Trendy v zadluženosti (nejen) nefinančních podniků
Monitorování zadluženosti nefinančních podniků představuje důležitý prvek k zajištění finanční stability. Rostoucí míra zadlužení podniků může zvyšovat riziko jejich platební neschopnosti. Vyšší míra selhání podniků[1] se následně promítá do výraznějších ztrát bankovního sektoru, který je doposud jejich hlavním věřitelem. Nadměrná úroveň dluhu navíc omezuje investiční aktivitu a zvyšuje citlivost podniků na růst úrokových sazeb.
Hlavní složky zadluženosti a klíčové trendy
Celkový dluh nefinančních podniků lze rozčlenit na tři dluhové nástroje – úvěry, dluhopisy a dluh z obchodního styku.[2] V absolutních číslech suma těchto nástrojů ke třetímu čtvrtletí roku 2025 překročila 7 bil. Kč. Úvěry ve výši 4 bil. Kč tvořily největší podíl na celkovém dluhu, dluhopisy naopak minoritní (0,45 bil. Kč, Graf 1 levý). Zbylý objem ve výši 2,6 bil. Kč spadá do kategorie dluhu z obchodního styku[3]. Podíly těchto dluhových nástrojů činily v letech 2015–2025 v průměru 56,2 % u úvěrů, 37,3 % u dluhu z obchodního styku a 6,5 % u dluhopisů. Výraznější odchylky od průměrů patrné od roku 2020 byly způsobeny nízkou emisní aktivitou nefinančních podniků při současném splácení dluhopisů a naopak vyšším podílem úvěrů, zejména krátkodobých, které vzrostly v souvislosti s energetickou krizí (Graf 1 pravý). V posledním pozorovaném období se podíly navrátily blízko zmíněným průměrům.
Graf 1 – Zadluženost nefinančních podniků vč. dluhu z obchodního styku dle nástrojů a jejich podíl na zadluženosti
Zdroj: ČNB
Poznámka: Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025.
Zmíněný dluh z obchodního styku představuje zejména časový nesoulad, kdy platba za zboží nebo služby není provedena ve stejnou dobu jako změna vlastnictví zboží nebo poskytnutí služby. Z finančněstabilitního hlediska se do výpočtu zadluženosti neřadí. Text se proto dále věnuje vývoji úvěrů a dluhopisů, níže souhrnně označených jako finanční dluh.
Některé vybrané složky zadluženosti podniků jsou podrobněji popsány v dalších částech textu. Lze z nich shrnout několik hlavních trendů v posledních deseti letech.
- Podíl bankovních úvěrů na celkovém finančním dluhu nefinančních podniků poklesl z 36 % v roce 2015 na 34 % v roce 2025 (Graf 2, žlutá čára).
- Domácí mezipodnikové úvěry v období 2021–2024 dočasně nahradily financování od domácích bank. V roce 2025 se jejich podíl navrátil zpět k hodnotám před rokem 2021 (Graf 2, modrá čára).
- Rostl význam ostatních domácích finančních institucí. Jejich podíl na celkovém finančním dluhu vzrostl z 9 % v roce 2015 na 17 % ke třetímu čtvrtletí roku 2025 (Graf 2, zelená čára).
- Podíl úvěrů ze zahraničí se na celkovém finančním dluhu podniků pohyboval v letech 2015–2025 okolo 24–29 % (Graf 2, červená a tyrkysová čára). Od poloviny roku 2021 do konce roku 2024 setrval na spíše podprůměrných hodnotách vlivem přechodného poklesu podílu mezipodnikových úvěrů ze zahraničí, které ke třetímu čtvrtletí roku 2025 se svým podílem 77 % celkovému objemu úvěrů ze zahraničí dlouhodobě dominují.
- Podíl dluhopisů na celkovém finančním dluhu nefinančních podniků se navrací k desetiletému průměru po výrazném poklesu započatém v polovině roku 2021 (Graf 2, fialová čára).
- Podíl cizoměnových bankovních úvěrů na celkových úvěrech od domácích bank vzrostl z 22 % v roce 2015 na přibližně 50 % v roce 2025. Výrazný růst podílu cizoměnových úvěrů nastal i u mezipodnikových úvěrů ze zahraničí, kdy v roce 2019 činil 24 % a v roce 2025 56 %. U úvěrů od zahraničních finančních institucí podíl cizoměnových úvěrů v roce 2019 činil 89 % a v roce 2025 80 %.
