Jak se Bulharsku žije s eurem?
S prvním lednovým dnem se Bulharsko stalo 21. zemí eurozóny a začalo používat euro (EUR) jako svoji národní měnu. Bulharsko je členem Evropské unie od roku 2007 a od začátku svého členství netajilo ambice nahradit svoji měnu (leva, BGN) eurem. Jedná se o logický krok, neboť Bulharsko se vzdalo vlastní měnové politiky již téměř před třiceti lety, kdy přijalo tzv. režim currency board. Ten spočíval ve fixním kurzu bulharské měny vůči německé marce a později vůči euru. Současně však Bulharsko nemohlo rozhodovat o společné měnové politice. To se nyní se vstupem do eurozóny mění a Bulharsko již (v rámci rotačního mechanismu) spolurozhoduje o nastavení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou. Bulharský přístup k přijetí eura byl podrobněji popsán v loňském blogu Bulharská dlouhá cesta k euru.
Přijetí eura není jednoduchý proces a může obnášet mnohá úskalí. V médiích je často diskutováno zvýšení spotřebitelských cen v důsledku přijetí eura, zejména v důsledku zaokrouhlení nových cen směrem nahoru ze strany obchodníků. Dalšími možnými náklady jsou dočasné technické obtíže spojené s výměnou oběživa a změnou účetních systémů. V neposlední řadě může vyvstat psychologický odpor veřejnosti vůči nové měně a ke ztrátě vlastní měny jako jednoho ze symbolů národní identity.
V tomto článku popisujeme technickou stránku přijetí eura v Bulharsku a na základě dnes dostupných informací hodnotíme, zda došlo k naplnění obav z přijetí eura a jaké jsou první, bezprostřední dopady na bulharskou ekonomiku. Cílem textu není hodnotit dlouhodobé dopady přijetí eura, které se projeví až v následujících letech a desetiletích.
Hlavní milníky při zavádění eura v Bulharsku
Úvodní fáze přechodu na euro začala v Bulharsku již loni v srpnu, kdy obchodníci začali povinně uvádět ceny jak v levech, tak v eurech. Směnný poměr mezi levem a eurem byl stanoven na 1,95583 BGN/EUR, což odpovídalo desítky let udržovanému fixnímu kurzu. Ceny v eurech jsou tak zhruba poloviční oproti cenám v levech.
1. ledna letošního roku přišlo samotné zavedení eura. Veškeré výplaty, penze a další platby začaly probíhat v eurech, zatímco obchodníci po celý leden přijímali hotovostní platby jak v levech, tak v eurech. Domácnosti tak mohly utratit levy v obchodech, aniž by je musely směňovat v bance. Do konce ledna bylo z oběhu staženo 75 % veškeré hotovosti v původní bulharské měně. Zbytek hotovosti je možné bezplatně vyměnit do konce června v komerčních bankách nebo na poštách, poté již jen v centrální bance.
Až do srpna 2026 musí obchodníci uvádět dvojí ceny, přičemž obě ceny musí být uvedeny stejně velikým fontem a stejnou barvou. Tato opatření mají zabránit tomu, aby obchodníci zneužili přechod na eura k neopodstatněnému zdražení výrobků a služeb. Na to dohlíží i státní úřady: Komise na ochranu spotřebitelů a Národní agentura pro příjmy.
Problémy při přechodu
Všechna tato opatření napomohla k tomu, že samotné přecenění z levů na eura nevedlo k nárůstu inflace. Ta v lednu dosáhla 3,5 % v meziročním vyjádření, což znamenalo výrazný pokles oproti prosincovým pěti procentům. V únoru došlo k dalšímu zpomalení růstu cen na 3,3 %. I přesto se vyskytly případy neodůvodněného nárůstu cen. Komise pro ochranu spotřebitele provedla od srpna 2025 do února 2026 přes 7 000 kontrol zaměřených na správnost přepočtu a zamezení „neodůvodněnému zaokrouhlování“. Přibližně 8 % kontrolovaných subjektů pravidla porušilo, často v sektoru služeb a drobných provozoven. Někteří prodejci si zjednodušili život a použili zaokrouhlený přepočítací poměr 2 BGN/EUR namísto přesného 1,95583 BGN/EUR, jiní prodejci dokonce použili přepočítací poměr 1 : 1. U samoobslužných zařízení a automatů na kávu se objevilo zaokrouhlování z cca 0,60 € na 1,00 €. Takovéto případy ale byly spíše výjimečné a celkově se obavy z plošného zdražení nenaplnily.
V prvních dnech obchodníci na venkově a v menších městech hlásili nedostatek eurových mincí na vracení. V některých regionech dokonce komerčním bankám došly eurové bankovky nižších hodnot. Problém nebyl v celkovém nedostatku eur v zemi, ale v distribuci. Mnoho malých prodejců podcenilo objem hotovosti, kterou budou potřebovat. V dalších týdnech se však situace uklidnila a eurová hotovost ve všech nominálních hodnotách byla volně dostupná po celém Bulharsku.
Minimální dopad přijetí eura na inflaci
Podle učebnic s sebou přijetí eura přináší jak ekonomické přínosy, tak náklady. Většinou se ale jedná o dlouhodobé efekty, které se projeví (a bude tak možné je zkoumat) až s odstupem mnoha let od vstupu Bulharska do eurozóny. V současné chvíli tak lze posoudit jen krátkodobé efekty v období, kdy bylo přijetí eura trhem zaceněno (na jaře loňského roku) a v prvních měsících po samotném vstupu.
