Sektorová kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika v zemích EU a u nás
ČNB má k dispozici několik makroobezřetnostních kapitálových rezerv[1], které může využívat v rámci péče o finanční stabilitu bankovního sektoru a domácí ekonomiky. Jde konkrétně o proticyklickou kapitálovou rezervu (CCyB, do 2,5 %), kterou země používají v případě rizik pro bankovní sektor spojených s fázemi finančního cyklu, kapitálovou rezervu pro jiné systémově významné instituce (O-SII, do 3 %), která posiluje stabilitu největších bank, a dále o kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika (SyRB) včetně její sektorové verze (sSyRB, celkem do 5 %[2]), omezující systémová rizika, kterým je vystavena ekonomika a bankovní sektor buď plošně, nebo pouze v určitých sektorech. ČNB v současnosti aktivně využívá všechny tyto rezervy vyjma sektorové verze SyRB.
V tomto blogu má čtenář možnost bližšího seznámení se sektorovou kapitálovou rezervou ke krytí systémového rizika, způsobem jejího využívání v zemích EU a s důvody, proč jsme k jejímu využití v ČR dosud nepřistoupili.
Systémová rizika, SyRB, sSyRB – oč tu vlastně jde?
V reakci na globální finanční krizi byla od roku 2014 zavedena za účelem prevence a zmírnění dlouhodobých necyklických systémových rizik nejprve tzv. plošná verze SyRB. Umožňuje ČNB stanovit bankám povinnost držet dodatečný kapitál ke krytí různorodých strukturálních systémových rizik, jejichž důsledky by mohly výrazně zvýšit úvěrové ztráty bankovního sektoru a oslabit jeho kapitál a finanční stabilitu. Praxe však ukazovala, že těmto rizikům nemusí být vystaveny současně všechny úvěrové expozice bankovního sektoru, ale mohou se týkat pouze některých, nicméně systémově významných částí.
Proto byla v roce 2019 v legislativě EU zakotvena možnost stanovit rezervu pouze pro část úvěrových expozic, u níž byla identifikována rizika pro finanční stabilitu. Jde o tzv. sektorovou verzi sSyRB.[3] Její klíčovou vlastností je, že umožňuje krýt případná strukturální systémová rizika v různě určených podmnožinách úvěrových expozic podle různých kritérií (tzv. dimenzí). Mohou jimi být konkrétní odvětví podle typu dlužníka nebo sektoru protistrany, typu úvěrové expozice či zajištění úvěru. Tyto tři hlavní dimenze mohou být dále členěny podle dílčích kritérií, jimiž jsou ekonomická činnost, rizikový profil a zeměpisná oblast (podrobnější ilustrace viz Schéma 1).
Schéma 1 – Hlavní dimenze a dílčí kritéria pro určení podmnožin sektorových expozic
Poznámka: Toto schéma neodráží současně diskutovanou případnou revizi souvisejících obecných pokynů.
(Otevřít celé schéma v novém okně.)
K aktivaci sSyRB dochází zjednodušeně řečeno tehdy, když riziko možného nesplácení a úvěrových ztrát určité podmnožiny úvěrových expozic (dimenzí a dílčích dimenzí) dosahuje systémové úrovně, tedy má potenciál ohrozit finanční stabilitu. Zda bylo této úrovně dosaženo, se posuzuje podle velikosti, rizikovosti a propojenosti daných expozic.
Velikost se obvykle měří podílem příslušné části úvěrové expozice na celkových aktivech (případně rizikově vážených), celkovém kapitálu domácího bankovního systému či HDP. Rizikovost se posuzuje zejména podle velikosti historických a očekávaných ztrát vyplývajících z příslušných expozic na základě vývoje hodnot pravděpodobnosti selhání a ztrát v případě selhání, zejména v případě nepříznivého ekonomického vývoje. Propojenost je relevantní, když se vlivem materializace rizik příslušných expozic (úvěrových ztrát) ztráty mohou rozšířit i na jiné expozice, subjekty finančního trhu nebo na související trhy. Prvotní úvěrové ztráty tak mohou být zesíleny.
ČNB zdroje domácích sektorových systémových rizik dlouhodobě pravidelně sleduje a čerpá zkušenosti i z přístupů jiných zemí EU.