- Míra zadluženosti nefinančních podniků se nyní pohybuje blízko průměru z let 2015–2025.
Graf 2 – Hlavní složky zadluženosti nefinančních podniků
Zdroj: ČNB
Úvěry od domácích věřitelů
Úvěry poskytnuté nefinančním podnikům domácími věřiteli tvoří největší složku zadlužení nefinančních podniků. Největší část z nich ke třetímu čtvrtletí roku 2025 tvořily bankovní úvěry (52 %), mezipodnikové úvěry (21 %) a úvěry od ostatních finančních zprostředkovatelů (18 %), z nichž více jak polovina spadala pod leasingové společnosti. Zbylý podíl zaujímají zejména investiční fondy a kaptivní finanční instituce a půjčovatelé peněz (Graf 3, ke kaptivním institucím viz i poslední část tohoto blogu).
V posledních deseti letech však měl podíl bankovních úvěrů klesající trend. Z 62 % v roce 2015 poklesl na 52 % ke třetímu čtvrtletí 2025. Za tímto poklesem stál mimo jiné rychlejší růst úvěrů od ostatních finančních zprostředkovatelů (podíl z 13 % na 18 %) a kaptivních finančních institucí a půjčovatelů peněz a investičních fondů (dohromady z 3 % na 7 %). Naopak podíl mezipodnikových úvěrů setrval ve třetím čtvrtletí roku 2025 poblíž 21 % (úroveň roku 2015), a to po předchozím výrazném poklesu z hodnot okolo 30 %.[4] Agregátně se úvěry od domácích věřitelů v posledních letech pohybovaly spíše nad průměrem z let 2015–2025.
Graf 3 – Úvěry nefinančním podnikům dle domácích věřitelů
Zdroj: ČNB
Poznámka: Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025.
Detailní informace o struktuře úvěrů od domácích věřitelů má ČNB k dispozici pouze pro bankovní úvěry. Z hlediska měnové struktury lze pozorovat v posledních deseti letech postupný růst podílu cizoměnových (z toho v průměru z 96 % eurových) bankovních úvěrů až do blízkosti 50 % celkového stavu bankovních úvěrů nefinančním podnikům. Tento vývoj byl urychlen rozšířením úrokového diferenciálu korunových a eurových úvěrů v pocovidovém období energetické krize. Od počátku roku 2025 má podíl klesající trend.
Cizoměnové úvěry byly poskytovány zejména podnikům, které jsou přirozeně zajištěné vůči kurzovému riziku. Z hlediska velikosti se sem řadí spíše velké a střední podniky (Graf 4). Z hlediska odvětví se sem řadí převážně podniky ze zpracovatelského průmyslu, obchodu, profesních, technických a vědeckých činností[5] a činností v oblasti nemovitostí (viz i podíl cizoměnových úvěrů v legendě v Grafu 5). Zpracovatelský průmysl a obchod jakožto odvětví vázaná na zahraniční obchod generují své příjmy i v cizí měně. Profesní, technické a vědecké činnosti zahrnují velké holdingy, které mají často přesah do zahraničí a jejichž příjem taktéž bývá i v cizí měně. U činností v oblasti nemovitostí příjmy z pronájmu i transakce komerčních nemovitostí probíhají v cizí měně. Poslední jmenované má velké zastoupení i v kategorii malých a mikro podniků – v průměru přibližně 62 % cizoměnových úvěrů v této kategorii. Developeři si totiž často zakládají samostatné společnosti, určené výhradně pro výstavbu jednotlivých projektů, zařazené právě do této kategorie.
Graf 4 – Bankovní úvěry dle měny a velikosti podniku
v mld. Kč; pravá osa: v %
Zdroj: ČNB
Poznámka: N/A značí úvěry podnikům bez záznamu velikosti. CM značí cizoměnové úvěry.
Graf 5 – Podíl odvětví na celkovém objemu bankovních úvěrů
v % celkového stavu objemu bankovních úvěrů
Zdroj: ČNB
Poznámka: V závorkách v legendě uveden podíl cizoměnových úvěrů v odvětví k 30. 9. 2025. Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025.