Co se týče inflace, žádné dramatické přecenění se s přijetím eura nekonalo. V lednu obvykle firmy a prodejci přistupují k přeceňování svých služeb a výrobků ve větší míře než ve zbylých měsících roku. Je tedy zajímavé porovnat letošní lednové přecenění s předchozími roky. Ukazuje se, že přecenění bylo letos nejen menší než v předchozím roce, kdy ceny poskočily o rekordní dvě procenta, ale bylo menší i oproti průměru let 2015–2025.
Graf 1– Meziměsíční inflace v lednu daného roku
Prvotní studie ECB (externí odkaz) sice ukazuje, že v sektoru služeb (zejména v ubytování, stravování a pohostinství a v informační a komunikační činnosti) došlo k lednu k historicky nadprůměrnému cenovému růstu, avšak tento růst se v dalších měsících již neopakoval. Celkově tak lze shrnout, že se obavy z výrazného cenového růstu v případě Bulharska nenaplnily.
Euro nezahýbalo ani se sentimentem trhu, podnikatelů a spotřebitelů
První efekty přijetí eura bývají do značné míry spojeny se změnou sentimentu a projevují se ve chvíli, kdy je o přijetí eura rozhodnuto (v případě Bulharska na jaře loňského roku). Vývoj tržního sentimentu lze nejlépe pozorovat na akciovém trhu. Bulharský akciový index SOFIX dosáhl v období od loňského března do současnosti výnosu přes 40 %, což je výrazně více než u evropského indexu EURO STOXX 50 (+10 %), nicméně srovnatelné s výnosem českého akciového trhu (PX 50 +30 %) nebo rumunského trhu (BUX +50 %).
Graf 2 – Výnosy na akciových trzích, začátek března 2025 = 100
Dalšími ukazateli, ve kterých lze očekávat rychlý projev přijetí eura, je očekávání, resp. sentiment ohledně budoucího vývoje. V Bulharsku jsou dostupná dvě šetření spotřebitelského sentimentu – standardní měsíční šetření Evropské komise a čtvrtletní šetření bulharského statistického úřadu. Obě tato šetření ukazují v posledním roce na pokračující zhoršování nálady spotřebitelů. Přijetí eura v bulharských občanech tedy příliš optimismu nevyvolává. Ani podnikatelský sentiment se s vidinou přijetí eura výrazně nezměnil. Sice se dlouhodobě drží v pozitivním teritoriu, od roku 2024 však víceméně stagnuje. Lednová a únorová čísla naznačovala mírné zvýšení optimismu jak spotřebitelů, tak podniků, nicméně březnová a dubnová data přinesla opětovné zhoršení sentimentu (zřejmě v důsledku války na Blízkém východě). Celkově tak přijetí eura náladu bulharských domácností ani podniků nezlepšilo.
Graf 3 – Spotřebitelský a podnikatelský sentiment, salda, neutrální výhled = 100
Tradičním argumentem pro přijetí eura je posílení zahraničních investic v zemi. Eliminace transakčních nákladů a prohloubení integrace s jádrem Evropské unie by mělo vést k většímu zájmu zahraničních investorů o majetkové podíly v bulharských podnicích. Nic takového se však zatím v datech neukázalo: přímé zahraniční investice se v roce 2025 pohybovaly zhruba na úrovni roku 2024 a výrazně pod úrovní z roku 2023. V prvních třech měsících letošního roku je patrné oživení přílivu zahraničních investic, nicméně nejedná se o hodnoty, které by se z historického pohledu vymykaly. Příliv investic nepodporuje ani výhled bulharské ekonomiky na příští roky. Například prognóza Evropské komise předpokládá snížení bulharského ekonomického růstu ze 3,1 % v loňském roce na 2,5 % letos a 2,2 % v roce 2027.
Graf 4 – Přímé zahraniční investice, kumulativně v mil. EUR
Co si lze z bulharské zkušenosti odnést?
Shrneme-li dosavadní bulharskou zkušenost s přijetím eura, samotná výměna oběživa a přecenění nevedly k větším problémům a lze je pokládat za úspěšné. Nepotvrdily se ani obavy z prudkého cenového růstu v prvních měsících. Současně se ale ukázalo, že samotné přijetí eura nemělo významný příznivý dopad do ekonomického sentimentu domácností a firem, výkonnosti akciového trhu, ani do přímých zahraničních investic. To může být do jisté míry dáno tím, že kurz leva k euru byl fixní desítky let a euro se v mnoha sektorech používalo jako účetní měna dávno před jeho oficiálním přijetím. V euru bylo denominováno 70 % vládního dluhu a více než 50 % dluhu podniků. Vklady domácností byly z jedné čtvrtiny v eurech. Prodejci aut i realitní kanceláře běžně inzerovali ceny v eurech, i když koncová platba probíhala v levech. Bulharsko svoji vlastní měnovou politiku nemělo téměř 30 let. Bulharská zkušenost je tak pro další země včetně nás jen omezeně přenositelná, neboť pro Českou republiku by přechod na euro byl spojen s vyššími náklady a mnohem zásadnější změnou ekonomického prostředí.
Dosavadní zkušenost Bulharska s eurem neříká nic o dlouhodobé výhodnosti či nevýhodnosti přijetí eura. Samotný přechod na euro představuje jednorázový transakční náklad a nebývá spojen s většími komplikacemi. Výše popsané ekonomické přínosy a náklady jsou pouze krátkodobé. Skutečné, dlouhodobé dopady přijetí jednotné evropské měny se projeví až v delším horizontu napříč různými ekonomickými šoky a fázemi hospodářského cyklu.