkouhlíkové technologie. Vedle toho by od roku 2027 mělo dojít ke spuštění evropského systému ETS II (Emissions Trading System) a v mediích i v odborném tisku se již hojně objevují odhady, jaký dopad to bude mít na vývoj spotřebitelských cen a tedy na koncové zákazníky. Po zavedení druhé fáze by celý systém ETS měl pokrývat až 85 % emisí skleníkových plynů v Evropě. Přeběžné výpočty ukazují, že nárůst inflace bude znatelný a další inflační impuls by mohl přijít v roce 2030, kdy bude zrušen strop na cenu povolenky. Tento článek analyzuje principy uhlíkových cel a jeho dopady na mezinárodní obchod a dopady zavedení jak v sociální oblasti, tak do inflcace.

• Vyšlo v publikaci Globální ekonomický výhled – červenec 2025 (pdf, 2 MB)

---

Úvod

Globální oteplování způsobené emisemi skleníkových plynů představuje jednu z největších výzev 21. století. Aby bylo možné dosáhnout cílů Pařížské klimatické dohody, je nutné snížit emise CO₂ a dalších skleníkových plynů. Jedním z nástrojů, který má potenciál přispět k tomuto cíli, je uhlíkové clo. Tento mechanismus byl navržen jako součást širší strategie Evropské unie (EU) k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Jedná se o komplexní proces, který zahrnuje politické, ekonomické a technické aspekty.

Uhlíkové clo jako doplněk uhlíkové daně

Uhlíková daň (zavedená v EU v roce 2005) se vztahuje na domácí energeticky náročnou produkci, jejíž uhlíková stopa (tedy emise CO₂ a dalších skleníkových plynů vznikající při výrobě na území daného státu nebo regionu) je zpoplatněna v rámci systému obchodování s emisními povolenkami (EU Emissions Trading System, ETS), podrobněji viz např. Fakta o klimatu, 2021. Její zavedení a růst cen emisních povolenek však motivuje výrobce ze zemí EU, aby energeticky náročnou produkci přesouvali do zemí s méně přísnou klimatickou politikou a následně ji dováželi. Produkce skleníkových plynů se tak dostává mimo kontrolu evropské legislativy (tzv. carbon leakage). Emisně náročná průmyslová odvětví, která spadají pod systém EU ETS a ve kterých je snadné přesunout výrobu do třetích zemí, kde nejsou emise skleníkových plynů omezovány, dostávají zatím část emisních povolenek bezplatně, aby nebyla zhoršena jejich konkurenceschopnost vůči zahraničním dodavatelům. Množství bezplatných povolenek bude ale průběžně snižováno a jako alternativa pro ochranu unijních podniků před zahraniční konkurencí budou sloužit nově zaváděná uhlíková cla, která budu v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO)^[1].

Systém ETS I funguje v EU od roku 2005. Zpoplatňuje produkci CO₂ (a dalších skleníkových plynů) ze strany velkých emitentů (velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl, letecká a námořní doprava) a pokrývá v současnosti cca 38 % emisí skleníkových plynů v EU^[2].

Nový systém ETS II by následně měl od roku 2027 zpoplatnit na celoevropské úrovni i silniční dopravu, vytápění budov (vč. ohřevu teplé užitkové vody – TUV – a vaření) a produkci malých energetických a průmyslových podniků, viz např. EU (2023). Měl by zahrnout produkci dalších 47 % emisí v EU. Zbývajících 15 % produkce CO₂ připadá na zemědělství a odpadové hospodářství. Cílem je motivovat podniky a domácnosti k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení budov či využívání obnovitelných zdrojů energie (FVE, tepelná čerpadla). Tím by mělo do roku 2030 dojít ke snížení emisí v těchto sektorech o 42 % v porovnání s rokem 2005. ETS II se nebude vztahovat na zemědělství, armádu a železniční a lodní dopravu, dále systém umožňuje vyjmout z něho podniky a domácnosti v některých zemích za předpokladu, že jsou místní legislativou zatíženy daní z emisí, která je vyšší než cena emisní povolenky.