Z hlediska odvětvové struktury bankovních úvěrů zaujímá největší podíl odvětví činností v oblasti nemovitostí následované zpracovatelským průmyslem a obchodem (Graf 5). Významnější posun v této struktuře nastal od covidového období. Úvěry zpracovatelskému průmyslu od té doby zejména strukturálními vlivy a globální nejistotou stagnují a jejich podíl na stavech poklesl z 23,8 % v prvním čtvrtletí 2020 na 17,7 % v třetím čtvrtletí 2025. Naopak lze pozorovat větší úvěrování holdingů, které stojí za silným růstem odvětví profesních, technických a vědeckých činností. Zde podíl vzrostl k 6,5 %, přičemž na počátku roku 2020 činil 4 %. To ukazuje i na určitý přesun ekonomické aktivity v rámci průmyslu, jelikož do výše zmíněných činností spadají i některé podniky navázané na zbrojařský průmysl.
Podíl úvěrů odvětví obchodu taktéž poklesl na počátku roku 2020, výrazně však vzrostl v letech 2021–2022 po rozvolnění covidových opatření a při energetickou krizí vyvolaném růstu cenové hladiny. V současnosti jeho podíl opět klesá, což může být způsobeno i vysokými zisky z předešlého inflačního období. Úvěry podnikům z nemovitostního odvětví nadále plynule rostou a jejich podíl se udržuje výrazně nad desetiletým průměrem. Jsou tak hlavním zdrojem růstu podnikových úvěrů. V roce 2025 také výrazně přispěly k růstu úvěry energetickému sektoru, což může být zapříčiněno nutnými investicemi do modernizace přenosové soustavy a dekarbonizace. Podíl ostatních odvětví se udržuje na relativně stabilních hodnotách. Dočasný nárůst v letech 2021–2022 byl způsoben odvětvím dopravy mimo jiné kvůli problémům v globálních řetězcích i vývoji cen pohonných hmot.
Úvěry od zahraničních věřitelů
Dluhu nefinančních podniků vůči zahraničí dominují přímé investice, tedy závazky vůči zahraničním investorům majícím současně alespoň 10% podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech daného podniku. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 výše těchto dluhových nástrojů dosáhla 1,1 bil. Kč, přičemž 43 % z nich bylo denominováno v CZK a 47 % v EUR (Graf 6). To je výrazný rozdíl oproti údajům z konce roku 2019, kdy ze 786 mld. Kč činily korunové dluhy 76 % a eurové pouze 13 %. Obdobně jako u domácích bank lze pozorovat postupný nárůst cizoměnového financování.
Ostatní investice, zahrnující dluhové závazky vůči věřitelům bez vlastnické účasti (např. úvěry od zahraničních bank či zahraniční finanční leasing), ve třetím čtvrtletí 2025 dosahovaly 491 mld. Kč a podíl korunového dluhu činil pouze 9 %, eurového 77 % (Graf 6). Ve srovnání s přímými investicemi nedoznaly ostatní investice oproti konci roku 2019 tak značných změn ve struktuře ani absolutní výši, jelikož z tehdejších 411 mld. Kč byly 20 % korunové a 70 % eurové dluhové nástroje.
Pro komplexní analýzu dluhu je však žádoucí přímé i ostatní investice dále očistit o dluh z obchodního styku. U přímých investic dosahovaly dluhy z obchodního styku v průměru za období let 2015–2025 vcelku stabilně 23 % z celkového objemu (Graf 7). U ostatních investic jejich podíl v průměru činil 51 %, přičemž byl v jednotlivých obdobích volatilnější zejména z důvodu velkého zastoupení krátkodobých nástrojů (Graf 6). Agregátní objem přímých a ostatních investic byl k třetímu čtvrtletí 2025 po zohlednění pouze úvěrů nižší o 500 mld. Kč, a tedy činil 1,1 bil. Kč, přičemž přímé investice činily cca 850 mld. Kč a ostatní investice 250 mld. Kč. Tyto hodnoty naznačují, že nefinanční podniky při financování ze strany finančních institucí preferují domácí banky či jiné finanční instituce (2,3 bil. úvěrů k září 2025) oproti zahraničním.
Zatímco od roku 2015 se v absolutním vyjádření objem úvěrů od zahraničních věřitelů postupně zvyšoval, jejich podíl na celkovém objemu úvěrů, potažmo celkovém finančním dluhu se pohyboval spíše u průměru (Graf 8). V letech 2015–2025 v rozmezí 25–34 %, resp. 24–29 % u podílu na celkovém finančním dluhu, a od poloviny roku 2021 do konce roku 2024 setrvával na podprůměrných hodnotách.
