Evropské zátěžové testy mateřských institucí a stabilita domácích systémově významných bank
Převážná část aktiv domácího bankovního sektoru (cca 85 %) je pod zahraniční kontrolou. Pro hodnocení odolnosti domácího bankovního sektoru je proto důležité sledovat i stabilitu mateřských společností domácích bank (dále mateřské banky). Tento blogový příspěvek se zaměřuje na odolnost pěti z nich (Erste, KBC, Raiffeisen Bank, Société Générale a UniCredit – viz schéma), kterou měří optikou výsledků posledních tří kol evropských zátěžových testů bankovního sektoru (dále testy) provedených v letech 2021, 2023 a 2025. Testy hodnotí dopad nepříznivých scénářů ekonomického vývoje na jejich kapitálovou pozici, zejména na kapitálový přebytek a kapitálové rezervy.
Schéma – Mateřské společnosti domácích systémově významných bank
(Otevřít schéma v novém okně.)
Kapitálový přebytek představuje část kapitálu, kterou banka drží nad rámec celkového regulatorního kapitálového požadavku včetně kapitálových rezerv. Není stanoven regulátorem, ale je výsledkem interního rozhodnutí banky. Slouží jako strategický nástroj kapitálového řízení, jehož cílem je zejména posílit odolnost banky v případě významných neočekávaných ztrát (např. vlivem mimořádných makroekonomických či geopolitických šoků) či vytvořit kapitálový polštář pro dopady strategických obchodních rozhodnutí banky (např. v případě akviziční činnosti či rizikovějších investic). Výše dobrovolného kapitálového přebytku má však rovněž vliv na rating banky a s tím spojené náklady na financování banky a celkově přispívá k posílení důvěry investorů, účastníků trhu či veřejnosti.[1]
Kapitálové rezervy stanovuje makroobezřetnostní orgán, kterým je nejčastěji centrální banka, a to dle vývoje systémového rizika. Slouží jako ochranný štít bankovního sektoru během nepříznivého období. Jejich hlavním smyslem je posilovat odolnost prostřednictvím jejich budování v dobrých časech, aby bylo z čeho čerpat v těch špatných. V případě, že dojde k nepříznivému ekonomickému vývoji, makroobezřetnostní orgán část těchto rezerv uvolní. Mezi uvolnitelné kapitálové rezervy patří proticyklická kapitálová rezerva (CCyB) a rezerva ke krytí systémového rizika (SyRB) včetně její sektorové verze[2]. Rezerva pro jiné či globální systémově významné instituce (O-SII) a bezpečnostní kapitálová rezerva (CCoB)[3] patří mezi tzv. neuvolnitelné kapitálové rezervy. To však neznamená, že by je banka neměla během nepříznivého období čerpat. Naopak, banky by měly i tuto část rezerv v případě potřeby využít ke krytí případného dopadu úvěrových ztrát do kapitálu, což během potíží podpoří jejich schopnost plynule financovat reálnou ekonomiku. Využije-li banka neuvolněnou část kapitálových rezerv, musí předložit plán obnovy kapitálu, který je spojen s omezením výplaty dividend. Proces opětovného budování kapitálových rezerv je však dle regulace postupný a může probíhat v závislosti na vývoji ekonomiky a hospodaření banky.
Kapitálový přebytek a kapitálové rezervy lze tedy považovat za tu část kapitálu, kterou banky drží nad rámec regulatorních požadavků Pilíře I a Pilíře II[4] a je možné ji využít v období nepříznivého vývoje k absorpci zejména úvěrových ztrát a úvěrování domácí ekonomiky.[5] Lze ji také využít k případnému posílení zahraničních dceřiných bank (tedy u nás domácích dcer) v případě, že by nepříznivý vývoj ohrozil také jejich kapitálovou pozici.
Nepříznivé scénáře (dále scénáře) použité v evropských zátěžových testech předpokládají hypotetické zhoršení ekonomické situace (viz Graf 1), přičemž se liší svým zaměřením i výchozími podmínkami, které pak ovlivňují i výsledky.[6] V roce 2021 v reakci na COVID scénář předpokládal náročné makroekonomické prostředí s vleklou pandemií, nízkou úrovní úrokových sazeb a zvýšenou nezaměstnaností. V roce 2023 pracoval na pozadí války na Ukrajině a energetické krize s poklesem HDP, relativně vysokou inflací a zvýšenými úrokovými sazbami. V roce 2025 se globální makrofinanční otřesy způsobené rozšířením geopolitických konfliktů a fragmentací mezinárodního obchodu promítly do relativně mělčího propadu HDP a nezaměstnanosti.
Graf 1 – Vývoj klíčových makroekonomických proměnných během nepříznivého scénáře v jednotlivých kolech zátěžového testu
(v %, zdroj EBA)
Graf 2 znázorňuje stav kapitálového přebytku a rezerv mateřských společností v jednotlivých letech testů a dopad scénáře na jejich využití. Každý graf začíná výchozí hodnotou součtu přebytku kapitálu a kapitálových rezerv v čase t, tedy na počátku zátěžového období, a dále znázorňuje, jak by se tato část kapitálu vyvíjela v dalších letech daného testu. Obecně mohou nastat tři základní situace:
- Plná čára zůstává nad čárkovanou horizontální linií barvy daného roku znázorňující kapitálovou rezervu banky, pak bance během nepříznivého vývoje postačil ke krytí ztrát kapitálový přebytek.