Systém ETS II včetně stanovení ceny povolenky bude fungovat odděleně od systému ETS I. Cenu povolenky bude určovat trh, nicméně pokud bude cena vyšší než průměr za určité období nebo pokud cena překročí strop^[3] 45 EUR/t CO₂ ve stálých cenách roku 2020, budou do oběhu uvolněny další povolenky – podrobněji viz EU (2023). Ty nebudou nakupovat jednotlivé domácnosti a podniky, ale velcí dodavatelé energií a pohonných hmot^[4] (PHM), kteří je pak promítnou do svých cen. Množství povolenek v oběhu se bude každým rokem snižovat (stejně jako u ETS I). Pokud by v době před spuštěním (v první polovině roku 2026) panovaly na trhu mimořádně vysoké ceny energií^[5], bude spuštění odloženo z roku 2027 na rok 2028. Cena plynu TTF by musela být vyšší než cca 107 EUR/MWh nebo cena ropy Brent vyšší než cca 160 USD/barel.

Uhlíkové clo tak v EU tvoří doplněk k uhlíkové dani a je založeno na principu internalizace externích nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů. Cílem je zajistit, aby i dovážené zboží bylo zdaněno podle jeho uhlíkové stopy^[6]. Tím se zabrání i nekalé konkurenci ze strany výrobců ze zemí s méně přísnými klimatickými standardy. Zatímco tedy uhlíková daň nemá přímý vliv na emise v zahraničí a měla by tržním způsobem motivovat hlavně domácí firmy k omezení spotřeby fosilních paliv a investicím do čistších technologií a obnovitelných zdrojů energie, uhlíkové clo má potenciál ovlivňovat i emise vznikající v zahraničí tím, že motivuje zahraniční výrobce ke snižování emisí skleníkových plynů, aby se vyhnuli clu. Uhlíková daň a uhlíkové clo jsou tak komplementární nástroje, které se mohou vzájemně doplňovat k dosažení optimálních synergických efektů při snižování globálních emisí.

Jak funguje uhlíkové clo?

Dovozci musí prokázat uhlíkovou stopu dováženého zboží a formou CBAM certifikátů zaplatit clo ve výši, jakou by ve formě emisních povolenek za danou uhlíkovou stopu zaplatil domácí výrobce. Pokud byla část emisí již zpoplatněna v zahraničí, od cla se odečítá. Tím se vytvářejí rovné podmínky pro všechny účastníky trhu. Evropské firmy jsou chráněny před konkurencí ze zemí s nižšími emisními standardy a zároveň se snižuje motivace evropských firem přesouvat energeticky náročnou výrobu do těchto zemí. CBAM je kompatibilní s pravidly WTO.

Časová osa zavádění mechanismu uhlíkových cel v EU

• Prvotní diskuse ohledně uhlíkových cel se objevují již v letech 2000 – 2010 v souvislosti s pozorovaným „únikem uhlíku“ (carbon leakage), kdy podniky přesouvaly energeticky náročnou výrobu do zemí s méně přísnými emisními předpisy.
• V roce 2019 Evropská komise představila Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal), která si klade za cíl dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Uhlíkové clo bylo navrženo jako jeden z nástrojů k dosažení tohoto cíle.
• V červenci 2021 Evropská komise zveřejnila návrh na zavedení CBAM. Tento návrh se zaměřoval na pět sektorů – výroba železa a oceli, hliníku, cementu, hnojiv a elektřiny – a obsahoval základní principy:
• Dovozci budou muset prokázat uhlíkovou stopu dovážených produktů.
• Uhlíková stopa bude zpoplatněna formou certifikátů ve stejné výši, jako produkce na území EU.
• Příjmy z CBAM budou použity na financování zelené transformace EU.
• Po rozsáhlých konzultacích se zástupci průmyslu a nevládních organizací a s mezinárodními partnery Evropský parlament a Rada EU dosáhly v březnu 2022 předběžné dohody o zavedení CBAM.
• V květnu 2023 byl CBAM formálně schválen jako součást balíčku Fit for 55^[7].
• Před úplným zavedením bylo stanoveno pro roky 2023 – 2025 přechodné období, během kterého budou dovozci povinni hlásit emise spojené s dováženými produkty, ale clo nebude vybíráno.
• Uhlíkové clo bude plně implementováno a začne se vybírat od ledna 2026.