Graf 6 – Stavy dluhových nástrojů nefinančních podniků vč. dluhu z obchodního styku vůči zahraničním věřitelům dle splatnosti a měny
v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Poznámka: Objem zahrnuje i dluh z obchodního styku. Krátkodobá splatnost je do 1 roku. Údaje od roku 2024 jsou předběžné.
Graf 7 – Stavy přímých a ostatních investic dle dluhových nástrojů
v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Poznámka: Údaje od roku 2024 jsou předběžné.
Graf 8 – Relativní vývoj úvěrů od zahraničních věřitelů
v %
Zdroj: ČNB
Poznámka: Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025. Údaje od roku 2024 jsou předběžné.
Dluhopisy
Celkový objem dluhopisů emitovaných českými nefinančními podniky ke třetímu čtvrtletí roku 2025 dosahoval 454 mld. Kč, přičemž největším držitelem těchto dluhopisů byly zahraniční subjekty (Graf 9). V průměru jsou od roku 2019 dluhopisy z více jak poloviny denominovány v eurech, z cca 35 % v českých korunách a zbylý objem v japonských jenech a amerických dolarech, přičemž podíl dolarových dluhopisů se od konce roku 2024 zvýšil nad 10 % (Graf 10).
Dluhopisové financování bylo ke třetímu čtvrtletí 2025 využíváno převážně velkými podniky, které spadají zejména do odvětví energetiky, dopravy a profesních, vědeckých a technických činností (Graf 11). Od roku 2019 se počet podniků s emitovanými dluhopisy postupně snižoval ze 477 na 356 k září 2025, zároveň se však podíl pěti podniků s největším objemem emitovaných dluhopisů na celkovém objemu pohyboval poblíž 64 %. Výrazný nárůst k 70 % nastal až v posledním pozorovaném čtvrtletí.
Přestože se dluhopisy opět stávají významnějším nástrojem financování, z historické perspektivy se jejich podíl na celkovém finančním dluhu nefinančních podniků teprve vrací k desetiletému průměru po výrazném poklesu začínajícím v polovině roku 2021 (Graf 12). Ten byl způsoben jak snižujícím se objemem dluhopisů, tak nárůstem úvěrů v tomto období. Preference úvěrů vycházela pravděpodobně z možnosti kratší splatnosti s případným předčasným splacením při tehdy vyšších úrokových sazbách.
Graf 9 – Objem dluhopisů nefinančních podniků dle sektoru věřitele
v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Graf 10 – Podíl měn na celkovém objemu dluhopisů
v %
Zdroj: ČNB
Graf 11 – Podíl odvětví a pěti podniků s největším objemem na celkovém objemu dluhopisů
obě osy v %
Zdroj: ČNB
Graf 12 – Podíl dluhopisů na finančním dluhu
v %
Zdroj: ČNB
Poznámka: Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025.
Míra zadluženosti
ČNB sleduje vývoj zadluženosti nefinančních podniků prostřednictvím ukazatele míry zadluženosti. Ten je vypočítán jako součet celkových úvěrů a dluhopisů v poměru k ročnímu hrubému provoznímu přebytku neboli zisku podniků. Vývoj tohoto ukazatele aktuálně neindikuje nadměrné zadlužování ze strany nefinančních podniků (Graf 13). Dle rozkladu na jednotlivé komponenty ovlivňující vývoj ukazatele k jeho poklesu v letech 2022 až 2023 významně přispěl růst provozního přebytku, který předčil růst dluhu (v těchto letech zejména mezipodnikových úvěrů, Graf 14). V roce 2024 po stabilizaci provozního přebytku míra zadluženosti tento pokles částečně kompenzovala vlivem pokračujícího růstu mezipodnikových úvěrů. Od poloviny roku 2024 nabyly na významnosti taktéž dluhopisy, jejichž nárůst byl následně kompenzován opětovným poklesem mezipodnikových úvěrů. Bankovní úvěry a úvěry od zahraničních věřitelů přispívaly v posledních letech k vývoji míry zadluženosti spíše ve směru jejího růstu, avšak méně významně než ostatní složky.