Využití sSyRB v EU
Země EU ji využívají k omezení systémových rizik spojených zejména s dluhovým financováním obytných nemovitostí domácností a také s podnikovými úvěry financujícími nemovitosti. Geograficky jsou to převážně země západní Evropy (Graf 1).[4] Sazby rezervy se pohybují od 0,5 % do 7 % z určené množiny rizikově vážených úvěrových aktiv.
Graf 1 – Sazby sSyRB v evropských zemích
(sazby platné v červenci 2025)
(Otevřít celý graf v novém okně.)
Nejvyšší sazbu (7 %) má v současnosti Dánsko na úvěry poskytnuté podnikům, u nichž je hlavní zdroj příjmů úzce vázán na výstavbu, pronájem a prodej nemovitostí[5]. Sazba je uplatněna na nezajištěné či nedostatečně zajištěné expozice komerčního i obytného charakteru.[6] Úvěrová kvalita těchto expozic (cca 14 % celkových úvěrů tamních bank) je z důvodu převážně variabilních úrokových sazeb velmi citlivá na výši úrokové sazby a toto riziko mohlo být vzhledem k dřívějším historicky nízkým úrokovým sazbám a nízkým opravným položkám podceněno.
Belgie s 6% sazbou na úvěry vůči fyzickým osobám zajištěné obytnou nemovitostí (zjednodušeně hypotéky) zaujímá druhé místo, ale žebříčku až do dubna roku 2024 vévodila se sazbou 9 %. Ke snížení přistoupila vzhledem k poklesu systémových rizik spočívajícím hlavně v nižším poměru výše úvěru a hodnoty zajištění (LTV) u nových úvěrů a nižším nadhodnocení cen bytů. To se promítlo ve snížení ztrátovosti ze selhání v zátěžových scénářích, a tudíž do menší potřeby kapitálové rezervy. Portfolio hypoték představuje zhruba pětinu celkových aktiv belgických bank.
Německo s aktuální sazbou 1 % cílí na úvěry fyzickým a právnickým osobám zajištěné obytnou nemovitostí v Německu[7]. Jedním z hlavních důvodů zavedení byl významný nárůst cen obytných nemovitostí od roku 2010 doprovázený nárůstem úvěrování a zhoršujícím se poměrem dluhu k příjmům domácností. Ceny jsou německou centrální bankou považovány za nadhodnocené již několik let a panuje obava z jejich silnější korekce, která by mohla vést ke zvýšeným ztrátám bankovního sektoru. Nadhodnocení bylo při zavedení 2% sazby (2022) odhadováno napříč celým Německem na 20 % až 35 % a při snížení sazby rezervy na 1 % kolem 10 %. Úvěry na bydlení činily zhruba polovinu všech úvěrů domácnostem a podnikům.
Zaměření sSyRB se nejvíce lišilo od ostatních zemí ve Francii, která uplatňovala sazbu 3 % na systémové riziko koncentrace úvěrů silně zadluženým velkým podnikům (cca 15 % celkových úvěrů nefinančním podnikům při zavedení) u vybraných bank.[8] V minulosti byl využíván jiný makroobezřetnostní nástroj (limity koncentrace)[9], nicméně zavedení sSyRB do evropské legislativy vedlo k jejímu přednostnímu využití. Od června 2025 byla tato rezerva zrušena s odůvodněním, že koncentrace se výrazně snížila.
Litva uplatňuje 2% sazbu k omezení rizika úvěrů fyzickým osobám zajištěných obytnou nemovitostí (hypoték) zejména kvůli rostoucím cenám obytných nemovitostí a zvětšujícímu se portfoliu úvěrů na jejich financování, které představovalo téměř polovinu úvěrů soukromému nefinančnímu sektoru.[10]
Lichtenštejnsko[11] používá 1% sazbu k omezení rizika úvěrů fyzickým osobám zajištěných obytnou nemovitostí (hypoték), ale i expozic vůči právnickým osobám zajištěných komerční nemovitostí. Důvodem je vysoká zadluženost domácností ve spojení s koncentrací úvěrového portfolia bank do úvěrů na bydlení. Objem těchto úvěrů představoval v době zavedení přibližně 85 % HDP.
Malta používá 1,5% sazbu k omezení rizika úvěrů fyzickým osobám zajištěných obytnou nemovitostí (hypoték)[12], kterou zavedla kvůli růstu cen obytných nemovitostí a růstu úvěrů v této kategorii expozic představujících zhruba polovinu úvěrového portfolia (riziko koncentrace).