Přechodné období 2023 - 2025

CBAM vstoupil do fáze přechodného období 1. října 2023. Toto období by mělo sloužit k tomu, aby se evropské podniky i výrobci mimo EU, dovozci a evropské úřady naučily postupně pracovat s mechanismem a zavádět ho do praxe. V prvotní fázi se bude reportování týkat zboží, při jehož výrobě vzniká nejvíce skleníkových plynů a zároveň je jeho produkce náchylná k přesunu do zahraničí (cement, ocel a litina, hnojiva, elektřina a vodík). V tomto rozsahu by CBAM měl pokrýt více než 50 % emisí v sektorech, které v Evropě podléhají systému ETS (EC, 2025a). Zároveň se bude průběžně upravovat metodologie mechanismu. Později by do mechanismu mohly být zahrnuty i výrobky z těchto základních surovin (downstream products). Dotčení dovozci mají v tomto období povinnost reportovat objem skleníkových plynů, vzniklých přímo či nepřímo v souvislosti s výrobou dováženého zboží. Nebudou však platit žádná uhlíková cla.

Plnohodnotný režim od roku 2026

Od ledna 2026 se dovozci zboží do EU, které podléhá mechanismu CBAM, musí zaregistrovat u národních úřadů. Zde budou rovněž nakupovat dovozní certifikáty, jejichž cena bude stanovována týdně na základě aukce cen emisních povolenek v rámci EU ETS (v EUR/t vyprodukovaného CO₂). Dovozci budou hlásit množství emisí, vzniklých v souvislosti s výrobou jimi dováženého objemu zboží a následně odevzdají odpovídající množství nakoupených certifikátů. Za emise dováženého zboží tedy zaplatí stejnou částku, jako by zboží bylo vyrobenou v EU. Pokud prokáží, že za uhlíkové emise bylo zaplaceno již během výroby dováženého zboží v zahraničí, odpovídající suma může být odečtena.

Dopady zavádění uhlíkových cel

Uhlíkové clo má potenciál významně ovlivnit globální ekonomiku a mezinárodní obchod. Dílčí dopady se však budou značně lišit podle jednotlivých skupin zemí a mohou být jak pozitivní, tak negativní (viz též Box 1). Zatímco pro EU a vyspělé země s podobnými klimatickými cíli může být uhlíkové clo přínosem z hlediska dopadů na životní prostředí a konkurenceschopnost, pro rozvojové a rozvíjející se ekonomiky představuje výzvu. Klíčem k úspěchu bude mezinárodní spolupráce, technologická podpora a spravedlivý přístup k zajištění toho, aby uhlíkové clo přispělo k celosvětové udržitelnosti bez negativních sociálních a ekonomických dopadů.

Mezi pozitivní dopady na země EU lze počítat ochranu domácího průmyslu, udržení pracovních míst a zachování konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Dále pak motivaci firem investovat do čistých technologií a snižovat spotřebu fosilních paliv a emise skleníkových plynů. Výnosy z uhlíkových cel mohou být použity na financování zelené transformace nebo kompenzace pro zranitelné sektory.

Na druhé straně evropské podniky, které dovážejí suroviny nebo polotovary s vysokou uhlíkovou stopou, budou čelit vyšším nákladům a zavedení a správa mechanismu CBAM bude vyžadovat velkou administrativní zátěž pro podniky a složitou byrokracii pro státní aparát. Na růst průmyslových cen, potažmo spotřebitelských cen v EU by ale CBAM neměl mít větší negativní dopad, neboť podíl dovozu energeticky náročných produktů ze zemí mimo EU na celkovém dovozu EU tvoří pouze 4,5 % (v případě samotné ČR 1,2 %) s největším podílem železa, oceli a hliníku. Příjmy z prodeje dovozních certifikátů odhaduje Evropská komise na cca 2,1 mld. EUR ročně do roku 2030^[8]. V případě ČR se odhad nákladů na nákup certifikátů pohybuje v řádu nižších stovek milionů Kč ročně.

Rozvinuté země mimo EU (USA, Kanada, Japonsko) s podobnými klimatickými cíli jako EU mohou být motivovány k urychlení svých zelených politik, aby se vyhnuly clu. Země s podobnými emisními standardy jako EU pak budou moci těžit z preferenčních obchodních podmínek, což může posílit vzájemný obchod s EU. Pokud ale tyto země nebudou mít dostatečně přísné emisní regulace, jejich vývoz do EU může být naopak znevýhodněn.