V širším kontextu lze z dlouhodobého hlediska spíše klesající význam dluhového financování nefinančních podniků vztáhnout k poklesu podílu finančního dluhu na jejich celkových finančních pasivech (součtu finančního dluhu a vlastního kapitálu). To může naznačovat financování investic z relativně větší části vlastním kapitálem než v minulosti (Graf 13, pravá osa), a to buď externím navyšováním nového vlastního kapitálu, či ponecháním nerozděleného zisku z předešlých let v nefinančních podnicích. Za zmínku však stojí i fakt, že tvorba hrubého fixního kapitálu nefinančních podniků, tedy jejich dlouhodobé investice, rostla ve třetím čtvrtletí roku 2025 meziročně pouze o 1 %. Investice, na které je převážně používán finanční dluh, jsou tak v současnosti omezené.
Graf 13 – Míra zadluženosti a podíl finančního dluhu na finančních pasivech
v %
Zdroj: ČNB, ČSÚ
Poznámka: Finanční pasiva jsou v tomto případě součtem účastí a akcií, úvěrů a dluhopisů za sektor nefinančních podniků. Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025.
Graf 14 – Mezičtvrtletní rozklad změny míry zadluženosti
mezičtvrtletní příspěvky v p. b.
Zdroj: ČNB, ČSÚ
Rozšíření pohledu o kaptivní instituce
Kaptivní instituce jsou subjekty, které mají charakter finanční instituce a jejichž hlavním účelem je poskytovat finanční služby, jako jsou úvěry nebo leasing, primárně pro svou mateřskou společnost a další podniky v rámci dané skupiny.[6] To mimo jiné umožňuje optimalizovat financování podniků v holdingu i snížení jeho nákladů. K tomu je využíváno i emisí dluhopisů (Graf 15). Ta je tak vyšší nežli běžně prezentovaná emise za sektor nefinančních podniků.[7] Od roku 2022 roste taktéž objem bankovních úvěrů poskytnutých kaptivním institucím (Graf 16). To jde ruku v ruce i s vyšší úvěrovou aktivitou holdingů popsanou v části o úvěrech od domácích věřitelů.
Dluh kaptivních institucí vstupuje do zadluženosti nefinančních podniků prostřednictvím mezipodnikových úvěrů či úvěrů od kaptivních institucí. Nabízí tak alternativní pohled na klesající význam bankovních úvěrů. Mezipodnikové úvěry či úvěry od kaptivních finančních institucí zaznamenané ve finančních účtech mohou mít totiž ve finále původ právě v bankovním sektoru. Jinými slovy, nefinanční podniky jakožto koneční příjemci financování část bankovního úvěrování čerpají nikoliv přímo od bank, ale prostřednictvím kaptivních institucí v roli holdingových finančních subjektů.
To vše může mít několik důsledků pro finanční stabilitu. Potenciální nahrazování bankovních úvěrů dluhopisovým financováním od kaptivních institucí deleguje případná rizika ze selhání dlužníka z domácího finančního sektoru do zahraničí více než při zohlednění pouze dluhopisů emitovaných nefinančními podniky. Naopak rostoucí bankovní úvěry kaptivním institucím mohou znásobovat potenciální ztráty ze selhání dlužníků kvůli vyšší koncentraci vůči jednotlivým holdingům. To potvrzuje i v čase rostoucí podíl sta podniků s nejvyšším objemem bankovních úvěrů na celkovém, jenž k třetímu čtvrtletí 2025 převyšoval 25 % (Graf 17). Tento podíl je ještě vyšší, pokud je výběr sta podniků s největším objemem úvěrů proveden ze souboru zahrnujícím i kaptivní instituce. Je však současně nutné konstatovat, že pozorovaná míra selhání bankovních úvěrů nefinančním podnikům dosáhla v třetím čtvrtletí 2025 historicky nejnižších hodnot. Proto toto riziko není bezprostřední, ČNB ho ale bude nadále vyhodnocovat.