Portugalsko používá 4% sazbu k omezení rizika části bankovního sektoru u úvěrů fyzickým osobám zajištěných obytnou nemovitostí (hypoték) zejména vzhledem k možné korekci cen obytných nemovitostí, relativně nízkým rizikovým vahám (18,5 %) a významnému podílu těchto expozic na portfoliu úvěrů na obytné nemovitosti bankovního sektoru (kolem 60 %).
Slovinsko uplatňuje sazbu 0,5 % vůči všem úvěrům fyzickým osobám (zajištěným i nezajištěným). Důvodem zavedení bylo nadhodnocení cen obytných nemovitostí, uvolnění úvěrových limitů (možnost odchýlit se od maximálního poměru dluhové služby k příjmům) a rizikovější chování bank, které bylo dáno tlakem na úrokový zisk vlivem dřívějších historicky nízkých úrokových sazeb. Původní 1% sazba pouze pro expozice vůči domácnostem zajištěné obytnou nemovitostí (hypotéky) byla s platností od ledna 2025 snížena na současných 0,5 % vzhledem k postupné korekci cen obytných nemovitostí a nižšímu počtu prodejů.
Itálie zavedla sazbu 1 % od 30. 6. 2025 na všechny domácí úvěrové expozice. Hlavním důvodem jsou geopolitická rizika a závislost italské ekonomiky na financování prostřednictvím bankovních úvěrů. Charakter rizik a široká množina expozic ji přibližuje spíše plošné SyRB. Příslušné domácí expozice představují 60 % celkových rizikově vážených expozic italského bankovního systému.
Relevance pro ČR
Jak je zřejmé z přehledu využívání sSyRB v jiných evropských zemích, identifikovaná rizika se především vztahují k bankovním úvěrovým expozicím vůči fyzickým osobám (domácnostem) financujících obytné nemovitosti (hypotéky) a úvěrovým expozicím vůči podnikům na financování komerčních nemovitostí (obytných i ostatních).
ČNB se dlouhodobě věnuje analýzám systémových rizik příslušných nemovitostních expozic pro bankovní sektor (viz např. část 4.2 Zprávy o finanční stabilitě – jaro 2025). Přístup ČNB k nastavování rezervy ke krytí systémového rizika včetně hodnocení případných překryvů s ostatními mikroobezřetnostními i makroobezřetnostními nástroji je popsán v metodickém dokumentu ČNB.[13]
Za relevantní systémová rizika týkající se určité množiny domácích úvěrových expozic pak ČNB považuje:
- riziko koncentrace expozic bankovního sektoru vůči nemovitostem, které je typické i pro většinu zemí využívajících sSyRB. V ČR přes 60 % úvěrů poskytovaných bankami soukromému nefinančnímu sektoru jsou úvěry financující nemovitosti. V případě výrazného dlouhodobého poklesu cen nemovitostí nebo snížení schopnosti dlužníků splácet úvěry by mohla být kvalita relativně významné části úvěrů bankovního sektoru ohrožena.
- modelové riziko související s přiměřeností výše opravných položek a kapitálu k rizikovému profilu některých úvěrových portfolií. Jde zejména o riziko potenciálního podhodnocení tvorby opravných položek k úvěrům podle mezinárodního účetního standardu IFRS 9[14] a rizikových vah úvěrových expozic.[15]
- úvěrové riziko cizoměnových úvěrů nefinančním podnikům[16]. Týká se zvýšeného rizika potenciálního úvěrového selhání nefinančních podniků plynoucího ze ztráty příjmů v cizí měně či nedostatečného zajištění kurzového rizika.
- koncentrace domácí ekonomické aktivity a bankovních úvěrů do několika odvětví v souvislosti se strukturálními charakteristikami sektoru domácností a podniků.
V současnosti jsou výše uvedená potenciální rizika dostatečně pokryta mikroobezřetnostními (Pilíř 2) a makroobezřetnostními nástroji, a proto nebylo nutné uplatnit sSyRB. V případě koncentrace expozic v sektoru nemovitostí jsou potenciální rizika hypoték dostatečně omezována horním limitem LTV snižujícím případné ztráty spojené se selháním hypotečních úvěrů, požadavkem na kapitál v Pilíři 2[17] a částečně také proticyklickou kapitálovou rezervou. Současně není pozorováno plošné rozvolňování úvěrových standardů při jejich poskytování.[18] V oblasti bankovního financování komerčních nemovitostí v ČR jsou možná rizika také zohledněna v nastavení Pilíře 2 a proticyklické kapitálové rezervy. Rovněž je dlouhodobě pozorován obezřetný přístup bank k poskytování těchto úvěrů.[19] Modelové riziko je předmětem pravidelného posuzování mikroobezřetnostním dohledem ČNB a případně zohledněno v Pilíři 2.[20] Jeho systémový rozměr u hypotečního portfolia omezuje využívání úvěrového ukazatele LTV a cyklické aspekty jsou brány v potaz při nastavování proticyklické kapitálové rezervy. Riziko cizoměnových úvěrů je rovněž součástí požadavků Pilíře 2 a cyklická složka je zahrnuta v rámci proticyklické kapitálové rezervy.