U rozvíjejících se a rozvojových ekonomik (Čína, Indie, Brazílie) budou patrně převládat negativní dopady. Nejvíce budou postiženy rozvojové země, které jsou závislé na vývozu energeticky náročných produktů (např. oceli, cementu nebo hliníku). Uhlíkové clo zvýší náklady na jejich vývoz do EU a sníží jejich konkurenceschopnost. Některé země tak mohou přijít o významný podíl na evropském trhu, což může vést k poklesu příjmů a hospodářským potížím. Přitom tyto země většinou nemají dostatek zdrojů na investice do čistších technologií, což ztěžuje jejich schopnost přizpůsobit se novým požadavkům. EU by jim tak měla poskytnout technickou a finanční podporu, aby usnadnila jejich přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. V delším horizontu by uhlíkové clo mohlo motivovat rozvojové země k přijetí udržitelných výrobních postupů a k investicím do obnovitelných zdrojů energie.

Země závislé na vývozu fosilních paliv (Rusko, Saúdská Arábie) budou čelit především negativním dopadům. Snížení poptávky po jejich produktech povede k poklesu příjmů z vývozu a může tak způsobit hospodářské problémy nebo dokonce sociálním nepokoje. Dlouhodobě ale může tlak na snížení emisí motivovat tyto země k diverzifikaci jejich ekonomik a investicím do udržitelných odvětví.

Z globálního pohledu může uhlíkové clo přispět k celosvětovému snižování emisí skleníkových plynů tím, že motivuje země k přijetí přísnějších klimatických politik. Zároveň může evropský CBAM sloužit jako model pro další regiony, což povede k nastavení globálních standardů a harmonizaci klimatických politik na globální úrovni. Na druhé straně může ale zavedení uhlíkových cel vyvolat obchodní konflikty a spory v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a dojde ke znevýhodnění rozvojových zemí, což může prohloubit ekonomické rozdíly mezi státy.

Reakce ostatních zemí na zavedení evropského CBAM

Ve světě můžeme v podstatě pozorovat tři různé přístupy, jak ostatní země reagují na zavedení první fáze CBAM ze strany EU od října 2023 (Graf 1):

• Opozice k tomuto mechanismu a snaha dokázat jeho diskriminační povahu. Největšími oponenty jsou v tomto smyslu Brazílie, Jižní Afrika, Indie a Čína. Z evropských zemí lze k těmto zemím přiřadit Polsko.
• Plány na zavedení vlastního mechanismu CBAM. Do této skupiny zemí patří Kanada, USA, Austrálie, Taiwan, Jižní Korea nebo Spojené království^[9].
• Přizpůsobení domácích cen uhlíku evropskému mechanismu CBAM. Země jako např. Japonsko, Turecko, Indonésie, Izrael, Srbsko, Vietnam, Malajsie nebo Maroko zavádějí vlastní instrumenty na oceňování uhlíku (uhlíkové daně nebo systém obchodování s emisemi).

Graf 1 – Reakce různých zemí na zavedení CBAM v Evropě

Zdroj: https://gmk.center/en/infographic/how-different-countries-around-the-world-reacted-to-cbam-introduction-in-the-eu/

Zmírnění dopadů na rozvojové země

EU se zavázala k podpoře rozvojových zemí za účelem zmírnění dopadů zavedení CBAM na jejich průmysl. Zároveň chce v těchto zemích podporovat přechod k zeleným technologiím a zavádění systémů oceňování emisí skleníkových plynů. Evropská uhlíková cla mohou mít silně negativní vliv i na výrobu oceli a železa na Ukrajině (GMK, 2025). Pro ukrajinské firmy může být obtížné splnit dekarbonizační požadavky bez dodatečného financování. EK proto pracuje na zavedení výjimek, které by dopady na ukrajinské producenty zmírnily.

Kritika zavádění CBAM

Kromě kritiky ze zahraničí čelí evropský CBAM i silné kritice z evropského průmyslu. Zástupci dotčených odvětví upozorňují, že získávání potřebných dat od mezinárodních dodavatelů je komplikované a způsobuje nadměrnou administrativní zátěž. Nicméně zejména hlasy z ocelářského průmyslu, který se potýká s nadbytečnými kapacitami, varují, že bez CBAM by ceny oceli mohly dále klesat, což by ještě více zhoršilo situaci evropských výrobců. Kritika CBAM zní i z akademické sféry a týká se zejména jeho nízké efektivity^[10], spravedlnosti^[11], souladu s mezinárodním právem nebo negativního dopadu na rozvojové země.