Zohlednění financování nefinančních podniků prostřednictvím kaptivních společností je ve finále zásadní i při modelování vývoje bankovních úvěrů nefinančním podnikům, které jsou jedním ze vstupů pro nastavení makroobezřetnostních nástrojů[8]. ČNB ve svých modelech využívá předpoklady o vztahu mezi investicemi a bankovními úvěry nefinančních podniků a jejich rychlostí splácení, čímž jde poměrně přesně odhadnout dlouhodobý vývoj stavu bankovních úvěrů i při využití pouze jednoduchého modelu.[9] Z Grafu 18 je patrné, že ještě do třetího čtvrtletí roku 2021 odpovídal pozorovaný vývoj úvěrů tomu modelovému, tj. odvozenému od objemu investic a předpokládaného splácení. Od konce roku 2021 se však mezera mezi těmito hodnotami začala zvyšovat. Při zohlednění bankovních úvěrů kaptivním institucím by však nebyla tak široká a v roce 2025 by pozorovaný stav téměř odpovídal tomu modelovému. Vztah mezi investicemi a bankovními úvěry tak nadále trvá, část z nich je však financována přes bankovní úvěry kaptivním institucím.
Graf 15 – Objem dluhopisů nefinančních podniků a kaptivních institucí
v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Graf 16 – Stavy úvěrů nefinančních podniků a kaptivních institucí poskytnuté domácími bankami
obě osy v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Graf 17 – Podíl sta podniků i kaptivních institucí na stavech úvěrů poskytnutých domácími bankami
v %
Zdroj: ČNB
Poznámka: Přerušované čáry značí průměr z let 2015–2025. U modré čáry jsou ve stavech úvěrů zahrnuty také kaptivní instituce, u červené pouze nefinanční podniky.
Graf 18 – Dlouhodobý a modelový vývoj stavů úvěrů poskytnutých domácími bankami
v mld. Kč
Zdroj: ČNB
Za cenné připomínky děkuje autor Adamovi Kučerovi ze sekce finanční stability a restrukturalizace.
[1] Více o významu ukazatele míry selhání pojednává čnBlog Pár slov k měření míry selhání úvěrů nefinančních podniků.
[2] Dle terminologie národních účtů se jedná o tyto položky: půjčky (AF.4), dluhové cenné papíry (AF.3) a obchodní úvěry a zálohy (AF.81). Pod pojmem úvěry v tomto blogu, který odpovídá položce AF.4, tak mohou být zahrnuty např. zápůjčky apod. Z důvodu dodatečných výpočtů se objem úvěrů a dluhu z obchodního styku nemusí shodovat s údaji zveřejněnými v databázi ARAD.
[3] Dluhy z obchodního styku zahrnují obchodní úvěry (tj. závazky z dodavatelsko-odběratelských vztahů s výjimkou bankovního úvěru a půjček na financování obchodního úvěru) a zálohy na výrobky a služby.
[4] Zde je však nutné podotknout, že úvěry od kaptivních institucí by se v podstatě mohly také klasifikovat jako mezipodnikové úvěry, jelikož kaptivní instituce zprostředkovávají financování téměř výhradně skupině spjatých subjektů.
[5] Do tohoto odvětví se řadí některé holdingové společnosti (třída 70.10 – činnosti vedení podniků), bez ohledu na to, v jakém oboru primárně podnikají.
[6] Za zmínku stojí fakt, že samotné mateřské společnosti jsou také někdy zařazeny do kaptivních institucí.
[7] Objem dluhopisů v Grafu 15 se u nefinančních podniků vzhledem k odlišnému datovému zdroji nemusí shodovat s objemem z finančních účtů. To je dáno zejména tím, že u podniků spadajících do holdingů dochází v čase ke změnám v sektoru, do kterého spadají. Některé podniky, které jsou aktuálně vedeny v sektoru nefinančních podniků, mohly být před rokem zařazeny do kaptivních institucí. V Grafu 15 jsou podniky zařazeny do sektoru dle situace k poslednímu období.
[8] Viz Přístup ČNB k nastavování proticyklické kapitálové rezervy.
[9] Model jako vstupní parametr bere stav úvěrů k 30. 9. 2005 a následně předpokládá každé čtvrtletí splacení 6 % ze stavu předešlého čtvrtletí a čerpání 36 % (průměrný podíl bankovních úvěrů na dluhu v letech 2005–2025) z hodnoty investic nefinančních podniků. To stojí na předpokladu, že veškeré investice jsou financovány dluhem, viz Biggs et al. (2010): Credit and Economic Recovery: Demystifying Phoenix Miracles. Obdobná logika je použita i v satelitním modelu ČNB pro projekci bankovních úvěrů nefinančním podnikům viz Plašil (2021): Designing Macro-Financial Scenarios: The New CNB Framework and Satellite Models for Property Prices and Credit.