- Plná čára klesla pod čárkovanou linii, což značí čerpání kapitálových rezerv.
- Plná čára klesla do záporných hodnot, což představuje prolomení regulatorních kapitálových požadavků Pilíře I a Pilíře II.
Ve všech třech posledních kolech evropského zátěžového testu postačovaly kapitálové rezervy a přebytek mateřských společností k pokrytí ztrát vyplývajících z nepříznivého ekonomického vývoje (situace 1 a 2). Ani v jednom případě nedošlo k prolomení regulatorních kapitálových požadavků Pilíře I a Pilíře II (situace 3). Z výsledků je patrné, že dopady scénáře z roku 2023 do kapitálové pozice byly vyšší než v jiných letech a u většiny mateřských bank by znamenaly využití kapitálových rezerv. Naopak dopad testu z roku 2025 patřil mezi mírnější. Kapitálové rezervy by využila pouze jedna z mateřských společností.
Graf 2 – Dopady nepříznivého scénáře do kapitálové pozice v jednotlivých letech zátěžového testu EBA
(součet přebytku kapitálu a kapitálových rezerv v % TREA, zdroj EBA)
(Otevřít celý graf v novém okně.)
Graf 3 znázorňuje souhrnný přehled kapitálových rezerv mateřských společností. Nárůst uvolnitelných rezerv (CCyB a (s)SyRB) příznivě ovlivnil odolnost mateřských bank a podpořil tak jejich schopnost absorbovat ztráty a úvěrovat jejich domácí ekonomiky i jejich případnou schopnost podporovat domácí dceřiné banky v případě nepříznivého vývoje.
Graf 3 – Vývoj kapitálových rezerv mateřských společností
(v % TREA, zdroj: EBA)
(Otevřít celý graf v novém okně.)
Graf 4 porovnává výši kapitálových rezerv mateřských společností a domácích dcer. Celková úroveň rezerv je obdobná. Rozdíl nastává v úrovni sazeb rezervy O-SII, kde domácí dcera má většinou vyšší sazbu. Hlavním důvodem je relativní význam bank ve finančním sektoru země jejich sídla. Další rozdíl se týká sazby CCyB, jejíž výše se odvíjí od vývoje finančního cyklu a využívání konceptu pozitivní neutrální sazby CCyB[7] v jednotlivých zemích EU.
Graf 4 – Kapitálové rezervy mateřských společností a domácích systémově významných bank
(ke konci roku 2024 v % TREA, pro ČR zohledněna SyRB od 1. 1. 2025; zdroj: EBA)
Závěrem lze zopakovat, že u žádné z mateřských společností nedošlo v žádném z posledních tří kol evropského zátěžového testu k prolomení regulatorních kapitálových požadavků Pilíře I a Pilíře II, přičemž v posledním kole nedošlo u většiny bank ani k čerpání kapitálových rezerv. Stabilita mateřských společností je přitom důležitou, nikoli však postačující podmínkou pro zachování odolnosti domácích dceřiných bank. Udržování vlastní stability domácích dceřiných bank je založeno na silné kapitálové a likviditní pozici, kvalitním řízení rizik, odpovídající úrovni diverzifikace aktiv a závazků a schopnosti pružně reagovat na vnější šoky. Domácí bankovní sektor v makrozátěžových testech[8] dlouhodobě prokazuje schopnost absorbovat i výrazné šoky a vykazuje vysokou míru odolnosti, zejména díky silné kapitálové pozici, ale i vysoké úrovni ziskovosti, velmi dobré kvalitě aktiv a míře jejich zajištění či výborné pozici v oblasti likvidity a financování.
[1] Blíže k problematice kapitálového přebytku viz Stacking Orders and Capital Buffers: Reflections on Management Buffer Practices in the EU
[2] Blíže čnBlog – Sektorová kapitálová rezerva ke krytí systémového rizika v zemích EU a u nás
[3] Sazba CCoB se v čase nemění a její výše tedy na rozdíl od ostatních kapitálových rezerv nereaguje na vývoj systémového rizika. Proto je často řazena mezi mikroobezřetnostní nástroje.
[4] Dle požadavků Pilíře I by měly banky držet minimální objem kapitálu ke krytí zejména úvěrového, tržního a operačního rizika. Výše požadavku je stanovena regulací a je pro všechny banky stejná. Dodatečný kapitálový požadavek Pilíře II (tzv. P2R) patří mezi tzv. mikroobezřetnostní požadavky. Je stanoven dohledovým orgánem (v ČR ČNB) na základě individuálního hodnocení rizik konkrétní instituce.
[5] Dalším kapitálovým požadavkem, který lze využít k absorpci ztrát, je tzv. P2G (Pillar 2 Guidance). Jedná se o právně nezávazný kapitálový požadavek, který dohledový orgán stanovuje na základě výsledků zátěžových testů. Z veřejně dostupných zdrojů však není jeho výše pro mateřské společnosti dostupná. V případě domácích systémově významných bank je jeho výše pro rok 2025 nulová.
[6] K problematice viz např. Reverzní zátěžové testování bankovního sektoru
[7] Blíže viz https://www.bis.org/bcbs/publ/d585.pdf
[8] Blíže viz Zpráva o finanční stabilitě – jaro 2025 (pdf, 2 MB), část 3.1