Poslední vývoj

V reakci na zkušenosti z přechodného období a kritiku z různých stran EK v únoru 2025 navrhla několik zjednodušujících změn mechanismu uhlíkových cel (EK, 2025b):

• Z povinnosti reportovat a platit uhlíková cla byli vyjmuti jednotlivci a malé a střední podniky, jejichž roční dovoz zboží podléhajícího CBAM je nižší než 50 tun. Počet dotčených dovozců se tak sníží o 90 %, zatímco 99 % dovážených emisí zůstane v rámci CBAM zachováno.
• Pro dovozce, kterým bude zachována povinnost platit uhlíková cla, se zjednoduší vykazování potřebných údajů (autorizace deklarantů, výpočet emisí nebo řízení finančních toků).
• Tím dojde k zvýšení efektivity CBAM, omezení obcházení pravidel a zjednodušení práce národních úřadů.
• Úpravy zároveň připravují půdu pro rozšíření CBAM na další sektory od roku 2026.

Obecné dopady zpoplatnění paliv a PHM

Zpoplatnění fosilních paliv a PHM dopadne nejvíce na nízkopříjmové domácnosti a malé podniky. Ty typicky za energie a PHM vynakládají velkou část svých příjmů. ETS II se nebude vztahovat na vytápění biomasou (dřevem), naopak největší dopad bude mít na cenu uhlí (viz níže).

Nárůst ceny u jednotlivých zdrojů energie se bude odvíjet od množství CO₂ (a dalších skleníkových plynů) vzniklého spálením jednotkového množství daného paliva a od ceny emisní povolenky. Přechod na emisně méně náročný způsob dopravy a vytápětní umožní domácnostem a podnikům zmírnit negativní dopady zavedení systému ETS II. K tomu mohou domácnosti i malé podniky využít různé dotační a podpůrné programy.

Využití příjmů z aukcí emisních povolenek

Jeden rok před spuštěním ETS II bude na úrovni EU vytvořen Sociální klimatický fond. Do něho bude postupně převedena částka až 65 mld. EUR^[12] a členské státy budou moci využívat tyto prostředky ke kompenzování negativních dopadů růstu cen energií a PHM na nízkopříjmové domácnosti a malé podniky. Státy přitom musí vypracovat Sociální klimatický plán a přispět do něj minimálně 25 % z vlastních zdrojů. Pro Česko by tak mohlo být použito na zmírnění dopadů ETS II více než 50 mld. korun.

Zbylé prostředky, získané aukcí emisních povolenek v rámci ETS II budou stejně jako v případě ETS I rozděleny mezi členské státy EU. Ty by je měly použít k podpoře nízkoemisních způsobů dopravy a renovací budov (podpora zateplování, tepelných čerpadel, vytápění na biomasu, fotovoltaiky apod.). Část prostředků lze rovněž využít pro podporu nízkopříjmových domácností. Podle odhadů Ministerstva životního prostředí ČR by výnosy v letech 2027 – 2030 měly činit 36 – 73 mld. korun, viz MŽP (2023).

Kritika fungování systému ETS II

Systém ETS II čelí kritice jak ze strany politiků, tak odborné veřejnosti. Mechanismus zastropování ceny povolenky je zbytečně složitý a nemusí dosáhnout žádaného výsledku. Evidentně preferuje „transparentnost tržního mechanismu“ před „transparentností výsledné ceny“. Jednorázové uvolňování dodatečného množství povolenek na trh při určitém negativním vývoji nemusí cenu povolenky vrátit pod požadovaný strop dostatečně rychle. Přitom by stačilo, aby EU při dosažení maximální ceny na trhu průběžně přidávala do oběhu povolenky (nebo je při výraznějším poklesu naopak stahovala), tedy aby „intervenovala na trhu“ podobně, jako to dělají některé centrální banky, když chtějí ovlivnit měnový kurz domácí měny. Kvůli neexistenci legislativy a trhu s povolenkami dodavatelé energií nevědí, o kolik se cena navýší a to jim komplikuje uzavírání smluv s fixní cenou za horizont roku 2026. Kritika se vztahuje i k mechanismu, kdy si každý dodavatel energií kupuje povolenky samostatně místo nějakého centrálního nákupu.

Aktuální vývoj v Evropě

Na burze ICE bylo spuštěno od začátku května 2025 obchodování s futures kontrakty na cenu povolenky ETS II. Ty se však týkají povolenek s uplatněním nejdříve od prosince 2028. Dosažené ceny se pohybovaly značně nad očekávaným stropem (cca 80 - 100 EUR dle časového horizontu), ale vzhledem k malému objemu obchodů mají tyto ceny jen malou vypovídací schopnost ohledně možných budoucích cen povolenek. Od července 2025 by se měly obchodovat povolenky ETS II i na energetické burze EEX v Lipsku. Tam by mělo být možné nakoupit futures na povolenky s uplatněním již od ledna 2027.