ČNB bude i nadále pravidelně vyhodnocovat, zda k omezení stávajících či nově identifikovaných sektorových strukturálních rizik není účelné využít sektorovou verzi SyRB. Přitom bude vždy posuzovat, zda daná rizika nejsou kryta jinými používanými mikroobezřetnostními a makroobezřetnostními nástroji.
Safwan Naser – Česká národní banka (safwan.naser@cnb.cz). Názory v příspěvku nemusí odrážet oficiální pozici České národní banky.
Libor Holub – Česká národní banka (libor.holub@cnb.cz). Názory v příspěvku nemusí odrážet oficiální pozici České národní banky.
[1] Všechny tyto makroobezřetnostní kapitálové rezervy se stanovují z rizikově vážených aktiv bank.
[2] Vyšší sazby jsou možné jen se souhlasem Evropské komise.
[3] Čl. 133 odst. 5 CRD. Sektorová SyRB je pojmenována na základě anglické verze zmiňovaného ustanovení CRD – „sectoral exposures“.
[4] Zdrojem jsou notifikace jednotlivých zemí zaslané ESRB a prohlášení kompetentních institucí.
[5] Oblast stavebnictví a činnosti v oblasti nemovitostí (NACE kódy F a L). Družstevní sociální bydlení je vyjmuto.
[6] Sazba sSyRB se nevztahuje na zajištěné expozice, které mají hodnotu LTV mezi 0 % a 15 %.
[7] Kde toto zajištění snižuje požadavek na vlastní kapitál.
[8] Sazba je aplikována, jestiže souhrn těchto expozice překročí úroveň 5 % kapitálu Tier 1. Rizikovost je posuzována pomocí široké definice zadluženosti, a to poměru celkového dluhu k EBITDA vypočteného na nejvyšší úrovni konsolidace, který musí být vyšší než 6 či záporný.
[9] Zavedení přísnějších vnitrostátních limitů podle čl. 458 CRR.
[10] Opatření se aplikuje jen na banky a družstevní záložny s velikostí relevantního portfolia nad 50 mil. EUR.
[11] Jedná se o zemi Evropského hospodářského prostoru.
[12] Pouze u úvěrů na bydlení.
[13] https://www.cnb.cz/cs/financni-stabilita/.galleries/makroobezretnostni_politika/SyRB_metodika_2024.pdf
[14] IFRS 9 stanovuje požadavky na účtování, oceňování, znehodnocení a odúčtování finančních aktiv a finančních závazků a obecné zajišťovací účetnictví. Banky by měly při tvorbě opravných položek zohlednit vliv současného i budoucího makroekonomického vývoje na výši úvěrových rizik příslušných expozic (blíže viz box 4 v ZFS - podzim 2022).
[15] Blíže viz např. část III.2 ZFS – podzim 2024
[16] Zhruba 50 % z celkových úvěrů nefinančním podnikům v ČR.
[17] Dodatečný kapitálový požadavek dle Pilíře 2 patří mezi mikroobezřetnostní požadavky a je stanovován na základě posouzení rizik dané banky. ČNB mimo jiné průběžně vyhodnocuje, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy obezřetného podnikání banky zajišťují jejich bezpečné a spolehlivé fungování. Součástí tohoto hodnocení je rovněž posouzení, zda úvěrové instituce mají dostatek kapitálu a likvidity ke krytí rizik, kterým jsou při své činnosti vystaveny.
[18] Blíže viz https://www.cnb.cz/cs/statistika/setreni-uverovych-podminek-bank/.galleries/uverove_setreni/2025_q2_BLS.pdf
[19] Blíže viz ZFS – jaro 2025, část 4.2.2.
[20] https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/.galleries/novinky/download/20240207_srep_2024_vyhodnoceni.pdf