Aktuální situace ve světě

Situaci ohledně zpoplatnění emisí skleníkových plynů ve světě přehledně shrnuje např. interaktivní mapa Světové banky (Graf 2). Zde jsou zobrazeny země podle použitých instrumentů, rozsahu pokrytí emisí skleníkových plynů, ceny za tunu CO₂, vládních příjmů z prodeje emisních povolenek či daní a dalších kritérií.  

Graf 2 – Zpoplatnění emisí skleníkových plynů ve světě

Zdroj: https://carbonpricingdashboard.worldbank.org/compliance/instrument-detail

Emise ze silniční dopravy a budov jsou v současnosti zpoplatněny v 18 zemích na celostátní úrovni a v 11 případech na nižší úrovni. Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech a jen doprava ve čtyřech. Převážná část zpoplatnění je formou uhlíkové daně (v 25 případech), zbytek představují systémy obchodování s emisními povolenkami (16 případů)^[13].

Závěr

Kolem spuštění a fungování systému ETS II je stále mnoho nejasností. Vlády některých zemí odmítají systém ratifikovat do národní legislativy, případně se snaží o jeho odložení či úpravu^[14]. Argumentují přitom jak sociálními dopady, tak nerealistickými předpoklady, na kterých je systém postaven. Pokud se bude množství emisí skleníkových plynů v dopravě a vytápění budov snižovat pomaleji, než bude rychlost stahování vydávaných povolenek, lze po roce 2030 očekávat silný nárůst ceny povolenky a další dopady do inflace.

Jak systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), tak systém uhlíkového vyrovnání na hranicích (EU CBAM) mají za účel skrze tržní mechanismy motivovat podniky v EU i v zahraničí, aby více investovaly do zelených technologií a snižovaly emise skleníkových plynů. Zatím část výrobců v EU dostává emisní povolenky zdarma, aby byla zachována jejich konkurenceschopnost vůči zahraničním producentům. To je však dostatečně nemotivuje ke snižování emisí. Od roku 2026 ale bude postupně množství bezplatných emisních povolenek snižováno a k ochraně evropského průmyslu budou přispívat uhlíková cla, která budou muset platit dovozci energeticky náročných komodit. Nicméně i tak bude zpoplatněna v EU jen část vzniklých emisí CO₂, neboť ETS i CBAM se zatím vztahuje jen na určité sektory průmyslu. Aby byl účinek uvedených mechanismů zesílen, uvažuje EU jednak o rozšíření ETS od roku 2027 i na sektor silniční dopravy a vytápění budov (tzv. EU ETS 2), a jednak o rozšíření rozsahu uhlíkových cel. To má podporu ze strany některých zemí EU (např. Francie, Itálie nebo Polska) a může být realizováno několika způsoby:

• Rozšířením systému cel na další odvětví.
• Zahrnutím jak dovozu, tak i vývozu.
• Zahrnutím i navazujících (downstream) výrob při dovozu ze zahraničí.

Zvýšené výnosy by se pak mohly použít i na splácení státních dluhů, vzniklých v období epidemie covid-19. Odpůrci ale poukazují na to, že by tento krok mohl ještě vyostřit potenciální obchodní válku s USA (Politico, 2025). K dosažení maximálního účinku na životní prostředí je rovněž nutné dále zjednodušovat systém CBAM, minimalizovat možnosti jeho obcházení, ve spolupráci s ostatními zeměmi podporovat jeho zavádění i mimo EU a v neposlední řadě kompenzovat rozvojovým zemím negativní dopady CBAM na jejich konkurenceschopnost a finančně i technologicky v nich podporovat přechod k zeleným technologiím.

Autorem je Jan Hošek. Názory v tomto příspěvku jsou jeho vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky. Děkuji svým kolegyním a kolegům, a zejména Natálii Tomanové, za podnětné připomínky a diskuse.

Zdroje

Dechezlepretre, A. et al. (2025), Carbon Border Adjustments: The potential effects of the EU CBAM along the supply chain, OECD Science, Technology and Industry Working Papers, No. 2025/02, January 29, 2025, https://doi.org/10.1787/e8c3d060-en

EC (2021a): Proposal for a regulation of the European Parliament and of the Council establishing a carbon border adjustment mechanism: IMPACT ASSESSMENT REPORT, July 2021, https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:be5a8c64-e558-11eb-a1a5-01aa75ed71a1.0001.02/DOC_1&format=PDF

EC (2021b): Impact Assessment Report, 14.7.2021, https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:7b89687a-eec6-11eb-a71c-01aa75ed71a1.0001.01/DOC_1&format=PDF

EC (2023a): EU budget: Commission puts forward an adjusted package for the next generation of own resources, June 2023, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_23_3328

EU (2023b): Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959, 10.5.2023, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:32023L0959

EC (2025a): Carbon Border Adjustment Mechanism, March2025, https://taxation-customs.ec.europa.eu/carbon-border-adjustment-mechanism_en

EC (2025b): Commission simplifies rules on sustainability and EU investments, February 2025, https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_25_614

EWI (2021): CO₂-Grenzausgleich in der EU: (Noch) kein „Level Playing Field”, October 2021, https://www.ewi.uni-koeln.de/de/aktuelles/cbam/

Fakta o klimatu (2021): Jak fungují evropské emisní povolenky?, srpen 2023, https://faktaoklimatu.cz/explainery/emisni-povolenky-ets

Fakta o klimatu (2024): Jak bude fungovat zpoplatnění emisí skleníkových plynů z dopravy a budov (tzv. ETS 2)?, 19.8.2024, https://faktaoklimatu.cz/explainery/emisni-povolenky-ets-2

GMK (2025): Losses of Ukrainian steelmakers due to CBAM, March 2025,https://gmk.center/en/news/losses-of-ukrainian-steelmakers-due-to-cbam-may-amount-to-1-6-billion-in-2030/

Keen, Michael, Parry, Ian W.H. and James Roaf (2021): Border Carbon Adjustments: Rationale, Design and Impact, IMF Working Paper, September 27, 2021, https://www.imf.org/en/Publications/WP/Issues/2021/09/24/Border-Carbon-Adjustments-Rationale-Design-and-Impact-466176

MŽP (2023): Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace, Ministerstvo životníh prostředí, 2023,  https://odok.cz/portal/services/download/attachment/ALBSCYBD49Y0/

OECD (2025): What to expect from the EU Carbon Border Adjustment Mechanism?, March 2025, file:///C:/Users/U02461/Downloads/719d2ff9-en.pdf

Parry, Ian W. H. et al. (2021): Carbon Pricing: What Role for Border Carbon Adjustments?, IMF Staff Climate Notes, September 27, 2021, https://www.imf.org/en/Publications/staff-climate-notes/Issues/2021/09/24/Carbon-Pricing-What-Role-for-Border-Carbon-Adjustments-464805

Politico (2025): Big EU countries push expanded carbon border tax to help repay Covid debt, February 2025, https://www.politico.eu/article/big-eu-countries-push-expanded-carbon-border-tax-to-help-repay-covid-debt/

WB (2025): State and Trends of Carbon Pricing Dashboard, World Bank, průběžně aktualizováno, https://carbonpricingdashboard.worldbank.org/compliance/instrument-detail

Klíčová slova

Uhlíková cla, uhlíková daň, CBAM, ETS, ETS 2

JEL Klasifikace

Q02, Q58, F18

---

^[1] Tedy dovoz ze všech členských zemí WTO musí podléhat stejným pravidlům a domácí produkce nesmí být zvýhodňována oproti té dovážené. To je splněno, neboť cena dováženého uhlíku odpovídá ceně, kterou evropští producenti platí v rámci EU ETS. WTO navíc umožňuje omezit obchodování v zájmu ochrany životního prostředí. CBAM je tak odůvodněný jako environmentální a nikoliv jako protekcionistické opatření.

^[2] Jedna povolenka (European Emission Allowance) opravňuje k vypuštění jedné tuny CO₂, případně ekvivalentního množství N₂O nebo perfluorovaných uhlovodíků (PFCs). Každý rok vydává EU určité množství těchto povolenek, přičemž toto množství (tzv. emisní strop) se v průběhu let rovnoměrně snižuje. Podniky, zapojené do systému, si kupují povolenky buď v aukci (a následně s nimi mohou obchodovat na burze), navzájem mezi sebou, nebo je dostávají v určitém množství zdarma. To v případě, že by podnik v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohl ztratit konkurenceschopnost vůči producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně nebo vůbec, případně by hrozil outsourcing výroby do těchto zemí (tzv. únik uhlíku). Od roku 2026 (s postupným náběhem již od roku 2023) však začne fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek pro domácí výrobce. Z toho důvodu bude přidělování bezplatných povolenek postupně omezováno a v roce 2034 skončí úplně.

^[3] Tento strop je stanoven v cenách roku 2020 a má být průběžně indexován k inflaci HICP v EU. Od roku 2030 má být zrušen.

^[4] Dle dopadové studie Evropské komise EC (2021) by se ETS II mělo týkat cca 7 000 daňových skladů na ropu, 1 400 regionálních a lokálních dodavatelů plynu a 3 000 dodavatelů uhlí.

^[5] Spuštění systému ETS II se odloží na začátek roku 2028, pokud průměrná cena plynu TTF v první polovině roku 2026 bude vyšší než průměrná cena v únoru a březnu 2022 (cca 107 EUR/MWh), nebo průměrná cena ropy Brent v první polovině roku 2026 bude vyšší než dvojnásobek její průměrné ceny v období 2021 – 2025 (cca 160 USD/barel)

^[6] Dovozce musí doložit skutečné emise, spojené s výrobou dováženého zboží. Výrobce poskytne data o použitých technologiích a jednotkovém množství emisí při výrobě. Emise se počítají dle standardních metodik EU, např. podle metod EU ETS.

^[7] Jedná se o balíček legislativních návrhů, který představila Evropská komise v červenci 2021. Jeho hlavním cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990.

^[8] EK v dopadové studii (EC, 2021) odhaduje, že příjmy z CBAM by mohly dosahovat ročně přibližně 1,5 mld. EUR do roku 2028 a 2,1 mld. EUR do roku 2030. Ostatní odhady se pohybují většinou v rozmezí 1,5 až 3,1 mld. EUR ročně, jen studie OECD (2025) uvádí, že CBAM by mohl generovat až 14,7 mld. EUR ročně při ceně emisní povolenky 80 EUR/t CO₂ a nezměněných obchodních tocích. Na rozdíl od příjmů z ETS, jejichž větší část připadne jednotlivým členským státům EU, příjmy z CBAM půjdou ze 75 % do společného evropského rozpočtu a mohou být použity např. na financování klimatických politik, Zelené dohody pro Evropu nebo Fondu pro spravedlivou transformaci.

^[9] CBAM již funguje např. v Kalifornii, kde je aplikován na část dovážené elektřiny. Do roku 2027 zavést uhlíkové clo i Spojené království, a to v podobném rozsahu jako EU. Pro možné zavedení uhlíkových cel se nedávno vyslovila federální vláda Austrálie. Podobné iniciativy plánují i Kanada nebo Japonsko.

^[10] Např. německý institut EWI (EWI, 2021) poukazuje na nedostatečné zohlednění nepřímých emisí.

^[11] CBAM uznává pouze přímé nástroje uhlíkového zpoplatnění, jako jsou uhlíkové daně nebo systémy obchodování s emisemi (ETS). To znamená, že nebere v úvahu nepřímé formy, jako jsou spotřební daně na paliva nebo regulační opatření, které mohou mít podobný efekt na snižování emisí. Tento přístup může být vnímán jako diskriminační vůči zemím, které používají odlišné, ale efektivní nástroje klimatické politiky.

^[12] Zpočátku bude pro jeho financování využito i 50 milionů povolenek dražených v rámci ETS I.

^[13] Využití příjmů ze zpoplatnění emisí se liší napříč zeměmi. Např. v Rakousku vláda v roce 2021 zavedla cenově zvýhodněnou jízdenku pro veškerou veřejnou dopravu a od roku 2023 v rámci tzv. klimatického bonusu vrací část vybraných prostředků domácnostem. V některých kanadských provinciích se rovněž vrací část prostředků, vybraných pomocí uhlíkové daně, zpět domácnostem. Ve Švýcarsku jsou dvě třetiny prostředků získaných z uhlíkové daně, využity pro slevy na zdravotním pojištění a jedna třetina slouží ke snížení energetické náročnosti budov.

^[14] Podle briefingu Výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) 17 členských zemí EU ještě neimplementovalo zavedení povolenek pro domácnosti do národních legislativ, termín přitom vypršel už v polovině roku 2024. Polsko, Slovensko, Estonsko a Česko pak kvůli obavám z dopadů na spotřebitele apelují na odklad zavedení ETS II o rok či více.